září 2010

97)Pracovní akce 4.9.2010, lokalita Kamenný ponor, účast Hawk, Luky a host Roman

Po týdenní přestávce vyplněné spoustou deště a různorodé práce si jedeme opět užívat na Kamenný ponor. Pro jednoho z nás je to premierá (alespoň tedy na této lokalitě). Dnes nás čeká odtěžení minule narubaného materiálu a pokud to bude v našich silách, ještě o kousek zase přibrat. 

Počasí dnes silně připomíná podzim. Je chladno a zamračeno, semtam spadne i nějaká ta kapka. Všechno nasvědčuje tomu, že je letošní léto nenávratně pryč a už se zase neúprosně blíží období zimy, což je neklamný ukazatel pro zhoršení podmínek pro činnost v jeskyni s tekoucí vodou.

Lukáš pro dnešek zůstává na povrchu u vrátku a do podzemí jde se mnou Roman. Prvním dnešním nepříjemným zjištění je skutečnost, že deště během týdne způsobily podstatné zvýšení průtoku vody v podzemí. Stoprocentně nás čeká studená koupel. Připravujeme lanovku a zevrubně Romanovi vysvětluji co ho čeká. V první fázi bude obsluhovat dopravní závěsnou drážku a plnit vytěženým materiálem velké kbelíky na dně šachtice. Já se Tobogánem přesunuji až do místa, kde je narubaný materiál. Zpočátku se člověk snaží vyhýbat  vodě jak to jen jde, ale tyto snahy jsou téměř zbytečné. Po několika desítkách minut už voda natekla kam se dalo a nezbývá už nic jiného, než pořádně zabírat, aby se člověk tou činností dokázal zahřát a nestrádal zimou. Odtěžení materiálu nám zabere zhruba dvě hodiny. Domlouváme se, že přestávku dělat nebudeme a necháváme si dolů poslat kango a pokračujeme v ubourávání dna. To už Roman má možnost se podívat i do spodní části lokality a na vlastní kůži si odzkouší práci s kangem vleže ve vodě. Nevím jak moc se mu to zamlouvá, ale nestěžuje si a hlavně to nevzdává. Ubouráme tolik co dovoluje stísněný prostor, jdeme odtěžit a ještě jednou to pak celé zopakujeme. Podruhé pro uložení vybouráného materiálu použijeme původní ohyb tobogánu do levé strany. Celková délka Tobogánu je zhruba 11,5 metru a délka naměřená laserem v přímém směru (kam je ještě vidět)  zhruba 7 metrů. Během bourání pískovců jsme zjistili, že horní vrstva o mocnosti cca 20cm je neskutečně tvrdá a velice špatně se kangem rozbíjí a pod ní je materiál podstatně měkčí s dobrou odlučností. Tato skutečnost může být i důvodem pro to, že se voda odklonila na pevné vstvě doleva ve směru spádu a postupně erodovala měkčí spodní vrstvu.  Je to však pouze teorie, protože před těmi xxx lety zde prováděla práce skupina Devon a prohloubení tehdy nazývaného Koridoru se provádělo obdobným způsobem jako dnes. A je možné, že i v této spodní části bylo dno o něco málo prohloubeno, aby se dalo prolézt někam dál, ale to s určitostí dnes nedokážu říct, zdali to bylo jen dílo vody, nebo jestli zde pomáhala lidská ruka. Voda, čas i lidská ruka, zde vytvořily dnešní tvář jeskyně...

Voda i čas jsou dnes  na náš vkus až neúprosné. Prostě už toho máme pro dnešek plné zuby a proto končíme. Na povrchu nás nečeká žádné velké teplo, proto sundáváme promočené oblečení, vyléváme holinky. Pak už jen svačinka a odjezd k domovu.

Hawk