Březen

118)První březnová akce - Kamenný ponor 5.3.2011

Účast: Hawk, Anife a Luky

Svátek pro dnešní den má Kazimír a mě  napadá několik naivních veršíků, ale nebudu je zde raději prezentovat. Hned po ránu mě popadá jakási nervozita, ale se jménem Kazimír to absolutně nespojuji. Možná je to tím, že moje myšlenky zabloudily na Kamenný ponor a veliké balvany, které budeme mít opět nad hlavou, bez nějaké solidní možnosti je podepřít. Problém je v tom, že jakákoliv stojka nebo výztuž by se musela zabudovat do pracovního profilu, v místech kudy povede závěsná dráha a to není dost dobře možné. Předbíhám události, ale myšlenky si běží holt po svém. Na místo přijíždíme pár minut před půl desátou. Příprava nám zabírá jen chvilku. Pak už následuje sestup do tmy jeskyně a zde nejprve kotvíme do zatáček naváděcí železa pro ocelové lanko. Nemáme dnes k dispozici ideální materiál, ale je to první zkouška. Během zkušebního provozu se ihned ukazují jisté nedostatky, takže pro příště to bude chtít trošku jiný materiál. Dnešní stav průtoku vody je dost malý a je to především způsobeno dlouhodobým mrazivým počasím a téměř nulovými srážkami. Tato skutečnost nám nijak zvlášť nevadí, spíš bych řekl, že je to jedině dobře. Stav na pracovišti je od minulé akce následující. Na konci chodby bylo provedeno přibírání stropní části chodby, včetně rozbíjení velkých balvanů. Meziskládka je prázdná a tak už nám nic nebrání začít s těžbou. Jen ještě dělám zběžnou kontrolu balvanů ve stropě - zdali pevně visí. Zdánlivě je to všechno ve stejném stavu jako minule. Nejprve odtěžujeme drobnější materiál a uvolňujeme vetší kameny a ty dnes nebudeme rozbíjet a posílat nahoru, ale pokusíme se je zabudovat do mezer mezi stropem a dnem v odbočce na jih i na sever. Vyplněním mezer snížíme riziko posunu velkých kamenných desek, které trčí do prostoru bez nějaké zvláštní opory a zřejmě by se mohly kdykoliv dát do pohybu. Pokud by došlo k jejich posunutí, jednak by se narušila i tak chatrná stabilita a co hlavně, ohrožovaly by nás. Už jsme měli možnost se s podobnou situací na této lokalitě setkat. Vyplňujeme tedy mezery vetšími kameny jak se dá. Tím si navíc ušetříme čas s rozbíjením a těžbou. Postupně odklízíme přibírku a následně pak ještě sedimenty ze dna. Už minule a předminule se zde projevovalo zvýšené množství vody v sedimentech a dnes při jejich vybírání se zde znatelně množství vody zvyšuje. Podle výškových poměrů se dnem dostáváme níž než je původní starý průchod na severní straně, kterým voda protíká, ale někde v trase se určitě dostává do kontaktu se štěrkovými sedimenty, přes které se cedí až sem. Navíc je v této oblasti vlivem severojižní poruchy i vydatnější skap. Takže to nakonec vypadá, že vodě jsme se vyhnuli jen na čas. Během odtěžování průběžně kontrolujeme strop, protože se nám jeden z kamenů zaklíněný v komíně vůbec nezamlouvá. Pro podporu jeho stability zabudováváme jednu vodorovnou vzpěru a do menších mezer uklínováváme podložky ze všech stran odkud to jde. Doufejme, že by toto opatření zabránilo jeho pádu. Těsně před dokončením těžby duté žuchnutí potvrzuje, že kameny jsou stále připraveny k pádu. Nebyl to ale ten, který jsme klínovali, ale v průlezu na sever do původní chodby se ze stropu uvolnila deseticentimetrová destička přes metr dlouhá. Je něco málo po jedné hodině kdy končíme s těžbou. Následuje oběd na povrchu, tentokrát v příjemné teplotě na sluníčku (že by se už konečně hlásilo jaro?). Plánujeme další postup a rozhodujeme se k tomu, že Anife a Luky budou těžit na povrch a půjdu provádět další přibírku. Než se mi daří postoupit o další decimetry mají ti dva ručně vytěžený na povrch materiál z meziskládky v množství 111 kbelíků. To je ten tmavý materiál na skládce. Přibírku dokončuji v šest hodin večer a pro dnešek končíme. Než vytaháme materiál a provedeme nezbytné převléknutí, uteče další půlhodina. Pak už nás čeká jen cesta domů.

Hawk

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

119)V pořadí druhá březnová pracovní akce na Kamenném ponoru - 12.2.2011. Pro lokalitu je to významný den, především pro hojnou účast prima pomocníků z různých jeskyňářských skupin.

Za Kerberos - Hawk a Anife

Za Topas  -  Igor Audy, Vašek Kacetl a Honza Trávníček

Za Tartaros - Franci Musil

Za Pustý žleb - Pavel Kolařík

Dnešní ranní příprava se nám malinko protahuje, protože jsem během týdne "lenošil" a nestihl jsem připravit (ale spíš mi to vypadlo z mé děravé hlavy) úplně všechen materiál, který budeme potřebovat na prodloužení dráhy. Prostě to doháním na poslední chvíli v sobotu ráno, řežu a vrtám co je třeba. Náš příjezd na Kamenný ponor se posunuje až na desátou hodinu. Ještě to není tak nejhorší. Na dnešek se nám nahlásili do akce dva pracanti z Topasu na 13 hodinu, což parádně kompenzuje náš dnešní početní úbytek. První co musíme dnes provést je prodloužení dráhy a odzkoušení upraveného vozíku. Dráhu prodlužujeme bez nejmenších komlikací, ale úprava vozíku se nezdařila. Doplněné vodící pásovinky v zatáčkách vykazují velké tření a vozík se zastavuje. Nezbývá než vozík vytáhnout na povrch a pásovinky odříznout. Když už jsem ale na čelbě, tak se mi hned nechce zpátky na povrch a říkám si, že pro zahřátí připravím nejdříve nějaké kameny k odtěžení. Tím chci říct, že beru palici a zklamání z toho, že vozík nechce fungovat si vybíjím na nevinných kamenech. Anife se mezitím vytrácí potichoučku z čelby a za nějakou chvilku mám pocit, že slyším běžet centrálu, což by znamenalo, že se Anife pustila do úpravy vozíku sama. Nechávám kameny i palici na místě a jdu jí na pomoc. Mám jaksi zafixováno, že nerada používá řezací nástroje jako jsou flexa, motorové pily a jiné. Než se dostanu na povrch, už to má skoro hotové. Když už jsme na povrchu a je už po půl dvanácté, rozhodujeme se k tomu, že si dáme oběd a pak už vyčkáme příjezdu nahlášených pomocníků. Sotva dojíme a ještě než stihneme odklidit ze stolu, přijíždí Franci s nabídkou pomoci. Přijímáme s radostí, že nás bude tím pádem pět a budeme moci tahat materiál přímo až na povrch. Během několika minut přijíždí Igor a hlásí nám, že budou celkem tři. I pro šest lidí bude co dělat. Něco málo před jednou hodinou se dostavuje pro nás prozatím neznámý mladík - Honzík Trávníček a početně je nás už dostatečně abychom mohli zahájit těžbu z čelby až na povrch. Rozdělujeme si pracoviště a jdeme na to. Když už pak bušíme do kamenů v podzemí objevuje se další světýlko a to je Vašek a v zápalu boje si pak všímám, že se světýlka ještě namnožila a je zde další pomocník v osobě Pavla z Pustožlebské ZO. Těžba dnes jede doslova na doraz. Zároveň ještě Igor s Vaškem upravují kameny na boku v zatáčce, kde docházelo k zachytávání lanka, aby bylo tahání plynulejší.  Po chvilkách se střídáme u rozbíjení kamenů a v nakládání kbelíků, aby nikdo zbytečně neprochladl.  Před závěrem těžby ještě pročišťujeme a zprůlezňujeme průchod do původní nízké odtokové chodby ne severní straně, takže se do ní dá celkem slušně nasoukat a můžeme si pak postupně všichni prohlédnout, kam vlastně směřujeme. Konec odtokové chodbičky ale vidět stále není. A naše odhady vzálenosti, kam až je vidět jsou až patnáct metrů. K tomu než se na původní profil opět napojíme  chybí určitě ještě pár metříků, když budeme náš ražený profil malinko točit doleva. "Parkoviště je úplně plné"

Dokončujeme těžbu ve čtvrt na pět odpoledne. Dnes to byl takový šrumec, že Anife nestíhala ani počítat kbelíky, odhady se nakonec sjednocují na stopadesáti kusech. Při krátké pauze po těžbě měníme nástroje za razící techniku a pouštíme se do přibírky. Celou tuto činnost dokončujeme něco málo před šestou hodinou a to je i čas kdy jako poslední vylézám na povrch, kde už se mezitím docela setmělo a ochladilo. Všem, které zde ještě zastihnu děkuji za jejich přispění ke zdaru dnešní akce a ostatním, které vyhnala zima nebo další povinnosti a už jsem je na povrchu nezastihl, posílám velké poděkování alespoň zde. Za členy naší skupiny děkujeme Vám všem za Vaši velikou pomoc při dnešní akci a těšíme se na další spolupráci.

HawkKdyž slunce zapadá je to paráda.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

120)Pracovní akce (Josefská) 19.3.2011 - lokalita Kamenný ponor

Účast: Hawk, Anife, Luky a host Milda Janoušek

Zima opět vystrkuje drápky a nutno podotknout, že jí to jde opravdu dobře. Souvislá vrstva sněhu pokrývá celý náš nejbližší svět, včetně silnic. Postupně se proklouzáváme směrem k Moravskému krasu a z Rozseče nad Kunštátem, která je taky dokonale bílá, je vidět pěkně daleko a nutno říct, že Drahanská vrchovina je rovněž celá pod sněhem. Náš cíl Suchdol není žádnou vyjímkou, co se sněhu týká, ale naštěstí jsou zde silnice už jen mokré. Oproti minulé "suché akci", bude dnešní asi mokrá, ale hlavně studená. Počasí si s námi hraje jako ti naši politici ..., jediný rozdíl je v tom, že o zimě určitě víme, že brzy skončí ...

Nechme ale naše osobní a národní tragédie stranou a věnujme se něčemu smysluplnějšímu. Téma pro dnešní den  zasluhující si více pozornosti jsou jeskyně a výzkum v nich. Příprava materiálu, převlékání a kontrola čelovek a pak už sestup do jeskyně. Seznamuji Mildu se základními informacemi o lokalitě a s tím co bude naším dnešním úkolem a pak už se pouštíme do vlastní činnosti. Od minulé akce je na konci upravovaného profilu "hromádka" připraveného kamení, jen ho ještě musíme malinko přizpůsobit pro přesun, aby se velikostně vešlo do kbelíků. Všechno probíhá x-krát odzkoušeným způsobem. Situace na čelbě se od posledního postupu změnila v tom, že délka převislého balvanu ve stropě se opět o něco zvětšila, odhadem na metr půl, což mi neustále můj bezpečnostní hlídač (šestý smysl) připomíná, že je nejvyšší čas strop nějak podepřít. Neustále jsme ještě v přímém kontaktu se svislou severojižní poruchou a o volné balvany nad hlavou zde není vůbec nouze. Navíc se přibližujeme k původnímu průleznému profilu na severním boku, který je zde docela široký, a lze očekávat, že zdánlivě pevný a kompaktní strop může být a jak ukazuje postupné odtěžování, tvořen obrovskými skalními deskami oddělenými puklinami ve směru ukloněných vrstev. Bude to znamenat pro blízkou budoucnost zřejmě zhušťování podpěr, aby se zde zabránilo nežádoucímu sesunu stropu. Blíží se poledne a obsluha rumpálu hlásí poruchu. Na bubnu rumpálu praskl špatný svár a další těžba je tím pádem nemožná. Domlouváme se co dál. Nejjednoduší řešení je demontáž rumpálu, vytáhnout jej na povrch, v Suchdole najít někoho kdo má doma svářečku a nechat svár opravit. Anife s Lukášem se věnují tomuto neplánovanému úkolu, zatímco na čelbě připravujme materiál a vybíráme nejvhodnější místo pro dřevěnou výztuž. Když pak vylezeme na povrch na oběd, jsme mile překvapeni, že rumpál už je opět funkční. Anife ho odnesla do Suchdola ke Svobodům kde Tomáš zavařil prasklý svár a pak ho opět donesla zpět na lokalitu. Slušný a hlavně operativní výkon. Po posilnění jdeme opět dolů, montujeme rumpál zpět a odtěžíme ještě nějaký materiál, aby bylo dole dostatek místa k zabudování výztuže. Pak se rozhodujeme, zda ještě dokončit dotěžení materiálu, nebo se pustit do další přibírky. Vzhledem k času dotěžení odkládáme a provádíme přibírku. Na severním boku se u dna propojujeme s volnou prostorou starého profilu. Dá se do něho s obtížemi nahlédnout. Dno je v nejbližším místě tvořeno vyerodovanou rýhou, která je pokračováním původního odvodňovacího koryta,  na které jme již na severním boku narazili o několim metrů zpět. Koryto je dnes suché, přestože je určitě minimálně o dvacet centimetrů níže než místo, kterým současně voda odtéká. Na příští akci po odtěžení bude situace podstatně jasnější, protože bude celý bok více obnažen. Čas pokročil současně s únavou svalů natolik, že se pro dnešek vzdáváme jakékoliv další činnosti a jeskyni opouštíme. Venku se pomalu šeří a podstatně se ochladilo. Na závěr dnešního dne si jdeme užít zvrhlé rozkoše v podobě svlékání promočených overalů i podoveralů a při doprovodu cvakajících zubů se snažíme přemluvit prokřehlé prsty, aby si pospíšily s oblékáním. Snad už bude příště konečně jaro !

Západ slunce zachytila Anife foťákem, jinak bychom ho opět prošvihli.

Hawk

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

121)Poslední březnová akce na Kamenném ponoru 26.3.2011

Účast : Hawk a Anife, jenom duo - tentokrát dokonalá slabota. Jednu výhodu to ale určitě má, nestihneme vychládnout, tudíž nám nebude zima.

Celý týden pěkně svítilo sluníčko a dnes nic, jako naschvál. Zato je zataženo a nad Suchdolem, v místě dění,  téměř tradičně pofukuje celkem studený větřík. Žádné překvapení ve formě neohlášených speleohostů se dnes nekoná. Na skutečnosti to ale vůbec nic nemění a na povrchu nás nic nezdržuje. Anife zůstává u rumpálu a já lezu na konec profilu, kde na mě od minula čeká hromada kamení. Nejdříve dělám kontrolu balvanů ve stropě, zda nemají chutě na zřícení. Všechno se zdá stejné jako posledně, prostě žádná velká sláva, ale doposud to drží pohromadě. Hlavou se mi občas prožene myšlenka, jak upravit zajištění do budoucna? Dřevěná výztuž nevydrží věčně a podle všeho jí zde bude jen přibývat. Pro budoucnost to bude asi oříšek přichystaný k rozlousknutí. Monotónní činnost - rozbíjení a nakládání kamenů je občas přerušena zablokováním přepravního vozíku, takže pak nezbývá než popolézt o několik metrů nahoru a vozík uvolnit. Ani nepočítám, kolikrát se to opakuje. Pozitivní na tom je to, že (podle dietologů) pohyb je zdravý, tak proč bych reptal. Nakonec dělám dobrou věc pro svoje zdraví. Dorozumívání je dnes dost mizerné, protože je poměrně velký průtok vody a pro samé zurčení, bublání a cákání není teměř slyšet žádné pokyny. Když se mi Anife snaží říct, že už je čas na oběd, musí to několikrát opakovat, než pochopím co se vlastně děje. Anife jde nastartovat polní kuchyň a já ještě zůstávám chvíli dole a rozbíjím několik větších kamenů, abych si připravil materiál na těžbu. Než opustím podzemí je zde první dnešní návštěva - první jarní netopýr poletuje chodbou. Nevím, zda ho probudila naše činnost, nebo mu právě skončil zimní spánek. Pravdou je ale to, že na této lokalitě je to spíš vyjímečný host. Jdu na oběd. Teprve na povrchu si jasně uvědomuju, díky větru, jak jsem už teď promočen. Anife právě prostírá na sobotní stolování. Podává se horký hovězí guláž, zdobený nakrájenou cibulkou, s celozrnnou houskou. Po obědě si dávám ještě několik šálků ovocného čaje. K polední siestě chybí už jen to hřejivé sluníčko. Ale to je dnes bůh ví kde. Jdeme opět do podzemí, pokračovat v krasojízdě. Další desítky kbelíků jsou přepraveny na meziskládku. Druhou dnešní návštěvou v podzemí je Libor z Topasu, přijel se jen podívat a naložit trošku kamení. Na této lokalitě je v podzemí poprvé a podepřené balvany ve stropě v něm nevzbuzují moc důvěry. To je zde bohužel setrvalý dojem všech, kteří sem někdy vlezli, včetně nás. Chvilku pokecáme a pak Libor odchází a my jdeme pokračovat. Anife při pauze slezla taky dolů a teď zde se mnou zůstává a pomáhá mi s rozbíjením kamenů, které pajsrem uvolňuju z čelby. Materiál na čelbě je hodně narušen trhlinami a ve spodní části u dna se otvírá odtokový kanálek, což je fajn, že voda, které je zde dnes opravdu dosti, může v pohodě zmizet. Při uvolňování jednoho kamene  z čelby, při jeho páčení a cloumání pomocí pajsru se najednou ozývá značně nepříjemný zvuk řícení něčeho těžkého, zakončené dutým žuchnutím, odněkud zepředu. Tento jev je doprovázen slabě znatelným otřesem kamenů v čelbě. První  co se snažíme udělat, je to že se rychle snažíme zmizet z čelby. Nic dalšího pak už nepadá. Prohlížím strop, žádná znatelná změna. Protahuju se do souběžného starého profilu na severním boku, abych se podíval, jestli bude vidět nějaká znatelná změna. Kromě toho, že zmizel v profilu zaklíněný kovový kbelík, není zcela nic patrno. Ale je to záhada, kam se ten kbelík vypařil. Kamenný ponor opět ukázal drápky a poněkud se obávám, že to nebyla jen planá výhrůžka. Příště budeme opět budovat stojky (prozatím dřevěné). Pokračujeme v těžbě. Ještě uvolňuji další větší kameny, rozbíjíme je a opět odtěžíme. Čelba je téměř vyčištěná a další postup dnes už nepřipadá v úvahu. Na meziskládku bylo vytěženo a uloženo 173 kbelíků kamení a je právě 19.30. Akorát tak čas na to, to zde dnes zapíchnout a odjet. Venku už je tma a je překvapivě teplo, alespoň mám ten pocit, když ze sebe sundávám dokonale promočené hadříky. Pak už jen najít a obléct suché hadříky a po cestě neusnout za volantem a bude vše OK.

Hawk

 

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode