Červenec

Po slabém červnu příjde třeba silný červenec. První akce 2.7.2011 nebyla sice předem ohlášena na webu, ale to neznamenalo, že bude účast úplně slabá. Spíš naopak, účast je pro změnu nezvykle velká. Za Kerberos - Hawk, Anife a Luky, za Tartaros - Franci a mimo to ještě hosté - Pepa, Vojta a Kuba.

Je sice pravda, že jsme nedorazili všichni stejně a taky stejně neskončili, ale to není podstatné. Důležité bylo to, že jsme mohli těžit připravený materiál až na povrch bez nutnosti zaplňovat meziskládku. Po příjezdu na místo činu probíhá nezbytná procedura převlékání a přípravy materiálu, následuje kontrola lokality po měsíční pauze, při čemž je zjištěno, že někdo zkoušel hloubku vstupní šachtice házením kamenů otvorem v poklopu (naštěstí ta díra není nijak zvlášť velká), dalším zjištěním je to, že voda dnes neteče a asi ani celý měsíc netekla, což je vzhledem k častým dešťovým srážkám možná až divné. Na druhou stranu všude bují značné množství vegetace, která vodu spolehlivě zadrží a spotřebuje. Pro nás snad jedině dobře. Kontrola těžební trasy dopadla taky dobře, žádné spadené kameny ze stropu, jen úsek těsně před čelbou by zasloužil nějakou vzpěru. Strop je přerušen vymytou puklinou a navíc lze při bližším ohledání najít i další nepříjemné trhlinky, které nenápadně ukazují na to, že strop není opět kompaktní. Nicméně i přes toto zjištění rozdělujeme místa na těžební trase a pouštíme se do rozbíjení kamenů a následnou expedici až na povrch. Na čelbě jsme tentokrát ve třech, já Pepa a Kuba a je to tak akorát, protože poslední přepravní dráha už je pořádně daleko a odbíhání s plnými kbelíky ve stávajícím profilu a sklonu není zcela snadné, takže je využit tzv. třímužný ruční podavač. Na příští akci by bylo vhodné připravit alespoň další dvě dráhy, aby se přeprava poněkud ulehčila. Pro Pepu a Kubu je to dnes premiéra, takže mají možnost si odzkoušet přímo v reálu jak to zde chodí. U ručního rumpálu je Anife a po příjezdu Franciho ještě Luky.  Vojta je po prohlídce lokality  odvolán rodinnou radou za jinou  činností, takže nás nakonec zůstává na lokalitě šest. I tak je to dostatečný počet. Těžba probíha bez větších problémů až do půl jedné hodiny, kdy dochází k poruše přepravního vozíku, jmenovitě k destrukci jednoho plastového kolečka, takže se vozík dokonale zasekává. Přerušujeme činnost jdeme se na povrch posilnit a rovněž vyměnit vadné kolečko (zcela náhodou máme i náhradní). Po této pauze nejprve pouštíme dolů kabely a kango, aby bylo připraveno nářadí na další bourání a pak jdeme opět pokračovat v těžbě, dokud není všechen volný materiál vytažen až na povrch. Před třetí hodinou odjíždí Franci, ale i tak je nás stále dost. Postupně pokračujeme v prohlubování dna a mimoto uvolňujeme v čelbě i kameny ze stropu oddělené trhlinami a současně  uvolněný materiál odtěžujeme. Výsledkem je odkrytý pohled do volné prostory. Dnešní postup kupředu nám umožňuje si situaci před námi prohlédnout detailněji. Její profil se o něco málo zvyšuje, dalo by se říct, že je na hranici průleznosti pro hodně hubené, což není úplně náš případ a strop  konečně začíná vypadat  jako kompaktní materiál. Úplně vepředu to vypadá, že se strop trošku zvedá, ale i dno je zde zvednuté. Jsou zde viditelné nakutálené kameny a dno je tvořeno drobným splaveným sedimentovaným materiálem. Na pravé straně profilu je vidět nějaký předmět ve tvaru velkého lavoru černé barvy, ale prozatím se nedá přesně identifikovat.  Další postupy budou ve znamení prohlubování dna na dostatečný průlezný a přepravní profil a strop raději necháme díky velké šířce tak jak je. Pokračujeme v odebírání dna dokud naše síly stačí a dokud nedostáváme od Anife pokyn, že už je nejvyšší čas to dnes zapíchnout, protože je šest hodin večer a počet kbelíků je hezky zakulacen na číslici 135. Bez remcání ukončujeme dnešní postup a vyklízíme pole. S dnešním výsledkem jsme opět spokojeni a všem zúčastněným děkujeme za jejich přínosnou pomoc.

Hawk

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pracovní akce - lokalita Kamenný ponor - sobota 9.7.2011, účast Hawk a Anife

Uběhl pracovní týden, byl sice přerušený dvěma svátky, o kterých jsem si původně  představoval, že alespoň jeden den pojedeme do krasu, ale nakonec vechno dopadlo trošku jinak. Místo jednoho dne v krasu byly dva dny v dílně, věnované výrobě nových závěsných drah úplně změněné koncepce a mimo to se vyráběl i nový přepravní vozík. Proč to všechno? Už jsem o této možnosti přemýšlel několikrát a vždycky mě odradilo to, že už je stávající systém docela slušně zaběhnutý a svým způsobem i osvědčený, přestože má své drobné nedostatky. Nakonec moje rozhodnutí uspíšil  defekt vozíku při minulé akci, když se rozpadl plastový střed jednoho z koleček. Druhým motivem je zvětšující se délka dráhy a bohužel i nezbytné zatáčky, které při stávající konstrukci byly tím nejzávažnějším problémem v přepravě. Rozhodnutí úplně změnit celou koncepci dozrálo minulou neděli po dopsání zápisu z akce. V pondělí byl nakoupen materiál a v úterý a ve středu se tedy vyrábělo. A je zde sobota,  nové dráhy naloženy a dovezeny na lokalitu. Nejprve musíme zdemontovat celou starou dráhu a vytahat ji na povrch. A když už bude dráha zdemontována, bylo by asi nejlepší provést zaměření stávajícího sytému, včetně připojení na povrch. Pak teprve přistoupíme k montáži nové dráhy. Na to všechno jsme dnes jen dva, což není právě nejlepší počet, ale uvidíme co se dá stihnout. Na první sestup do podzemí jsme vybaveni nářadím na demontáž dráhy a kbelíkem na propojovací konzoly. Sestupuji až na konec profilu a postupně demontuji odspodu jednotlivé segmenty, uvazuji smyčkou k vozíku na dráze a Anife je vytahuje pod šachtici. Pilku na železo, kterou jsem si vzal sebou pro jistotu, kdyby nešlo něco povolit, nakonec použiji jen jednou. Jinak jde povolit celkem snadno každý ze šroubů. Celá demontáž je ukončena v půl jedné.  Anife jde nahoru a dokončujeme demontáž vytaháním drah na povrch. Následuje obědová pauza a krátká intenzivní opalovačka (jak pak zjistíme večer). Po této pauze se věnujeme měření. Nejprve připojení na blízký zhušťovací bod na povrchu, pak provážení svislice na dno šachtice - tady zjišťujeme jakou máme odchylku středu dna od středu nahoře a není to až tolik. Střed dna je posunut cca 15 cm na východ. Odtud pokračujeme v osazování polygonů a zaměřování vodorovných a svislých úhlů a samozřejmě i šikmých vzdálenosti pomocí pomůcek, které máme k dispozici - závěsný důlní kompas, sklonoměr a pásmo. Poslední bod osazujeme cca 2,5 metru od koncového průlezného místa. Zde následuje další moje cesta na povrch, neboť jsem hlava děravá a do měřičské taštičky jsem opoměl zastrčit svinovací metr "prý tolik potřebný" pro doměřování půdorysného a podélného tvaru profilu chodby. Když už jsem na povrchu, vytahuji ven rovněž již dole nepotřebné pomůcky (vrtačku, kompas atd.) Následuje opět sestup, pak následně  měření a zakreslování profilu. Se smutkem a slzou v oku vzpomínám, jaké to bylo prima, když jsem ještě nepotřeboval k přečtení číslic na svinovacím metru brýle a hravě jsem ovládal akomodaci - zakřivení čočky v oku.  Dnes  mám střídavě brýle na očích, nebo je držím za obroučku v zubech, abych vůbec viděl kam strkám konec metru. Je to správná groteska, kdybych nebyl hlavním aktérem, tak se tomu s chutí zasměju, ale to právě dost dobře nejde, neboť držím v zubech brýle. Nakonec po zdlouhavém měření a neustálé manipulaci s optikou měření dokončujeme. Poslední co se ještě pokouším doměřit je délka volné prostory směrem kupředu. Nasoukám se co nejníž, to znamená ty dva a půl metru od posledního bodu a pak vysoukám po dně svinovací pětimetr až na jeho konec a k sedimentům v koncové části zhruba ještě metr chybí. Takže pokud dobře počítám, než se dostaneme k sedimentům musíme postoupit cca o 8 metrů. Nechtěl bych zde vytvářet teorie ke kterému datu se tam můžeme dostat, ale pokud bude dostatek ochotných pracantů a nová přepravní dráha splní naše očekávání, mohlo by to být snad i docela brzo. Pak teprve nastane útok na neznámo. Balíme cajky a lezeme k povrchu. Poslední věcí, kterou zde dnes ještě uděláme je to, že spustíme dolů připravené nové dráhy a pak již pro dnešek definitivní konec. Následuje balení, převlékání, mytí a před odjezdem se ještě za námi na lokalitě zastavují Igor a Jiřina  Audiovi s vnoučkem a domlouváme se na dalších postupech."Řekněte prosím sýýýr ".... A to je pro dnešek docela vše.

Hawk

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

16.7.2011 Pracovní akce na Kamenném ponoru. Účast za Kerberos  Hawk a Anife,  za Topas Jindra Dvořáček a Vašek Kacetl.

Při páteční telefonické relaci s Jindrou se domlouváme, že přijedeme  na ponor už na osmou ráno  a proto dnes vyrážíme hodně brzo, abychom byli na místě co nejdříve. Deset minut před osmou jsme zde, tak to už tu dlouho nebylo. Na místě nás čeká několik drobných úprav provedených "nějakým vtipálkem". První co nám padne do oka je deska našeho provizorního kulatého stolu,  která je mistrnou rukou zbavena všech čtyř  nohou  a je umístěna nahoře na kovové konstrukci nad vstupem. Dvě nohy se povalují kolem a zbylé dvě asi někam odešly. Další věcí co postrádáme je dřevěná vzpěra, kterou zajišťujeme poklop proti nechtěnému samovolnému uzavření. Odhaduju, že všechny tyto dřevěné prvky budou na dně šachtice. (Není to ale zdaleka tak, jak posléze zjišťuji.) Přijíždí Jindra, převlékáme se, připravujeme potřebný materiál pro dnešní, již druhou technickou akci a jako první sestupuji dolů. A zde mě vítá poslední dnešní překvápko. První co registruju je charakteristický puch hospodských záchodků a při bližší prohlídce dna shledávám, že zřejmě nejeden vtipálek, ale podle množství tělní odpadní tekutiny, několik (dementních) vtipálků zde vykonalo svoji potřebu a nakonec dolů hodili i zajišťovací lať. Dnes poprvé lituji, že stružkou neteče žádná voda, která by se dala použít na omytí potřísněného dna a stěn. A zároveň lituju toho, že nikdo z těch aktérů neusnul někde u vstupu, protože bych to s ním mohl alespoň vytřít...

Asi nemá smysl se tím dnes nějak rozhořčovat. Pro příště budeme muset dovést nějakou vodu a koště a celé dno a boky šachtice alespoň trochu omýt.

Cílem dnešní akce je zabudování nové přepravní dráhy, což bude obnášet spoustu vrtání,  šroubování  a tvarování jednotlivých drah do potřebných obloučků. Vzhledem k tomu, že Jindra tu s námi dnes může zůstat jen do dvanácté,  se snažíme pracovat co možná s největším nasazením. A musím říct, že nám to jde velice obstojně. Hned po přikotvení první dráhy nasazujeme na profil přepravní vozík, aby bylo možné odzkoušet projíždění zatáček a přejíždění spojů jednotlivých drah. Ale první spoj nás drobátko vyškolí, protože je zrovna v zatáčce a v místě sváru (díky zvětšení tloušťky materiálu) má vozík  snahu se zadrhávat. Momentálně zde nemáme možnost svár upravit, ale nebrání nám to nijak v kotvení dalších drah. Všechny další dráhy a spoje jsou již bez problémů. Do dvanácté hodiny máme zavěšeno a ukotveno sedm třímetrových segmentů a všechny jsou jízdně prověřeny. Jindra nás musí opustit a my se rovněž přesuneme na povrch na obědovou pauzu. Venku je dnes velice příjemné klima. Není žádné šílené horko a pofukuje mírný větřík. Ideální situace pro příjemnou relaxaci. Po občerstvení si ještě nějakou chvíli užíváme hledáním foto záběrů a slunečních paprsků a ještě než stihneme zmizet do podzemí, zastavuje se za námi na chvíli pan Ševčík a během tohoto malého zdržení přijíždí Vašek Kacetl. Tak je to dnes pěkně časově sladěné. Už jsem přemýšlel, jak dokončíme dráhu ve dvou lidech a ejhle další pracovník je zde. Je jasné, že tím pádem je po komplikacích. Jsme opět (pro dnešek) v ideálním počtu. Lezeme dolů a dokončujeme dnešní úkol bez potíží. Celková dnešní délka dráhy je dvacet sedm metrů. Provádíme kontrolní vytažení kbelíků s materiálem a opětovné spuštění vozíku po dráze. Kromě prvního spoje, kde se vozík dolů zabrzdí, je celý zbytek dráhy zcela bez závad. Oproti dráze minulé bude přeprava probíhat podle všeho mnohem snadněji ( jen co bude ten nešťastný první spoj doladěn). Vašek pořizuje několik dokumentárních snímků a přestože jeho čelovka dnes malinko stávkuje ji dole nakonec  přesvědčí, aby prosvítila s maximální intenzitou koncovou fázi volného profilu a podle všeho co je vidět lze usoudit, že jedna část zasedimentovaného konce má pravděpodobně i náznak volného pokračování a je zcela evidentní, že v tomto místě strop podle všeho uskakuje nahoru. Už příští akci nasadíme všechny dostupné prostředky, abychom se k tomuto místu co možná nejvíce přiblížili. Pro dnešek vyklízíme pole a akci ukončujeme. Na závěr chci poděkovat všem účastníkům akce za jejich pracovní nasazení.

Hawk

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

23.7.2011 pracovní akce - Kamenný ponor. Účast: Hawk, Anife a hosté  Vojta a Jakub

Dnešní příjezd je dohodnut na osmou hodinu ranní. To znamená si trošku přivstat a vyrazit tak v půl sedmé ráno. Než uchystáme potřebné vybavení je zde nějaká minuta zpoždění, ale snad se svět nezboří. Na lokalitu dorážíme asi pět minut po osmé. Převlékání a příprava materiálu a pak již směle do díla. Dnešní akce je konečně opět zaměřena na ražení průlezného profilu a zároveň tak provedeme zatěžkávací zkoušku nové přepravní dráhy. Na čelbu nejdříve sestupuje se mnou Jakub, Anife má propachtováno své místečko u rumpálu a Vojta pro začátek bere službu na povrchu u vrátku a centrály. Pro vlastní prohlubování profilu dnes budeme používat kango. Vrháme se do zahlubování dna. Pískovec je zde docela slušně oddělitelný, takže postupujeme celkem svižně. Dráha funguje bez problémů. Jediné slabší místečko je na osmnácté otáčce bubnu při cestě nahoru, kde má vozík občas snahu se zadrhnout, ale to se dovídáme až mnohem později. Dole na čelbě máme pocit, že to funguje bezchybně. Jedinou změnou, na kterou si musíme zvykat je rachotící kovový zvuk koleček. U předchozí dráhy byla na vozíku kolečka gumová a mnohdy vozík nebylo vůbec slyšet, byl to hotový tichošlápek. Že dojel dolů na konec dráhy člověk poznal hnedle poté, co ho praštil zavěšený kbelík do zad. Zato dnes je vozík slyšet jakmile se rozjede nahoře a obsluha na spodním konci má dostatek času, aby se přijíždícímu vozíku s přehledem včas vyhnula. Jde nám to dnes hezky od ruky. Než uteče dopoledne a je čas na oběd, je na povrch vytaženo sedmdesátpět kbelíků kamení. Polední siesta je opět velice příjemná a dnes obvzlášť, neboť dnes je navíc s dovážkou potravy až na místo a ještě s obsluhou. Podávájí se pečená kuřecí stehýnka a výtečný bramborový salát  jako příloha. Kuchařka se jako vždy opět vyznamenala, však se pochvaly jen hrnou. Ani se nám po takovém jídle nebude chtít dolů do mokra a bláta. Pár slastných chvilek na sluníčku a pak se klasicky ukecáme k dalšímu sestupu do podzemí. Hosté si prohodili stanoviště a na čelbu jde se mnou Vojta. Cestou dolů prohlížíme osmnáctou otáčku bubnu na dráze a identifikujeme toto místo jako jeden ze spojů, kde je jedna z drah mírně vyosená. Holýma rukama se však vyosení upravit nedá ( i když se o to pokoušíme), bude to muset vydržet až do příští akce.  Jak jsem si dopoledne pochvaloval rychlost postupu, tak se odpoledne všechno radikálně změnilo. Pískovec mrcha ztvrdnul a my zde ztvrdneme s ním. Oškrt kanga odlupuje jen malé kousky a změnu k lepšímu nezaznamenáváme až do konce našeho snažení. Odpolední výsledek je mnohem slabší - pouhých dvacetdevět kbelíčků, což je za celou akci 104. Nicméně celkový postup na délku není zanedbatelný, neboť ho odhaduji na jeden a půl metru. Pro příště nepůjdeme do akce v rukavičkách, ale zvolíme drsnější způsob boje a pak se uvidí. Stav vody na lokalitě - i přes vydatné deště je přítok z povrchu stále nulový a skap vody ve spodní části profilu je rovněž nezměněn. Mohlo by to vydržet ve stejném stavu i nadále. A to je pro dnešek vše.

Hawk

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Poslední červencová akce na Kamenném ponoru - 30.7.2011 . Účast : Hawk, Anife - Kerberos, Igor Audy - Topas

Tentokrát je náš příjez poněkud opožděn a ještě ke všemu budeme muset i brzo odjet, ale vzhledem k tomu, že dnes nasadíme techniku rozpojení materiálu na maximální úrovni, nebude to nijak vadit. Rychlá příprava, rozdělení úkolů a pak už jen co možná nejtvrdší útok na horninu. Nejdříve Igor odzkouší naše pajsříky a odlamuje ze stropu několik nestabilních kamenů. Potom už přichází na řadu jen vrčení elektromotoru a probouráváme se tentokrát pískovcem ve dně bez větších potíží. Při minulé akci nás  houževnatý kámen pěkně vyškolil, ale dnes jsme mu za to sáhli na zoubek. Materiálu je během necelých dvou hodin připraveno docela dost. Podle skromného odhadu kolem stovky kbelíků a zhruba jeden délkový metr. Kolik to bude skutečně, to nejdříve zjistíme až na následující akci. Náš dnešní čas  totiž vypršel a ač neradi, musíme lokalitu pro tentokrát opustit. Ještě před naším odjezdem přijíždí  další posila z Topasu - Honza, ale jeho síly pro dnešek už nevyužijeme. Příští sobotu provedeme odtěžení a pokusíme se o další postup, ale to už předbíhám událostem.

Hawk

 

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode