Listopad

147)5.11.2011 Pracovní akce - lokalita Kamenný ponor. Účast: Hawk a Anife

Listopad je zde a s ním neodbytně související rozmary počasí. Ranní, odpolední a večerní mlhy, studený vítr pohrávající si s barevným padajícím listím a tma, která přichází, dle mého vkusu, zbytečně brzy, ale hlavně je to předzvěst zimního období, na které se nijak zvlášť netěším. I když i na té zimě nakonec zpravidla nacházím momenty, jenž si uchovávám v záznamu vědomí a v mnoha případech i ve sbírce fotografických záběrů. Podle barevné stupnice je zde prostě krátké, ale nejbarevnější období roku, střídající dlouhodobě " zelenou", aby bylo brzy vystřídáno dlohodobě "bílou". Ovšem tyto zákony barev platí pouze na zemském povrchu. Pod povrchem - v podzemí, platí zákony úplně jiné a zde je převládající barvou hnědá, nebo šedá v různých odstínech. Jedinou vyjímkou jsou pak barevné overaly badatelů. Ale dost už úvah o barvách.

Dnešní akce je ve znamení a "barvách" Kerberosu v počtu jen dvou badatelů. Není to zcela výhodný počet pro tuto lokalitu, nicméně, jak se říká "i s malým Kašpárkem se dá zahrát velké divadlo", tak i zde jsou dva určitě o malinko víc než nula (to je samozřejmě nadsázka). Od minulé akce je dole ještě zbytek materiálu k dotěžení a dál se uvidí. Jediný zádrhel je v tom, že není nikdo ke střídání, takže to bude hlavně u rumpálu jako na potítku.  Jdu dolů, nabírám a posílám materiál jak nejpomalejí to jde, aby měla Anife alespoň minimální šanci si odfouknout, ale ani tak to není nijak zvlášť platné. Volného materiálu je ještě stále dost. Po dvacetí kbelících přestávám posílat a Anife se jde podívat na stav na čelbě. Jižní odbočku v tomto stavu minule neviděla, protože se ani do podzemí nedostala a dnes má možnost alespoň na chvilku si užít na čelbě.  Upravujeme ještě trošku profil, aby se dalo lépe dostat až na úplný konec a dalo se kopnout do sedimentů a případně vymyslet jak dál.  Ze dna v úplném konci vydloubávám ještě dva překážející kameny, odhadem tak třicetikilogramové a přesouvám je postupně do místa, kde se dá bušit paličkou.  Houževnaté pískovce dlouho odolávají desítkám úderů. Struktura materiálu je jen zdánlive štěpná, dalo by spíš říct, že opak je pravdou. Šutr prostě nemá žádné vrstvení a nezbývá nic jiného, než ho postupně paličkou doslova ohlodávat, až do kýblové velikosti. Střídáme se v bouchání dokud ho neopracujeme na tu potřebnou velikost. Pak přichází na řadu jeho druhý kolega, struktura a výsledky jsou zcela totožné. Není nic lepšího, než si jít od točení klikou  odpočinout k rozbíjení kamenů. Po té se opět rozdělujeme a Anife jde zpět ke klice. Začínám si připadat jako vypočítavec a trápí mě výčitky svědomí, že tu horší praci nechávám na ní. Kompenzaci vidím jen trošku v tom, že na mě pak zůstane zvětšování profilu mechanickou cestou a Anife si bude moci trošku orazit. Dotěžujeme připravený materiál a Anife jde nahoru chystat  něco na posilněnou. Já si ještě před výstupem na povrch detailněji prohlížím koncovou část profilu a zjišťuju, že ve výhledu zde brání vlastně kus odtrženého stropu a za ním je možná volná mezera. Pajsrem se dá s tím balvanem malinko pohnout, ale jen nepatrně. A prostor na to, aby se dal kámen nějak převrátit nebo vykulit, zde bohužel chybí. Pokus  o jeho zdolání si nechám až na odpoledne. Teď už raději mířím na povrch, aby Anife neměla strach, kde jsem tak dlouho.  Stejně už mi bude spíláno.

Počasí se nikterak od rána nezlepšilo, fouká silný vítr a je stále zataženo. Schováváme se před větrem do nákladního prostoru dodávky a užíváme si teplého jídla a čaje. Pak chystáme vše potřebné pro další postup. Přesun materiálu do podzemí a až na čelbu zabere taky nějakou chvilku. Anife bude mít možnost si minimálně hodinku odpočinout.  Nakonec se hodinka odpočinku ještě  podstatně protahuje. Důvodem je to, že materiál, který potřebuju rozbít je  docela pevný a mechanizace je dnes jaksi těžká. Neustálé zvedání kladiva do stropu mě značně vysiluje, asi fakt stárnu. Ozývají se bestie obě ramena současně. Po dvou hodinách jsem zralej na lázně a výsledek je na draka. Navíc strop na odbočce se mi moc nezamlouvá. Korodovaná rýha ohraničuje pořádně velký blok a úplně v čelbě lze při pohledu nahoru hovořit spíše o další tektonické poruše a nestabilních balvanech. Pro dnešek končím a balím nářadí, posílám Anife signál na postupné vytažení nářadí po dráze a pak se doslova vyplazím i já. Jak zhodnotit dnešní poznatky? Na meziskládku jsme uložili 42 kbelíků materiálu a další postup je opět ve hvězdách a to do slova. Venku už se mezitím i setmělo. Opouštíme naši lokalitu a dalším dnešní cílem je oslava 50 narozenin našeho bývalého jeskyňářského kolegy "Cukra" , kde se o naše občerstvování stará naše bývalá jeskyňářská kolegyně  a manželka oslavence, že se máme jako v pohádce. Nazval bych to pravou jeskyňářskou veselicí s parádní atmosférou, kytarou, basou, zpěvem a hromadou vzpomínek na naše mladá jeskyňářská léta. Zakončení dnešního dne bylo pro nás přímo fantastické. Prostě zážitek, na který se nezapomene. A to je už úplně vše.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

148)7.11.2011 netradičně se koná akce ve čtvrtek a ještě k tomu ve svátek. Před 22 roky se zvonilo klíčema pro lepší časy a "už je to tady". Na počest si jdeme zazvonit pajsrem a paličkou. Napadá mě, že kdyby se už tehdy zvonilo pajsry a paličkami, možná by to dnes vypadalo i trošku jinak.

Účast na akci: Hawk, Anife, Lukáš, host Špilda a za Topas Jindra. Po poslední akci je dole připraven materiál k těžbě, takže je prvořadý úkol dostat tento materiál na skládku. Začínáme ve čtyřech, Já s Anife jsme dole a Lukáš se Špildou u rumpálu. Zhruba po hodince se dolů doslova přiřítí Jindra, a použil k tomu fungl novou metodu - hlavou napřed. Jeho sestup byl opravdu rychlý. Nazval bych tento styl "na krokodýla", ale to zde bude výhrada těch mladších a hbitějších. Já bych si zaručeně rozbil hubu, jako správnej páprda. Než nastane čas oběda pracujeme dole ve třech. Současně se vyklízí materiál z jižní odbočky a z rovného směru.  Rumpálisti horko těžko stíhají. Ale zas tak moc je nehoníme, protože se zde potýkáme s rozbíjením větších kamenů. V konci jižní odbočky stále ještě ve výhledu překáží jeden obtloustlý macek (nemyslím teď nikoho z nás), ale je tam prostě macatý kámen. Kvedlám s ním jak se dá, ale spíš to vypadá, že on kvedlá se mnou. Nakonec i přes nepřízeň prostoru do něho buším malou paličkou, až se mi ho daří  rozdělit. Po dalším snažení pak postupně vytahujeme jednotlivé části do míst, kde je prostor k opracovávání větší. Ještě než opustíme pracoviště k přestávce, je prostor natolik vyčištěn, že se můžeme nahlédnout kam jsme se to snažili dostat. Je jasné odkud fouká průvan, ale žádný extra profil se nekoná. Je to spíš škvíra mezi stropem a dnem. A to ještě značně zanesená sedimenty. Podle stavu je jasné, že zde došlo ke zřícení původního stropu na dno, kde je opřená deska o vystupující nerovnosti a po vyčištění sedimentů na dně se nám to jen potvrzuje. Spodní mezírka je zde jen pár centimetrů, nad ní je půl metrový skalní monolit a nad ním škvíra cca deset centimetrů a vidět není prakticky nikam, neboť jsou zde naplavené kameny a sedimenty. Za zkoušku to ale stálo. Průvan je zde znatelný a určitě to bylo místo kudy odtékala voda, pokud se hladina při vyšším přítoku zvedla. Pro nás to znamená, že další postupy budou opět směřovat v původním přímém směru. Jdeme na jídlo. Po obědě se bude těžit na povrch a provedemé údržbu závěsné drážky. Při údržbě nacházíme i několik drobných nedostatků, jako příkladně uvolněné kotvy a další drobnosti. Celá údržba nám zabere celou hodinu. Pak jdem pokračovat v těžbě z čelby a tentokrát už jede materiál až na povrch. Během údržby se ostatní věnovali těžbě materiálu  z meziskládky a než byla údržba dokončena, byla meziskládka skoro  prázdná. Po dokončení těžby je dolů spuštěna razící technika, Lukáš se Špildou "zbaběle dezertují" a my ostatní se věnujeme  přibírce stropu v přímém směru. Jde to jako již tradičně dost pomalu, ale zde se nic nenaspěchá. Práci ukončujeme v půl šesté a venku nás čeká tma jako v ranci a zima jako v Rusku. Převlékání je opět úžasným zažitkem. Anife si venku při obsluze centrály udržovala oheň a tak si můžeme alespoň po převlečení ohřát zkřehlé ruce. Co ještě dodat - z čelby bylo vytěženo 94 kbelíků a jeden kámen na smyčce velikosti tak dvou až tří kýblů a na povrch i materiál z meziskládky z minulé akce. A to je pro dnešek vše.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

149)19.11.2011 pracovní akce - Kamenný ponor. Účast: Hawk a za Topas Honza

Tentokrát akce nebyla předem avizována, protože jsem do poslední chvíle sám  nevěděl, jestli vůbec pojedu. Anife tentokrát z důvodů pracovních nemůže jet a Lukáš má rovněž jiný, mnohem důležitější program a tak zbývám už jen já. Nakonec vyrážím sám, protože nemám jiný důležitější program a jaksi tu sobotu už tradičně spojuji s krasem. Ostatně nebude to poprvé, co budu někde v jeskyni sám. Není to sice běžná praxe provozovat činnost v jeskyni sólo, ale vynechávat sobotu se mi prostě nechce. Dojíždím do Suchdola o něco později než obvykle a potkávám se kousek od lokality s  Honzou Trávníčkem od Topasu, který nabízí pomoc. Nemusím nikterak váhat a prostě jeho nabídku beru.

Nezbytná příprava (převlékání) zabírá jen pár chvilek a pak už lezeme tam, kam "slunce nesvítí", samozřejmě do jeskyně (jestli  někdo myslel něco jiného, tak se šeredně spletl). Na čelbě nás čeká přesně to, co jsem tam minule zanechal. A co jiného než kopec kamení. Některé jsou samozřejmě větší než je záhodno a další ještě budu postupně odlamovat ze stropu, poněvadž tam nějaké stále visí, prozatím dokonale zaklíněné. Nejdřív je ale potřeba alespoň něco odtěžit. Nejdříve společně s Honzou připravujeme a plníme všechny kbelíky, které máme k dispozici a do ústí jižní odbočky skládáme ty kameny, které se už nikam nevešly. Nakonec už je zde materiálu tolik, že Honzík vyleze k rumpálu a odtěžujeme postupně připravený materiál. V mezičase vždycky připravuju další materiál, rozbíjím velké kameny a pajsrem odlamuju volné kusy pod stropem. Opět se potvrzuje pro tuto lokalitu ta známá skutečnost, že zdánlivě kompaktní a pevný strop je půl metru tlustá kamenná deska, která je od dalšího masivu v nadloží oddělena jílovitou mezivrstvičkou a ten jíl mrcha né a né tu plotnu podržet. Ještě že je volná  mezera mezi dnem a stropem na mnoha místech vyplněna buď sedimenty,  anebo kameny, jinak by se asi celý strop odporoučel na dno. A to bude s největší pravděpodobností patrně ten hlavní důvod, proč je koncová část jeskyně úplně ucpána sedimenty. Otevření jižní odbočky potvrdilo to, že strop se odtrhl a klesnul na dno a v přímém směru nás toto zjištění zatím ještě čeká. Nicméně vody tudy odtékaly, tak se pokusíme projít i my. Při postupném uvolňování kamenů ve stropu se propracovávám až na kolmou hranu, která je rovněž ohraničena proplástkem jílu a nelze si nevšimnout znatelného odtržení od stropu. Škvírka se pomalu nepatrně zvětšuje a po odlomení jednoho z posledních uvolněných kousků stropu se celý půl metru tlustý blok v čelbě sesunuje svižně na dno. Je rozměrově dost veliký a v lidských silách není možné s ním nijak pohnout. Bourací techniku jsem dnes s sebou ani nebral, z důvodu malého počtu badatelů, tak už dnes jen dotěžíme na meziskládku to, co je volné. Honza signalizuje přestávku na doplnění energie a proto práci přerušujeme. Tentokrát ani nepolezu nahoru do zimy, protože jsem si vzal vše potřebné do podzemí. I svačina v podzemí má svoje výhody. Hlavní výhodou je ušetření času s výstupem a sestupem a co hlavně - nefouká zde. Hned po krátké pauze pokračuju v přípravě dalšího materiálu k těžbě. Za krátkou dobu je i Honza zpět u rumpálu a pak už během hodiny dokončujeme celou těžbu. Jediné co jsme dnes moc poctivě neprovedli, je počítání vytěžených kbelíků. Do svačiny jich bylo 40 (to jsem ještě nějak počítal), ale pak v tom mám už jen pěkný hokej. Odhaduju tak 20 kousků. Ale na tom zase tolik nezáleží, důležité je to, že je vytěženo. Pro dnešní den je to výsledek nad očekávání. Končíme dnešní akci a jedeme domů.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

150)23.11.2011 - středa. Krátká neplánovaná akce na Kamenném ponoru.Účast Hawk, Lukáš a Špilda. Dnes spojuju užitečné s příjemným a využívám dnešní cestu do blanenského regionu k návštěvě Kamenného ponoru. Samozřejmě "návštěva" není úplně to nejpřesnější slovo pro dnešní akci, protože se pokusím o rozebrání toho velkého šutru, který upadl na čelbě ze stropu. Na místo přijíždíme až těsně před polednem, ale podle mého odhadu by se plánovana "destrukce" neměla protáhnout na dobu delší než tři hodiny. Dnes je na povrchu tak nevlídno, že by snad ani psa ven nevyhnal, proto se trochu divím, že se mnou nechce ani jeden z mlaďasů dolů do tepla. Ovšem "to by byli mimo dosah sítě mobilních operátorů, což by zřejmě byl neskutečný, možná přímo drastický nedostatek". Absolutně nechápu, jak jsme vlastně celé dětsví, mládí a někteří z nás i podstatně vyšší věk, byli schopni přežít bez těch dnešních vymožeností. Není divu, že to na nás zanechalo takové trapné trvalé následky, že se bez těchto vymožeností dokážeme i několik hodin obejít. Hrůza ...

Nemám chuť nikoho přesvědčovat a jdu dolů sám. Ještě že mi alespoň pomůžou spustit na čelbu potřebné vybavení. A pak mě zde alespoň nikdo nenutí k vystřídání a celá procedůra přípravy pro rozebrání kamene je dnes nad míru rychlá. Techniku, kterou dnes používám jsme zde dlouhou dobu nepoužili a stará Makita (po generální opravě) mě opět překvapila svým skvělým výkonem. Né že bych zde chtěl dělat reklamu této značce, ale konkurenční mašina Hilty zde nedosahuje takových výkonů. Je to zde x-krát odzkoušeno. Ať si obchodní zástupci říkají co chtějí. Jsou to pravděpodobně jen levné reklamní triky. Praxe je ovšem poněkud jiná. Tady v těchto (řekl bych) nejtěžších podmínkách se nakonec ukáže pravda. Celá dnešní práce je hotová za necelé dvě hodiny. Ještě hochům nabízím, že bychom mohli odtěžit materiál ze dna šachtice, ale do toho se jim moc nechce. Nemá smysl je k něčemu nutit. Prostě to pro dnešek zabalíme a odjedem. Úkol byl splněn a těžit budem příště.

Hawk

Na závěr už jen pár obrázků nadcházející zimy ...

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode