Srpen

136)První srpnová pracovní akce na Kamenném ponoru 6.8.2011, účast za Kerberos - Hawk a Anife, za Topas - Igor, Vašek a Honza

Scházíme se v takto hojném počtu kolem desáté ranní na místě činu. Počet účastníků je zcela ideální, aby bylo možné bez potíží těžit kamení až na povrch. Rozdělení však není úplně nejsnadnější. Každý z nás by byl nejraději na místě nejzajímavějším a to je bezesporu doposud nejníže položený bod, kterému říkáme po hornicku čelba. Samozřejmě s důlní činností se to srovnávat v žádném případě nedá, protože nástroje a vybavení, které zde používáme by v důlním provozu zdaleka neobstály a systém těžby by vzbuzoval možná jen úsměv. Přes všechny tyto nedostatky je zdejší způsob funkční a všechna místa na trase těžby jsou stejně důležitá a na sobě vzájemně závislá. Tak rozbor situace už máme, takže jdeme na to. Anife bude dnes obsluhovat vrátek na povrchu, Igor s Vaškem si berou rumpál a já s Honzou lezeme až dolů a dál se pak uvidí.  Od minulé akce máme připravenu kupičku kamení, takže nejdříve se bude těžit. Rozbíjíme a nakládáme pískovcové kameny, jak nám to jen podmínky dovolují. Některé větší kousky zakládáme  do boku napravo i nalevo, aby se alespoň částečně podepřela stropní deska. Na levé straně je šířka volného profilu jen něco přes metr a směrem dolů se ještě zmenšuje, ale pravý bok je úplným opakem. Šířka volné prostory zde dosahuje několika metrů a směrem dolů se ještě rozšiřuje. Úplně ve spodní partii je rozšíření hodně veliké a z místa kde je teď momentálně čelba tam brání ve výhledu ucpávka ze sedimentů. Co je ale dobře vidět je veliký černý lavor, který sem před mnoha lety dopravili chlapci z Topasu ve snaze odtěžit zde naplavené sedimenty a proniknout do neznáma. Jejich tehdejší snažení je obdivuhodné, neboť volná výška je jen pár decimetrů a dost dobře dnes nechápu, jak se jim podařilo až sem propasírovat tak velký lavor. Pravda je taková, že jejich úsilí zde nebylo korunováno úspěchem, neboť by to byl nadlidský výkon a posléze daší pokusy o prolongaci podle všeho vzdali. Brzy se dostaneme s naší skromnou technikou do tohoto místa. Zbývá nám ještě několik metrů. Když budeme postupovat stejným způsobem, zhruba za tři akce bychom měli být na místě. Pak už bude následovat postup do neznámých míst.

Těžba je přerušena signálem na polední občerstvení. V podstatě je dno celkově vyčištěné, zbývá už jen pár kbelíků. Lezeme na povrch na oběd. Zde nás vítá drobný deštík a právě dovařené  chutné maso na zelenině. Bez toho prvního bychom se zajisté klidně obešli, ale je to zcela mimo naši kompetenci, takže budeme při jídle moknout. Časté deště v posledních obdobích se začínají projevovat i v podzemí. Přítoková stružka je po dlouhé době drobátko zvlhlá a protéká tudy nepatrný čůrek vody. Na čelbě je poněkud posílen dalším množstvím vody, které vytíká nepřetržitě v místě poruchy. Čelba je tedy na můj vkus mokrá až až.

Po dokončení oběda pouštíme dolů kabely a kango, protože bez toho už by se postup pro dnešek zastavil a to v žádném případě nechceme. Dochází ještě k nepatrné změně v obsazení míst. Honzu dole střídá Vašek a jinak je obsazení stejné jako dopoledne. Dotěžujeme všechno co je ještě volné a pak pokračujeme v přibírce kangem. Celý postup je samozřejmě o něco pomalejší, ale jinak to prostě nejde. Hornina vzdoruje obstojně a doslova se pereme o každý centimetr.  Soustředěným náporem se nám daří během pár hodin vyrubat a odtěžit další pěknou hromádku kamení. Něco po čtvrté hodině odpolední je venku vytěženo zhruba 120 kbelíků. Kolegové z Topasu mají ještě dnes jeden úkol, který musí splnit a tak mají nejvyšší čas vyrazit. Igor s Honzou nás pro dnešek opouštějí, ale Vašek je ochoten ještě na lokalitě setrvat a postarat se o obsluhu centrály. Dolů se mnou půjde Anife a pokusíme se připravit ještě nějaký materiál k těžbě pro příští akci. Další dvě hodiny usilovné práce a materiál pro příště je připraven. A řekl bych že už je dnes nejvyšší čas akci ukončit. Máme toho už tak akorát a navíc jsme promočeni jak vodníci. Balíme materiál a vytahujeme na povrch. Zde nás očekává pro změnu sluníčko a suchý oděv, jak příjemné. Tak zase příště.

Hawk

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

137)13.8.2011 druhá srpnová pracovní akce, Kamenný ponor, účast: Hawk, Anife za Kerberos a Igor a Láďa za Topas

Další sobota je zde a v plánu je opět soustředěný útok na zdolávání nízké chodby. Samozřejmě s tím souvisí spousta různých důležitých činností. Dnes je prvním úkolem prodloužit dráhu o třímetrový díl. Na světě je první zádrhel, že by 13 hrála nějakou roli v našem snažení? Zapoměl jsem doma malou vrtačku a samozřejmě i vrtáky, aby se dala dráha připevnit ke stropu. Kolegové z Topasu vypomáhají jejich vrtačkou a "akceschopnost" je tím pádem zachráněna. Dráha je prodloužena a pouštíme se do vlastní těžby. Vzhledem k dnešnímu počasí a celkovému počtu zúčastněných se rozhodujeme, že pro dnešek použijeme po dlouhé době opět meziskládku pod šachticí. Zůstávám s Igorem na čelbě a Anife a Láďa mají na starosti rumpál. Hromádka připraveného materiálu je poměrně obstojná. Rozjíždíme těžbu klasickým, mnohokrát odzkoušeným způsobem. Jedinou dnešní nepříjemnou skutečností je zde zvýšený přítok vody. V podstatě se dalo očekávat, že tato situace nastane, vzhledem k letošnímu letnímu období dešťů. Od poslední akce se přítok podstatně zvýšil, ale pořád je průtok ještě dost malý. Nicméně voda je opět "studená" a po krátké době na čelbě je člověk dokonale promočen i když se snaží vodě vyhnou sebevíc. Střídáme se na špici, abychom si neměli co závidět - mám na mysli tu bahodárnou vodní lázeň. Už je skoro dotěženo a přichází odstávka - těžební stroj se znenadání zastavuje, snažíme se odhadnot důvod proč se kola netočí a jediné co nás napadá je to, že už bude možná čas oběda. Trefa do černého. Poslední co zde zkoušíme udělat, je změření vzdálenosti do konce nízké chodby laserovým dálkoměrem. Od konce poslední dráhy měříme zhruba 5,5 metru, ale od koncového, pro nás průlezného místa, už je to jen zhruba 3,5 metru.

Vyrážíme k povrchu. Nahoře se dovídáme, že nám bylo signalizováno, že máme práci přerušit  z důvodu oběda, ale v zápalu boje nebyl signál zachycen. Dnešní oběd je pro změnu  s dovážkou až na lokalitu a na jídelníčku je domácí sekaná s bramborovým salátem - rovněž domácím.  Chutná nám tolik, "že se málem olizujeme až za ušima". Jako dezert je pravý a nefalšovaný domácí apflštrůdl (jablkový závin). A to se nám má chtít jít ještě dolů? Budeme se muset asi dost přemlouvat, po takovém obědě. Chvilku si ještě vychutnáváme posezení na povrchu, ale nakonec nám vydatná přeprška pomůže se rozhodnout k sestupu do podzemí. Protože už je skoro vytěženo, pouštíme dolů kango a kabely. Přeorganizováváme sestavu. Láďa zůstává na povrchu jako obsluha centrály, Anife a Igor jdou k rumpálu a já si jdu užívat vodní lázně na čelbu. Do přestávky bylo vytaženo šedesát kbelíků a jsem zvědav kolik jich ještě vykutám. Zhruba dvě hodiny bouchání a na skládce je dalších čtyřicet kbelíků. Ve čtyři hodiny odchází Igor s Láďou za dalším důležitým dnešním úkolem (vyprošťování vrtných tyček na jedné z jejich lokalit) a já s Anife budeme ještě pokračovat. Anife se jde postarat o centrálu a dole už zbývám jenom sám. Alespoň se pokusím připravit nějaký další materiál pro příští akci. Další dvě hodiny práce a za týden bude zase co těžit. Na povrch se vyhrabu až ve čtvrt na sedm. Dokonale promočen, dokonale zablácen a o únavě se ani zmiňovat nebudu. Než vyrazíme k domovu zastavujeme se ještě na základně Topasu, pokecat a ohřát se u ohně. Na to, že dnes bylo a je 13, byl to pro nás úspěšný den. Žádná pohroma se nekonala. A to je pro dnešek vše.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

138)20.8.2011 pracovní akce Kamenný ponor, účast za Kerberos Hawk a Anife a za Topas Igor, Richard, Michal, Láďa a Honza

V plánu není nic jiného než pokračovat plynule v dávno započaté činnosti a tou je prohlubovat volnou výšku v široké chodbě na průleznou hranici. Ale spíš bych měl napsat na minimální provozní pracovní výšku, což je alespoň 80 cm a raději více. Pokud se zde má člověk ohánět nějakým nástrojem, je tato výška určitě nezbytná.

Přijíždíme dnes až těsně před jedenáctou a na louce u lokality už stojí několik aut. Vítaná pomoc z Topasu je připravena k akci. Abychom nezdržovali události, hned po příjezdu připravujeme vrátek a další potřebný materiál a rozdělují se místa na trase s ohledem na momentální situaci na lokalitě. Pod šachticí je od minula uloženo sto kbelíků kamenů a na čelbě je rovněž připravena hromádka, takže se bude těžit. Na čelbu jdou dva,  pod šachtici tři a jeden obsluhuje vrátek a odváží materiál na povrchovou skládku. Pokud někdo počítá v této chvíli účastníky a jeden zde chybí, má pravdu, protože Honza přijede až kolem druhé hodiny. Počet se ale nezmění, neboť Igor nás musí  před obědem opustit z důvodu společenské události v obci Vavřinec. Sestupujeme tedy v hojném počtu do podzemí a obsazujeme svá stanoviště. Stav vody se od poslední akce opět změnil, průtok je o poznání větší, takže budeme (ti co budou na čelbě) opět jako vodníci. Tentokrát to nemine mě a Richarda a během dne  se ještě uvidí, kdo se půjde taky smočit. Pro Richarda je to zde premiéra a lokalita se mu docela zamlouvá. Především současný konec - Široká chodba je pro každého, kdo sem sleze dost fascinující. Mohutná plotna ve stropě je místy rozryta erosními spárami a z pískovcového dna vyčuhují místy značně odolné  hranaté zuby,  se kterými si voda neporadila. V nejnižším místě je volná prostora zaplněna sedimentem různé zrnitosti - od písků až po kameny v decimetrových rozměrech a k jižní straně je volná prostora nejširší (několik metrů) a ukončení není ani vidět. Výška profilu je v místě kde se zahlubujeme zhruba třicet centimetrů, tedy ještě průlezná, ale po zhruba dvou metrech se zmenšuje především díky výstupkům ze dna a směrem kupředu se výška nijak nezvětšuje, ale navíc se zmenšuje i šířka profilu  ze západní strany výplní z kamenů. Dost zajímavé je vyerodované stropní korýtko směřující jihovýchodním směrem a zjevně pokračuje dál kupředu, protože je mezi kameny ještě kousek vidět. Zde se otvírají jisté možnosti, kam nasměrovat snahy o postup, ale vzhledem k vodě, která se ztrácí před námi v sedimentech je to docela jasné. Budeme pokračovat ve směru toku východním směrem, kde je ve stropě další ostře erodované zahloubení. Po odtěžení převážné většiny připraveného kamení Richard neodolá a nasouká se mimo ražený profil k jihu a po mnoha letech vyproštuje expediční víko z kamen, které tu zůstalo z dob prolongačních pokusů hubeňourů z Topasu. Tou dobou se zastavuje těžba a tentokrát zaznamenáváme zvukové znamení, že je čas na občerstvení. Pod šachticí je už taky téměř vytěženo, zbývá jen několik málo nádob. Deponujeme na povrch víko od kamen a symbolicky ho vracíme Topasu. Nastává pauza na občerstvení, ohřátí a částečné usušení.Přijíždí Honza, rozdělujeme opět místa. Richard, Honza a Michal lezou až dolů aby zde udělali fotodokumentaci. Já posílám nahoru poslední dva okovy materiálu ze skládky pod šachticí, pak jdu opravit spoj ocelového lanka a ještě upravuju prodřenou oplechovanou stojku v těžební trase, aby se zde nezasekávalo lanko. Pak sestupuju dolů a prohlížím stávající kotvení dráhy. Na některých kotvách jsou uvolněné matky, na což budeme muset příště pamatovat a vzít dolů klíče a celou dráhu projít. Kluci dole ještě dokončují dokumentaci, Honza jako figurant pózuje v Široké chodbě. Jsem zvědav na výsledky. Po dokončení dokumentace pokračujeme v těžbě, Michal s Honzou jdou k rumpálu, protože je zbytečné, aby se zde taky promočili. Připravený materiál je brzy vytěžen a nezbývá než opět použít techniku pro rozbíjení. Postupně střídáme nástroje a nakonec i obsazení míst. Finále dnešního boje nastává v osm večer, kdy opouštíme pro dnešek definitivně lokalitu. Já nevím jak ostatní, ale já už toho mám tak akorát, stupeň promočení - 100% a únava jakbysmet. Balíme materiál, pak se ještě  jedeme na chvíli ohřát k ohni na základnu Topasu a už frčíme k domovu.

Hawk

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

139)Poslední pracovní akce v srpnu 27.8.2011, účast za Kerberos  Hawk a Anife a za Topas  Igor a Michal

Není to sice zcela ideální počet, ale vůbec to nevadí. Co zvládneme udělat, to bude uděláno. Pro dnešní akci je naplánováno provést zrevidování kotvení přepravní dráhy, dráhu prodloužit o další tři metry a zabudovat připravenou naváděcí kladku pro zlepšení navíjení ocelového lanka na buben rumpálu a nakonec těžit připravený materiál. Já s Igorem a Michalem jdeme dolů provést údržbářské a montážní práce a Anife vyfasovala službu u vrátku. Po prodloužení dráhy a ostatních nezbytných úkonech se Igor s Michalem vracejí k rumpálu a já se budu starat o to, aby jim tam nebyla zima, čili budu nakládat a odesílat plné kbelíky. Dráha po prodloužení umožňuje to, že to zde zvládne jeden člověk. Dnes to opět bude ve znamení vodní lázně, protože přítok je stejně jako minule vydatný. A stejně jako minule "tam nahoře roztočili kohoutek se studenou", tedy opět nic příjemného. Připravený materiál je značně nestejnorodý. Horní vrstva pískovce o tloušťce kolem dvaceti centimetrů je hodně tvrdá. Pod ní je pak vrstva mnohem měkčí a drobivá, opět s mocností cca dvacet cm. Škoda, že ty vrstvy nejsou obráceně. Voda by si s tou měkčí vrstvou zřejmě dobře poradila a volná prostora by byla slušně průlezná. Ale to je pouze taková mylná úvaha, nebo zbožné přání znavených jeskyňářů. Opak je pravdou. Zadarmo zde nic nedávají, ale tak to má asi být. Těžba pokračuje v rámci stávajících možností. Snažím se připravovat dostatek materiálu, aby u těžního stroje nedocházelo ke zbytečným prostojům a snad se mi to i daří. Ve zvýšeném tempu se pak o to míň starám o protékající vodu a když nastane čas na obědovou pauzu, už jsem dokonale promočen. Nahoře sundavám komplet všechno a beru si suché hadříky a všechno mokré dávám sušit. Sice už na dnešek byla předpověď značného ochlazení, ale prozatím se nic takového nekoná. Navíc fučí silný východní vítr, takže než sním svoji porci a dám si kratičkou pauzu je mokré oblečení téměř usušené. Pauza na povrchu se nakonec ještě nepříjemně protahuje, protože jsme nuceni provést udržbu kanga. Musíme rozebrat celé uchycení oškrtu, protože se nám ho ani za boha nedaří zacvaknout. Než se nám podaří dokončit montáž,  jsme všichni dokonale zapatlaní od vazelíny. A s tou nešťastnou opravou jsme ztratili dobře celou hodinu.  Pro odpolední pokračování se střídá Anife s Igorem a Michal jde se mnou dolů. Protože Igor potřebuje dnes končit kolem půl čtvrté (akce "Vzpomínka"), zůstává na povrchu.  Po jeho odchodu jde nahoru Anife a Michal jde k rumpálu a dole zbývám už jen já.  Celá těžba se tím pádem o něco zpomaluje, především proto, že materiál musím nejdřív nakutat. A všichni jedeme takříkajíc na doraz, neboť už není nikdo na střídání ... Zhruba po necelých dvou hodinách nás opouštějí síly a veškerý dnešní elán je pryč.  Rozhoduji se pro dnešek k ústupu. I když jsme si ještě nekopli do těch sedimentů před námi, máme je jako na dlani. Při bližší prohlídce je vidět, že voda odtéká po severním boku. Zde jsou hrubší štěrky proprané vodou, na opačné straně jsou sedimenty více pískovité. Výhled na jih se díky dnešnímu postupu taky vylepšuje. Vzdálenost kam je vidět, odhaduji tak na šest metrů, ale nedá se vůbec odhadnout, zda tato volná prostora byla přítokem, nebo odtokem při velkém stavu vody. A že byla koncová část volného profilu zaplavena, je vidět podle organických materiálů (malé kousky dřeva a stébel trávy) zachycených ve vyerodovaném stropním korýtku směřujícím k východu. Takové množství vody jsme zde ještě neměli možnost vidět. A co se týká těch zachycených organických hmot ve stropě, nikde jinde při ražbě nebylo na takové stopy zatopení naraženo. To znamená, že pokud došlo někdy k zaplavení části jeskyně byla to jen tato nejnižší část a voda stíhala odtékat možná směrem na jih, nebo v minulém zápisu zmiňovaným korýtkem k jihovýchodu. A to je pro dnešek vše.

Hawk

 

 

 

 

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode