Březen

164)3.3.2012 pracovní akce - Kamenný ponor. Účast: Hawk, Anife a za Topas Honza, Mike a na závěr Libor

Je mi zcela jasné, že "velkou vodu" jsme určitě prošvihli. Tato myšlenka se mi neustále vrací celý minulý týden a čím víc se blíží tato sobota, tím víc jsem o tom přesvědčen. Navíc si musím klást řadu dalších otázek a jednou z nich je - zdali nebude dno jeskyně ještě zatopené. Ale už neuspěcháme nic a odpovědi jsou připravené v podzemí. Po nezbytných technických přípravách spěchám dolů, abych si mohl na vlastní oči prohlédnout výsledky práce vodního přívalu po velké oblevě. A musím říct, že nejsem zklamán. Celé dno Tobogánu je dokonale vypulírováno do nejmenšího detailu, jak je možné vidět na horním snímku. Tak to tu ještě nebylo. Podle všeho tekla voda celou šířkou profilu a poctivě sebou brala všechno, co zde volně leželo a bylo nalepeno a zůstal jen dokonale očištěný  pískovec. Proběhl zde prostě generální úklid. Jen se trošku obávám té hromady materiálu naplaveného dole. Během sestupu dělám průběžně dokumentaci vyčištěné chodby, v rozsahu co mi dovoluje skromná fotografická technika.A zde už je vidět i nejnižší místo jeskyně s pozůstatky pěnových bublin na bocích  a kupou převážně kamenitého a písčitého nánosu na dně a je zde vidět na levém severním boku chodby, podle usazených organických zbytků ( ta tmavší šedá šmouha) výška hladiny při zatopení dna. A především je překvapivé, že zde není vůbec žádné jezero a malý potůček vody, který neustále ještě teče, se ztrácí puklinami na jižním boku chodby. Podle výšky hladiny při maximálním zatopení je vidět, že hlavním odtokem vody byla puklina mezi odtrženou stropní deskou na konci jižní rozrážky. Zbytek vody, který zde zůstal po hlavním přívalu a následném zmenšení přítoku se postupně procedil těmi drobnými trativody u dna chodby v hlavním směru. Dno a boky jižní rozrážky jsou pokryty jemným bahnitým sedimentem, kdežto v hlavní chodbě není po jemných sedimentech ani stopy.  Takže je jasné, že i ty odtokové trativody dokázaly odvádět vodu dost rychle. Příval vody zde strhl bok hlinitých výplní a někde pod tou hromadou je nářadí, co tu bylo posledně ponecháno, a ze dna vyčuhuje nepatrné torzo pohřbeného kbelíku. Podle toho kolik tu zůstalo místa, to zde odhaduju na téměř půlmetrovou vrstvu naplaveného materiálu, která se směrem nahoru k jižní rozrážce postupně zmenšuje. Po prvotní revizi dna jeskyně jdeme nejprve vytěžit materiál uložený před čtrnácti dny na meziskládce a pak se uvidí co dál. Prozatím jsme zde ve třech lidech, takže do čištění dna od naplaveného materiálu se mi moc nechce, protože ukládat zvodnělé sedimenty na meziskládku je blbost. Tento materiál musí nutně až na povrch a na to je nás zde málo. Jdem odtěžit alespoň meziskládku. Dva jsou nahoře a jeden dole. Zhruba během hodiny a něco je všechno vytěženo. Jdem se posilnit a rozhodnout co dál. Naše rozhodování usnadňuje příjezd Mika. Můžeme se pustit do vyčištění dna. Krátká instruktáž k ovládání vrátku a signalizace a jdeme na to. Jdu s Honzou dolů, Mike je u podzemního vrátku a Anife obsluhuje vrátek povrchový. Funguje to prozatím bez zádrhelů. Naplavený materiál je převážně složen z drobných kamínků a písku, takže obsah vody ve kbelících není tak velký a jak se po ukončení akce dovídám, bylo i snadné vyklápění těžební nádoby na povrchu. V sedimentech není prostě nic hlinitého, co by způsobovalo nalepování materiálu na nádobu. Postupně se propracováváme do nejnižšího místa. Zde se charakter usazeného materiálu poněkud mění, zvyšuje se podíl hlíny a s postupným vybíráním materiálu se logicky začíná vytvářet jezírko a je s každým odebraným kbelíkem hlubší. Honza jde vystřídat Mika k vrátku, aby si mohl i on užít vodní lázně. Vody je už tolik, že nasazujeme čerpadlo. Ale tomu se nechce nasát vodu, nepomáhá žadné domlouvání  ani nadávky, prostě stávka. Po kolena ve vodě v mizerném prostoru demontuju hadici a dělám zkoušku bez hadice, čerpadlo poslušně nasává a parádním tlakem předvádí podzemní vodotrysk.  Snažíme se vypustit hadici aby v  ní nezůstala voda ( na povrchu je taková činnost hračka, ale zde je to jen jedna velká komplikace). Nakonec zkouším hadici profouknout, písek a bláto mi moc nechutná, ale moc jiných možností není. Montuju hadici zpět a ta se mrcha urputně brání tomu šroubovitému pohybu. Další čerpací pokus dopadá stejně blbě. Opět demontáž a pak ještě jednou, voda postupně stoupá. Zatracené čerpadlo stávkuje a když už mám chuť s ním seknout ... ejhle najednou nasává vodu a Mike mi hlásí, že konečně voda teče. Už bylo  na čase. Odčerpáváme jezero a odebírám další kbelíky, tentokrát již podstatně hutnějších sedimentů, vyprošťuji i několik větších kamenů. Během postupného odtěžování odčerpáváme vodu ještě několikrát a možná jsem našel způsob, jak tomu čerpadlu domluvit, ale nechci to rozhodně zakřiknout, protože to zatím funguje. A když jsme v nejlepším, přichází najednou signalizace, že je pro dnešek konec. No co se dá dělat. Tentokrát odklízíme z čelby veškeré nářadí (to které jsem postupně vyhrabal ze sedimentů), vyvaluju ještě kousek nahoru do jižní rozrážky dva větší kameny pro rozbití a během toho někdo leze dolů, aby nám šel dát pokyn, že je pro dnešek konec a  je to Libor, který přišel omrknout situaci a pokochat se naší vydrhnutou "dírou"... Postupně opouštíme dno a expedujeme nahoru podpůrný materiál. Je tma jak v ranci a hodin je přímo devatenáct. Počet vytěžených kbelíků splavených sedimentů je pro dnešek 86. A na dně ještě nejaký ten kbelík zůstal. Pro příště bude malé dilema, kudy se pokusit projít dál - toť otázka, na kterou bych rád našel odpověď. A to je pro dnešek vše. Děkuji všem účastníkům za pracovní nasazení.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

165)10.3.2012 - pracovní akce Topas - Pestré jíly. Účast: za Topas - Libor, Honza a za Kerberos - Hawk, Anife, Vojta a Kuba

Dnes jdeme alespoň trošku oplatit skupině Topas za jejich pomoc na lokalitě Kamenný ponor, tím, že se účastníme pracovní akce na pracovišti v Pestrých jílech a kromě toho je to navíc pro nás vzácná možnost navštívit část Amatérské jeskyně. Což bylo a je v poslední době pro kohokoliv značně omezeno. Předpokládám, že pro tato omezení existují nějaké důležité důvody, ale oficiálně snad nebyly ani nikde zveřejněny. Ovšem to je jen můj vlastní dohad. Je i možné, že v  mém věku funguje už i značná skleróza a mnoho důležitých informací se z mého povědomí nenávratně vytrácí, k mé velké škodě. Ale s tím se nedá nic moc dělat. Jdeme prostě dnes vyměnit bláto Kamenného ponoru za Pestré jíly a podle plánu zde pracující skupiny pokračujeme v započatém díle. Od poslední akce, které jsme se zde zúčastnili je na místě změna v technologii v podobě jednoduchého účelného rumpálu a pro dnešek je připravena rolna, kterou zabudujeme tam, kde je plánovaná. Následně pak je provedena funkční zkouška. Podle zjištěných skutečností budou nutné ještě další úpravy pro usnadnění přepravy naplněných kbelíků v podobě klasických dřevěných lyžin, protože v současné době se vytahovaný kbelík  neúprosně různě zachytává na dně a tím značně znesnadňuje celou činnost. Ovšem i po následném zabudování této kluzné dráhy, zde bude zapotřebí pro odtěžování materiálu počet odhadem pěti lidí. Další drobnou změnou od minula je to, že se podstatně zvětšil podíl vody, která se sem dostává, takže bláta je skutečně vydatně - nebo mi to tak připadá (vzhledem k mé skleróze, kdo ví...) Abych pradu řekl, očekával jsem, že zde budou stavy vody podstatně vyšší po tom přívalu vody vlivem tání, ale rozdíl není nijak zvlášť znatelný. A do jiných míst se ani nemáme možnost podívat, takže nemůžeme vůbec nějaké změny sledovat - což je docela škoda. Dle mého skromného názoru by možná nebylo špatné provádět monitorování výšky vodních hladin na aktivech v podzemí a i na těch hlavních ponorech z povrchu. Mohlo by to přinést pravděpodobně i jisté poznatky o tom, jak celý tento složitý systém funguje. A co já vím, možná se tím i někdo přímo zabývá, ale žádné informace tohoto typu jsem prozatím nikde nezachytil. Jestli to ovšem nebude tím, že nepatřím mezi ty důležité a kompetentní osoby a na podobné informace nemám nárok. Konec konců, možná o poznatky, které by byly nějakým monitoringem získány třeba ani nikdo nestojí... Ale dost už nějakých zcestných úvah. Dnešní pracovní akci dokončujeme v odpoledních hodinách a  dokonale umazaní lokalitu opouštíme. 

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

166)17.3.2012 - pracovní akce Kerberos - lokalita Kamenný ponor. Účast: Hawk , Anife a za Topas - Igor, Jindra a Vašek

Desátá hodina dopolední ve znamení sluníčka a velice příjemné teploty a to všechno v Suchdole. Scházíme se nejprve ve třech a vlivem doslova jarního povětří se nám ani nechce do overalů, a přímo "nechutně" pak zbytek dopoledne prolenošíme na povrchu a samozřejmě tento čas věnujeme debatě o jeskyních, jeskyňářích a jeskyňářkách a o všem, co s těmito tématy souvisí, samozřejmě obrazně řečeno. Čas mezitím natolik pokročil, že se rozhodujeme nejdříve pro oběd a pak konečně do jeskyně. V obědové pauze doráží na lokalitu navíc Jindra a těsně po obědě Vašek. Toto uskupení pro dnešek bohatě dostačuje. Plánujeme, jak naložit s touto pracovní silou. Všechno bude ještě záviset na situaci na čelbě a s množstvím vody, která se zde bude vyskytovat. Ale v podstatě je rozhodnuto, že se budeme zaobírat celovou situací v podzemí, což znamená zkoumání možností nějakého postupu v komíně nad koncovou částí chodby, samozřejmě i možné úpravě profilu v hlavním směru postupu a nakonec ještě Jižní rozrážka, kudy jak je evidentní odtékal ten největší objem vody po zatopení celého dna. Připravujeme  a následně přepravujeme veškerou potřebnou techniku do nejnižšího  místa jeskyně, abychom se mohli vrhnout na stanovené úkoly. Situace je dole ale dost nepřehledná, neboť zde od minula zbylo několik naplněných kbelíků a je zde kupa nářadí, kabelů a hadic a všechno vytváří doslova dokonalý chumel. Takže nejdříve rozmotat a v rámci možností vyklidit a pak teprve k úkolům. Ovšem musím ještě malinko popsat stav vody na podzemních tocích a jezerech - tedy přítok je dnes docela vydatný, je znatelně o něco větší než při poslední akci (kolik vteřinových litrů teče nedokážu ale říct a plácat nějaké nepodložené odhady je dle mého názoru k ničemu). Jednoduše přítok je na zdejší poměry nadprůměrný, ale co je znamenité, co přitéká, to rovněž odtéká puklinou na čelbě. Znamená to tedy, že se výška hladiny na čelbě nemění - jezírko je zcela standardní. Při poslední akci, kdy se odtěžovalo všechno sem splavené, se přirozený trativod samozřejmě ucpal, takže jsme byli nuceni průběžně odčerpávat, ale odtoková cesta, jak je vidět, se opět uvolnila. Posílám Jindru do komína, aby si šel omrknout situaci a já si lezu omrknout stav Jižní rozrážky a promyslet si taktiku postupu. Dole nás posiluje ještě Igor a Vašek (je vidět, že je zde dost prostoru, když se sem všichni vejdem)  a dokonce i všichni můžeme něco vytvářet. Igor s Vaškem jdou poškádlit odtokovou puklinu a po počátečním zvýšení odtoku ten prudší proud vody s sebou bere i nějaké sedimenty, které vzápětí odtok přicpávají. Podobně to bylo i minule. Voda postupně nastoupá, ale určitě i něco málo bude odtíkat. Jindra se pokouší s virgulí vyzkoušet, jestli budou i zde v podzemí nějaké reakce a jistý výsledek to ukazuje, což nezbývá nic jiného než odzkoušet praxí. Jinak řečeno virgule napovídá, že plánovaný postup Jižní rozrážkou je asi ten nejlepší směr. Postupová fidlátka jsou připravena a nezbývá než spustit stroje. Igor s Vaškem se pouští do úpravy stropu v koncové části nad jezírkem a já se vrhám na přibírku, Jindra sekunduje a dokumentuje naše snahy. Zpočátku jde všechno poměrně snadno, i když prostor na konci Jižní rozrážky není nijak zvlášť velký a zaklínované kameny ve stropě úplně na konci nebudí pražádnou důvěru. Dle mého názoru ale prozatím není důvod k větším obavám. Mašina si pokojně rachotí a další kousek je připraven. Nasazuji nástroj k dalším úderům. Protože je plocha šikmá a sekací segment stále odskakuje, přidržím si ho rukou a dostávám příšernou ránu. Rukavice je nadranc a prsty na ruce jsou najednou jinak než původně narostly. Prozatím necítím vůbec žádnou bolest, ale je evidentní, že je problém. Nejdřív si říkám, že jsou prsty polámané, ale pak po poněkud bližším ohledání to vypadá jen na vykloubený prostředníček (a to jsem nikomu neukazoval, že je jednička). Ke slovu přichází první bolest a Jindra mi říká abych se chystal nahoru. V tom zmatku ani neudělal žádnou fotodokumentaci. Na přesun v tomto stavu nemám ani pomyšlení a než dojde k otoku vracím raději kloub do původního stavu. Bolest rázem ustupuje a tak nebudeme zbytečně panikařit a protože ještě není hotovo, jak bych si představoval, pokračuju v práci. Nejvíc mě ovšem štve, že úplně nová rukavice je zničená, takže budu zaprasenej od bahna jak dobytek. Těsně před čtvrtou hodinou dokončujeme celou přibírku a vyklízíme pro dnešek pracoviště. Pro příště je něco málo připraveno pro  odtěžení a skoro nic mě už nebolí - možná bych měl to poslední slovo hodit do uvozovek. Nahoře probíhá umývání bláta a převlékání do společenského ustrojení, protože dnes ještě směřujeme do Rudice na vernisáž výstavy fotografií a obrazů jeskyňářského kolegy Oty Šimíčka a násleně na příjemné posezení s občerstvením a country muzikou skupiny Knír. Na závěr dnešního dne nezbývá říct nic jiného, než že se dnešek skutečně vydařil. Příští týden opět na ponoru.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

167)24.3.2012  Minulý týden dostala "pravice"(bohužel ne ta naše vládnoucí politická, ale ta moje) slušnou ťafku a z toho důvodu jsem dočasně vyřazen z plného nasazení. Veškerý plánovaný program je tím pádem poněkud změněn. A následující pracovní akce budou dost záviset na kooperaci se skupinou Topas, případně pomoci  jiných zájemců. Dnes jsme si udělali jen malou vycházku po povrchu a nebylo to vůbec k zahození, neboť jak je vidět, je zde totiž jaro. Prozatím jen tak poznenáhlu s prvními květy a ptačím štěbetáním. Za týden to bude zase o něco lepší, jak s jarem, tak doufám, že i s tou nešikovnou rukou.

Hawk


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

168)31.3.2012 - pracovní akce Kamenný ponor, účast: Hawk, Anife, za Topas Igor, později Jindra a za Tartaros Kuba

Jaro si dalo pauzu na rozmyšlenou a bylo proto na neurčitou dobu vystřídáno značným ochlazením, které je dnes navíc podpořeno hodně silným větrem. Na místo přijíždíme těsně po desáté hodině a v počtu tří (nebo bych měl spíš říct tak dva a čtvrt) badatelů. Tou čtvrtkou v závorce myslím sebe, neboť moje pravá ruka je neustále hodně mimo provoz a zřejmě si dnes zahraju jen na líného statistu (kecá, pracoval jako o život - pozn. Anife) a hlavní výkony budou mít na svědomí zkrátka obouručáci. Od poslední akce na ponoru je v jižní rozrážce (nazvané U zlomeného prostředníčku) připravena hromádka materiálu na těžbu a tak se v tomto skromném počtu rozhodujeme k odtěžování pod šachtici. Anife si bere (sice nechtěně) obsluhu podzemního vrátku a já s Igorem se přemísťujeme na místo činu. Dnešní průtok vody je docela velký a vzhledem k tomu, že zde celých čtrnáct dní  a možná i víc téměř nepršelo, je to dost zvláštní. Na konci hlavní chodby je jezírko jako vždy a hladina je stabilní. Samozřejmě to znamená, že kapacita odtoku stále dostačuje. A to jsme rádi, poněvadž šnorchl a ploutve jsme nechali doma.  Nejdříve si dole děláme trošku pořádek v kabelech a nástrojích, já se pokouším (sice dost trapně) o vykoulení několika kamenů. A moc mi to nejde. Igor paličkou kameny rozbíjí, nakládá a odesílá nahoru. A v okamžiku kdy si začneme pochvalovat tu skvělou efektivní dopravu se lanovka zastavuje. Prozatím nevíme proč, po opakování signálu se všechno dává opět do pohybu, ale jaksi neochotně a pak už prázné kbelíky dolů nepřijedou. Zato leze dolů Anife a hlásí závadu těžního stroje. Nechávám Igora dole a jdu se podívat v čem je problém a bohužel to vypadá na závadu v převodovce. Tak to jsme pro dnešek dojezdili. Letošní březen nám jaksi nepřeje. No nic se nedá dělat, provádím demontáž vrátku a odesílám ho na povrch. Jelikož je téměř poledne, Anife už zůstává nahoře a připraví něco k snědku a já lezu dolů za Igorem informovat ho o stavu věcí. Ještě vydolujeme nějaký ten kámen a lezeme taky nahoru. Krátkou poradou zhodnocujeme naše možnosti a výsledek je jednoduchý. Po obědě půjdeme dolů všichni a z jižní rozrážky vytěžíme co půjde na meziskládku, kterou vytvoříme  z chodby pod lanovkou. Materiálu se sem vejde celkem dost, ale musíme třídit. Kameny pod lanovku, a písčité sedimenty budeme vrstvit na dno rozrážky dokud to jen půjde. A protože máme díky Anife s obědem náskok, dostáváme se dolů po jídle první. Zase se pokouším zahrát si na horníka, ale protože mi to moc nejde, tak mě Anife brzy vyhání. Ujímá se práce  na čelbě a jde jí to od ruky. Doráží Igor a jsme komplet. Po nějaké době ještě doplňuje naši sestavu Jindra, který byl s Markem v Horním Suchdolském ponoru kontrolovat situaci v Mucholapce a během krátké chvíle ještě doráží Kuba z Tartarosu. Taková silná sestava a jak na potvoru nefunguje těžba. Ale můžeme si alespoň prima poklábosit a nejsilněší chlapi se střídají u rozbíjení kamenů. Občas se pokoušíme Anife přemluvit, aby se nechala na čelbě vystřídat, ale dost marně. Tvrdošíjně vyvaluje další kameny a plní kbelíky s tím, že když už jsme ji jednou po dlouhé době pustili na čelbu, tak si to chce taky pořádně užít. Konec konců má zítra narozky, tak jí to potěšení přejme. Dárek ve formě práce na čelbě hned tak někdo nedostane. Po hodně dlouhé době se nechá konečně vystřídat, nejdříve jde na čelbu Igor a pak ho střídá Kuba, aby si taky tošku užil radostí Kamenného ponoru a jde jim to pěkně od ruky. Vytahujeme další balvánky a chodba pod lanovkou je brzy zarovnaná až téměř po strop. Rovněž dno rozrážky se značně navýšilo. Anife a Igor jdou už nahoru, protože zde pro všechny není dostatek práce a tudíž z nedostatku pohybové aktivity se do nich dává s chutí zima. A je určitě zbytečné, aby zde touto měrou strádali. Zůstaváme ještě chvíli ve třech a vyprošťujeme ještě nějaký ten kámen. Charakter výplní na čelbě je dost zvláštní. Od stropní desky byla mezera vyplněna jemným sedimentem ve vrstvě patnáct až dvacet centimetrů, který byl po odtěžení vystřídán volnou mezerou, ale po rekognoskaci to vypadá na změnu sklonu, takže nikam daleko vidět není. A pod touto mezerou jsou naskládány poměrně velké kameny mocnosti tak půl metru (zrejmě odtržená stropní deska, která se sesunula z důvodu, že byla porušena svislými spárami) a veškeré spáry jsou dokonale zaplněny písčitým sedimentem. Dá se tedy říct, že je to všechno relativně dobře těžitelné. Odpovídá tomu i celkový dnešní postup v délce tak jednoho a půl metru. Rozhodně se příště pokusíme o další záběr v tomto směru. Ovšem důležité bude především zprovoznění těžebního vrátku, jinak nebude kam ukládat materiál. Pro dnešek končíme a lezeme taky nahoru. Počasí se malinko změnilo. Celodenní chladno vystřídala hodně velká zima, poletuje sníh a vichr je mrazivý až běda. Děkujeme kolegům jeskyňářům za jejich perfektní pracovní nasazení a rozjíždíme se za dalšími dnešními zážitky. V našem případě je to nakonec ještě parádní klouzání po zasněžené a přimrzlé silnici. A to je pro dnešek vše.

Hawk

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode