Červen

180)Pracovní akce 2.6.2012 lokalita Kamenný ponor. Účast: Hawk, Anife a Igor

Původně jsem předpokládal, že nás bude o něco víc, ale mýlil jsem se. Musíme si vystačit i v tomto počtu a celou činnost tomu přizpůsobit. Od středy máme připravený materiál pro odtěžení, takže je to dnešní první úkol. Začínáme dnes v devět, tedy o něco dříve než jindy a proto taky  jen ve dvou. Vzhledem k okolnostem se rozhodujeme k ukládání narubaného materiálu do jižní odbočky a to tak, že ji postupně zcela zaplníme. Na několik akcí to bude znamenat, že nebudeme transportovat žádný materiál na povrch a s největší pravděpodobností o něco zrychlíme postup. Stejně ale musíme materiál přesunovat na několikrát, protože i když vlastní skládka není nijak daleko je minimální počet lidí pro tento účel - čtyři. A to nejsme. Na čelbě jsou třeba dva, protože už je vzdálenost od konce dráhy v místním prudkém sklonu dost daleko na jednoho a proto nejprve podáváme kameny kus nahoru, pak se posuneme a jeden bude nakládat a druhý po dráze tahat k jižní rozrážce, kde si vytvoříme dílčí meziskládku, kterou následně budeme muset přesunout několik metrů až na konec rozrážky. Je to taková nesmyslně úmorná práce, ale jinak to v tomto počtu ani nejde. Po zhruba hodině se k nám přidává Igor, takže materiál pak plynule přesunujeme na meziskládku do jižní rozrážky, jen kbelíky s obsahem, který je víc zvodnělý a má charakteristickou konzistenci sraček,  je přesunován až na místo uložení. To znamená, že zde musí obsluha s tím kbelíkem prolézt těch několik metrů a vyklopit ho až na místo vlastního uložení. Zde pro tento účel chybí ten čtvrtý člověk. A těch kbelíků s takovým nepříjemným materiálem není zrovna málo. Ačkoliv je přítok vody z povrchu zcela nulový, zhruba od dvacátého metru Tobogánu, kde jsme přecházeli tu vertikální severojižní poruchu se soustavně roní odněkud ze dna po celou dobu nějaká troška vody, bez ohledu na to, jaké je sucho. A čím jsme níž, tím je té vody víc. Úplně v té koncové části nakonec stíká takový sice nepatrný, ale zato velice nepříjemný čůrek, který  ve styku s místní jílovitou hlínou a našimi holinkami nakonec vytváří řiďounkou okrovou kaši, ve které se člověk, který vybírá materiál z čelby doslova musí rochnit jako prase. Žádnou jinou možnost totiž ani nemá. Nikoho k tomu samozřejmě nenutím a ochotně se této úlohy ujímám sám. To však neznamená, že ti ostatní nakonec vylezou z podzemí aniž by se umazali a jako špinavec vypadám sám. Nakonec je výsledek téměř úplně stejný. Všichni bez rozdílu na povrch vylezou jako prasátka. Ale to jsem odbočil k úvahám, které by si někdo mohl spojovat příkladně s jistými státními úřady, ale podobnost je v tomto případě pouze náhodná. Sraček, ve kterých se my zde dole vyválíme, nás bez problémů zbaví prádelna ...

Ale k věci. Volný neprůlezný profil, který již po dvě akce máme před očima se po celkovém odtěžení nijak zvlášť nemění k lepšímu a stále ještě není vidět do žádného rozměrnějšího prostoru před námi. Celá volná prostora je několik metrů dlouhá, její šířka, co je vidět, nepatrně kolísá v rozmezí decimetrů, je značně korodovaná a podle všeho je vytvořena na vertikální puklině, která se směrem do stropu postupně zavírá. Celková výška je zpočátku od dvaceti centimetrů, ale přesnější tvar se nedá zcela přesně prohlédnout, neboť je zde hodně málo místa, aby se to dalo objektivně posoudit. Je vidět vyčnívající vápencový kámen ze dna a sklon dna je podle všeho menší než doposud. Podle všeho to ovšem vypadá na to, že jsou zde na dně usazené opět nějaké sedimenty. Maximální nová odhadovaná vzdálenost kam je vidět, jsou zhruba čtyři metry od konečného průlezného místa. To je stav na čelbě po odtěžení veškerého uvolněného a odrytého materiálu. Je jedna hodina odpoledne, lezeme na povrch na obědovou pauzu.

Další dnešní úkol je pokusit se o vylepšení průleznosti koncového profilu a proto opět přichází ke slovu klasická bourací technika a několik hodin usilovné a namáhavé činnosti. Rozhodně nemá smysl popisovat průběh přibírky, protože je to stále stejný. Hlučná monotónní dřina, kterou když ukončíte, doslova už se jen vyplazíte na povrch s posledním zbytečkem sil. Kdekdo si jistě pokládá stejnou otázku, jestli to vůbec k něčemu je. Možná to bude ten hlavní důvod, proč lokalita Kamenný ponor tolik odrazuje zájem badatelů. Sám jsem si několikrát položil stejnou, nebo podobnou otázku o smyslu našeho počínání, ale vždycky si odpovím, že žádný pozitivní výsledek se nedostaví bez předešlé vytrvalé práce. A nakonec je třeba říct, že dokud je nějaká naděje, má určitě smysl bojovat. A platí to samozřejmě úplně obecně. Howg.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

181)Pracovní neděle na Kamenném ponoru 10.6.2012 - účast: Hawk, Anife, Luky  a za Topas Jindra

Jedním z hlavních důvodů proč tentokrát bádáme v neděli je, že byla pracovní sobota a druhým důvodem je, že je na neděli domluveno proměření konce úpravené chodby radiomajákem, aby se na povrchu dala posoudit přesnost virgulování. Jsme na desátou domluveni s Brtníkem a je třeba říct, že jsme docela zvědaví na naměřenou hodnotu. Všechno klape jak má, přebíráme instrukce jak složit a připojit dole vysílací anténu, takže jdeme na to. Máme sice zpočátku malinko nedostatek prostoru, ale nepatrnou přibírkou hlinitého  severního boku si zvětšujeme prostor na dostatečný. Celý aparát smontujeme a zapojíme a nezbývá než čekat, bude-li vše v pořádku. Pro jistotu posílám Lukáše nahoru, aby se optal, zda radiomaják funguje, ale singalizuje, že to snad nejede. Čekám dál co se bude dít a po nějaké chvilce leze dolů Brtník, že maják nejede a kontroluje všechno co je třeba. Ale nedaří se přístroj zprovoznit. Jak říká Tomáš - v historii měření radiomajákem se mu tohle ještě nestalo. Takže premiéra se odehrála na naší začarované lokalitě. Všechno balíme a expedujeme na povrch. Během našich pokusů s majákem zatím Anife zdemontovala dole vrátek, připravila na vytažení a zabudovala osvědčený rumpál. Nakonec lezeme na povrch všichni, protože je téměř čas na oběd. Venku pro změnu lehce poprchá, takže tentokrát obědopauza žádná sláva a ani se nijak zvlášť proto nezdržujeme a jdeme zpět dolů. Zde nás čeká minule nachystané kamení k odtěžení, tak se do toho hnedle pouštíme. Zpočátku jen ve trojici a pak naše mužstvo doplňuje ještě Jindra, takže ve čtyřech se daří podstatně lépe. Dva dole a dva v místě jižní odbočky, ze které jsme pro několik akcí udělali trvalou skládku materiálu (když už ten zpropadený vrátek pro změnu hapruje). Kbelíky ale dnes pro změnu nikdo nepočítá. A ani to není nijak zvlášť podstatné, a navíc abychom ušetřili ruce, tak kameny, které se nevejdou do kbelíků přesunujeme na skládku těch několik metrů kutálením. Zhruba do čtvrté hodiny máme všechno odtěženo. Na samý závěr se nám daří ze dna vydolovat ze sedimentů ten vyčnívající vápencový kámen. Volný profil pokračuje kupředu zhruba ve stejné podobě jako doposud, žádné nápadné zvětšení se nekoná. Dno, boky i strop jsou stále podobně členité. Dohlédnout se dá zhruba opět na vzdálenost odhadem čtyř až pěti metrů, kde mám spíš dojem, že se výška poněkud zmenšuje, vlivem zasedimentování dna. Rozhodně to není nic extra povzbuzujícího, neboli řečeno jinak, žádný objev v dohlednu. Pořád jen ten stejný kamenolom. Příště to bude chtít rozhodně prodloužit dráhu, kangem trošku přiopravit dno (změnit tu stávající skluzavku na "pohodlné schůdky") a pak se pokusit poporazit zase o kousek kupředu. Ale to až pro příště. Dnes to balíme, protože je neděle a nebudeme se přece celou neděli povalovat v blátě.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

182)Mimořádná pracovní akce - 14.6.2012 - účast: Hawk, Anife a odpoledne Jindra

Dnešní cíl je jednoduchý - pokračovat směrem kupředu a to podle následujícího programu. V prvé řadě jsme nuceni prodloužit dráhu o tři metry, včetně jejího natvarování. Následně je průběžně prováděna úprava šikmého, uklouzaného dna do podoby malých stupňů, materiál je odtěžován a ukládán na skládku v jižní odbočce. V odpoledních hodinách pokračujeme v úpravě profilu, jak směrem kupředu, tak i v rozšiřování do potřebných rozměrů. Volný profil zůstává beze změn. Končíme kolem sedmé hodiny večerní. Pokračování v sobotu.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

183)16.6.2012 - pracovní akce Kamenný ponor - účast: Hawk a Anife, za Topas dopoledne Jindra, Mike a Lukáš a odpoledne Igor a Vašek

Je opět sobota a tradiční akce na Kamenném ponoru může vypuknout. Na místě činu jsme něco málo před desátou hodinou. Pro dnešek je od Topasu nahlášen jen Jindra, ale nakonec přijíždí nejdříve Igor, po něm Mike s bráchou Lukášem a pak i Jindra. Dnes má Topas plánovanou souběžnou akci, ale zahájení až v jednu, takže vítáme s radostí jejich dopolední pomoc u nás. Dolů jdeme v pěti, což je zcela ideální počet na přepravu materiálu do jižní rozrážky. Během těch dvou hodin postupně odtěžujeme všechen připravený kámen a nakonec i "nepřipravené" sedimenty na skládku. Začišťování dna provádíme co nejdále kupředu pod skalním stropem. Termín "co nejdále" , pokud bychom to chtěli lépe specifikovat, znamená odrývání měkkých materiálů ze dna dlouhým klasickým rýčem. Tloušťka vrstvy, která se dá takto vybrat je uprostřed profilu cca 15cm a na bocích o dalších 20cm navíc, takže pak je profil zhruba 35cm vysoký. To znamená, že se dá pokračovat zase ještě o kousek kupředu. Finále nakonec vypadá tak, že je zhruba na dva metry kupředu sediment ze dna odebrán, ale tam naše snažení nutně končí. V těch dvou metrech je původní profil skoro ucpán sedimentem a při tom odrývání se nějaký ten materiál i nahrne o něco málo kupředu, takže se volný profil uzavírá úplně dokonale. Navíc vzniká před koncem profilu i jistá třiceticentimetrová prohlubeň a vzhledem k soustavnému drobnému přítoku vody zde nejdříve vzniká řídké bláto a během obědové pauzy se nejnižší místo mění ve vodní lagunu. Odpoledne se mění obsazení pracovních míst - Jindru, Mika a Lukáše střídá Igor a Vašek. Téma na odpolední činnost je ubrat kousek stropu a postupně odtěžovat. Dnes se ale ta přibírka zpočátku moc nedaří. Část skalního stropu v severním boku téměř neskutečně klínuje (už i poslední dva metry), takže ač se nám daří, že kámen pukne, nedá se přesto pajsrem vypáčit. Navíc ještě drobátko zlobí technika a z prostého lámání skal se stává neskutečný boj. Za hodinu a půl mordování jsou vylámány trapné čtyři až pět kbelíků kamení. Měníme poněkud koncepci ražby a nasazujeme opět ten nejtěžší kalibr. Mohl bych ho nazvat "Kamenožrout zelený" neboť tato mašinka zde na Kamenném ponoru a vlastně i na jiných bývalých lokalitách si dokázala poradit s každým kamenem a každou skalní přepážkou a její tělo je ze zeleného odolného plastu. A mimo tuto techniku je k úspěšnému postupu třeba především velké nasazení lidské síly a především značná vytrvalost a neposlední řadě rozhodně nejsou k zahození taky jisté zkušenosti s touto problematikou. Protože jsem na různých šachtách, několik - hodně let, podobné zkušenosti vstřebal, zpravidla se ujímám této činnosti sám. Síly sice postupně s věkem ubývají, ale ještě stále zůstavá ta vytrvalost i nějaká zkušenost. Igor nás kolem třetí opouští, aby dle plánu posílil team Topasu na jejich lokalitě, Anife s Vaškem provádějí plánované vystěhování něktrého nářadí před plánovanou výlukou, z důvodu údržby a stěhují i další součásti vybavení podzemního pracoviště, které už zde nejsou třeba. A po tomto stěhování pak odchází i Vašek, aby zde pak zbytečně nemrznul při sledování jak si poradím se skalním stropem. Anife zůstává, protože jí vlastně ani nic jiného nezbývá a nejen proto, ale minimální počet lidí pro tuto práci jsou stejně dva. A mimo to, už jsme v tomto počínání dokonale sehraní a nemusím jí nic vysvětlovat. Dvě a třičtvrtě hodiny "jemné hodinářské práce" a je pro dnešek hotovo, i s vystěhováním té hromady materiálu připravené pod šachticí. Na závěr vynáším na povrch ještě kbelík bahna na overalu a tím to zde na nějakou dobu všechno končí. Venku je nádherný, příjemně teplý večer a cestou zpět máme možnost sledovat západ slunce, který je jako vždy velkolepý.Tak zase někdy příště.

Hawk