DubenNěco z archivu

169)7.4.2012 Kamenný ponor , účast Hawk, Anife a odpoledne ještě Vašek a Igor

Dnešní pracovní akci zahajujeme pouze ve dvou, ale víc účastníků by stejně pro začátek nepomohlo. První co musíme udělat, je instalace opraveného těžebního zařízení a provedení dalších nutných úprav se zakotvením prodloužené hřídele. Celá tato technická záležitost kupodivu netrvá ani tak dlouho, jak jsem původně odhadoval a tak můžeme záhy přistoupit k prvnímu otestování bez zátěže. Celý stroj funguje nad očekávání. Nezbývá než  provést zátěžový test. Je něco málo po poledni, když sestupuju dolů (oběd se prozatím odkládá) a nakládám první kameny. Všechno jede bez závad a tak pokračuju bez dalšího zdržování v rozebírání té připravené hromady kamení. Musím se ještě zmínit o průtoku vody a podle jeho intenzity není vidět žádný znatelný úbytek, přestože během týdne nebyly žádné srážky. Podle našich (sice ničím nepodložených) odhadů jsou to tak dvě deci za sekundu, což by znamenalo 12 litrů za minutu, převedeno na jednotku jeden den je to 17280 litrů (17,28m3). A pokud jak říkám, je intenzita průtoku téměř konstatntní od poslední akce tudy proteklo bez pár litrů 121 m3 vody. Odtok funguje naštěstí stále bez závad. Pokračujeme v těžbě, až už se mi zdá, že zkouška je dostatečně dlouhá a že by mohla být pauza na občerstvení. Ještě pár jízd a kýžený signál je zde. Lezu tedy nahoru - je půl druhé, za hodinu a čtvrt se podařilo vytěžit rovných 70 kbelíků kamení. Vypadá to na slušný výkon - zatěžkávací zkouška dopadla dobře. Pod šachticí se potkávám s Vaškem a nahoře je na startovních blocích už i Igor. Krátká pauza na potřebné nezbytnosti a po poradě se rozhodujeme v tomto počtu pracovních sil k těžbě až na povrch. Nabízím místo na čelbě Igorovi, Anife s Vaškem budou obsluhovat spodní vrátek a nakládat těžební nádobu a já se budu opalovat na povrchu a budu při tom vysypávat obsah nádoby na skládku. Kolem půl třetí se dává všechno opět do pohybu. Hned po prvních nádobách vytažených na povrch se přesvědčuju o nezbytnosti upravit těžiště těžební nádoby, aby se zlepšilo vyklápění. Moje pravá ruka je stále ještě mimo kondici a zde je to dost na závadu, protože pak celou těžbu jen zbytečně zdržuju. Kolem čtvrté je dotěženo z čelby dalších 60 kbelíků a ve třičtvrtě na pět je dotěženo všechno na povrch. Pro dnešek už nechceme ani nic dalšího začínat, jen vyklidíme pracovní vybavení a probereme strategii na další postupy. Na to, že byla dnešní akce poměrně krátká, pociťujeme jakousi zvýšenou únavu. Možná doslova jarní únavu. Nikdy jsem na to moc nevěřil, ale s postupujícím věkem tomu začnu asi věřit. Tak další postupy až za týden.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

170)Pracovní akce Kamenný ponor 13.-14.4.2012

13.4.pátek - účast Hawk, Luky, Jakub a Kuba

Navzdory všem pověrám, že v pátek třináctého je dvojnásobný příděl smůly, vyrážíme odpoledne na Kamenný ponor, abychom si připravili nějaký  materiál  k těžbě na zítřejší akci, protože je nahlášena docela velká síla badatelů. A byla by určitě smůla, aby se natěšení badatelé na naší lokalitě ani neumazali a co by bylo ještě horší, kdyby se zde nedej bože z nečinnosti unudili. Na programu je rozbíjení kamenů v jižní odbočce a jejich přesun pod lanovku. Počet lidí zcela vyhovuje, rozbíjecí technika je na místě a tak se do toho pouštíme s plným nasazením. Kamenů je taky dostatek a za necelé dvě hodinky máme připravenou docela pěknou kupičku. S klidným svědomím můžeme dnešní krátkou a rychlou akci ukončit a vrátit se na své "základny". Na závěr je třeba říct, že se dnes skutečně žádná pohroma nekonala.

171)14.4.sobota - účast - Hawk, Anife, Luky, Igor, Jindra, Mike, Hanka, odpoledne Vašek  a ještě později odpoledne Libor

Na místo dorážíme tentokrát s menším předstihem, ale jak se vzápětí ukazuje, není nám to nijak zvlášť platné. Technické úpravy těžební nádoby (aby se dala snadněji vyklápět) se ukazují ještě "dokonalejší" než jsme chtěli. Dalo by se říct, že vyklápění, viz provedená zkouška na povrchu, je přímo automatické, neboť naložená a nadzvednutá nádoba se automaticky sama převrací a obsah se perfektně vysypává. Ale to je právě ten háček, měla by se vysypávat až na pokyn obsluhy. A nastává první maličký dnešní zádrhel. Vyrobit na místě nějakou aretaci. Igor jede hledat na chatu nějaký kus železné kulatiny, která by mohla posloužit pro tu aretaci. A my ostatní laborujeme, jak to udělat, aby to bylo co možná nejbezpečnější pro obsluhu dole v šachtici a jeví se nám jako nejjednoduší, že stačí provrtat jen jeden jekl, pásovinu a opláštění z plechu a sem se pak zastrčí aretační kolík. Jenže jedinou vrtačku kterou máme s sebou má upínání sds plus a vidiové vrtáky jsou určeny k vrtání zcela něčeho jiného. Nic méně ocelové armatury v betonu už jsme nejednou byli nuceni převrtat a tak vybírám jeden z napůl zničených vrtáků a po chvilce snažení nejprve zdoláváme obě stěny jeklu. Mezitím přijíždí Jindra  a protože to má domů nejblíž,  je pro jistotu vyslán pro normální vrtačku. Než se vrátí, zkoušíme vrtat pásovinu, ale to už je trošku jiná síla materiálu a vrták nestojí za nic. Během krátké doby se Jindra vrací. Dovrtáváme potřebný otvor, vrací se i Igor s železem, které nakonec ani nepoužijeme, protože máme v nářadí kousky šroubovice, které se na ten kolík hodí o něco lépe. A to je první dnešní zdržení, následuje druhé - nepatrný zmatek v potřebné kabelizaci, který je nakonec rovněž vyřešen a konečně se můžeme pustit do těžby. Rozvržení sil je následující. Lukáš obsluhuje vrátek na povrchu, Anife a Hanka mají na starosti obsluhu podzemního vrátku a všechno co je s touto obsluhou spojené a dole jsem já, Igor, Jindra a Mike a budeme zde jednak nakládat připravený materiál a dále se budeme pokoušet o zčerpávání vody z jezera v přímé chodbě a  pokud to bude možné o odtěžování zvodnělých sedimentů, případně k odtěžování materiálu z jižní rozrážky. Tak jdeme na to. Ale pro dnešek ještě smůly není dost. Po naložení a odeslání prvních dvou kbelíků se doprava zastavuje, důvodem je drobná porucha na dráze někde uprostřed, Anife leze dolů s nářadím a já nahoru zjistit, v čem je problém. Nacházíme drobné vyosení jednoho spoje dráhy, kde se zasekl přepravní vozík. Opravujeme závadu a zkoušíme průjeznost. Zdá se to v pořádku. Vracíme se na svá místa. Odjedou se dvě jízdy a další zádrhel na tom samém místě. Opět lezeme opravovat. Na první pohled zde není ale opravovat co. Všechno se jeví zcela v pořádku, ale vozík se zde z nepochopitelných důvodů zadrhává. Čistím kolejničku, snažím se ji ještě trošku přihnout a je provedeno několik zkoušek průjezdu jak po prázdnu dolů, tak s plnými kbelíky nahoru a žádná znatelná závada zde prostě není. Vracíme se opět na svá místa. Těžba pak pokračuje bez závad. Ale pro změnu pokusy s odčerpáním vody jsou dalším drobným zádrhelem. Čerpadlo si opět postavilo hlavu a odmítá nasát vodu. Po několika pokusech si konečně dává říct a vyprazdňujeme jezírko. Přítok vody sice není největší, ale stačí půl hodiny a hladina vody je na stejné úrovni. To není vůbec povzbuzující. Proto se rozhodujeme především v odtěžení materiálu z jižní rozrážky. Snažíme se s Igorem uvolnit jeden ze zaklíněných kamenů a je zde další malér, vyklouzává mi pajsr z napůl chromé ruky a značkuju Igora přímo pod okem. To už snad dnes není ani možné, do pytle - pátek třináctého bylo kruci včera..., tak proč se to všechno se.. dnes! Přichází pokyn k pauze na jídlo, konečně snad něco bez průseru. Oběd probíhá (na dnešek) nezvykle v klidu, nikdo se nepíchl vidličkou, ani nespolkl kost, ani se neopařil čajem, třikrát sláva. Přijíždí Vašek, měníme malinko obsazení. Nahoře stále Lukáš, vrátek dole Anife , Vašek a posléze ještě Igor a úplně dole já, Jindra Mike a Hanka, aby si taky užila trošku místních bahenních lázní. S Jindrou se střídáme na čelbě v jižní rozrážce , odtěžujeme postupně kupu sedimentů a rozbíjíme ještě kupu kamenů. Těžba najednou jaksi zvolňuje, až se úplně zastavuje a je signalizována další porucha. Dnes už tedy nemám žádného slušného výrazu, pro všechny ty "události". Lezu nahoru zjistit stav věcí. Vrátek je kaput - převodovka dosloužila definitivně. Přes všechny úpravy, které byly na vrátku provedeny, nevydržel ten původní poškozený šnekový pastorek (nový se nám na koleně nepodařilo vyrobit a sehnat náhradní je problém) a jeho poslední zbytky zubů vzaly za své. Demontujeme vrátek a zabudováváme původní rumpál s ručním pohonem. Zůstávám zde, Igor jde dolů a jak za starých časů točíme klikou, střídáme se v točení s Anife, Vašek odebírá vytažené kbelíky a přesypavá do těžební nádoby. Čas pokročil natolik, že Lukáš potřebuje odjet, stejně tak i Vašek, takže ještě jedna drobná změna Anife jde obsluhovat vrátek na povrch a dolů jde za mnou Libor, který mezitím dorazil. Pokračujeme ještě chvíli v těžbě a pak nám signalizují z čelby, že už toho mají pro dnešek dost. A nejsou sami. Je vytěženo 180 kbelíků. Vystěhuje se zdola už jen materiál, který se zde přes týden nenechává. Igor, Mike a Hanka jdou nahoru a já se lezu ještě podívat na dnešní vysledek dolů. Jde se mnou i Libor, aby si prohlédl stav lokality a zde se ještě i s Jindrou ve třech pokoušíme najít ten nejlepší směr na následující postup a pokoušíme se vymyslet způsob jak odvést vodu pryč z hlavního směru. Vlastní realizaci ale dnes bez potřebných materiálů nedokážeme provést. Takže balíme a lezeme definitivně nahoru. Děkuji všem účastníků za jejich pracovní nasazení.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

172)-173)Po  jedné vynechávce opět do akce. 28.4.-29.4. 2012 Kamenný ponor tentokrát jen ve dvou - Hawk a Anife

Původní plán byl uskutečnit akci jen v neděli, ale nakonec jsme do neděle ani nevydrželi. Jakmile splnila Anife své pracovní povinnosti, sbalili jsme si fidlátka a hajdy do krasu s časem odjezdu v 17 hodin. Cestou ještě vyzvednout jiný připravený (cenově dostupný) těžní stroj, jak jinak než Čínské výroby. Doufejme, že tentokrát převodovka vydrží o  něco déle. A dnešním večerním úkolem je provést jeho montáž na místo určení a dál se podle času uvidí. Takhle pozdě jsme zde ještě nezačínali. Je bezmála sedm večer, když konečně sestupujeme do podzemí. Spouštíme nezbytné vybavení a zabudováváme těžní stroj a protože se nám ještě nechce ven, lezeme až na čelbu najít nejvhodnější místo a potom vytvořit umělou hráz, do které zabudováváme odtokovou trubku, aby se dala voda odvést z hlavního směru do jižní odbočky. Dost velkou nevýhodou je skutečnost, že potůček, který zde běžně teče, teče k naší smůle i dnes, přestože je venku hodně sucho a hodně teplo. Průtok je sice o něco málo menší, ale sucho to rozhodně není a nám to malinko komplikuje život. Na závěr dnešní krátké akce ještě rozbijeme tu hrstku kamenů, co tu od poslední akce zůstaly a pak jdeme nahoru. Je něco po deváté večerní, když se převlékáme do čistého a je až neskutečné teplo. Kolem lokality je dnes i přes pokročilou dobu až nezvykle živo, neboť zde právě probíhá akce pro děti zvaná "Stezka odvahy". Tolik lidí pohromadě zde na louce snad ještě nikdy nebylo. Když startujeme a odjíždíme máme možnost ve světlech zahlédnout namaskovanou postavu, která se ukrývá u křoví kde je původní vchod. Ještě že jsme si do toho křovíčka nešli odskočit... mohly by být mokré další kalhoty... Přesunujeme se na kus řeči na základnu Topasu a pak na místo dnešního noclehu. Zítra se bude pokračovat.Trnky v květu

Je neděle, stále je pěkně teplo, ale fouká nadmíru silný vítr. Naše dnešní počty jsou stejné jako včera a úkolů jsme si stanovili pro dnešek rovněž hojně. V prvé řadě pouštíme dolů veškerý materiál, který zde můžeme potřebovat. Pak odtěžujeme kameny, které zde samozřejmě překážejí a odesílám nahoru navíc i roury, které zde rovněž překážejí a už zde nebudou potřebné. Pak sem dolů sleze za mnou Anife, instalujeme odtokovou pružnou hadici do místa kde snad nebude moc překážet, dokončujeme a utěsňujeme hrázku, která nám od včerejška slušně vyexpandovala (na vyplnění mezer byla použita studnařská expanzní pěna). Těsnění hrázky provádíme jílovitou hlínou. Daří se nám utěsnit nádržku tak na devadesát pět procent. Dno chodbičky pod nádržkou je stále mokré, ale hlavní příděl teče jinam. I to je úspěch. Dalším bodem je odčerpat koncové jezírko. Po krátkém přemlouvání čerpadla se nakonec čerpací pokus daří a jezírko je téměř prázdné. Před hlavní částí dnešního snažení je nutné  ještě provést úpravu poslední zabudované dráhy, jejíž spoj je od samého začátku nepříjemným zlomovým místem a mnohokrát zde došlo k zasekávání dopravních vozíků a jiným nepříjemným kolizím. Pro tento účel byl vymyšlen a vzápětí i vyroben prototyp  tzv. Ruční ohýbač závěsných kolejnic kamenoponorné malodrážky typ Kerberos I (zkráceně ROZKKPM typ KI) podotýkám dle pokynů pro obsluhu, pro dva zdatné jeskyňáře. Laboratorní zkoušky v dílně proběhly uspokojivě, tak nezbývá než odzkoušet toto zařízení přímo v podzemí. Rozděláváme poslední spoj závěsné malodrážky, nasazujeme ROZKKPM do potřebného  místa, ještě je nezbytné zajistit protitah, k tomuto účelu použijeme pajsr. Funguje to tak, že jeden jeskyňář tlačí a druhý táhne a jak známo z fyziky pokud budou síly z obou stran vyrovnané a společně větší než pevnost ohýbaného materiálu, dojde k potřebné deformaci ocelového profilu. Praktická zkouška dopadla nad očekávání, konec dráhy je přiměřeně ohnutý a použité tahy i tlaky jsme přežili bez sebemenšího defektu. Dokončujeme kotvení dráhy a dotažení spojovacích prvků. Zbývá už jen vykonat funkční zkoušku a to tím, že budeme pokračovat v kopání a nakládání hlinitých výplní a uvolňování a rozbíjení kamenů a stále dokola až do vyčerpání všech možností a sil. Anife jde obsluhovat těžní stroj a já budu obstarávat přípravu materiálu. Hned od začátku je jasné, že se ohyb povedl a oba vozíky plynule sjedou až na koncovou zarážku. Zde je ale to nejnižší a nejužší místo a zavěšování kbelíků lze provádět pouze v leže na zádech, takže celá procedůra vypadá asi následovně. Naplnit dva kbelíky, sednout si před konec dráhy popadnout ten lehčí, zvedat ho a zároveň si lehnout na záda a ten naplněný kbelík podat v leže až za hlavu a tam ho zavěsit do vzdálenějšího přepravního vozíku a pak to zopakovat ještě s tím druhým kbelíkem. Zasignalizovat k těžnímu stroji že je naloženo a protáhnout se zhruba dva metry na čelbu, nakopat a naložit další dva kýble. Mezitím plné odjedou a než si připravíte další, tak se prázdné vrátí zpět. Všechno funguje jak má, čas pokročil akorát tak na doplnění energetických nádrží. Co se dá dělat, nezbytné přerušení na dobu nezbytnou. Pak opět ke strojům. Nejprve si trošku poopravím rozměry profilu chodby na konci dráhy, abych si vylepšil prostor pro manipulaci s naloženými kbelíky. Uskutečníme několik jízd bez komplikací a pak opět porucha. Tentokrát pro změnu stávkuje přepínač. Prostě "Made in China", co dodat. Lezu nahoru rozdělat ovládací krabici a zkontrolovat kontakty. Žádné viditelné závady nejsou nalezeny. Dávám to zase celé dohromady a zkouším jestli si to dá říct. Zjišťuju, že jedna z poloh spínače se zasekává. Naštěstí funguje nouzové stop tlačítko. Snad to bude pro dnešek dostačující. Lezu zase zpět dolů. Pokračujeme pak s úpravou profilu a nakonec se těží opět z čelby. Obkopávám kameny v čelbě a pokouším se je postupně uvolnit. Některé si dají říct, ale některé jsou nad běžné možnosti. Takto postupně odtěžíme skoro všechno co se dá a na zbytek co nejde, nasazujeme bourací techniku. To je poslední dnešní kapka pro moje unavené svaly. Začínám toho mít velice brzy plné zuby a v tom jako na povel se mašina zastavuje, došel benzín v centrále. Služba na povrchu dnes není, takže Anife jde nahoru doplnit PHM a pak už jen vytaháme nástroje a pro dnešek končíme. Dnešní výsledek ani tak není zanedbatelný. Na meziskládku bylo uloženo 105 kbelíků materiálu a ještě se pár kbelíků dole připravilo na příště. Než všechno vytaháme až na povrch, je po osmé hodině večer. Dnešek zde byl klasicky zcela vyčerpávající. Balíme, převlékáme a odjíždíme. Další pokračování zase za týden.

Hawk