Květen

174-175)5.-6. 5.2012 prodloužená pracovní akce na Kamenném ponoru. Účast: sobota - Hawk, Anife, Luky, za Topas  dopoledne Jindra a odpoledne Igor.

Tentokrát přijíždíme už v pátek navečer, abychom si ještě o něco prodloužili již tak prodloužený víkend a zahájení tentokrát probíhá u ohně na základně Topasu. Tedy pouze teoretická příprava, včetně rozebrání situace na lokalitě do všech možných detailů. Odjíždíme několik minut po zahájení soboty abychom si stihli ještě trošku zdřímnout, než nastanene čas akce. Ráno přichází ve znamení sluníčka a na lokalitu se dostáváme už kolem deváté hodiny. Žádné velké otálení, příprava na těžbu z meziskládky na povrch a jde se na to. Během půl hodiny doráží na místo ještě Lukáš a Jindra. To už je plný počet na těžbu z čelby až na povrch. Ještě než však začnem, pokoušíme se přijít na kloub tomu, proč se zadrhává ovládání vrátku, ale po několika pokusech o domluvu nezbývá než konstatovat, že je to mimo naši kompetenci a pouze můžeme potvrdit, že zadrhávání setrvává. Osvědčená a zaškolená obsluha vrátku - Anife má jasno jak postupovat, aby nedocházelo k nevyžádáným posunům a tak se nemáme čeho obávat. Mezitím než dokončujeme pokus o opravu ovladače je materiál z meziskládky vytěžen na povrch, takže plynule přecházíme na těžbu z čelby. Dolů jde se mnou Jindra, Anife obsluhuje podzemní vrátek a Luky vrátek na povrchu a všechno co s tím souvisí. Na čelbě máme od minula nějaké to kamení připravené a mimo to je zde možnost odebírat hlinité výplně. Jediné co je opět trošku zhoršené, je množství vody přímo u čelby. Je jí víc než posledně, ale jen proto, že jílovité ucpávky na umělé hrázce byly za týden více rozmočené a hrázka drobet prosakovala. Ale zas tak moc to nevadí, protože hloubka vody je menší než výška holinek a nijak zvlášť voda nestoupá, což samozřejmě znamená, že se někudy cedí pryč. Nejdříve odtěžíme všechno dostupné a pak se pokusíme najít místo, kudy voda odtéká. Ve dně chodby na čelbě nám překáží jeden vetší kámen a po chvilce zápolení se daří s ním hnout, ale zvodnělá jílovitá kaše ho nechce za boha pustit. Pomocí dvou pajsrů a dvou jeskyňářských sil ho nakonec z bahna vyprošťujeme a během rozbíjení z něho bahno stříká na všechny strany, takže jsme nakonec jako čuňata. Těsně před polední přestávkou dotěžujeme narubané kamení a pak pajsrem sonduju po všech možných škvírách a puklinách a jedna z nich na jižním boku chodby, (která se odkryla po vyproštění toho šutru) je vyplněna takovým hrubším pískem, takže se dost dobře dá prošťárat víc jak půl metru do boku a pak se pajsřík zanořuje bez dalšího odporu do volné mezery a voda se dává touto cestou na ústup. Odtékání vody je doprovázeno dobře slyšitelným zurčením a klokotáním někde vedle za skalní kulisou, což je velice povzbuzující zvuk. Že by se začalo blýskat na lepší časy? Během chvilky je voda pryč, ale zůstavá ta klasická blátivá kaše, kterou do té skuliny raději nechceme moc nahánět. Tou dobou přichází signál, že je čas na polední pauzu. Lezeme nahoru zvěstovat tu šťastnou novinu o dokonalém trativodu, který by se snad ani neměl ucpávat. Sjíždějí se zde další členové Topasu a odtud pak společně vyrážejí na jarní revizi lokality Kristýna. Naše polední pauza na sluníčku taky není k zahození a chvilka lenošení po dobrém jídle v leže na zádech už vůbec né. Všeho do času. Overal mezitím slušně uschnul, takže znovu do práce. Vrací se Igor, aby posílil naše řady a můžeme jít opět pokračovat. V prvé řadě jdeme prodloužit přepravní dráhu, aby byla těžba o něco jednodušší a nemuseli se podávat plné kbelíky tak daleko. Stále je zde ještě dost materiálu, který lze vytěžit. Postupně vylamujeme další z volných kamenů v čelbě a odebíráme i sedimenty ze dna. Po vypajsrování dalšího kamene při jižním boku se objevuje maličká volná prostůrka na puklině ve směru odtoku vod. Je znatelně propláchnutá vodou, kameny jsou úplně čisté a v nejnižší části nacházíme torzo badatelské rukavice, zřejmě stáří minimálně dvou desítek let, možná i víc. Čistíme čelní stěnu, která je tvořena svislým sklaním blokem, vykazujícím vlastnosti liťáku, který vytváří  i strop té otevřené volné prostory (velké sice jen pár decimetrů krychlových), která je směrem dopředu, jak jinak, než zaplněna dalším naplaveným materiálem. V podstatě celý jižní bok je kámen, čelba taky, jen k severu je bok chodby tvořen víc jak metr vysokou vrstvou hlinitých výplní, proloženou volnými navětranými kameny. I strop na severním boku má obdobný charakter. Prostě to vypadá, že směrem k severu byla prapůvodní nějaká velká porucha, která byla postupně zhora zanesena hlinitými výplněmi. Takže jednou z našich teorií je možnost pokusit se vystoupat o něco nahoru a zde možná narazit na volnou dutinu, viz komínek o kousek zpět a překonat toto místo shora, případně se pokoušet hledat skuliny na vypouštění přitékající vody, protože jak se postupně odebírá i materiál ze dna, předchozí odtok se pak dostává nad hladinu a voda postupně stoupá. Což je zajisté poznatek negativní, ale v kalné bahnité vodě hledat nějaké odtoky je pouze tápáním. Pokračujeme v odtěžování všeho co se zde dá nakopat a vylámat, až do neúprosného světelného signálu, kterým nám dává Anife najevo, že je pro dnešek šlus, a že už nám žádný další kbelík nepošle. Asi je to dobře, protože už toho máme taky tak akorát. Igor se dává na cestu k povrchu a já se ještě pokouším prošťárat odtokovou škvíru do té volné prostůrky v čelbě. Během pár minut se dostavuje dnes podruhé ten slibný výsledek, voda opět odtéká, pro změnu přímo kupředu a zvukové doprovodné efekty jsou obdobné. Jezírko se zase rychle vyprazdňuje. Zítra se pokusíme o zdolání těch dalších kamenů, které zde stále ještě překážejí. Lezu rovněž nahoru. Výsledek dnešní akce je velice motivující. Po dlouhé době je před námi volná odtoková cesta prozatím ještě skryta za skalní kulisou, všechno co se dnes vykopalo je až na povrchu, včetně toho materiálu z minula, takže 105 kbelíků z minulé akce a 140 kbelíků ze dneška. Akci končíme něco málo po šesté hodině večer a podle černých mraků a blýskání, asi tak akorát ještě za sucha.

Druhý den - neděle 6.5.2012 účast Hawk a Anife

Dnes pouze v poloviční sestavě, ale elánu máme dostatečně (alespoň tedy podle mě), ani od Anife nepřicházejí žádné negativní reakce, takže jdeme zaútočit na skalní přepážku, která zde tvoří tu hlavní překážku. Anife má opět možnost se podívat až na čelbu a posoudit výsledky našeho včerejšího snažení a přesvědčit se, kde jsme odebrali tolik kbelíků materiálu. Děláme dokumentaci včera otevřené dutinky a pak už zahajujeme prvotní útok na další kameny. Zkoušíme to nejprve těmi nejlehčími nástroji jako jsou pajsry a paličky a z počátku se celkem daří, rozebíráme první dva kameny v cestě - zase jsme se dostali o kousek níž. Anife musí jít k vrátku, aby se průběžně mohlo odtěžovat. Celý postup je pochopitelně o poznání pomalejší než včera, ale i tak posílám nahoru další a další kbelíky. Během odtěžování materiálu nastává postupně obdobná situace jako včera. Postupné zahlubování způsobuje to, že odtokové cesty jsou najednou nad hladinou, nicméně usazené sedimenty ze dna je třeba odtěžit co to půjde, aby se zbytečně nerozmělňovaly a nevytvářela se na dně ta vrstva řídké kaše. Pokouším se prohloubit tu odtokovou spáru v čelbě, ale ta se dolů zužuje natolik, že se tam pajsrem nedá dostat. Tak se pokusím ještě víc pročistit tu původní odtokovou cestičku v jižním boku, která je teď už skoro třicet centimetrů na vodou, ale ani to se ve směru dolů nedaří, oproti tomu se daří pročistit tu skulinu v té původní  výšce natolik, že je skrz vidět do volného odtokového kanálku, který vede paralerně se směrem našeho postupu. Nabírám vodu do kbelíku a nalívám ji do odtoku, neohrabaný kbelík pak měním za mnohem spolehlivější fanku na krátké násadě. Jde to znamenitě a zase je slyšet jak voda odtéká nějakou kaskádou. Mám sto chutí se probourat přes tuto přepážku, ale kameny, přestože jsou zdánlivě odděleny spárami, drží jako čert. Vůbec s ničím se zde nedá pohnout. Do polední pauzy s tím už nic moc nenadělám, takže alespoň ještě dočišťuju dno. Na meziskládku je "nasypáno" 54 kbelíků. Po polední pauze nasazujeme ten nejtěžší kalibr, který máme k dispozici a jen zvolna a za velikého rachotu se prokousáváme kupředu. Ve chvilkách pauzy  a ticha vyléváme nashromážděnou vodu do trativodu a posloucháme, jak parádně někam odtéká. Ale to je tak asi to nejpozitivnější. Do volného odtoku se dnes nedostaneme, ať děláme co děláme. Pokračujeme s tím bouráním dokud nám nedojdou síly a pak už jen vytaháme bourací nástroje a pro tuto akci je konec. Ale už při nakládání nářadí a převlékání přemýšlím o tom, jestli na příští akci bude možné někam alespoň nahlédnout a říkám si, už aby ten týden byl za námi. A to je pro dnešek vše.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

176)12.5.2012 pracovní akce Kamenný ponor. Účast dopoledne Hawk a Anife, odpoledne se k nám přidává Igor a Vašek.

Po týdenním odpočinku (od krasových oblastí) se opět vrháme do útoku na kamennou přepážku, která nás odděluje od neznáma. Při minulé akci jsme se snažili probourat do místa kudy odtékala voda, ale pro průnik se nám už nedostávalo sil. Podařilo se nám sice skalní přepážku narušit, ale to  bylo tak všechno. Dnes máme možnost k druhému pokusu a máme na to celý den. Sestupuju dolů na čelbu a Anife bude obsluhovat vrátek. Nejdříve posílám těch pár kamenů posledně uvolněných a pak se pouštím s pajsrem, palicí a majzlíkem do uvolňování dalších kousků. Nejde to moc jednoduše, ale postupně se mi daří uvolnit a odloupnout dalších několik kamenů. Dnešní přítok vody je velice nepatrný, a ze dna u čelby se voda bez potíží stále cedí někam pryč. To je velice dobrá skutečnost. Daří se vypáčit další kámen, ale stále není nikam vidět. Průběžně je rovněž nutné odebírat ze dna i bahnitý materiál, který se s přítokem vody a tím, že v něm neustále šlapu, mění z původně zhutněného sedimentu na docela řídkou kaši. Materiál ve dně je dost zvláštní. Dokonce bych řekl, že to nejsou naplavené a usazené sedimenty, ale spíš mám dojem, že se jedná o pískovce, které jsou v tomto místě hodně měkké a dají se docela snadno odrývat rýčem. Bezprostředně po odrytí je vidět různobarevná skladba tohoto materiálu, od fialové přes rezavou do žluté, až nazelenalé mozaiky. Tyto "řezy" jsou však dost rychle skryty přitékající bahnitou vodou a samozřejmě tomu pomáhám svým pohybem zde. Konec dráhy je už zase kousek zpátky, tak s naplněnými kbelíky musím vždycky popojít, abych je mohl zavěsit na přepravní vozíky. Ve dvou by to šlo určitě lépe. Uteče zase troška času a mě se daří vypáčit pořádný balvan přímo z čelby. To si pěkně užiju, než ho rozeberu na kousky, které se vejdou do kbelíků. Následující desítky minut má palice sólo, až mě brní ruce a kbelíky vůbec nepočítám, ale je jich dost. Tím, že se podařilo uvolnit ten kámen, se postoupilo o slušný kousek kupředu a v jižním boku se objevují další volné kameny se kterými se dá pohnout, ale směrem ven mají mrchy snahu klínovat. Všímám si signalizace, kterou mi Anife hlásí, že je čas na přestávku a někoho slyším sestupovat dolů. Je to Igor, jde mě vystřídat, vyměňujeme si informace a místa a já lezu na chvíli nahoru na pozdní oběd. Je totiž půl druhé. Už zase začínám mít pocit, že dnes opět nikam ani nenakouknem. Na povrchu je nepříjemná zima, že by to bylo tím, že je Pankráce? Zřejmě. V promočeném, zabláceném overalu to není žádná slast. Rychle sním připravené jídlo a chystám se raději dolů. Přijíždí Vašek a rázem je nás dvojnásobek než ráno. Anife nás přesvědčuje, že to u vrátku zvládne sama, takže nakonec budeme dole ve třech. Nečekám, než se Vašek převleče a lezu dolů za Igorem. Během oběda se Igor dole téměř dokonale zarovnal kameny, tak nakládám a posílám co se dá, aby se profil trošku uvolnil. Za chvíli se oběvuje i Vašek a to ještě profil není zcela uvolněn, dalo by se říct, že je zde zatraceně málo místa, ale tu chvilku než se odtěží se to dá vydržet. Střídám se opět s Igorem na čelbě a po odlomení dalších kamenů se objevují dvě korodované svislé pukliny. (Možná byly mé předobědové obavy neopodstatněné.) Nejdříve jedna úplně v jižním boku, je široká několik centimetrů a povrchovou strukturou připomíná značně hrubé struhadlo. Je skrz ni vidět tak maximálně půl metru kupředu a pak následně po vypáčení dalšího kamene se objevuje ještě druhá, zhruba šedesát centimetrů severně, která je rovněž značně korodovaná. Zpočátku je vidět jen kousek, ale po pročištění spodní části té volné mezírky je vidět nejdříve tak metr vpřed. Od stávajícího dna je dno volné pukliny zhruba o půl metru níž. To bude jeden z těch schůdků, přes který bylo slyšet zurčet minule tu vodu. Odebírám materiál ze dna a vylamuju ještě další kameny a pak se otvírá kousek horizontu u toho stupně. Při bližší prohlídce se dá konstatovat, že je prozatím vidět zhruba dva metry kupředu. Vašek jde posílit Anife k vrátku a my pokračujeme. Odtěžujeme postupně všechen materiál ze dna, který se dá odrýt a tím se dostáváme až na úroveň dna toho svislého stupně. Vzniká zde docela velký sešup, ale prostor na šířku není nijak zvláš široký, zato je dno pěkně rozbahněné a není jiná možnost při odtěžování, než se zde v tom bahně pěkně vyválet. Poslední fáze vybírání materiálu je zcela groteskní, neboť dlouhým rýčem naberu úplně dole co se dá, pak ho vysunu nahoru, kde ho převezme Igor a vysype (či vyleje) do kbelíku. Tímto způsobem  rozšířím a vyberu to nejužší místo a pak máme možnost teprve pořádně vidět, jak vlastně pokračuje volný profil.  Horizont je zpočátku vysoký kolem třiceti centimetrů, pak se postupně snižuje tak na dvacet a směrově zprvu uhýbá mírně k severu a pak se malinko stáčí na jih. Na jižním boku zabraňuje ve výhledu výplň, prozatím neurčitého charakteru. Celkově je vidět od místa kde jsme dnes začali odhadem tak čtyři metry. Takže nakonec máme možnost alespoň nahlédnout do doposud zcela neznámého. Ale než budeme moci nakouknout za tu zatáčku, budeme muset ještě vyrubat a vytěžit kopec materiálu. Co je ovšem na tom nejpozitivnější, je to, že voda může pohodlně odtékat a že jsme opět ve volném horizontu. Anife signalizuje, že už odmítá pouštět dolů prázné kbelíky. Posíláme poslední dva napněné a pak už lezeme nahoru, dokonale promočení, zablácení a pěkně utahaní. Pod šachticí je neskutečná hromada, v podstatě už na hranici kapacitních možností. Z minulé akce zde bylo uloženo 54 kbelíků a dnes celých 202. To se máme příště na co těšit.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

177)19.5.2012 Kamenný ponor - tentokrát vlastními silami - účast: Hawk, Anife a Luky

Po celkově hodně chladném týdnu je na dnešek hlášeno opět jaro, což je pro badatele sice zdánlivě k ničemu, ale řekl bych, že opak je pravdou. Není asi nic horšího, než když člověk vyleze z jeskyně, je dokonale promočen a venku na něj čeká jen ledový vítr a teplota blížící se nule. Oproti tomu, když je venku příjemně teplo a svítí sluníčko, má člověk mnohem větší radost z badatelských úspěchů. Dnešní akce bude sice dost monotonní a určitě nepřinese žádný nový poznatek, který by prozradil kam vede minule otevřený volný horizont, ale troufám si říct, že nás zase o kousek posune k této, tolik důležité a co si budeme povídat i očekávané informaci. Nejprve nás však čeká těžba z meziskládky, která přímo přetéká materiálem, proto jsme si dnes taky trošku přispíšili a už před desátou se těžba rozjíždí. Je zde toho tolik, že první těžební nádoby je už skoro problém naložit, poněvadž se skoro horní hranou blíží ke stropu. Lukáš je nominován jako obsluha vrátku a já s Anife jsme dole a plníme zde funkci ručního nakladače. Teprve dnes při nakládání materiálu z meziskládky si uvědomuju, jak velkým množstvím jsou zde zastoupeny hlinité materiály. Minule mi to ani tak nepřipadlo, že bychom dole nakládali tolik hlíny. Spíš jsem měl pocit, že jen rozbíjíme kamení. Jak snadno se dá ovlivnit představa člověka nějakým dějem. Hlinité materiály jsou dokonale lepivé a to doslova úplně ke všemu, co s nimi přijde do styku. Proto se snažíme vždycky na dno těžební nádoby naložit nějaké kameny a teprve pak hlínu, aby se nahoře nádoba dala alespoň vyklopit. Těžba celkem úspěšně pokračuje. Ale absolutně ztrácíme pojem o čase. Minule jsem odhadoval dobu těžby tak na čtyři hodiny. Dvanáctou hodinu polední Lukáš hlásí asi proto, že už má hlad, ale to je ještě dole samozřejmě pořád pěkná hromádka. Nechceme těžbu přerušovat a proto pokračujeme až do úplného dotěžení meziskládky. Pak teprve jdeme na obědovou pauzu, což je kolem třičtvrtě na jednu. Těžba tedy trvala zhruba tři hodiny. Teď tedy nastává ta pohodička na sluníčku, spojená s chutnými pamlsky od šefkuchařky Anife. Nebudu zde popisovat dnešní meny, protože by někdo mohl mít pocit, že se vlastně jedeme do krasu jen pořádně nadlábnout. A to by nebyla tak zcela pravda.  Po obědě nás čeká další sestup do podzemí a další činnost, kterou je nutné udělat. Anife mi připomíná, že je nutné projít kotvení přepravní dráhy, už předminule jsme si všimli, že zcela chybí na jedné kotvě matka  a další byly povolené, tak si strkám do kapsy klíče a náhradní matice a jdu na údržbu. Anife si bere na starost údržbu podzemního vrátku. Po dokončení nezbytných technických operací můžeme přistoupit k další potřebné činnosti a tou je očištění kamenů na levém - severním boku chodby od hlinitých materiálů. Celý severní bok, jeho poslední metry, jak jsem zde už nedávno zmiňoval, tvořeny převážně hlinitými výplněmi hojně proloženými vápencovými kameny různé velikosti a na předposlední akci jsme se od tohoto boku odchýlili mírně na jih, sledujíce odtok vod. To se však posléze ukázalo, jako zcela zbytečné, neboť při minulé akci se otevřel volný horizon na severním boku o zhruba 2 m vpředu, čili v původním směru. Dnes tedy ubereme severní bok a narovnáme profil. Jedinou maličkou nevýhodou toho otevřeného průchodu je jeho hodně prudký sklon a přitékající voda s troškou hlíny, což na dně vytváří  dokonalou skluzavku, na které se nedá dost dobře udržet. Vysekávám si v rámci možností maličký schůdek a pak už je to o něco lepší. Odkopávám písčito hlinité výplně ze severního boku jen v nutném rozsahu a posílám je po dráze nahoru. Vzhledem k tomu, že jsme dnes jen tři a nechceme sypat materiál na meziskládku, (takže jede materiál až na povrch) to jde o něco pomaleji než jindy. Ale je vidět, že i ve třech lidech (samozřejmě za pomocí zabudované techniky) lze těžit materiál z čelby až přímo na povrch ( i když pro toho na čelbě je to zcela udolávající) - pozn. Anife. Vytěžíme z čelby sice jen 20 kbelíků hlíny, protože další přibírka severního boku už nejde udělat polní lopatkou a ručním krumpáčkem, poněvadž tyto nástroje na kameny nestačí. Zkouška pajsrem je rovněž negativní. Po bližším ohledání, lze konstatovat, že jsou to jen kameny dokonale zaklínované a zatmelené. Spáry mezi nimi jsem sice našel, ale to je tak asi všechno. Dávám Anife signál, aby mi poslala připravenou bourací techniku, bez které to opět nepůjde. Technika je dole a Anife jde sem za mnou, aby mi zde pomohla a taky aby si mohla prohlédnout celou situaci, protože minule se sem ani nedostala. Teprve teď vidí, proč byla meziskládka minule tak zavalená a taky může nakouknout do volného horizontu. Pak se pouštíme do rozbíjení kamenů a zároveň tak ucpáváme zpátky na nějakou dobu tu volnou prostoru, ale jinak to prostě nejde. Taky si Anife odzkouší místní skluzavku a skouzne se zrovna když jsem dole  a vybavuju se zde s jedním kamenem. Poprvé v životě dostávám od Anife "kopačky" a to doslova, jediná reakce na kterou se zmůžu, je hlasité heknutí. Anife je na tom, řekl bych o něco hůř, protože si narazila obě kolena, ale naštěstí to není nic vážnějšího. Žebra i kolena to vydržela a tak pokračujeme dál, dokud nás neopustí síly a smrt nerozdělí. Pro příští akci je připraven materiál  k těžbě a profil  pro další postup bude zcela určitě příznivější. Na závěr už jen posíláme nářadí a materiál, který zde prozatím už nebude potřebný a pro dnešek akci končíme. Je půl šesté večer a venku je přímo krásně, dnes stoprocentně odpadá drkotání zubů při sundávání promočeného overalu, což je velice příjemné zakončení dnešní akce.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

178)26.5.2012 Kamenný ponor - účast: Hawk, Anife a za Topas Jindra, Igor a Libor

Sobota je konečně zde a s ní samozřejmě další pracovní akce na lokalitě 54B - Kamenném ponoru. Dnešek zde bude významným dnem, protože je docela pravděpodobné, že budeme moci vidět o kousek kupředu, do míst, které naším očím byly doposud ukryty. Ale než se tak stane, čeká nás před tím několik hodin usilovné činnosti. Dopoledne se scházíme jen v počtu tří badatelů, přičemž Jindra z organizačních důvodů Topasu musí zůstat nejdříve ještě nějakou dobu na povrchu  a v odpoledních hodinách se pravděpodobně ještě přidají další badatelé, ale to už předbíhám událostem. A navíc je to celé o něco složitější, protože Topas má i své lokality a své připravené akce. Jsme prozatím dva a to je rozhodující situace pro naši činnost. Prvním úkolem je prodloužení dráhy a pak se pouštíme do vlastní těžby. S odstupem uběhnuvšího týdne se na minule připravený materiál díváme střízlivějším pohledem a představy o tom, jak budeme nahlížet do neznáma mi teď připadají mnohem vzdálenější. Nicméně jdeme na to. Zpočátku jsem dole sám, Anife je u vrátku a těžený materiál se ukládá na meziskládku. Všechno funguje bez větších obtíží, velice rychle se dostáváme na "provozní teplotu", tím mám na mysli, že dráha je tak akorát a není třeba se s plnými kbelíky nikam přesunovat (alespoň prozatím), takže úplně v pohodě stíhám rozbíjet větší kameny, plnit kýble, zavěšovat na dráhu a všechno co stím souvisí. Přítok vody zde dole je zcela minimální, takže se jí úspěšně dokážu vyhýbat a jsem stále poměřně v suchu (ale asi né na dlouho). Po nějaké době nás dole posiluje Jindra, repektive mě dole na čelbě, takže se střídáme v útoku na neznámo. Všechno má, ale dané hranice možností a zde je tou hranicí kapacita vrátku, která je neměnná  a obsuha (jednočlená) má navíc za úkol přesunovat kbelíky na meziskládku, k čemuž je rovněž třeba určitého nezbytného času. Pokračujeme do té doby, než Anife signalizuje čas na přestávku, což je, jak posléze zjišťujeme ve čtvrt na dvě odpoledne. To jsem ani nečekal že už je tolik. Situace dole je v té době už o něco málo jasnější, ten volný profil už je opět téměř otevřen, ale stále je to jěště málo k nějakým závěrům. Pořád zde zbývá nalámaný materiál k odtěžení a další skalnaté zuby vystupující ze stropní klenby bude nutné vylámat, aby se profil vylepšil. Lezeme na popolední přestávku. Nahoře už je připravena další posila pro odpolední pokračování - Igor a pak ještě přijíždí Libor, takže nakonec je nás pět a můžeme zcela přeorganizovat činnost. Zabudováváme vrátek na povrchu a připravujeme vše potřebné pro další útok na podzemí. Bude se zároveň těžit z meziskládky i z čelby na povrch. Rozdělení dva čelba, dva spodní vrátek a jeden horní vrátek a odval. Rozdělujeme se na místa, poslední organizační instruktáž a hurá na to. Při druhé jízdě z čelby však pro změnu odmítá poslušnost spínač a kola se zastavují. Bezprostředně přichází bohužel k signalizace poruchy... to snad není pravda, do pytle, nebo ještě někam jinam. Igor sleze dolů a informuje nás o situaci, posíláme Jindru nahoru, aby se společně s Liborem pokusili zjistit příčiny poruchy (nikdo z nás ostatních nemá elektrická zařízení ani jako povolání, ani jako koníčka, neboť jsme pouze elektrokonzumenty). Mezitím zde dole pokračujeme s přípravou dalšího materiálu k těžbě, tedy pokud se podaří domluvit tomu "šikmookému" přepínači. A malinko mě přepadá určitá skepse, že už dnes díky té poruše nikam nenahlédneme. Pak ale dochází k malému zázraku, kola se opět roztáčí, i když s jistým omezením. Vrátek je schopen, jak zjišťujeme, táhnout jen jeden kbelík. Vždycky když se ho snažíme ošidit a zavěsíme druhý, je znatelná velká neochota o rozběhnutí ( až na konec se dovídáme, že obsluha při zapojení dvou kbelíků musela pomáhat rukama). Ještě že nás neměli v tu chvíli po ruce, to by bylo facek...  Těžba pokračuje po jednom kbelíku, čili na padesát procent, ale i tak jsme rádi. Odebíráme postupně všechen volný materiál a odrýváme ještě ze dna vrstvu zvětralého pískovce až na úroveň tvrdší vrstvy, ale stále je to ještě málo na to, aby bylo vidět někam dál. Na pravém jižním boku ve výhledu překáží snížený strop a pod ním vrstva písčitojílovité výplně, která je poměrně tvrdá. A prostor pro odkopání výplně je dost nepříznivý. Nicméně se pokouším doslova udloubat alespoň něco, aby bylo vidět kousek za roh. Po nějaké půl hodině se konečně otvírá sice jen nepatrný průzor a člověk se musí hodně zkroutit, aby koutkem oka mohl zahlédnout ten volný profil vepředu, a ještě se při tom musí dokonale vyválet v blátě. Odhadujeme to co vidíme na nějaké tři až čtyři metry volného pokračování rozměrově blíže neurčitého (poněvadž je výhled značně omezen), ale je vidět, že je to opláchnuté dočista vodou a profil je poměrně členitý, to jsou moje i Igorovi nezávislé poznatky, ovšem bez dalšího bourání nelze stanovit nějakou bližší prognózu. Nevíme kolik je hodin a proto se rozhodujeme pro výstup na povrch na poradu s ostatními a podle času pro další postupy.  Cestou potkáváme Jindru, který se jde podívat proč byla přerušena těžba a dovídáme se že už je šest večer. Pokračujeme nahoru a Jindra si jde prohlédnout výsledek dnešního postupu. Vzhledem k pokročilému času a již jisté únavě, další postupy pro dnešek ukončíme. Podle Anife jsme dnes vytěžili asi kolem 200 kbelíků, mě se to sice moc nezdá, ale budiž. Důležité je, že je všechno až na povrchu a že je vidět kus do volné prostory. Příště budeme usilovat o to, aby tam bylo vidět ještě lépe a abychom mohli věrohodněji vyhodnotit dnešní poznatky. Během polední pauzy bylo mimo jiné na povrchu prováděno virgulové měření a podle navirgulovaných reakcí se blížíme k nějaké možné větší prostoře, takže by bylo prima si ověřit tuto informaci v podzemí. Pro dnešek je to vše, balíme a přesunujeme se ještě na poradu k poradnímu ohni a pak ještě dál za dalšími dnešními povinnostmi a než definitivně dorazíme k domovu je už neděle. Tak tedy s dalšími zprávami z bojiště až za týden a nebo kdo ví..., podle okolností.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

179)30.5.2012 Mimořádná akce -Kamenný ponor, účast Hawk a Jindra

Nazval bych to středeční příprava na sobotu. Poslední akce končila dokonalým vytěžením veškerého volného materiálu, ale už nezbývaly síly na to, aby jsme provedli další přibírku doposud úzkého a nízkého profilu. A vždycky je pak škoda, když je na akci vetší počet lidí a obrazně nemají do čeho píchnout, protože není pro těžbu připraven žádný materiál. Není pak nic horšího, než když se pak několik badatelů musí nesmyslně nudit při čekání, než je připraveno něco kamení. A na této lokalitě zabere vždycky příprava materiálu nějakou tu hodinu. Proto ta mimořádná středeční odpolední akce. Scházíme se s Jindrou něco po druhé hodině odpoledne a podle předem stanoveného plánu připravujeme vše potřebné pro další postup k neznámu. Pomocí té nejtěžší techniky, kterou máme k dispozici (bouracího kladiva), provádíme přibírku stropu a boků stávajícího neprůlezného profilu pokud možno v potřebném rozsahu. Ovšem v místních podmínkách je to hodně složité. Vápencový strop je hodně houževnatý a nechce se tak lehce vzdát a odpadnout, jak bychom si přáli. Celá přibírka tak trvá několik hodin a stejně ten výsledek není zcela přesvědčivý. Nicméně celou dnešní akci končíme tehdy, až je na čelbě vylámaná kupka materiálu na několik desítek kbelíků. Pak to teprve zabalíme a necháme stroje do soboty vychlanout. Takže zase v sobotu.

Hawk