červen

212)1.6.2013 - mimořádná pracovní akce Kamenný ponor, do slova a do písmene po všech stránkách. Hojná účast - Jindra, Honza, Richard, Veronika, Filip, Luky, Michal P., já a odpoledne ještě Vašek. Devět lidí už zde dlouho nebylo, jestli vůbec někdy. "Je prostě vidět, že ta díra je už dost velká, když se nás tam tolik vejde." Stávající situace na lokalitě je následující, na čelbě je kupička připraveného materiálu od minulé soboty (za ní je lehce schovaný otevřený trativod), nad ním jsou v čelbě zaklínovány na sobě naskládané balvany, které je třeba dnes vyrubat. Na meziskládce je uložena slušná hromádka materiálu, takže se bude těžit na povrch a je nutné provést drobnou údržbu podzemního vrátku a nainstalovat vymezovací "rolnu" pro lepší navíjení lanka (pokud byla obsluha při dojezdu nepozorná, tak se stávalo, že se lanko sesmeklo z navíjecího bubnu a následoval zbytečný prostoj při opravě). Tady nastává drobné dilema, jak rozdělit všechny přítomné, aby se všichni mohli dostat na čelbu, ale přitom fungovalo i všechno ostatní. Budeme se muset prostě všichni různě prostřídat, aby nebyl nikdo ošizen o možnost alespoň nahlédnout do trativodu. Na povrchu u vrátku zůstavá dobrovolně Richard a Jindra, u spodního vrátku je pro začátek Luky, Michal a Honza (přidělávají úspěšně vymezovací rolnu) a nakládají na meziskládce, dolů jdu já s Filipem a Veronikou, aby si jako nováčci měli možnost vyzkoušet činnost na čelbě. Všechno se dává do pohybu a kupodivu nevznikají dnes vůbec žádné zádrhele. Dnešní přítok vody je poměrně malý, měření průtoku se ani nedělalo, na čelbě není ani žádné jezírko, po otevření trativodu voda postupně opadla i v levé (severní) části čelby. Po odtěžení veškerého volného materiálu posílám Veroniku a Filipa ke spodnímu vrátku za Honzou, a dolů jde Luky s Michalem, abychom provedli uvolnění zaklínovaných balvanů z čelby a jejich následné rozbití. K tomu účelu používáme různé nástroje od pajsrů přes palici po vrtačku a několik dalších nezbytných drobností, pomáhajících nám v úspěšném postupu. Daří se nám uvolnit a rozbít odhadem dobře polovinu těch šutrů a další naše snahy zde ukončuje opakovaně avizovaný příšerný Lukášův hlad.  Já teda žádnej hlad necejtím, ale přesto se podřizuju mladší většině. Pod šachticí ještě probíhá dotěžení meziskládky a pak všichni postupně vystupujeme na povrch. Je zhruba půl druhé to bych ani nečekal, že už je tolik. Připravujeme si dle možností něco k snědku a po této nezbytné pauze opět rozdělujeme pracovní místa. Vzhledem k tomu, že už je meziskládka vytěžená, půjde Jindra a Richard s nováčky na exkurzi na další lokality - závrt U hrušky a Němcovy jeskyně a zde budeme v počtu čtyř lidí pokračovat v započaté dnešní činnosti. Honza zůstává nahoře u vrátku, Lukáš jde ke spodnímu vrátku a já s Vaškem budeme pokračovat na čelbě. Za další dvě hodiny pak uvolňujeme a rozbíjíme zbytek volných kamenů v čelbě, včetně částečného odtěžení. Částečného proto, že Lukáš potřebuje v pět končit, protože mají s Michalem další pro ně důležité plány. Těžba se přerušuje právě v okamžiku, kdy se po rozbití posledního balvanu objevuje v čelbě volná puklina a po jejím snadném rozšíření lze nahlédnout do sice nevelké, téměř svislé, ale volné prostůrky zhruba severním směrem. Její boční stěna je tvořena tmavohnědou hlinitou vrstvou povrchově zbrázděnou buďto vodou, nebo to vypadá, jako by zde řádily žížaly. Na jižní stranu je znatelný drobný trativod, ale celá spodní část čelby zhruba do výšky jednoho metru je dokonale zaplněna kameny z předchozí činnosti, takže komunikace k funkčnímu trativodu je zcela pohřbena. Je provedena zkouška pajsrem na mocnost tmavé hlinité vrstvy a po zapíchnutí do půl metru jsme nenarazili na žádnou překážku. Ideální by bylo odtěžit všechen materiál, ale Lukáš už je nahoře. Nezbývá nic jiného, než pro dnešek akci ukončit. Na samý závěr ještě dolů přijdou nakouknout Petr Kos ze ZO 6-12 a uzavírá to zde Jindra, se kterým pak postupně ještě vytahuju zbytek nářadí. Mezitím se na povrchu pěkně rozpršelo a než všechno vystěhujeme a naložíme, jsme slušně mokří. Dle ranní dohody se za námi zastavuje ještě Libor, abychom se dohodli na akci na příští víkend a pak už se postupně rozjíždíme deštivým podvečerem k domovům. Co dodat k situaci na čelbě - v odpovědi k této otázce se vynořuje jen spousta otazníků, ale jedno je jisté, podobná situace zde na lokalitě ještě nebyla. Že by to byla určitá předzvěst těch očekávaných volných prostor ...???

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

213)4.6.2013 Kamenný ponor - mimořádná akce, účast Hawk, Luky, Michal P., Zdenda, a odpoledne ještě Jindra.

Nepříznivé pracovní podmínky na povrchu pomohly k rychlému rozhodnutí - mimořádné akci v podzemí. Ještě nám ani nestihly oschnout overaly a jsme opět zde. Dnešním cílem je především odtěžit v sobotu rozbité kameny z čelby a pak se pustit do prokopávání sedimentů vyplňující částečně tu dutinu, na kterou jsme v sobotu narazili. Lukáš s Michalem zůstávají u vrátku a na čelbu si beru sebou Zdendu. Je to jeho premiéra v nepřístupné jeskyni, tak ať si to užije. Nejdříve odtěžujeme kamení a trochu opadané hlíny, až se znovu objevuje ten původní trativod. Pak se pouštíme do odkopávání hlinité výplně. Zpočátku má barvu tmavé ornice, ale postupně se zde střídají různé vrstvy materiálu. Vrstvy šedivého jílu jsou střídány menšími vrstvičkami písků, někdy jsou rezavé, jindy spíš tmavo hnědé až do černa. Po poměrně krátké době se v přímém směru otvírá další volná mezera, kterou je vidět odtékající voda. Není to opět žádná převratná prostora, ale vypadá to povzbudivě. Přikládám pár snímků.Uprostřed zmiňovaný trativod.Pohled do dutiny vedoucí severním směrem s hlinitým

šikmým dnem, na kterém řádily ty žížaly.Na posledním snímku malinko detailnější záběr trativodu. Je zde vidět jakýsi vápencový strop, ale prozatím nevíme jak to bude vypadat dál. Pokračujeme v kopání výplní a ten šutr nad trativodem postupně obnažujeme skoro o metr k jihu. Zde najednou kámen končí a do boku k jihu pokračují jen sedimenty. Zároveň uskakuje i strop nahoru, po odkopání sedimentů nahoru se objevuje nevelké stopní korýtko směřující k jihovýchodu. Postupným odkopáváním jižního boku zjišťujeme, že skalní stěna na jižním boku chodby uskakuje v pravém úhlu k jihu a zároveň strop odhadem o šedesát centimetrů nahoru. Následně se sice strop, po odkopání zhruba třičtvrtě metru k jihu, postupně snižuje, ale stále je pod stropem mezera vyplněná sedimentem. Další desítky kbelíků odjíždí nahoru. Kopeme doslova na všechny strany a to i ve směru stropního korýtka. I zde k jihovýchodu pokračuje profil úplně zasedimentovaný. Provádíme sondáž pajsrem, nenarážíme na skálu. Kluci nahoře u vrátku si hrají s vodou a občas přehradí přítok a až dojde k zadržení dostatečného množství vody, pustí nám dolů malou povodeň (asi něco pochytili v televizi). Ovšem to, co pak máme možnost sledovat dole, je dost zajimavé. Trativod spolehlivě vodu zhltne, ale pak asi po minutě až dvou se ozve hlasité chrochtání, trvající tak deset vteřin, jako když se vypouští umyvadlo. Jediné vysvětlení pro tyto zvuky je, že větší množství přitékající vody zahltí někde níž nějaký meší odtokový profil a jak voda postupně opadá, vytvoří se asi vír a cucne to vzduch, a proto ty chrochtavé zvuky. Nebo pak ještě jedna verze"jsme již tak blízko u Chrochtadla, že už ho i slyšíme", chachacha... Osobně jsem měl pocit, že ty zvuky samozřejmě vycházejí ze směru trativodu, ale výškově o pěkný kus níž než jsme dnes, ale nevím, jestli to tak slyšeli i ostatní. Před závěrem dnešní činnosti ještě zkoušíme sondu do dna. Sedimenty zde jsou převážně písčité, narážíme na objemné vápencové kameny se kterými nehnem, ale pískovcové dno, které ještě o dva metry zpět nešlo ani rozbít, zde  prozatím není. Co to asi znamená? Během dnešní akce jsme vykopali pěknou hromadu materiálu, některé otazníky ze soboty jsme o něco zmenšili, ale vyskytly se pro změnu otazníky další. Opět je o čem přemýšlet a plánovat další postupy. Pro dnešek končíme.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

7.6.-9.6.2013 Topasácký výlet na Severní Moravu, nejen tvrdošijným bádáním živ je jeskyňář. V rámci dlouholeté tradice se i letos uspořádal víkendový výlet, tentokrát do oblasti Nízkého Jeseníku a mohl by se nazvat "Po stopách těžby břidlic". Na dvě noci jsme se ubytovali v kempu v Budišově nad Budišovkou, což je přímo v trase naučné "Břidlicové stezky". V pátečním programu byl především příjezd na místo činu a následovalo seznámení s programen na sobotu a neděli doplněné na závěr  zcela přiměřeným rušením nočního klidu.

Sobota- putování po naučné stezce po starých důlních dílech jako je Černý důl, Žlutý květ, Nad Čermenským mlýnem viz foto.Co bychom byli za jeskyňáře, pokud bychom nenašli alespoň malý krápníček.Po celodenním putování notně unavení zakončujeme sobotní program opět přiměřeným rušením nočního klidu u ohně, buřtů a různých druhů lahví s všelijakým obsahem.

Nedělní dopolední výlet do Starých Oldřůvek a obhlídka této části naučné stezky je posledním našim počinem v této oblasti. Pak už se vracíme zpět ke svým domovům. Celá akce se vydařila po všech stránkách, a to i včetně počasí, dokonce jak říká Honza bylo přímo neskutečné palermo (horko), a má pravdu. Příště opět z krasu.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

214)14.6.2013 páteční akce na Kamenném ponoru. Účast: Hawk, Anife, Luky, Zdenda a Michal P.

Proč akce v pátek? Vysvětlení je zcela jednoduché, na dnešek je předem avízována návštěva pracovníků Správy Agentury ochrany přírody na lokalitu Kamenný ponor a závrt U hrušky, takže jsme spojili revizi lokalit s pracovní akcí. Nejdříve k návštěvě - pracovníci si prohlédli obě lokality a dle kladných reakcí, bych řekl, že se jim lokality zamlouvaly.

Teď ale úplně z jiného soudku. Právě jsem se dozvěděl, že jsem se stal počtvrté dědkem, což podstatně mění dnešní zápis, poněvadž za krátkou dobu vlivem bujaré oslavy nebudu schopen dokončit zápis. Proto v kostce jen krátce. Pod šachticí je hromada lepivého  materiálu z minula, takže prioritou je vytěžit na povrch. A následně pak pokračovat v čištění profilu na čelbě. Tentokrát posílám na čelbu Lukyho a Michala, aby prokopli trošku severní stranu čelby - v místě odtokového trativodu. Já se Zdendou (dnešním šťasným otcem, ale tou dobou jen čekatelem) jsme u vrátku (ovšem to je opravdu porod, nechápu, když obsluhuje vrátek Anife, že to jezdí bez problémů, my se z toho můžeme po....), asi pro to nemáme ty správné buňky. Anife na povrchu obsluhuje horní vrátek a jak jsem se dnes dozvěděl, si u toho ještě stačí v pohodě číst knížku, todle ovšem já nechápu... a dnes není určitě nejvhodnější situace na to, abych to byl schopen pochopit. Kolem třetí hodiny ukončujeme to utrpení těžby a připravujeme nástroje pro další postup. Po revizi pracoviště na čelbě vidím, že kluci zde dole pořádně zabrali a podařilo se jim ze dna vyprostit některé vápencové kameny, na které jsme zde minule narazili, obnažili odtokový trativod, ale odtok je stále dost vysoko, takže nezbývá, než se pokusit ze stropu odtrhnout převislý balvan, který nám brání v dalších možnostech a to je zbytek naší pracovní náplně pro dnešní den. Nazval bych to boj s vápencem, ale skutečnost se nedá přesně ani popsat. Po pár hodinách svoje úsilí ukončujeme, s tím, že je strop rozrušen a příště budeme s čerstvými silami opět pokračovat. Balíme a odjíždíme.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

215)22.6.2013 Pracovní akce Kamenný ponor, účast Hawk, Luky, Jirka K., Michal P., Honza, Jirka Slavík, Libor, Marek a Vašek.

Hojný počet badatelů není nikdy na závadu, protože se zvládne udělat spousta záslužné práce. V dnešním plánu je mimo činnost v podzemí zahájit postupnou likvidaci na povrch vytěžené hromady materiálu.

Jako vždy na prvním místě nezbytná příprava potřebného materiálu a zařízení, rozdělení účastníků na jednotlivá stanoviště a pak už zahajujeme vlastní těžbu. Ještě v úvodu krátká informace o stavu vody. Dnes jsme měření průtoku opět vynechali, protože je pouhým okem vidět, že je stav nezměněn. Na čelbu jdu dnes s Honzou, kde nás během dopoledne posiluje Jirka Slavík, u spodního vrátku je Michal s Jirkou, u horního vrátku Lukáš a Libor. Na čelbě je připravena od minula hromádka materiálu k těžbě, takže se do toho bez většího otálení pouštíme. Voda se stále poslušně cedí přes nevelké trativody někam pryč, což je jedině dobře. Ovšem jak známo na této lokalitě je dost běžné, že se občas stává, že se někde něco přicpe a pak je o zábavu s vodou postaráno. No uvidíme ... Z počátku máme nepatrné komunikační problémy s obsluhou vrátku, ale to je především jen proto, že kluci jsou zde téměř nováčci a ještě přesně neumí odhadnout situaci. To mě opět přesvědčuje o tom, co už několikrát říkal Igor, že bude třeba zabudovat nějaké dorozumívací zařízení pro mluvené slovo (příkladně polní telefon), protože se stále ukazuje, že světelná signalizace není úplně dokonalá. A pokud se přihodí nějaký zádrhel, dost těžko se pak může reagovat na vzniklou situaci a co si budeme povídat, ani jeden z nás není obdařen telepatickými schopnostmi. Nezbývá pak nic jiného než, odhadovat co se děje a nebo čekat. Zhruba po hodince nás zde doplňuje Jirka Slavík, což není na závadu. Konec dráhy už je pěkný kousek od čelby, takže počet tří je zde úplná dokonalost. Všechno funguje téměř dokonale. Když máme odtěženou zhruba polovinu materiálu, je nám signalizováno, že je čas na přestávku. Tak tedy lezeme nahoru. Venku je příjemně teplo a slunečno. Při polední pauze nás navštěvuje Igor a Jiřka, doráží Marek a Vašek, takže rozebíráme situaci a je nás zde tolik, že můžeme začít s odvozem vytěženého materiálu. Po krátkém občerstvení se opět rozdělujeme na jednotlivá stanoviště. Na čelbu jde se mnou Marek, dolů  k vrátku jde Honza s Michalem a pak ještě Vašek, aby prostřídal Michala. Zbytek mužstva na povrchu nákládá hromadu materiálu a odváží na opravu cesty. Všechno opět pokračuje bez větších komlikací, ovšem jen do té doby, než nějaké komplikace přijdou. To je nepsané pravidlo. Postupným odtěžováním obnažujeme pískové (ne pískovcové) dno, které je značně vyztuženo zabořenými vápencovými kameny a v místě odtoku se postupně odebírá především hlinitý materiál, aby se neucpal odtokový trativod. Voda odtéká bez problémů, dokonce se daří i o něco snížit odtok. Přímo před odtokovým trativodem ( který je situován do pukliny směřující severním směrem) je ve dně zabořen poměrně velký kámen, který  se již minule kluci pokoušeli vyndat, ale nepodařilo se jim to z důvodu nedostatku místa. Prozatím ho necháváme na pokoji a Marek provádí sondování do vrstvy sedimentů jižním směrem a na východ. Z jižního směru jsou písky poměrně dost zvodnělé, což vypadá na nějaký drobný paralelní přítok a zhruba východním směrem je zasedimentovaná nevelká klenba, která v horní části vykazuje pravděpodobně charakter nějakého dalšího drobného přítoku, momentálně neaktivního. Sondáž pajsrem do boční stěny sedimentů po nějaké vzdálenosti naráží na pevnou překážku a to na několika místech opakovaně. Určitě ovšem nebude na závadu postupně tyto sedimenty odtěžit, jak k východu, tak i odebrat něco víc z jižního boku. To by ale chtělo pokusit se o něco víc snížit místo odtoku. Jdem tedy odebírat kameny zabořené do písků na dně. Zde musím ovšem podotknout, že deklarované písky na dně nejsou v žádném případě pouze písky, ale další složkou sedimentů jsou i jemnější  hlinité a jílovité složky, které zde vlivem naší činnosti vytvářejí značně zakalenou vodu. Prozatím poslušně i tato zakalená voda odtéká a to až do chvíle, než jdeme vytáhnout ten šutr přímo před trativodem. Je natolik velký, že s ním zápasíme společnými silami, až ho konečně vyvalujeme ven z bláta. A to je ten kritický okamžik, trativod se ucpává. Postupně se začíná zvedat hladina, není to samozřejmě nic dramatického, ale je to smůla. Další snižování dna už nepřipadá v úvahu. Pokoušíme se sondovat do trativodu pajsrem, ale bez úspěchu. Další sondáž do původního trativodu východním směrem je rovněž neúspěšná. Pajsr je pro tento účel krátký, stejně tak při sondáži do dna zatlačuju pajsr celý, až pod vodu a nenarážím na odpor. Pro dnešek zde není žádná další možnost, jak pokračovat. Uvidíme do příště, jestli voda klesne, jak se to zde již mnohokrát v minulosti při ucpání trativodu stalo. Balíme věci a lezeme nahoru. Venku je stále ještě teplo a slunečno. Je vidět, že i zde se kluci činili, protože hromada materiálu se podstatně zmenšila. Balíme vercajk a probíráme možnosti co příště. Od obsluhy spodního vrátku se dovídáme o nějakém novém zádrhelu na dráze, kde dochází k zasekávání vozíků, takže je to jasné. Příští akce bude ve znamení údržby a ladění těžebního zařízení a rozhodujeme se i k odtěžení meziskládky vybudované v jižní rozrážce kde by v případě zaplavování čelby, bylo další místo vhodné pro průzkum. A to je pro dnešek vše.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

216)29.6.2013 poslední pracovní akce tohoto měsíce a opět účast nad očekávání - Hawk, Anife, Luky a Jirka K., Richard, Martina a děti Tomášek a Klárka, Verča, Filip, Libor, Vašek a podpořit nás přijel Igor a ještě v polední pauze dorazily návštěvy Zdenda s Jíťou a Šimonek (prozatím zaručeně nejmladší návštěva zde) a Michal P. s Bárou.

Dnešní plán je docela velký, badatelů je dost jak do podzemí, tak i pro další úkoly na povrchu, takže rozdělujeme pracoviště a úkoly a jde se na to. Počátečním poněkud nepříjemným zjištěním je spousta kamenů a dřeva, které nějaký "dobrák" naházel otvorem v poklopu dolů a způsobil i určitou škodu tím, že je hrana osmdesátkových skruží v hloubce deseti  metrů značně rozbita. První bečku plníme vyhradně tím co je sem naházeno a ještě pak na smyčce jedou nahoru dlouhé klacky. Co dodat?

Příprava:

 Pro dopoledne obsluha vrátku na povrchu Boudovi Ríša, Martina a děti, podzemní družstvo-  údržba dráhy  a instalace telefonu - já, Luky a Jirka,  a Filip a Verča po kontrole dráhy po Jižní odbočku budou odtěžovat zde umístěnou meziskládku. My tři budeme pokračovat v úpravě dráhy ve spodní části chodby, kde je třeba prodloužit některé zavěsy, aby vozíky lépe sjížděly dolů. Obsluhu podzemního vrátku obstarává Anife. Přestávka je naplánována na jednu hodinu odpoledne, takže času máme habakuk. Postupně sestupujeme dolů a dotahujeme všechny kotvy a spoje po trase, než se dostaneme až k Jižní rozrážce ke světelné signalizaci, komunikaci mezi obsluhou vrátku a námi sprostředkovávají Verča s Filipem rozmístěním po trase a hlasovým předáváním pokynů. Všechno probíhá v naprosté pohodě. Jakmile dokončíme kontrolu do úrovně J.rozrážky, je komunikační systém zrušen a je zahájeno odtěžování meziskládky, zatímco ostaní pokračujeme v úpravě dráhy. Pod Mikulášským komínkem je třeba o něco prodloužit závěsy, protože sklon dráhy je zde natolik malý, že vozíky zde často samovolně zastavují a působí obsluhám vrátku (kromě Anife, které to zde jezdí v pohodě...) nemalé potíže, kdy se lanko pravidelně sesmekne z navíjecího bubnu a je postaráno o parádní zdržení s jeho vyproštěním. To se pokusíme dnes zlepšit. Zrovna zde jsou již stávající závěsy hodně dlouhé a dráha vykazuje určité pnutí, takže nejdříve všechno povolit a zdemontovat, vybrat vhodná prodloužení a zase smontovat. První pokus se ukazuje jako špatný, takže všechno znovu. Jiné kombinace prodloužení a že by to bylo to pravé? Necháváme Anife zasignalizovat zkušební přejezd a vypadá to, že se stav o dost zlepšil. Pokračujeme tedy až na konec dráhy, kde rovněž prodloužíme závěs, protože i zde to byla doposud úplná rovina. Na závěr Lukáš instaluje polní telefon a provádí zkoušku spojení s obsluhou vrátku. Po několikerém prozvánění Anife telefon zvedá a zkouška spojení je úspěšná. Dopolední fáze úkolů je splněna, z Jižní rozrážky bylo odtěženo 28 kbelíků materiálu. Situace na čelbě je opět dobrá, voda už znovu poslušně odtéká, takže by se dalo bez problémů pokračovat i na čelbě. Nově vyrobeným, metr a půl dlouhým sondážním trnem, provádíme kontrolu tloušťky sedimentů v různých částech stěn a dna a řekl bych, že zjištěné výsledky jsou dost zajímavé. Tak nejprve dno. U čelby ve směru původního trativodu je tloušťka sedimentů metr, metr zpět je to cca půl metru (ovšem samozřejmě nevíme, zdali ta pevná překážka na kterou narážíme je opravdu dno, v sedimentech je totiž poměrně dost velké množství velkých kamenů). Sondáž do čela čelby pod klenbou minikomínku je ještě zajímavější. Celá délka trnu je zatlačena do sedimentů, aniž by narazila na překážku a to v několika místech. V horní části je materiál měkčí, v části nižší je hutnější. Sondáž k jihu- zde to vypadá, že se strop snižuje. Ovšem ještě jeden poznatek, od jihu je znatelný slaboučký přítok vody, už minule byl v těchto místech sediment značně vlhký. Dostáváme ale pokyn, že se blíží jedna hodina, čas pauzy. Demontujeme telefon a jdeme nahoru. Odpolední plán je totiž jiný. Na povrchu je značně živo. Do týmu přibyl Vašek, Libor, Igor a během obědové pauzy dorážejí i ostatní návštěvy, takže je doslova veselo. Dole jsme spočítali počet drah a Igor  s Vaškem proměřují na povrchu, kde jsou dvě důležitá místa v podzemí a to Jižní rozrážka a čelba, aby se to porovnalo s virgulovým měřením. Výsledky jsou zajímavé, ale louka doposud není posekaná a vysoká tráva značně znesnadňuje pohyb pro přesuny s virgulí. Domlouváme se na tom, že bude provedeno zaměření podzemního stavu Distem, aby se pak dalo na povrchu provést vytyčení přesněji a teprve pak budem vědět na čem vlastně jsme. V plánu na odpoledne je provést revizi odtoku do Dolního Suchdolského ponoru, kde dochází k údajnému podmáčení pozemku a uzavření odtoku z rybníka do Horního Suchdolského ponoru, kde bude následně třeba vyčistit plazivky od naplaveného nepořádku. Další úkol je demontáž rumpálu a rolny v  sondě v Pestrých jílech, a poslední část úkolu je nakládat materiál a pokračovat v opravách cesty směrem k závrtu U hrušky. Ovšem nakonec je všechno ještě o něco málo přeorganizováno vzhledem ke stavu čelby. Libor s Igorem jdou řešit situaci kolem Suchdolských ponorů, Libor pak bude s pomocí Boudových nakládat materiál na opravu cesty, Vašek, Lukáš a Jirka jsou vysláni demontovat zmíněné vybavení do Pestrých jílů a nás zbývajících šest se vrhne na kopání na čelbě s přesuny materiálu až na povrch. Horní vrátek Boudovi, spodní vrátek Anife a Verča, já a Filip čelba. Zahajujeme za dest minut tři hodiny a limit, který dostáváme jsou tři hodiny. Jdeme na to. Kopat to jde celkem dobře a tak začíná teprve ten správný cvrkot. Směr kopání je pod klenbou. Během práce se s Filipem postupně střídáme, dráha funguje jak má, není co řešit. Vrstvy sedimentů v čelbě jsou úplně dokonale ohraničené a barevné, lituju toho, že nemám dole foťák. Strop stále ubýbá nahoru a horní vrstvy jsou hodně pískovité, takže občas je písek za krkem a kdo ví kde ještě jinde. S postupným prokopáváním kupředu a samozřejmě i nahoru se skladba sedimentů v nižší poloze poněkud mění. Střídající se vrstvy písků a jílů se dole vytrácejí, jílovitá výplň je žlutě až okrově zbarvena a narážíme rovněž na vápencové, povrchově zvětralé kameny až balvany (prozatím se jejich velikost nedá specifikovat), ale co je zcela jiným poznatkem, v této vrstvě narážíme na torzo povrchově zvětralého krápníku průměru sedm centimetrů a délky cca patnáct centimetrů viz foto. Vyvstává pochopitelně základní otázka odkud se sem dostal a možná odpověď je zřejmě někde před námi. Další desítky kbelíků jedou k povrchu. Snažím se odrýpat veškerý materiál nad hlavou. Silná vrstva písků postupně přechází do mnohem jemnější frakce a nakonec se objevuje skalní strop a pod ním nepatrná dutinka vzniklá odsednutím matariálu, která ale nikam dál nepokračuje. Signalizace nám sděluje, že je čas ukončit dnešní bádání. No abych řekl pravdu mám toho docela dost. Na povrchu se pak dovídáme nejčerstvější informace, že bylo odpoledne vytěženo 145 kbelíků materiálu, že mise do Pestrých jílů byla neúspěšná z důvodu zaplavení chodby U konve vodou, že odtok do SSP ucpaný nebyl, tudíž už zase může fungovat, že byl naložen a odvezen jeden vozík matriálu a opraven kus cesty. Zbývá jen dodat, že se akce, jako ostatně vždycky, vydařila. Děkuji všem za maximální nasazení a odměnou budiž posezení u ohně spojené s opékáním všeho možného a následnou konzumací pochutin i tekutin, doplněné volnou zábavou na všeliké téma. Dnešek byl zkrátka super.

Hawk