únor"únor bílý - pole sílí" letošní únor vypadá poněkud jinak.

197)První únorová pracovní akce 2.2.2013 - lokalita  závrt U hrušky

Účast: Igor, Jirka, Honza, Lukáš, Hawk a odpoledne ještě Vašek. Podle kalendáře by mělo být všude bílo a mínusové teploty, ale skutečnost je podstatně jiná. Po sněhu ani památky, teplota nad nulou, a zmrzlá zem se proměnila na povrchu v "močál". Tím se zhoršila možnost přesunu materiálu k závrtu. Někteří jdou na místo pěšky a to bylo zajisté prozíravé. Dnešním cílem je především na dně dómu zajistit kopanou sondu vyztužením, aby nedošlo k sesuvu hliněného svahu a následnému znehodnocení sondy. Materiál, ve kterém je sonda zahlubována, je velice jílovitý, svrchní vrstva hnědé hlíny - pravděpodobně splavené z povrchových partií a pod nimi vápenité lepivé jíly (třetihorní tégl) poněkud více obohacené vodou, než by si zde člověk mohl přát. Barva těchto jílů je ve světlech čelovek až lehce nazelenalá, občas se v této vrstvě narazí na stopy organických látek (nějaká ta černá šmouha), která byla pravděpodobně nějakou rostlinou nebo listem - kdo ví. Silně to připomíná bahno ze dna rybníka. Sonda je zahlubována samozřejmě v nejnižším místě dómu, takže už je načase zabudovat nějakou výztuž. Tání sněhu na povrchu už proběhlo a do podzemí se asi přemístí nějaké množství vody, které by mohlo ten dost velký hliněný svah nad sondou uvést do pohybu, což rozhodně nemůžeme potřebovat. V prvé řadě se musí najít místo, kam zabudovat kovovou stojku. Nejprve musíme odkopat jíly pokud to půjde, až na nějaký pevnější podklad. Již minule jsme v jílu narazili na nějaký větší  kámen, což by mohla být známka toho, že leží někde blízko u pevného podloží. Při jeho postupném obnažování zde narážíme na další a pak se v místě, kde by bylo vhodné stojku umístit materiál mění, jíly zde končí, materiál je pískovitější, pevnější a nakonec narážíme přímo na zcela vhodný kámen, jako stvořený pro zakotvení stojky. Proměřujeme jaké délky konstrukčních prvků budou potřebné, hledámé místa, kam se bude kotvit a ještě upravujeme překážející boky výkopu. Následuje přesun mančaftu na povrch na krátkou pauzu spojenou s kulinářskými požitky a hned vzápětí, posilněni, přistupujeme k přípravě naměřených délek a přesunu trubek a pažnic do podzemí. Na několik etap veškerý materiál dostáváme až na dno. Na řadu přichází vrtání kotev a následně montáž konstrukce z lešenových trubek a nakonec pažení kovovými pažnicemi (larsenkami). Posledním krokem je vyplnění mezery za pažnicemi. Použijeme materiál ze dna sondy. Materiál je zpracován, úkol je splněn. Jediné co by možná ještě stálo za úvahu, je zabudování jedné, ale spíš dvou vzpěr proti tlaku svahu, přeci jen je tam té hlíny pořádná kupa. Pro dnešek končíme a vyklízíme pole - doslova a do písmene. Terén venku je ještě horší než ráno, takže jisté potíže s odjezdem jsou evidentní. Příště asi zaparkuju někde jinde.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

198)9.2.2013 deset hodin dopoledne. V Suchdole u rybníka se nás tentokrát sešlo tolik, že můžeme obsadit bez problémů obě pracoviště. Na závrt jde Igor, Jirka Slavík a Mike a Lukáš Huberti, v poledné bude Jirku střídat Libor a ještě by měl dorazit Honza a odpoledne Vašek. Na Kamenný ponor se jde vymáchat Hawk, Anife, Luky a Jirka Kafka.

Dnešní plán na závrtu je pokračovat ve zdolávání "téglu" to zn. výkopové práce na dně, než sem dorazí nějaká voda z povrchu, s cílem dostat se pokud možno na úroveň původního pevného dna a hledat nejpravděpodobnější možnost dalšího průniku. Na Kamenném ponoru nás čeká těžba připraveného materiálu (v tomto počtu až na povrch) a další pokus o průnik přes neprůlezný trativod na konci chodby. Rozjíždíme se k oběma lokalitám a jdeme na to. Mrazivé počasí posledních dnů vylepšilo dokonale příjezdové možnosti, takže žádné boření do bláta se nekoná. Po přípravě materiálu se rozdělují pozice. Já půjdu úplně dolů, s sebou si beru Jirku, protože nezná prozatím záludnosti na jednotlivých stanovištích u vrátků, aby je mohl bez defektů obsluhovat, Anife si bere obsluhu horního vrátku a Luky spodního vrátku a nakládání nádoby pro svislou přepravu. Po sestupu dolů je prvním poznatkem stav průtoku vody. Nutno říct, že je průtok oproti minulému množství viditelně větší. Začínám vážně přemýšlet o tom jak zkusit změřit průtok, aby se mohlo spočítat kolik vody teoreticky proteče. Už jsem o této možnosti někdy před rokem a půl uvažoval, ale nakonec zůstalo jen u myšlenek. Človíček (odborník na vody), který byl iniciován, aby poradil a pomohl s realizací měření průtoku si nakonec zahrál na mrtvého brouka, čímž celá snaha lehce vyšuměla. Budeme se muset spolehnout jen sami na sebe i když zřejmě naše pokusy měření průtoků nebudou pokládány za profesionální. Ale konec konců, jsme jen amatéři a né žádní vědečtí pracovníci. Tolik k úvahám o vodě. Teče jí hodně a to znamená, že bude dole hodně mokro. Tentokrát si dolů beru navíc dřevěné víko od původně vojenské bedny, které by mohlo vylepšit situaci na sezení. Pokud budu sedět na prkně, nemusím sedět ve vodě a to jak se později ukazuje je obrovské plus, prdel je tentokrát téměř dokonale v suchu. Pouštíme se do práce, což prezentuje rozbíjení kamenů, nakládání a odesílání na povrch. Po odtěžení provádíme úpravu vyčnívajícího balvanu ze stropu natřikrát patronkami a musím konstatovat, že zdařile. Uvolňujeme následně i daší kameny, které bylo díky upravenému stropu možné vypajsrovat. Místo, kterým se zde snažíme proniknout je podle všeho další z tektonických poruch. Skalní masiv je tvořen vzájemně oddělenými balvany, mezi kterými jsou jak svislé, tak vodorovné pukliny. Přičemž svislé pukliny šířky do deseti cm, mají charakter korozivní a jsou převážně vyplněny měkkými jílovitými žlutohnědými výplněmi, ve vyšší poloze se znatelnou písčitou strukturou a pukliny ve stropě ve směru vrstev (vodorovné) jsou v podstatě jen odtržené kameny  s mezerami v milimetrech, s výplní spíš hnědé hlíny (podobné jemnému usazenému hliněnému kalu po zaplavení vodou. Kameny ve stropě jsou vzájemně uklínovány poměrně pevně. Při pokusech s pajsrem je zjištěno, že se s nimi dá drobně hnout. Bylo by dobré se pokusit alespoň nějaký z těch šutrů uvolnit, aby se vylešila možnost zvýšení profilu, které je zde skoro nezbytné, aby se dalo projít nad vodou. Sklon vrstev se zde razantně snížil a voda zde vytvářela malé jezírko (dnes je hloubka téměř nulová díky splavenému drobnému materiálu), ale naštěstí voda odtéká pod balvanem v čelbě bez zjevného ucpávání odtoku. Raději se ani nepokouším nějak sondovat do odtoku, protože po předchozích zkušenostech z této lokality, kde jsme se snažili šťourat do odtokového trativodu, efekt byl zpravidla opačný. Místo zlepšení odtoku se struktura sedimentu porušila a odtok se ucpal.  A to zde teda určitě nemůžeme potřebovat, protože by došlo na sto procent k velice rychlému nastoupání hladiny vody a zatopení celé spodní části chodby, až po jižní rozrážku. Dostáváme signalizaci k přestávce právě ve chvíli, kdy jsem pajsrem částečně uvolnil jeden z kamenů ve stropě. Nejprve dokončím jeho shození, což zabere minimálně ještě čtvrt hodiny a pak jdeme na sváču. Během přestávky se domlouváme na dalším postupu, stavuje se zde nejprve Libor při cestě na závrt a pak ještě Igor, aby nás povzbudil. Rozhodujeme se ke změně obsazení. Zde máme vytěženo, mimo vypáčeného kamene ze stropu. Tak posílám kluky nahoru, aby zdemontovali těžní vrátek a pak se přesunuli na závrt U hrušky na posílení kopání sedimentů. A Anife půjde za mnou dolů "do tepla" a pomůže mi zde s ražbou chodby ve směru odtoku vody. Nastává ta část činnosti, která je v těchto podmínkách vždycky nejvíc vysilující. Úprava profilu pomocí elektrických vrtacích a bouracích kladiv a to je práce minimálmě na dvě hodiny a možná i víc. Dnes končíme něco po páté odpoledne a zbývá už jen vytáhnout nástroje na povrch. Kladivo je nasoukáno do přepravního vaku společně s dalšími menšími prvky a zavěšuju ho na přepravní dráhu. Na pokyn signalizací se náklad rozjíždí nahoru. Chystám se na výstup k povrchu a ještě vyklízím nářadí o kousek výš, kdyby přeci jen došlo k zaplavení spodní části, aby nebylo nářadí zbytečně zatopeno, moji pozornost ale upoutává nezvyklý rachot (i když jsem napůl nahluchlý, nedá se to neslyšet). Něco se stalo, po dráze se ke mně blíží asi dost velkou rychlostí poslední náklad ... Naštěstí jsem na úplném konci dráhy a dojezd vaku se snažím malinko zbrzdit. Prda je to slušná, ale jinak jsem úplně v pohodě. Došlo někde cestou k zachycení lanka o nějaký kámen a při záběru vrátku se pak lanko přetrhlo. Podle všeho to nebylo ale nijak zvlášť vysoko (odhaduju tak  někde v úrovni komínku - tam má lanko tendenci zajíždět pod kámen). Pokud by se to stalo někde výš, asi by to dopadlo mnohem hůř. Takže příště nás zde čekají nějaké úpravy a opravy. Anife to hodně vyděsilo a tak honem spěchá dolů zjistit, jak jsem dopadl. Pak společnými silami ručně posunujeme náklad po dráze až nahoru k vrátku, což jako závěr dnešního dne opět nemá chybu. Při úplně konečné fázi - tahání nářádí na povrch se vracejí kluci ze závrtu a pomáhají nám  expedování dokončit. Samozřejmě nás zajímá, jak se posunula prolongace U hrušky a podle toho co se dovídáme, je to paráda. Během chvíle přijíždí ještě Igor a Libor a domlouváme se, že u Němců rozeberem všechny důležité poznatky a připravíme plán dalšího útoku činnosti na lokalitách. Mimochodem na závrtu dnes vytěžili 320 kbelíků materiálu, což je neskutečná hromada a "tégl" je vytěžen a prognóza je velice zajimavá. Co tam na nás čeká příště? To až příště.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

199)14.2.2013 - Kamenný ponor, mimořádná akce - Hawk a Luky

Asi jsem to minule zakřikl, neboť zima se vrátila, a to i do Suchdola. Opět je bílo, až to není milo. Dnes nás čekají opravy a úpravy a pak odzkoušení. Po minulém přetržení lanka jsme vsadili na jistotu a pořídili lanko nové, s větším průměrem než to minulé. Jediné z čeho mám trošku  obavu, aby váha lanka a tření nebylo větší, než váha dopravních vozíků, a sklon dráhy dostatečný, aby sjížděly vozíky až na čelbu. Rovněž délku jsme tentokrát zvolili o něco větší než minule, protože vzdálenost už byla tak velká, že lanko se z bubnu odvinulo teměř až na konec (50m). Zkouška po navinutí nového lanka proběhla uspokojivě. Dalším dnešním cílem je provést prodloužení dráhy, ale podmínky jsou zde opravdu značně vlhké. Dolů teče hodně slušný potok, takže pokus o zachování suché kůže bere brzy za své. Provádíme kotvení dráhy osvědčeným způsobem a navíc musíme ještě vytvarovat u konce dráhy menší oblouk, z důvodu zmenšeného sklonu chodby. Pro tyto úpravy používáme  ROP (ruční ohýbač profilů) domácí výroby, kterým lze profil T 25mm , který používáme jako kolejnici, poměrně snadno přihnout. A pak už můžeme přistoupit k zátěžovému testu nového lanka. Dole je nějaké to kamení od minula, takže je co nakládat. Zpočátku - prvních šedesát kbelíků vyjede bez kolize. Pak se ale kola opět zastavují. Lukáš mi signalizuje nějaký zádrhel na trati, takže ač nerad (tak to pěkně fungovalo), lezu nahoru hledat závadu. Jednu dráhu nad Jižní rozrážkou je úplně vytržená kotva ze stropu a tím pádem je spoj neprůjezdný. O této kotvě vím už dlouho, že blbě držela a dokonce jsem ji chtěl už kdysi povolit, ale protáčela se a vytáhnout taky nešla, takže konečně se vytrhla a můžeme sem nainstalovat jinou. Lezu nahoru pro potřebný materiál. Děláme překotvení poškozeného spoje. No na těch padesáti metrech jsou i jiná špatná místa, ale pro důkladnou revizi a případné opravy kotvení nám pro dnešek jeden člověk u vrátku schází. Na závěr provedeme ještě funkční zkoušku a pak pro dnešek balíme. Moje dnešní promočenost totiž dosáhla maximálních hodnot a protože skutečně nejsem ryba ani obojživelník, i když si zde tak občas připadám, volím promyšlený ústup. Na povrchu se nic nezměnilo, stále to vypadá jako zima, což si plně vychutnáváme při převlékání. A to je pro dnešek vše.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

200)16.2.2013 - závrt U hrušky

Účast: Igor, Jindra, Honza, Mike a Lukáš, Hawk a s malým zpožděním Libor

Záměr dnešní akce je jednoduchý, pokračovat v prokopávání započaté sondy na dně dómu. Je nutné ovšem říct, že sonda už je na hloubku nějaký ten metr a pak ještě to, že kopání asi není ten nejpřesnější termín pro to, co se zde provádí. Jílovitý třetihorní tégl má vlastnosti připomínající trošku sklenářský kyt, ale je podstatně lepivější, a vrstva pod ním je rovněž značně lepivá jílovitá, v barvě spíš žluté až okrové a je proložena různě velkými kameny. Takže kopání v takovém materiálu není ten nejpřesnější termín. Nástroje se musí průběžně střídat, aby se zde dalo dosáhnout určitého výsledku. Rozhodně je však "kopání" v těchto materiálech značně silově náročné. Sonda se zahlubuje v místě pod severní stěnu, kudy se před čtyřiceti léty pokoušeli proniknout kolegové jeskyňáři, mezi nimi tehdy i Igor a Vašek. Podle jejich vzpomínek zde pod masiv pokračoval  trativod v kamení, ke kterému se prokopali v hloubce kolem tří metrů, přes jílovité usazeniny. Vzhledem k možným sesuvům materiálu zde tehdy budovali dřevěné bednění ze smrkové kulatiny, ale pak zde práce byly zastaveny, protože počet lidí pro další kopání a hlavně přesun materiálu byl již nedostatečný a tak se šla otvírat jiná nadějnější lokalita. V té době to byl dost běžný jev, že se opustila i nadějná lokalita z důvodů, že nebyl dostatek technického vybavení pro další práce a lidská síla pro další postupy nebyla dostatečná. Dnes se tedy pokoušíme opět dostat do míst, kde se tehdy kopalo. Pár kousků dřeva už bylo bylo při výkopu nalezeno, ale prozatím to byla jen jakási torza. Ovšem dnes jsme během zahlubování narazili na několik kulatin, které se dají, vzhledem k seskupení, jednoznačně považovat za popisované bednění. Není ale vůbec jednoduché dřevo vytáhnout. Jednak proto, že některé kousky jsou dost dlouhé a zabíhají kus do sedimentů na obou stranách a za druhé proto, že ani po těch čtyřiceti letech dřevo není uhnilé a křehké, ale je dokonale konzervované. Na povrchu je úplně zčernalé a po přelomení je uvnit zcela zdravé a světlé, jakoby ještě předevčírem rostlo v lese. Dokonce má stále ještě vůni dřeva. Postupně jsou uvolňovány další kulatiny. Průběžně zde provádíme i sondáž roxorem, ale žádné napíchnutí volného trativodu se nedaří. Především pod stropem je stále vrstva měkkého téglu, kterým roxor proniká jako horký nůž máslem, takže se nedá nic rozeznat. Pokusím se shrnout stručně nějak dnešní činnost. Po pravidelném střídání kopáčů, zhruba po dvaceti naplněných kbelících, se dnes vykopalo a vytahalo tak kolem 280 kbelíků, postoupili jsme víc jak metr do hloubky. Od počátku výkopu je to zhruba kolem pěti metrů a ruční podávání kbelíků začíná být dost vysilující a minimální počet lidí pro přesun je šest, aby se s kbelíky nemuselo popolízat. Ukládání materiálu není zcela ideální, protože jak se ukazuje, jílovitý materiál při větší vrstvě se postupně posunuje polehounku z kopce - viz vzniklé trhliny v hromadě. Znamená to na příští akci doplnit bednění štětovnicemi a rozepřít výztuž proti tlaku svahu. Dalším důležitým bodem bude vyrobit a zabudovat nějakou přepravní dráhu pro přesun materiálu. Podle všeho asi podobného charakteru jakou používáme na Kamenném ponoru, tím se stane odtěžování mnohem pohodlnější a nebude zcela záviset na vysokém počtu lidí. Na závěr ještě Mike provádí několik snímků z pracoviště -  odpařující se Jindra po skončení plného nasazení.

Na povrch se dnes dostáváme až v sedm večer, což je proti očekávání docela pozdě, ale čas zde běží jiným tempem. Takže zase příště.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

201)23.2.3013 - závrt U hrušky

Účast: Jindra, Jirka Slavík, Libor, Hawk a Anife

Počasí - děs. Jak jsme si říkali, že je ta zima mírná, tak už to není právda. Možná bych to dnes nazval - zima na plný výkon. Už cesta je poznamenaná sněhovým přívalem, takže pojedeme poněkud déle. Kousek před cílem nás zastavuje uvíznuté auto na dokonale zafoukané cestě, takže ke slovu přicházejí lopaty a následně "tlačenka", což pak ještě, ač neradi opakujeme. Celkové zdržení skoro půl hodiny. Ovšem nejsme dnes jediní opozdilci. K závrtu se dnes dostane jen teréňák, takže náklad, který budeme potřebovat překládáme a k lokalitě šlapeme pěšky. Dnešním cílem je především dokončit konstrukci pro bednění a rozepřít proti možnému tlaku. A pak zabudovat zbytek pažení. Tato činnost vyžaduje přemístění značného množství materiálu a nářadí do podzemí. Dnes dáváme obzvlášť pozor, protože kovové pažnice a trubky s nalepeným sněhem jsou dokonale kluzké a nebezpečí vyklouznutí materiálu je o to větší. Všechen materiál včetně nás všech doputuje dolů bez úrazu, což je jednoznačně dobře. Libor po dokončení přesunu materiálu musí za jinými povinnostmi, takže pokračujeme ve čtyřech. Jdeme se věnovat té hlavní činnosti. Zabudování dalších dílů konstrukce, rozepření proti tlaku a nakonec nainstalování kovových pažnic. V podstatě to není nic složitého, jen se musí navrtat pár děr pro trny z roxorů, nakrátit dle potřeby trubky a přiříznout nějakou tu pažnici. Samozřejmě ještě tu a tam něco přikopnout, zatlouct a připlácnout bahnem. Posledním počinem je zaplnit díry v bednění, kam už nejdou nainstalovat pažnice. |Tady použijeme kameny, které se vytahaly při kopaní sondy. Jsou dvě hodiny, když máme všechno dokončené. Jirka musí pro dnešek končit, takže zůstáváme ve třech. Pauza na sváču je momentálně nejlepším řešením situace, do které se bez odkladu pustíme. Po doplnění energie se rozhodujeme co dál, pro případné kopání v sondě je nás málo, takže jen zkoušíme vymyslet a zhruba spočítat materiál, který budeme potřebovat na těžební dráhu, kterou zde budeme muset pro další postupy nezbytně zabudovat. A to bude pro dnešek asi všechno. Jako na zavolanou se objevuje Libor, takže transport nářadí a kabelů na povrch a následně k autům je tím pádem podstatně jednodušší. Sněhu mezi tím, co jsme byli dole ještě připadlo, ale právě teď nepadá. Nevadí nám to. Už tak je ho dost. Převlékáme se, nakládáme matroš a pak se hrabeme směrem k domovu (místy doslova). Dnes to byly nejhorší sněhové podmínky za celou zimu, podle předpovědí meteorologů prý poslední. Uvidíme.

Hawk

 

 

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode