Květen

293)2.5.2015 první květnová akce skupiny.

Lokalita - Kamenný ponor: Hawk, Fíďa, Vojta, Zdenda, Jurda, Pepe a Luke, odpoledne ještě Jirka Slavík a Igor

Dnešní akce je v prvé řadě ve znamení opravy kotvení dráhy v jednom kritickém místě, společně s podepřením rozpraskaného stropu. Zdánlivě zcela jednoduchá činnost popsaná v jedné větě, je ve skutečnosti drobet složitější a zaměstná všech sedm lidí dobrou hodinu. Montážní družstvo nejprve demontuje kotvení v inkriminovaném  místě, potom vyseká do pískovcového dna lůžka pro stojky, naměří stropnici, předá informace o rozměru družtvu u vrátku, to vyřídí rozměr na povrch, kde přípravné povrchové družstvo uřízne z dřevěné kulatiny stropnici - (kopnu- hornický výraz pro stropnici) a pošle ji povrchovým vrátkem do podzemí. U spodního vrátku ji obsluha převáže na závěsné vozíky a spustí po dráze do potřebného místa. Zde montážní družstvo "kopnu"přidrží zhruba v místě zabudování a zaměří délky stojek. O délkách stojek předá informace postupnou cestou na povrch, kde opět hoši vyřežou narážecí stojky - (mitláky - hornický výraz pro středovou stojku se specifickým zahloubeným výřezem v horní části stojky) a po té je opět pošlou do podzemí. Zde jsou družtvem u vrátku postupně navázany a spuštěny na místo určení. Teprve teď se uvidí, jak přesně jsme zaměřili výšky. Vzhledem k malému prostoru je veškerá manipulace značně vachrlatá, ale po krátkém šermování jsou nakonec stojky na svém místě a následně naraženy pod kopnu. Zbývá už jen několik maličkostí, provést utažení stropnice dřevěnými klíny, pojištění stojek přibitím ke kopně, doplnění rozpínky (opět celá procedůra s měřením, předáním informací až na povrch, uříznutím rozpínky a posláním na místo určení, včetně vlastního zabudování a zajištění hřebíkem). No a pak už jen poslední část, připevnit kotvení dráhy do zabudované kopny. První část úkolu je za námi, sestupujeme na dno, kde nejprve propojujeme komunikační zařízení a pak zde musíme provést rozbití několika větších kamenů a začít s odtěžováním materiálu z úplně nejzazší časti chodby, která byla, vlivem zatopení v loňském podzimu, lehce zařícena docela velkou hromadou materiálu. S postupným odtěžováním je v plánu provádět rovněž zajišťování stropu dřevěnou výztuží, neboť pokud si dobře vzpomínám, tak už před tím zatopením vodou to nestálo za moc. Ovšem než se začne s výztuží, bude se těžit a těžit. Co se týká kvality odtěžovaného materiálu, nutno říct, že se rozhodně nebude prášit, spíš by se dalo říct, že se zde na sto procent nenajde ani 1 mm2 suchého místa. Přítok vody je zhruba stále stejný a i přes naši činnost zde, se odtok naštěstí neucpává ( i když je zcela neviditelný, protože leží někde pod vodní hladinou maličkého jezírka na severní straně). Nicméně ten, kdo v tomto místě bude rozbíjet kameny, nebo nabírat materiál do kbelíků, bude po krátké době doslova obalen bahnem - pravé bahenní lázně. Jenom škoda, že teplota bahna není o něco vyšší. Střídáme se v rozbíjení kamenů a postupně si uvolňujeme průchod do nejspodnější části chodby. Mezitím je ještě likvidována porucha těžby vlivem uvolnění jednoho spoje dráhy. A zde nám to připadá, že jsme dole teprve krátkou chvilku, z povrchu nám signalizují, že už mají hlad a  snaží se vyhlásit přestávku. Ještě chvíli - asi tak deset kbelíků odoláváme, ale nakonec to vzdáváme a kolem druhé hodiny odpolední je tedy přestávka. Na povrchu je celkem přijatelně, jídlo už někdo připravil, tak proč to nesníst, že. Pozdní polední pauzička se jako obvykle nakonec protahuje minimálně na hodinku. Odpoledne nás dole ještě posiluje Jirka a nahoře mají jako posilu Igora. Pokračujeme v odtěžování materiálu a počet čtyř je znát, brzy jsou všechny kbelíky plné a doprava nahoru (přes to, že jedna jízda nahoru trvá cca 45 vteřin a celý cyklus něco málo přes 2 minuty)  nestíhá tak rychle odtěžovat, jak dokážeme dole nabírat. Pokud ovšem je materiál v takové podobě, že to jde lehce. Situace se během chvilky dokáže rapidně změnit, a při odkopávání slehlého, původně zatopeného materiálu, proloženého hojně kameny, je rázem zcela jiná. Lanovka pak má i jisté prostoje, které nedokážeme tak snadno vyloučit. A o tom to přesně je. S postupem dopředu plánujeme místo kam postavit první dřevěný rám výztuže. Kopeme lůžka pro stojky, ale to není vůbec dobré, protože sedimenty ve dně jsou měkké. Chtělo by to založit výztuž v takovém případě na práh (vodorovná kulatina s vyřezanou plochou pro stojku), ale to bychom museli dnes odtěžit ještě pěknou hromadu a to je téměř nemyslitelné. Nakonec na dno hlubokého lůžka stojky dáváme alespoň plochý kámen. Měříme jednu stojku, potom druhou a nakonec kopnu. Na povrchu nám podle předlohy připravují potřebné dřevěné prvky, posílají je do podzemí a až se dostanou až k nám, tak je poměrně snadno zabudujeme. První rám výztuže je na místě. Pokračujeme v odtěžování materiálu. Po asi desítce kbelíků hlíny je v cestě další dost velký balvan. Takže na řadu přichází celá hitparáda různých úderů palicí, od těch zcela neúspěšných, až po ty vítězné. Nakonec je šutr rozebrán na velikosti, které se pohodlně vejdou do kbelíků, ale to už je pro dnešek hotovo. Hlášení o přesném čase z povrchu se nám sice dolů dostává s jistým, leč nepatrným zpožděním, ale blíží se šestá hodina a mančaft (až na maličké vyjímky Fídi a mě) už toho má asi dost. To bude asi tím "léčivým bahnem" ve kterém jsme se mohli s Fíďou dosytosti vyválet a ostatním to prostě chybí... Podřizujeme se většině a lezeme rovněž nahoru, protože nám stejně nic jiného nezbývá. To je pro Kamenný ponor vše.

Lokalita závrt U hrušky dopoledne - Igor a Jirka Slavík. Podle popisu od Igora bylo provedeno zajištění volných balvanů ve vstupu do průvanového "komína". Zde je v plánu ještě o něco postoupit směrem nahoru, aby bylo možné ověřit teorii nějakého volného prostoru. Dnešní poznatek Igora - velice znatelný průvan ze závalového pásma. S tím průvanem mám dnes taky z Kamenného ponoru jistý poznatek, a to směrem od Jižní rozrážky při cestě nahoru byl v určitém místě znatelný průvan. Řekl bych, že to je další možnost směru průzkumu.

Lokalita Amatérská jeskyně - Libor, Marek, Mike a Lumír - Východní větev. Dnešní plán - úprava trasy k vodní hladině byl splněn a nic nebrání dalšímu průzkumu. Informace tlumočím od Libora.

A to už je pro dnešek opravdu vše.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

294)30.5.2015 Kamenný ponor - účast: Hawk, Anife, Pepe, Vojta, Fíďa, Zdenda, Honza Travníček, Jana, Jindra

Pro tuto lokalitu hojná sestava, po téměř měsíční přestávce. Nutno podotknout, že mezitím přestala v podzemí téct voda, což je po velmi dlouhé době příjemná změna. Dnešní plán je opět velice prostý, dole pořád zbývá hodně velká hromada materiálu, která je částečně našim dílem a kromě nás zde zapracovala i voda při loňském zatopení lokality a uvolnila značné množství usazených sedimentů, podemlela s shodila i jisté množství kamenů a hlavně na dlouhou dobu znemožnila snadné odtěžení, protože materiál byl značně rozmočený a prostor pro bezpečnou manipulaci byl poněkud zmenšen. Ovšem s postupem času se voda značně odcedila a postupným odtěžováním se uvolňovaly ty kameny a balvany, které byly následně rozebrány na těžitelnou velikost,  takže se dnes může pokračovat zase o kousek dál. Dole  jsou Pepe, Vojta, Fíďa, Honza a Jana, u vrátku jsem já se Zdendou a Jindrou a nahoře se o těžbu stará Anife. Dnešní rozjezd je takový pozvolný, než se technika a obsluhy zahřejí na provozní teplotu, ale pak se tempo těžby zvyšuje na maximální hodnoty a během dvou hodin, do polední pauzy ve 13.00, je na povrchu prvních 100 kbelíků materiálu. Řekl bych, hodně slušný výkon. Polední pauza je prodloužena asi půlhodinovým deštěm a podle mraků, které se všude, kam oko dohlédne, kupí (od toho "kupovitá oblačnost"), to nevypadá vůbec sympaticky. Sestava pro odpolední směnu se zvlášť nemění, jen Zdenda a Vojta zůstávají na povrchu s Anife. Po sestoupení dolů je zřejmé, že ani stroje, ani mužstvo, nestačilo pořádně vychládnout, takže tempo těžby je opět doslova vražedné. Ovšem situace na povrchu se rychle mění, kupovitá oblačnost s sebou přináší i vodní příděl a těžba k povrchu se logicky zastavuje. Dole ovšem jedem dál a kbelíky jsou vysypávány pod šachticí. První přeprška byla jen osmi kbelíková (počet vysypaných kýblů na zem), pak se těžba k povrchu obnovuje, takže se do těžební nádoby přidává materiál z meziskládky a po nějaké době je meziskládka prázdná. Ovšem pak přichází další déšť (slejvák- liják) a je trošku delší, ukazatel meziskládky se zastavuje na 30. A to už je dost naozaj. Dole s odtěžováním vůbec neochabují, takže se té hromady pod šachticí zbavujeme horko těžko. Nakonec se ale daří meziskládku zdolat, a to tím způsobem, že těžební nádoby k povrchu jsou odesílány s řádnou čepičkou. Kolem páté hodiny dochází ke střídání ve spodním družstvu,  Janu střídá Vojta a pak se opět pokračuje v zaběhlém systému. Po nějaké době dostáváme z povrchu signály, že se máme pomalu připravovat na blížící se "cílovou rovinku" 18.00hod.  Mužstvo dole ještě shazuje jeden vodou uvolněný kámen v koncové stropní sondě a s jeho rozbitím a odtěžením dnešní akce končí. Podle popisu členů spodního mužstva zbývá z té hromady dotěžit odhadem ještě tak 100 kbelíků a bude připraveno volné pole pro další badatelské záměry. Materiál tvořící strop volné prostory se jeví jako stabilní. Uvidíme příště. Na povrchu se nakonec dovídáme celkový počet vytěžených kbelíků a výsledné číslo je 265 kousků. Nemám co dodat... Balíme a jedeme na krátké posezení a pokec k matce Němcové. Tím celá dnešní akce končí.

Hawk