Leden

280)3.1.2015 -  závrt U hrušky - účast: Hawk, Anife, Igor, Fíďa, Vojta, Honza Štěpánek, Pavel Krátký, Honza Travníček a odpoledne ještě Libor

Vzhledem k tomu, že je leden, jsou povětrnostní podmínky téměř luxusní. No skoro - teplota kolem nuly a svižně pofukuje, ale závěje zatím žádné. Pro dnešní činnost zde je nás až dost, ale alespoň se můžeme vystřídat a trochu pokecat. Od poslední akce žádná změna, jenom mám jaksi nevysvětlitelný pocit, že se přes ty svátky ta díra zase zmenšila ... Nejdříve se snažíme vytipovat nejschůdnější místo, kam nasměrovat hlavní průzkum. Dnes je ze závalů citít jasný průvan, což by byl jistě ten nejsprávnější směr, ale ... lépe napsat velkými písmeny "ALE"... S technikou, kterou máme celkově k dispozici, ale především s daným volným prostorem, je to v podstatě nemyslitelné. I když jisté možnosti by zde byly, ale ty by vyžadovaly jednoznačně hornický způsob vzmáhání závalu, ovšem kdo z nás je "horník" - za prvé hubený a za druhé v plné síle - odpovím si sám - "už nikdo". A ti co jsou hubení a při síle nejsou horníci. Nechci v žádném případě nějak vyzvedávat tuto profesi, protože jak řekl jeden chytrý pan Klaus - je to povolání jako každé jiné ... Co vím ale já, pro zdolávání závalů jsou třeba velké zkušenosti a nekonečné materiálové zázemí. Což o to, i kdyby chtěl někdo svoje zkušenosti s takovými situacemi uplatnit, rozhodně chybí to materiálové zázemí. Zde by to prezentovalo především smrkovou kulatinu na výztuže, prkna na zátahy, a zaučené pomocníky, kteří vědí co a jak vyříznout a vyseknout, rozepřít a utáhnout a tak dále a tak dále. Na šachtě to nováčkovi určitě trvá několik měsíců než začne zvládat zavedené postupy a to se tím zabývá pod vedením zkušeného předáka každý pracovní den. V našich podmínkách by vyškolení badatelů k tomu, aby věděli co mají při budování výztuže, která by něco vydržela, zřejmě trvalo krapet déle. Původně jsem chtěl napsat že určitě roky, ale rozhodně nechci nikoho podceňovat. Ale je tu ještě jedna podstatná věc a to je - kdo si na sebe vezme tu zodpovědnost, že během procházení závalu nedojde k nějakému pochybení jedince, či zásahu vyšší moci (nepředvídatelné pohyby závalu atd.) a následnému úrazu ... co pak?

Jak se říká "Znám zkratku, o co je delší, o to míň je pohodlná", budeme hledat nějakou jinou cestu, jak to obejít. Těch možností rovněž není nijak moc, ale nic jiného nezbývá. Vybíráme místo na sondování do stropu. Minule byla zahájena sonda do stropu kousek od čelby před tím obrovským balvanem, zde do stropu pokračuje hlinitá výplň, sice jen ve velmi omezeném profilu, ale po dalším zkoumání možností je ještě o kousek zpět náznak jisté volné prostory nahoru, ve které jsou zaklíněné nějaké větší šutry, takže nejprve uvolňujeme ty kameny (jak se ukazuje zas tak moc tam nedržely), ale podle toho jak se otevřel výhled nahoru to spíš vypadá, že se prostor zjevně uzavírá. Zde se můžeme jedině pokusit o rozšíření profilu, aby se dala lépe posoudit možnost jak ten zával nahoře podejít. Další možností je pokus pokračovat v té sondě do stropu, která se začala dělat při minulé akci. Zde se nakonec ukazuje, že výplň mezi těmi balvany je stále výhradně hlinitá a co víc, s postupem nahoru je i vlhčí. Může se zde zřejmě narazit i na nějakou dutinu. Ovšem do konce akce se nic podobného nepodařilo. Takže nezbývá nic jiného než opět příště pokračovat. Během akce bylo odtěženo 78 kbelíků materiálu. Postupně balíme a opouštíme lokalitu. Do převlékání nakonec začíná sněžit, opět to těm meteorologům vyšlo. Závěr akce jako téměř obvykle v teple u Matky Němcové.

Hawk

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

281)10.1.2015   V pořadí druhá lednová sobota a taktéž druhá letošní akce v krasu a účast opět hojná, takže je mužstvo rozděleno na dva samostatné týmy, z toho jeden bude pokračovat na závrtu U hrušky a druhý půjde do NAM na kontrolu stavu vodních hladin. Takže Amatérka - Libor, Marek, Honza Štěpánek, Honza Trávníček a Petr.  Závrt U hrušky - Hawk, Anife, Jindra, Jirka Slavík, Zdenda, Michal Juránek, Eliška a Petr. Dnes nás zde opět nečeká žádná idilická procházka, ale tak jako minule "šťourání do stropu". Od minulé akce jsou zde připraveny nějaké kameny na odtěžení, takže to je hned první fáze, ovšem to ještě není všechno, protože po tom posledním šťourání je to zde natolik rozšťourané, že nám to zabere zbytek dopoledne, než stav uvedeme do "jakžtakž" únosné fáze. Dole je rázem opět minimálně stejně velká hromada větších kamenů, jako hned na počátku dnešní akce. Přes veškerou snahu stejně nahoře zůstává - zřejmě jen na hlíně nalepen - jeden větší, nepříjemně vyhlížející šutr, ale pro malý prostor se nedá dostatečně bezpečně shodit, jen se dohadujeme o jeho hmotnosti a pro jistotu ho raději necháváme jak je, jen se pro dnešek stává zřejmě tím nejsledovanějším objektem ... Větší kameny si vyžadují i silnější rozbíjecí techniku, takže dva svižní dobrovolníci jdou nahoru zařídit vše potřebné a my ostatní se prozatím věnujeme doplnění pohonných hmot, ve formě sacharidů, bílkovin, vlákniny a tuků, lehce přelité tekutinou zvanou čaj. Hned po této krátké pauze se opět pouštíme do dalšího zápolení s kameny. A technika opět vítězí bez zaváhání. Po zdolání kamenů je na pořadu dne odkopávání výplní v koncové stropní sondě. Minule zde byla vyšťourána poměrně hluboká kapsa převážně v hlinitém materiálu, ale půdorysný rozměr není moc veliký, takže všechno co nad hlavou člověk odrýpe, se mu poslušně nasype doslova všude (za overal, za podoveral) takže výsledek je jasný,  profil se musí o trošku zvětšit. Jediná možnost je směrem do podloží, kde se ve výplních mnohem hojněji vyskytují kameny. Tak se to postupně odkopává a rozšiřuje až narážíme na jakýsi kamený výstupek, který, jak se později ukazuje je jen nepatrnou částí takového většího šutru. Mě se zdá, že zde dobře drží, i když poněkud ten jeho výstupek nepříjemně vyčnívá do rozšířeného profilu. Ovšem Zdenda s pajsrem dokazuje, že tam nedrží a nedá si pokoj, dokud se kámen nevykulí. Jenže to vykulení se nepodaří dokončit zcela a kámen zůstává levitovat na dalším výstupku a nedá se pajsrem shodit ( pajsr je prostě krátký) a v bezpečném shození zde brání nedostatek místa. Opět máme na vybranou, ukončit akci a počkat až zub času změní kámen v prach a nebo zaměnit nástroje a pokusit se ho nějak shodit dřív, než zapracuje ten zub času. Nejdříve ovšem bude nutné zhodnotit celou situaci přímo na místě a pokusit se najít nějakou formu řešení. Jenže z toho místa kde jsem, nedokážu zhodnotit nic - vyměňujeme si pozice. Nezbývá než prolézt až za ten kámen, aby bylo zhodnocení objektivní. Na sesunutí kamene jen rukama zde není dostatek místa, pokud by si ho člověk nechtěl hodit na nohy ( a žádného už beznohého zde nemáme), takže budeme potřebovat něco delšího než pajsr. Bude muset stačit asi dvoumetrová lešenová trubka, nic lepšího zde není. Výška volného prostoru umožní trubku podsunout mezerou pod kámen a naštěstí ještě zbylo dostatek místa  mezi trubkou a stěnou, abych své prostorově výrazné tělo protáhl zpět do bezpečné polohy. Díky delší páce se kámen docela snadno odporoučí na dno chodby. Po kontrole situace opět přistupujme ke šťourání do stropu. Materiál je dost proměnlivý co se týká struktury, jsou zde zřetelně ohraničené vrstvičky písků a hlín různého zbarvení i zrnitosti, jediné co zde stále absentuje je vzduchová mezera. Naše dnešní snažení pak nekompromistě ukončuje konstatování, že jsme pro dnešek vyčerpali příděl  150 prázdých kbelíků, které jsme si zde mohli naplnit a víc ani ťuk. Poslušně tedy opouštíme místo činu, balíme a směřujeme k povrchu. Nahoře je ještě zbytek denního světla, které se velice rychle mění ve tmu a terén, po kterém se pohybujeme, je jedna blátivá kaše, takže závěr dnešní akce je vyprošťování vozidel, která nejsou pro tyto terény nijak vybavena. Odměna na závěr dnešního dne je ve tvaru marinovaných vepřových žebírek s chlebem u matky Němcové v Ostrově, jen škoda že není pro řidiče v takto vyjímečných situacích povoleno to jedno pivko... ach jo...

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

282)17.1.2015  závrt U hrušky - účast: Igor, Hawk, Anife, Pavel Krátký, Vašek, Honza Trávníček, Honza Štěpánek, Vojta a Fíďa. Další sobota a všichni "plni elánu"se připravujeme na další z dlouhé řady akcí, zde na závrtu. Usilovná badatelská činnost nebyla doposud odměněna žádným výraznějším objevitelským výsledkem, ale stále ještě se u některých badatelských nadšenců projevuje dostatek úsilí pokusit se poodhalit tu roušku tajemného podzemí, tušeného někde za tím proklatým závalem. Dnešní počet badatelů je natolik velký, že si můžeme dovolit vytvořit dostatečný řetěz a ukládat vykopaný materiál na méně dostupná místa. V kopání se pokračuje v nejvzdálenější stropní sondě, ale během dopoledne je postupně zjištěno, že mezera původně jen zasedimentovaná hlínou a pískem se kryticky zužuje a postupně se zcela vytrácí sevřena ze všech stran kamennými bloky. Tak tudy to zjevně nepůjde. Po přestávce na krátkou sváču se rozhodujeme o druhý pokus na té předchozí sondě, která byla spíš charakteru sice míň zasedimentovaného, zato s větším množstvím hůř držících kamenů. Igor s Vaškem shazují hned z kraje ten nepříjemný kámen, který jednak bránil částečně ve výhledu a za druhé nebyl zdaleka tak stabilní, aby nemohl někdy při zvýšené vlhkosti materiálu v němž seděl, samovolně spadnout. Jak se může zvýšit vlhkost v podzemí - snadno. Tak v prvé řadě existuje určité množství skapu, závislé na dešťových srážkách a v druhé řadě si vyrobíme dostatečné množtví vlhkosti vlastním badatelským úsilím, obvzlášť v místě, kde není žádné výrazné proudění vzduchu a vydechované vodní páry se ochotně vysrážejí na studenějším podkladu a pak se do těch hlinitých výplní vsáknou, takže hlína může změknout a ztratí svou původní určitou pevnost. Na první pohled to vypadá docela nepravděpodobně, ale podle propočtů každý člověk průměrně za svůj život vyprodukuje tak cca 22000 litrů potu a 5000 litrů vodních par  které vydechne, což podle nějakého přepočtu ukazuje, že denně vypustíme do prostoru pocením a dýcháním tak zhruba 1 litr vody, při běžném režimu. Takže dnes je nás zde devět a budem zde skoro osm hodin a úplně běžný režim to zde asi nebude, takže do prostoru nějaký ten lit vodních par určitě vyprodukujeme. Ovšem protože zkoumání vlivu vodních par na stabilitu sedimentů momentálně nemáme v programu, tak se pokračuje v uvolňování kamenů praktičtější metodou, při  které je hlavním nářadím pajsr. Následně jsou uvolněny další dva velké kameny a tím je profil dopravní chodby natolik ucpán, že následuje nutně Hilti mikrotrhací práce, protože pro ruční rozbíjení palicí je zde zcela nevyhovující prostor. Nastupuje technika a všechno jde velice snadno, jen ovšem do té doby, než se zastaví centrála. Opravářská skupinka jde domlouvat centrále a já s Fíďou se snažíme palicí domluvit zbytku prvního kamene. Ten se nám daří rozbít ještě dobře, ale ten druhý - tak to je úplná beznaděj. Kámen nemá žádnou štěpnost a půl hodiny ho otloukáme po malých kouscích, až nakonec nás to naštve a voláme z hecu na obsluhu lanovky, aby poslali smyčku. Smyčka ovšem není, ale posílají kus lana a z původního hecu je nakonec skutečnost. Kámen uvazujeme a s obrovským úsilím ho zavěšujeme na dráhu. Pak nastává další fáze a tou je neskutečný boj ho vytáhnout nahoru. Dráha tuto zatěžkávací zkoušku vydržela a všichni zapojeni do tahání a pozvedávání a postrkování taky. V chodbě zůstavá už jen jeden velký kámen, ale na ten paličkou nemáme absolutně šanci. Nemáme šanci s ním ani pohnout. A najednou jako na zavolanou dostáváme zprávu, že se rozsvítilo světlo, což je neklamným důkazem, že centrála byla zprovozněna. Vrtáme postupně dvě dírky a kámen je na cimpr campr - popřípadě na sračku ( jak kdo chce). Odtěžujeme ještě nějakou hlínu ze dna a odkopáváme další z horní části sondy a nahoře v sondě je cítit svěží průvánek, který mezerami mezi kameny fouká ze závalu. Ovšem kámen ve stropní části je hodně veliký a určitě nebude snadné ho zdolat. Střídáme se v sondě (protože stávající osádka musí nutně na nezbytnou chvíli na povrch, aby se nechtěně nezvyšovala vlhkost v podzemí) a pak ještě pokračujeme v odtěžování materiálu, který střídající badatele ještě vykopou. Nakonec je činnost ukončena kolem půl šesté večer po odtěžení 150 kbelíků. Na povrchu se mezitím setmělo a něco začalo padat a to něco se postupně změnilo ve sněžení. Opouštíme lokalitu tentokrát bez vyprošťování a závěr akce proběhne jako téměř tradičně u Matky Němcové, doplňováním tekutin a pochutin, čili velice příjemně. Takže zase příště.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

283)31.1.2015 Exkurze Býčí skála - účast: hojná

Výroční členská schůze: účast 100%, klasický program se všemi náležitostmi, včetně volby nového výboru a předsedy. Podle kuloárních zpráv nedošlo ve složení vedení skupiny k žádným změnám. Na výroční schůzi byli přijati i noví členové - Hubert Lukáš, Michal Juránek a Hanka Belšíková. Novým členům přejeme hodně objevitelského nadšení.

Hawk

 

 

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode