Srpen Zátiší s třemi kbelíky a jednonohým odpočívajícím jeskyňářem (foto. J. Dvořáček)

299)1.8.2015 Kamenný ponor nám nedá vydechnout. Po poslední akci, kdy bylo zjištěno částečné zatopení nejspodnějšího místa lokality, se dnes scházíme především proto, abychom zažehnali celkové zatopení, vyzbrojeni čerpadlem a dalším potřebným vybavením. Očekáváme zvednutí hladiny o další kousek a navíc přes Suchdol v týdnu přešel prudší liják, tak si pesimisticky malujeme nejhorší scénáře (kompletní zatopení spodní části). Na devátou dopolední se na místě scházíme ve složení: Hawk, Luke, Fíďa, Libor, Jindra a Igor. Připravujeme materiál a dolů jsou vysláni rychlí poslové, aby zjistili aktuální vodní stavy - Libor, Fíďa a Jindra. První hlášení volá Jindra z podšachtice, že voda z povrchu netekla a neteče - částečně mi padá kámen ze srdce, protože žádný příval z povrchu dolů nedotekl. Další zprávu přináší Libor, že hladina v nejnižší části oproti minulému stavu dokonce klesla o 10-15 cm. Je to sice trošku nepochopitelné, ale k poklesu hladiny došlo procezením přes nějaké písčité vrstvy v podložních sedimentech a možná k tomu přispělo i různé šťourání roxorem do sedimentů, kdo ví. No konec konců, čerpadlo s příslušenstvím je zde, takže se můžeme pokusit nakonec odčerpat ten zbytek vody do nějaké skuliny, kudy by mohla voda odtéct. Vytipováné místo je nahoře v nové prostoře, kde k severu za zaklíněným kamenem pokračuje zřejmá svislá puklina. Není do ní tedy v podstatě vůbec vidět, protože výhledu téměř zcela brání jmenovaný kámen a na něm sintrový nátek. Takže dnešním cílem je se zde trošku zahloubit a pokusit se tu puklinu trošku uvolnit. Ovšem vzhledem k dnešnímu počtu zúčastněných badatelů to má jeden malý háček, na to, aby se odtěžený materiál dostal až na povrch, je nás málo (a navíc jsem dnes nebral ani těžební vrátek, protože se kvůli vodě absolutně nepočítalo s možností těžby), takže budeme dělat opět meziskládku pod šachticí. Rozdělení míst je následující: Fíďa - kopání, Jindra - podavač kbelíků z komína, já - podavač kbelíků a rozbíjení kamenů, Libor - zavěšovač kbelíků, Luke - obsluha vrátku a vysypávač kbelíků, Igor - centrála. V počtu čtyřech lidí dole je to tak na hranici únosnosti, o jednoho míň by to byla hotová tragédie (lidově - na posrání). Dopolední část akce utekla jako voda, pod šachticí už je slušná hromádka materiálu, ale počet kbelíků není znám. Polední pauza je dnes teplotně dokonalá, ani vedro - ani zima, prostě tak akorát. Na odpolední část akce nás opouští Libor, ale přijede Vašek a dolů půjde i Igor, takže počet pěti badatelů bude nesrovnale lepší, než dopoledne. Kopání si tvrdošíjně brání Fíďa, na podávání nahoře se procpu já, dole  na podávání a rozbíjení kamenů Igor a Vašek a navěšování kbelíků Jindra a vrátek opět Luke. Teprve teď vidím, kde vlastně probíhá dnes kopání. Před zaklíněným kamenem v severní puklině je v sedimentu další hodně veliký šutr a tak se dělá kolem něho trošku víc místa aby byla možnost nějaké manipulace - to znamená, že i kousek směrem k jihu. Zde byly sedimenty vyplněny až po strop, ale s postupným odkopáním se otvírá k jihu malá, nevýrazná dutina. Při dalším zahlubování ze své pozice podavače vidím, že boční skalní stěna dělá jakousi hranu a tak Fíďu nabádám ať zkusí strhnout hřeben sedimentu vytvořený kopáním, aby se tam dalo juknout. Ovšem prostor na nakouknutí  je opravdu malý, ve stropě vadí vyčnívající kámen, který se nakonec po vysilujícím zápolení daří odpáčit. Podotýkám, že Fíďa odmítá jakoukoliv nabídku k vystřídání (dnes na čtvrou hodinu má odejít za nějakým kulturním zážitkem) a čtvrá se neúprosně blíží. Za deset minut čtyři je prostor konečně dostatečný, aby tam mohl strčit alespoň hlavu ... Nelze publikovat některá slova nadšení, která vypouští do éteru. Puklina je podle jeho popisu volná několik metrů (odhadem 5) kupředu  s nějakými brčky ve stropě a krápníkem dole. Souká se ven a já se pokouším rovněž strčit hlavu do volné prostory. Nekecal - puklina má charakter svislé cca 30-40cm široké chodby, je vysoká něco přes metr, ve spodní části je trojitý stalagmit(Madona s dítětem a Josefem) vysoký asi 35cm (je na něm viditelná trhlina), možná by se chodbička mohla jmenovat "U zlomené Madony" a za ním volná prostora pokračuje někam dál kupředu. Lehce se zatáčí doprava a dno zřejmě směřuje směrem dolů. Dalším poznatkem je to, že strop i  boky chodby jsou dokonale čisté a obličej je ovíván slabým průvanem (alespoň já osobně mám tento pocit). Fíďa odchází, ještě o kousek prohlubuju ten průlez do volné prostory, aby byla lepší možnost rekognoskace. Postupně se všichni, co jsou dnes dole, jdou podívat na nově objevenou prostoru. Jen škoda, že dnes nemá nikdo s sebou foťák, než se tam poprvé vleze a umaže se všechno blátem. Igor měří směry kompasem - puklina se zaklíněným kamenem směřuje přímo na sever a chodbička U zlomené Madony přímo na východ. Teď přijde na řadu čerpací pokus s tím, že hadici strčíme do nově objevené chodby. Všechno připravíme a spustíme čerpadlo. Voda ze sondy mizí velice rychle a odtéká chodbičkou U zlomené Madony někam do neznáma, za zvuků, které vydává potůček, který teče přes malé kaskády někam z kopce. Tyto zvuky jsou rozhodně povzbuzující. Dočerpáváme ještě zbytek vody z předposlední trativodné síňky se stejným efektem a pak už jen balíme fidlátka a lezeme na povrch. Zde následuje samozřejmě krátká, jistou euforií poznamenaná, debata a plánování co dál udělat. Pak už všichni odjíždíme za svými dalšími cíly. Co bych k té dnešní akci dodal? Že bychom dnes konečně "rozetnuli ten gordický uzel Kamenného ponoru"? Asi bych byl prozatím ještě opatrný v nějakých zaručených závěrech, ale jedno je téměř jisté, všechno nasvědčuje tomu, že se cesta otvírá...

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

8.8.2015

Přidávám několik snímků od Jindry Dvořáčka, který byl provést základní fotodokumentaci nové chodby. Vstup do nových prostor. Chodbička  U zlomené Madony. Náhled za zatáčku se zlomenou Madonou v popředí, která téměř dokonale zakrývá další výhled.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

300)15.8.2015 Kamenný ponor - Hawk, Anife, Vojta, Fíďa, Jindra, Honza Štěpánek, Lumír, později ještě, Mike

                   Závrt U hrušky - Igor a Vašek

Na závrtu probíhá postupné rozebírání a klínování závalu a podle posledních informací se podařilo uvolnit překážející balvany a otvírá se slušnější volná mezera vzhůru s poměrně stabilním bokem, takže uvidíme jak to bude dál.

Kamenný ponor: po poslední akci je pod šachticí nemalá hromádka různorodého materiálu, ovšem převládá lepivá jílovitá hlína, takže nakládání opět nebude nic moc. To je i první dnešní úkol - vytěžit. Souběžně probíhá jistá údržba vrátku a údržba dráhy. Než se vše potřebné provede, je pěkný kus dopoledne pryč. A protože jsem ten, kdo dělá údržbu dráhy,  jsem dnes dole vyjímečně první a můžu tudíž zasondovat u zasintrovaného balvanu v severní puklině. No pokud by se někdo zeptal, proč se nepokusím protáhnout do nově objevené a zatím panenské chodbičky u Zlomené Madony, musím odpovědět, že rozměrově je nová chodbička pro moje rozměry neprůlezná, takže nezbývá nic jiného, než tuto radost přenechat mladším, prostorově méně výraznějším jedincům. Nakonec během pozdního dopoledne je tato prostora pokořena. Tím dopoledne nejhubenějším je ustanoven Lumír a po usilovném zápase se mu daří propasírovat za Madonu. Tam už je prostora pro něj mnohem příznivější. Chodba pokračuje několik metrů kupředu, pak se stáčí doprava, zároveň se snižuje, ale  je vidět opět kus kupředu. Po nějaké drobné úpravě dna prý bude opět kus průlezný. Vrací se pro nějaký nástroj potřebný pro úpravu dna. Mezitím se další z hubených (Honza Štěpánek) pokouší trošku ještě upravit průlez k Madoně, protože profil je dost malý. Mezitím je nám z povrchu tlumočen pokyn k polední přestávce, jenže jak je vidno, cesta zpět přes Madonu je mnohem horší než tam a několik pokusů o prolezení nakonec ztroskotává. Návrhy, že tam budeme Lumírovi nosit svačinu a cíga, jsou jen vtípky zlehčující stávající situaci. Madona prostě musí ustoupit a tak je vyndána a posunuta, aby se dalo z chodbičky vycouvat. Už minule, při prvním pohledu do volné prostory mi bylo jasné, že bude muset být Madona ze dna vyjmuta, aby bylo možné proniknout kupředu a to se taky stalo. Lumír nám popisuje situaci za Madonou, tak po přestávce uvidíme kam se povede ještě proniknout. Když opouštíme jeskyni, potkáváme se s Anife, která se jde rovněž podívat na to, kam jsme se to vlastně prokopali, (protože zpravidla na akcích obstarává obsluhu horního vrátku při těžbě a dolů se tudíž ani nepodívá). A hned za ní vyráží Jindra s foťákem, aby udělal zase nějaké foto nových prostor - viz níže.Záběr z chodby za Madonou, směrem zpět ke vstupu.

Takhle to nějak vypadá v místech neposkvrněných lidskou nohou.

A máme zde i komín (vystrojený prozatím jen pavoukem)

Než doobědváme, Anife se vrací na povrch a brzy potom se postupně všichni zase vracíme do podzemí s tím, že se bude pro změnu opět těžit materiál, který  jsme dopoledne nakutali. Zůstávám s Jakubem (Fíďou) u podzemního vrátku. Těžba probíhá bez zvláštních komplikací a před čtvrtou odpolední jsme dohodnuti, že spustíme do podzemí osvědčené stroje, neboť je třeba upravit některé profily k vylepšení možností odtěžování z koncových partií. Souběžně s upravováním profilů pokračuje ještě těžba materiálu, ale rozběhy motorů vrátku jsou dost znát na poklesu výkonu elektrického kladiva. Nicméně nakonec se všechno nějakým způsobem dokončuje v rámci stávajících možností. Postupně balíme a opět stěhujeme veškerý materiál na povrch. Konečný čas je pro dnešek téměř 20.00 a to se dnes začínalo v 8.00. Dnešní výkony - vytěženo z meziskládky 160 kbelíků, ze dna dalších 112 kbelíků, prolezeno cca 20m nových chodeb, včetně částečné dokumentace, upraveny některé profily a spousta dalších potřebných činností. Není k tomu co dodat, snad jen poděkování všem zúčastněným za jejich přispění ke zdárnému průběhu celé akce.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

301)22.8.2015 Další sobota a další akce na Kamenném ponoru, tentokrát začátek v devět ráno a počet badatelů je ovlivněn dříve plánovanou exkurzí do Holštejnských lokalit, takže nakonec nás na ponoru zůstává jen hrstka - Hawk, Anife, Jindra a Zdenda. Čtyřka akorát na mariáš, ale pokusíme se to nějak vyšpekulovat. Původní předpoklad, že bude dno lokality po vydatných deštích zatopené a budeme jen posunovat čerpadlo se ukazuje jako zcela mylný. Včera provedená revize lokality Jindrou byla v tomto směru překvapující. Né že by bylo dole sucho, až by se prášilo, ale oproti minulé sobotě vůbec žádná změna, prostě ani kapka navíc. Možná se napršené množství vody do podzemí teprve postupně procedí. Instalujeme veškerou techniku, jako při plném počtu badatelů, protože ukládání jílovitého materiálu na meziskládku pod šachtici se ukazuje jako nesmyslné, protože pak se materiál musí znovu kopat. Prostě odtěžíme co půjde, případně co bude v našich silách. Dnes je do systému zařazena nová těžní nádoba (o něco málo větší než ta původní, takže by byla hloupost ji nevyzkoušet). Nahoře u vrátku zůstává Anife, dolů jdeme ve třech, přičemž jeden se po naplnění všech kbelíků přesune zpět k podzemnímu vrátku a bude se průběžně odtěžovat. Po té poslední akci máme připravenou hromádku kamenů, které stejně musíme upravovat na maximálně kbelíkové velikosti, takže nudit se rozhodně nebudeme. Nejprve ovšem nakládáme všechno drobnější, včetně hlinitých, značně lepivých výplní. Kbelíky jsou během krátké doby všechny plné a Zdenda se vrací k vrátku, ovšem v průchodu k Madoně je stále ještě dost materiálu. Zůstávám nahoře kopat a nakládat a Jindra si "užívá kmitání s kbelíky"od vstupního komína až po konec dráhy, kde kbelíky zavěšuje, jenže kdo zná místní situaci, tak ví, že v cestě je nízký průlez jakýmsi polosyfonem s blátivou břečkou, kde se kbelíky vždycky jen podávaly, ale na to dnes jeden člověk chybí. Ovšem s nadšením a elánem se dá ledacos zvládnout. Po nějaké době a desítkách kbelíků je to nahoře téměř vyčištěné, až na jeden větší kámen, který nevím jestli dokážu sám vytáhnout, ale zde opět nastupuje Jindra, že se pokusí ho zdolat. Jdu tedy dolů odesílat kbelíky. Nevím jak to udělal, ale pomocí smyček se mu po krátké chvíli daří kámen dokulit až ke komínku a shazuje ho dolů k rozbití, k ostatním zde již připraveným kamenům. Takže teď nás čeká především klasika" kamenolomu". Ty menší jdou pod palici a na větší použijeme osvědčené Hilti "pralinky". Napadá mě krátký veršík na téma pralinek: "Přes to že je pralinka až neskutečně malinká, sílu velkou ukrývá, pak z balvanů moc nezbývá". Absolutně ztrácíme pojem o času a jsme překvapeni, když nám Zdenda hlásí, že už je půl druhé odpoledne. Máme nabouchanou takovou hromadu kamenů, že sotva dokážeme prolézt do těžební chodby. Lezeme nahoru se trochu usušit, něco sníst a trošku odpočinout. Informace z těžby jsou rozhodně zajímavé, do nové nádoby se hravě vejde deset kbelíků, ale jak je odzkoušeno maximální množství, které se pak nahoře vejde na kolečko, je osm, takže se těží po osmi kbelících. U předchozí nádoby to byla polovina, takže zde dochází k jisté úspoře času. Přestávka na jídlo se nakonec mění na příjemný relax. Naši skromnou sestavu doplňují navrátivší se exkurzanti Vojta, Fíďa a Honza a  ještě Igor a Vašek, kteří byli dopoledne revidovat stav závalu na závrtu U hrušky (podle informací vůbec žádný zázrak - spíš velké nebezpečí padajících kamenů, možná i vlivem dešťů). V odpoledním plánu je dotěžit připravený materiál a provést další úpravu vstupního profilu do chodbičky k Madoně. Plánovaná operace je ukončena něco po šesté hodině odpolední, celkově dnes bylo vytěženo na povrch 152 kbelíků. Mimochodem Madona, která byla minule odvezena k potřebné údržbě - očistě, dnes byla navrácena do podzemí na náhradní místo, kde bude natrvalo nainstalována a to do krápníkové síňky, která byla otevřena při skružování šachtice v dubnu 2010. A to je pro dnešek vše.

Hawk