Listopad 2017                                                                Směr postupu...

10.11.2017, pracovní akce na Kamenném ponoru. Zúčastnil jsem se já a Vojta.

Nedávno jsem informoval Libora o tom, že některé další akce nebudu vypisovat. Důvod je jednoduchý, není  potřeba větší, nebo velké množství badatelů. Dva kusy jsou ideální, naším dnešním cílem je  připravit si nějaký  materiál na příště.  Po práci se s Vojtou scházíme u skladu pomůcek potřebných k bádání (nejedná se o základnu), a nakládáme je do vozu. Po cestě do krasu volám Liborovi a informuji ho o plánované akci, domlouváme si čas,  do kterého se mu ozveme, že jsme v pořádku na povrchu. Než přijedeme ke skruži, je už šero, chystáme věci do zavazadel a jdeme dolů. Prvně já, Vojta mi naspouští věci a když nastartuje centrálu a chystá se na cestu dolů, centrála zhasne. Nastartuje ji znovu, centrála chvilku jede normálně a pak chcípne znovu. Tak se vracím nahoru, abych se mu s ní pokusil nějak pomoct. Centrálu na první pokus nastartuji a když už to vypadá slibně, znovu zhasne. Tak se domlouváme na tom, že Vojta půjde napřed,  snese a nachystá nějaké věci a já se pokusím centrálu rozchodit a přijdu za ním. Pokud by se stalo, že nám dole nepůjde proud, tak pak vyleze nahoru a bude dělat startovače. Já čistím vzduchový filtr, zkouším hýbat se vším, s čím hýbat lze, a po chvíli centrálu startuji a jdu dolů. Dole vše naštěstí funguje bez problémů do chvíle, než zjišťujeme, že máme oba dva v hlavě důkladně nasráno. Zapomněli jsme na povrchu jednu podstatnou část - svačinu (bagety a nějaký ten rohlík). A protože máme vše připraveno k svačině, ale nemáme ji dole, vydáváme se směrem k povrchu. Cestou bereme všechny pomůcky, které už dnes nebudeme potřebovat. Když je Vojta kousek od povrchu, tak slyší, jak centrála opět zhasíná, ale naštěstí ji už nepotřebujeme. Nahoře se pouze vymočíme, uklízíme centrálu, bereme svačinu a jdeme zpátky dolů. Bohužel se dole potvrzuje, že v hlavičkách máme nasráno opravdu důkladně. Při vynášení věcí jsme odnesli i tzv. servírovací nástroj na pečivo, a tak Vojta prohledává sektor ve kterém se vyskytuje, a nachází nástroj,  který lze improvizovaně použít. Poté už jenom aplikujeme svačinu, spokojeně s plnými bříšky balíme a odcházíme na povrch. Asi ve 20:45 volám Liborovi, že vše proběhlo v pořádku, jsme celí a jedeme domů. Pápá… 

Tajemný rozmazaný muž.                      Foto. V.Polák

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

17.11.2017 , pracovní akce na Kamenném ponoru. Zúčastnil jsem se já a Vojta.

Milé děti, dnes jsme s Vojtou pokračovali v bádání na Kamenném ponoru. A jako minulou akci jsme ani tu dnešní nevypisovali (dva kusy badatelů stačí). Jako první jsme se vydali do chodby za Madonou, kde jsme si minule připravovali materiál na odtěžení. Jako první zalezl do chodbičky Vojta (nohama napřed) a nabíral materiál na odtěžení do kbelíků, které jsem od něho odebíral a sypal do připraveného místa. Po několika kbelících jsme se vystřídali (já zvolil opačnou techniku a nalezl hlavou napřed) a pokračovali v těžení. Netrvalo dlouho a chodbička byla čistá. Už před časem jsme se domlouvali s Vojtou na tom, že pokud to bude možné, pokusíme se do pokračování chodbičky alespoň nahlédnout. A dnes se to přímo nabízelo. Na připraveném laně (lano jsme zvolili jenom pro pojištění),  jsme  uvázali  jednoduchou smyčku a zbývalo jenom přijít na to, kam smyčku na Vojtu umístit (aby to bylo efektivní). Vyhrála to levá noha. Po uvázání se Vojta po hlavě vrhnul do vyčištěné chodbičky a snažil se doplazit co nejdál, bohužel po několika metrech naznal, že profil není dostatečně široký, aby bylo bezpečné do něho zalézt a vylézt . Až vylezl, zkusil jsem do chodbičky nalézt i já, ale výsledek byl stejný. Proto jsme posbírali vše potřebné a přesunuli se na dnešní druhý úkol.

Vsuvka z nedávné historie:

Před časem se začal rozpadat strop ve spodním dómku ,pozvali jsme Kubu z Tartarosu , aby nám poradil, co s tím. Kuba přišel s osvědčeným návrhem číslo 1. Železobeton. Po přetlumočení návrhu Kuby Liborovi, přišel Libor s vlastním řešením číslo 2.Trubkové lešení. A když jsem oba návrhy přetlumočil Zdeňkovi, Zdeněk řekl návrh číslo 3. Obejít rozmr…  (rozpadající se)  strop. A to je to nejjednodušší, co můžeme vyzkoušet. Vyhneme se betónování (nebylo by to nic jednoduchého) i pádu lešení a můžeme to zvládnout i při malém počtu členovců (členů).

Po přesunutí potřebného nářadí jsme se pustili do pokusu prorazit náhradní vchod do chodby za Madonu. Šlo nám o to „propíchnout“ otvor z „nábřeží“ do slepé odbočky, která je nad spodním dómkem (kdysi jsme se o to už pokoušeli). Po odkopání malé vrstvy sedimentu jsme narazili na tvrdou, několik centimetrů tlustou sintrovou vrstvu. Nebyla ale tak tvrdá jako pajsr, kterým jsme ji rozbili, a objevili malou dutinu, pod kterou bylo cca půl metru sedimentu a to už nebyla velká překážka. Vrstvu sedimentu jsme také bez problémů prorazili. Když jsme dnešní bádání ukončili, tak se otvorem ještě prolézt nedalo, ale jsme skrz a to je důležité. Rozšiřováním se budeme bavit zase někdy příště, tak se mějte hezky a nezlobte.

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode