Informace o nás

Historie

Od minulosti až po současnost

Všechno to začalo tak nějak nenápadně před 40 lety, na jednom školním výletě na základní škole. Cílem byl nedaleký Moravský kras. Autobus se s námi proplétal tehdy ještě běžně používanou silnicí ze Skalního mlýna, Suchým žlebem až na Macochu. S napětím jsme sledovali skalní scenérie a zvláštní tajemno dýchalo ze všech jeskynních vchodů. Nezapomenutelným zážitkem se pak stal pohled do propasti Macocha a návštěva jeskyní.

Často jsme se jako kluci vraceli při povídání o všem možném právě k jeskyním a jaké by to asi bylo nakouknout do těch ostatních, kam se běžně nechodí a nebo mít svou vlastní jeskyni, kam by člověk mohl jezdit objevovat...

Nedalo se odolat všem těm představám a první výprava byla na světě. Jako dopravní prostředek bylo zvoleno kolo, osvětlení svíčka. Pro změnu jsme volili trasu Pustým žlebem. Jeskynních vchodů se zde nabízí celá řada. Prolezli jsme co se dalo, samozřejmě to odnesly kalhoty a košile, prsty popálené od vosku, ale zážitek to byl k nezaplacení. Prostě neděle jak vymalovaná. Další týden jsme se nemohli dočkat až v sobotu skončí škola a hned po obědě hurá do krasu, samozřejmě tajně bez svolení rodičů. Takto to probíhalo ještě mnohokrát, ale už jsme vylepšili vybavení místo svíček baterky.

Ale jak se říká – všechno hezké jednou skončí. Naše poslední expedice byla přerušena při zkoumání jeskyně Vintoky u Ostrova u Macochy rodiči, kteří si na nás počkali před vchodem a pak už přišel na řadu výprask a definitivní zákaz činnosti v krasu.

Od toho výprasku uběhly zhruba 3 roky a na střední škole jsme se potkali s klukem, který byl členem nějaké jeskyňářské skupiny s názvem Punkva východ a už jsme byli opět v tom.

První naše nové zážitky proběhly na Dolině překvapení (Gumový závrt), kde byla i maringotka jako základna. Zde jsme tehdy prováděli jakýsi (na dnešní poměry) zmatený průzkum, bez znalostí a vedení kohokoliv zkušenějšího. Prolezli jsme i další jeskyně a zjistili, že bez znalostí lanové techniky a vybavení to asi nikam nepovede. Už ani nevím, kde jsme vydělali na první lano a hasičské karabiny. Ale vím, že chuť naučit se lézt po skále a slaňovat nás neustále nutila zkoušet nové a nové cesty, až jsme nakonec zvládali základy výstupu a sestupu, jištění, zachycení pádu, slaňování a vůbec...

V té době jsme poznali při našem výcviku spousty lidí, kteří byli jako my a poznali jsme i kluky z další jeskyňářské skupiny, do které jsme vzápětí vstoupili. Byla to skupina Cerberus.

Zde jsme měli možnost realizace už v docela velkých jeskyních. Sloupské jeskyně, Jezevčí jeskyně a Novoroční jeskyně.

V poslední jmenované jeskyni jsme v lednu v roce 1976 při pokusu o otevření horního vchodu objevili docela rozsáhlé pokračování této jeskyně, začínající 11 metrovou propastí, přes další prostoru do Kaple a přes těsnou úžinu příznačného názvu „Kulodrtič“do  Bahnitého dómu, s tehdy nádhernou výzdobou (dlouhá brčka, egutační jamky vytlučené vodními kapkami 20cm hluboké, jeskynní perly v Kapli, atd). Opět neskutečný zážitek, na který se nikdy nezapomene.

Pak na dva roky toto snažení přerušuje základní vojenská služba 1977-1979.

Než se ale vrátím do krasu, uteče spousta vody - několik stěhování a změn zaměstnání, až nakonec vyhazuji kotvu v Boskovicích a začínám pracovat v Březině u Moravské Třebové jako důlní měřič. A opět se začínám vracet do Moravského krasu, nejprve jen k lezení, ale postupně se opět vracím k jeskyním. Snahou je však založit vlastní skupinu, což by se dalo datovat tak do roku 1983, ale setkáváme se s nepochopením tehdejšího vedení speleologické společnosti. Je nám doporučeno, abychom se stali součástí nějaké již fungující skupiny a pak se uvidí. Nakonec se v roce 1984 stáváme Boskovickou pracovní skupinou Speleologického klubu Brno. Vyřizujeme první lokalitu – Závrt U hrušky. Zde je provedena otvírka a průzkum. Dále lokality Propasťovité bludiště, Koudelkovu propast I a II a Brandstätterovu propast – všechny lokality jsou v okolí Salmovy stezky. Zde se provádí komplexní mapování povrchu a podzemí. Získáváme a opravujeme základnu v Šošůvském lomu (Helišova skála) což nám zabírá docela dost času. Ale tehdy si říkáme, že času je dost, když je člověk mladý.

Není to tak dalece pravda. Dnes bych řekl jen, že času není nazbyt.

V roce 1987 znovu žádáme o zřízení nové skupiny a naše žádost je tentokrát vyslyšena. V září je ustavena základní organizace 6-22 Devon. V tomto roce žádáme o další lokalitu a tou je Kamenný ponor (Ovčín) , v roce 1988 o lokalitu č.100 a tak dále.

Vývoj skupiny postupně pokračuje a se změnami v členské základně postupně dochází k útlumu aktivit, až se nakonec životaschopnost ZO téměř zastavuje.

V roce 2005 se vracíme takřka na začátek, protože povolení na lokality vypršela, základna není, členská základna je téměř před nulovým stavem. Nový začátek, noví členové, nové lokality. Žádáme o povolení výzkumu na Propasťák, na č.100 V Okrouhlíku, č.8 Bratří Nečasů. Mimo Propasťovité bludiště povolení dostáváme. V roce 2007 nakonec dostáváme i Propasťák. V roce 2008 jeskyni Tomášovu č.100C a závrt Okrouhlík č.100A. Výsledky činnosti jsou na všech lokalitách zřejmé.

Jeskyně č.100 V Okrouhlíku - otevřena sonda do hloubky cca 7m, a pokračování v Chromkově chodbě. V jeskyni č. 263 Propasťovité bludiště ve středním patře v Písečné chodbě kopeme sondu do hloubky 10m. Jeskyně č.100C Tomášova prohlubujeme celou vstupní chodbičku a dále pak cestou nejmenšího odporu (zdánlivě) prokopáváme dalších cca 10m. Závrt 100A Okrouhlík - otvírka po 40 letech. Do konce roku dosažená hloubka  cca 20m.

Zřejmě podle hesla „Všeho moc škodí“ během roku 2008 ve skupině dochází k názorovým neshodám a na výroční schůzi 10.1.2009 je skupina rozdělena.

Po dohodě zůstávají Devonu jeskyně Bratří Nečasů, Závrt Okrouhlík a Propasťovité bludiště, o kterou se dělí rovným dílem s nově vznikající skupinou Kerberos, které navíc zůstanou lokality č.100 V Okrouhlíku a 100C Tomášova.

Další vývoj bude psát teprve budoucnost ...