Popis jeskyně

Jeskyně č.263 – Propasťovité bludiště

Délka jeskyně: 651m

Převýšení oproti vchodu: + 20m   až -62m

První zmínka o této jeskyni se datuje do roku 1901, kdy je náhodně objevena lesním správcem. K prvnímu průzkumu lokality dochází v roce 1905 pod vedením K. Absolona a v roce 1911 jsou prováděny mapovací práce na této lokalitě a na základě složitosti jeskynního systému, je tento nazván Propasťovité bludiště.

V roce 1984 po založení Boskovické pracovní skupiny pod Speleologickým klubem Brno byla tato lokalita po schválení žádosti skupině přidělena. V plánu práce bylo celé velice členité okolí Salmovy stezky zmapovat a rovněž zmapovat všechny jeskyně na tomto území a následně vyhotovit mapu povrchu s návazností na podzemní prostory. Úkol to nebyl v žádném případě snadný. Povrch byl zaměřen celý a jeskyně byly postupně rovněž zaměřovány, ale výsledná mapa nebyla nikdy dokončena. Práce na lokalitě skončili se zmapováním. Na další roky nebyla lokalita nikomu přidělena. Od roku 2004 se navíc celé toto území stalo Národní přírodní rezervací, což značně zkomplikovalo situaci v následujících letech kdy skupina Devon žádala o lokalitu jako pracoviště. Pracovní povolení na lokalitu bylo uděleno až v roce 2007 s omezením návštěvnosti pouze od května do konce září, protože je jeskyně zimovištěm netopýrů.

Jeskyně je členěna do tří pásem (pater): severní pásmo(horní patro), střední (střední patro) a jižní (spodní patro). Jednotlivá patra jsou mezi sebou propojena propástkami. Pro pokusy o objevení nových prostor byla zvolena nejodlehlejší část jeskyně a to je ve středním patře tak zvaná Písčitá chodba, která podle svého charakteru – strmě upadá k JV a směřuje do masivu.

Ve spodní části této chodby bylo v roce 2007 započato s výkopem sondy. Podle názvu jsou sedimenty v této chodbě písčité a během zahlubování se tyto rozmanitě zbarvené písky střídají s jílovitými zhutněnými vrstvami, na kterých jsou stopy po zetlených organických materiálech. Tato skladba by nasvědčovala tomu, že byla jeskyně v minulosti zaplavována zakalenými povodňovými vlnami a hlína se pak usazovala na vrstvě písku, který byl naplavován stabilním tokem. Nutno dodat, že vrstvy sedimentů byly ukládány pod velkým sklonem směrem k JV ) cca 45 až 50 stupňů. V hloubce deset metrů se objevuje šikmé skalnaté dno s vyerodovaným korýtkem hlubokým cca 40cm směřujícím zhruba k východu. Teorie důvodu zasedimentování byla původně taková, že uvolněné kameny z průlezu do Písečného dómu zhruba ucpaly odtokovou cestu a ta byla postupně zanášena jemnějšími sedimenty až do současné podoby. Tato varianta nebyla tímto průkopem dokázána. V budoucnu to bude chtít ověřit i jiné možnosti.