Květen

125)První květnová pracovní akce na Kamenném ponoru 7.5.2011

Účast: Hawk, Anife, Milda a host Franci

Po dlouhé době se jedeme opět zakousnout do útrob Kamenného ponoru. Dnešní příjezd na lokalitu je během cesty několikrát zpožděn v důsledku nákupu a návštěv, takže na místo činu přijíždíme dlouho po desáté hodině. Nicméně jsme konečně tady a můžeme se pustit do práce. Stav na lokalitě je po poslední akci následující: pod šachticí je dost slušná hromádka materiálu k vytažení na povrch a na konci upravovaného profilu je ještě taky hromádka materiálu. Kromě toho je třeba zase o kousek prodloužit přepravní dráhu, aby se nemusel materiál ručně přesunovat. Nejdříve jdeme vytěžit. Anife a Milda jdou nakládat pod šachtici a já s Francim na povrchu obsluhujeme vrátek a přesunujeme materiál na skládku. Tato činnost je veskrze monotónní, ale vzhledem k tomu, že dnes krásně svítí sluníčko a obloha je jako vymetená, je to příjemně strávený čas. V jednu hodinu dáváme krátkou pauzu na občerstvení, kdy si vychutnají sluneční paprsky i ostatní,  co byli doposud v podzemí. Na skládce dole zbývá ještě nějaký materiál, který dotěžujeme ve stejném složení po obědě. Následuje spuštění potřebného materiálu k prodloužení dráhy a lezu dolů, abych posílil podzemní družstvo. Provádíme prodloužení dráhy a její potřebné natvarování, včetně ukotvení do stropu. Při prvním zkušebním průjezdu přepravního vozíku dolaďujeme ještě kousek stropu paličkou, aby vozík nezadrhával a abychom mohli přistoupit k dotěžení materiálu, který můžeme dnes při počtu čtyř lidi deponovat až na povrch. Postupně rozbíjíme a nakládáme zbytek kamenů. Přeprava je díky vzdálenosti zase zdlouhavější a občas se někde zadrhne vozík. Navíc je ocelové lanko drobátko poškozené,  pár pramínků se shrnuje a vytváří kolem neporušených drátků zacuchaný "bovden", který se zasekává všude kde jen to jde a celou přepravu ještě víc znesnadňuje. Přes tyto veškeré potíže je konec chodby téměř vyčištěn a materiál vytažen až na povrch v počtu 70 kbelíků. Dotěžení materiálu navíc umožnilo vidět "do budoucna" - otvírá se zde přímo ve směru postupu, průhled do volného profilu do dost velké vzdálenosti (odhadem minimálně kolem deseti metrů) a dál se nedá profil našimi čelovkami ani prosvítit. A nedá se dost dobře odhadnout ani jeho výška, ale rozhodně je ten pohled povzbuzující. Je možné rovněž nahlédnout na levou stranu, kde pod mohutnou plotnou protíká zdejší podzemní vodní tok - spíš potůček (dnes je úplně minimální) a jsme v místě, kde se ze dna zvedají až dvaceti centimetrové  ostré pískovcové útvary v podobě miniaturních stolových hor, které díky své velké tvrdosti odolaly neustálé erosivní činnosti protékající vody.  Pravá strana profilu je přerušena úzkou odbočkou, častečně vyplněnou vodou očištěnými kameny a ubíhá nahoru do jakéhosi komínku. Ani sem se nedá nic víc než nakouknout, protože je profil dost úzký a navíc balvan, který vytváří strop nebudí moc důvěry. Co k celkové situaci dodat. Snad jen to, že příště budeme zase o něco chytřejší. Příště nás, kromě jiného,  čeká podepřít zase ten neustále vachrlatý strop, aby se mohlo pokračovat v pohodě do neznáma. Pro dnešek to balíme a opouštíme na týden Kamenný ponor.

Hawk

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

  126) Pracovní akce na Kamenném ponoru 13.5. a 14.5.2011

13.5.2011 Účast: Hawk, Anife a Luky

Dnes je  pátek a ke všemu ještě 13. tak si raději bereme pro dnešek volno z práce a jedeme se věnovat něčemu méně nebezpečnému a méně konfliktnímu a to je upravování profilu v podzemí Kamenného ponoru. Úkolů pro dnešek není mnoho, ale přesto jsou důležitou součástí celého systematického řešení dané situace na lokalitě. Dnes jde především o zabudování dalších podpůrných součástí výztuže v koncové části chodby, výměnu poškozeného ocelového lanka na rumpálu a nakonec se pokusíme o provedení přibírky levého boku profilu, který je tvořen onou mohutnou kamenou deskou klínovitě uzavírající průlezný profiljak je vidět na obrázku. Celá tato plotna (zdánlivě velice pevná) je jen "malinkou" puklinkou odtržena od stropu a dole je opřena o zaklínovaný kámen, tudíž je pod ní další mezírka - viz další obrázek Lze očekávat, že při jakémkoliv zásahu do stávajícího stavu dojde k nějakému posunu této plotny a mohlo by dojít i k následnému  poklesu balvanů ve stropě, což by bylo velice nemilé. Proto nejdříve (v rámci našich skromných možností) provedeme podepření a podklínování stropu i té velké plotny. A budeme si přát, aby těch pár dřevěných stojek a klínů splnilo svůj důležitý úkol. Nějak takto to vypadá pár metrů od čelby. Jaké jsou vyhlídky na další postupy je prozatím ve hvězdách, je možné jen konstatovat, že to opět nebude nic snadného. Kompaktnost stropu je stále porušena trhlinami a přesto že je i vidět poměrně daleko kupředu, prozatím nelze ani upřesnit zda se výška volného profilu zvětšuje a ani se nedá řádně dosvítit, kam až volný profil vede. V cestě stále brání nějaké kameny a usazené sedimenty na dně chodby, díky kamenu podepírající tu velkou plotnu.

Po zabudování stojek jdeme na rozbíjení kamenů a celkovou úpravu profilu, což je zde v těchto podmínkách opět nelehká činnost. Hlavně je to spousta rachotu použitých "strojů" a navíc je to vesměs povalování v mokru a blátíčku - v podstatě samé nepříjemné skutečnosti. Za dvě hodiny práce toho máme pokrk.  Tak to dnes balíme a zítra budeme pokračovat.

127)14.5.2011 Účast: Hawk, Anife a Milda

Milda se původně chtěl jen podívat jak to vypadá v podzemí, ale jak to tak vypadá, ( podle jeho dalších účastí na akcích), k našemu velkému prospěchu nás bude  posilovat i nadále. Velkou výhodou a přínosem pro náš spolek je i jeho profese, neboť je zdatným řemeslníkem v zámečnických oborech, což se příznivě projevilo i na dnešní akci. Má vyrobenou rolnu do první zatáčky naší přepravní dráhy, kde ocelové lanko neustále dřelo do skalního boku profilu a zdárně se zde poškozovalo natolik, že jsme ho byli nuceni vyměnit. Prvním dnešním úkolem bude zabudování rolny a pak těžba narubaného materiálu. Nejprve dole nakládám jeden zkušební kbelík, aby se  při vytahování dala co nejlépe vysledovat dráha tažného lanka a najít tak nejvhodnější umístění připravené rolny. Je to zdlouhavá, doslova alchymie. Anife u rumpálu neustále dokola vytahuje a spouští plný kbelík, než se nám podaří najít to nejlepší místo a určit optimální sklon válcové rolny, aby z ní lanko nevybíhalo příliš nahoru ani dolů. Pak teprve provádíme ukotvení celého přípravku do toho pravého místa. Další úpravu musíme ještě udělat zhruba dva metry pod zabudovanou rolnou, protože i zde je bok v zatáčce natolik vystouplý, že zde ještě lanko přichází do styku se skálou a buď by se sem musela umístit další rolna, a nebo je možnost profil ubrat. Zde se dle stavu horniny jeví lepší možností bok ubrat, protože jsou zde znatelné trhlinky, takže by mělo jít pajsříkem a paličkou udělat co je nutné. Lezu dolů pro pajsr a paličku a pouštíme se do toho. Zprvu se zdá, že utrhneme jen ten potřebný kousek boku, ale jak je vzápětí vidět, trhlina vede podstatně dál, tak nakonec odtrháváme pořádný kousek kamene. Vydá to na pěkných pár kbelíků materiálu a dobře čtvrt hodinu bušení paličkou než je kámen naporcován. Po rozbití kamenů a odtěžení na meziskládku jsme ještě nuceni vyčistit dno profilu od drobného materiálu, kterého při rozbíjení vždycky vznikne poměrně hodně. Anife pak hlásí, že je akorát tak čas na oběd, tak těžbu z čelby odkládáme na odpoledne. Na meziskládce už je i tak pěkná kupička a pak se dovídáme, že je to dvacet kbelíčků. Ani se mi nezdálo, že bychom toho tolik ubrali v té zatáčce, ale je to tak. Venku je příjemně teplo,všechno pěkně kvete, ale je ve vzduchu cítit dusno, jako by měla přijít nějaká sprška. Taky podle předpovědi by to tak mělo být a vypadá to, že se zase ti meteorologové trefili do černého. Po obědě jdeme pokračovat, tentokrát už v těžbě z čelby. Milda si jde ještě nejdříve vyhlídnout další místo pro osazení druhé potřebné rolny do druhé zatáčky a já dole nakládám prázdné a odesílám plné kbelíky po dráze nahoru, aby se místo pro další rolnu dalo co nejlépe vysledovat. Pak se ke mě dole připojí a společnými silami provádíme odtěžování. Jak je dnes nahoře přítok vody minimální, zde dole je mokro dost a dost. Každou chvíli se mi daří se dobře víc a víc vymáchat. A co slyším je na tom Milda stejně. Dno chodby má dost velký sklon, takže nám dělá občas problém neustálé klouzání ve směru spádu po drobných kamíncích a podložka, kterou používáme na sednutí, je taky neustále někde jinde než má být, takže se při rozbíjení kamenů posadím často přímo do vody a bláta a při změnách pozice pak postupně namáčím i ostatní části těla. Při postupném odtěžování se potvrzují naše předpoklady, že plotna, kterou jsme minule tak opatrně ubírali bude míst snahu se pohybovat a dochází k odlomení prozatím ještě malého kousku, ale to nás donutí k tomu, abychom volnou prostoru pod plotnou vyplnili nalámanými kameny. Dělám to sice nerad (protože tak zrušíme průhledy do volné prostory na levé straně našeho profilu), ale moc jiných možností zde není. Je to cesta menšího zla, než připouštět možnost, aby se ten kamenný "macek" dal do pohybu. Navíc pak ještě dřevěnými podložkami a klíny rozepírám mezeru mezi plotnou a stropem. Dočišťuji dno až na vlastní pískovcovou plochu, která je zde zbrázděná erosivní činností vody a taky konečně vyprošťuju poslední volné kameny, které nám bránili v lepším pohledu do volné prostory. To co vidím,  nedokážu ještě přesně specifikovat jako radost nebo zklamání, protože volná prostora pokračuje zhruba stejnou volnou výškou profilu, čili výškou prozatím neprůleznou,  a na konec nedokážu dosvítit, odhad vzálenosti kam svítím je tak dalších zhruba patnáct metrů. Takže pocity jsou rozporuplné. Úplně v konci profilu, kudy nakukujeme do chodby, je ještě jeden větší kámen podepírající mohutný balvan ve stropě a dnes ani jeden z nich nedokážeme vytáhnout, aby se pohled do voné mezery ještě vylepšil a abychom mohli lépe prosvítit pokračování. Na pravém boku chodby je daší svislá erodovaná puklina vedoucí zhruba jižním směrem a rovněž zde je možné nahlédnout několi metrů do boku. Co z toho všeho vyplývá? Pokud shrneme dnešní poznatky, čeká nás další drsné upravování profilu na profil průlezný do pořádné dálky, čeká nás přesun obrovského množství materiálu na povrch a nutně si musím pokládat otázky týkající se vylepšení celkové koncepce přepravní dráhy, aby se přesun materiálu pokud možno zefektivnil a obsluha rumpálu měla usnadněnou práci. A ještě spousta dalších jiných myšlenek se mi honí hlavou... Možná by bylo vhodnější přejmenovat Kamenný ponor na Kamenný vývrh, neboť podle všeho bude vyvrhovat hromady kamení ještě hodně dlouho. Postupně si naše možnosti jde prohlédnou i zbytek dnešního mančaftu, aby se pokochali pohledem do neznáma. Tím dnešní akci ukončujeme. Naše promočení dosáhlo již potřebného procenta a rovněž procento únavy je na té správné úrovni. Na meziskládce je nasypáno a porovnáno celkem sto kbelíků, težbu na povrch ale zavrhujeme, neboť se dle předpovědi dalo do deště a ještě navíc moknout nemá nikdo zájem. Balíme vercajk a jiná fidlátka a lokalitu pro tento týden opouštíme.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

128)Pracovní akce 20.5.2011 Kamenný ponor

Účast: Hawk, Anife a Milda

Původně se mělo jet na akci v sobotu, ale na poslední chvíli došlo ke změně. Buď pojedeme v pátek odpoledne nebo vůbec. Takže je rychle rozhodnuto. Jedeme na odpolední směnu na Kamenný ponor. Dnešním cílem je zabudovat vyrobenou další rolnu do jedné ze zatáček, kde docházelo ke tření lanka o bok chodby, pak provedeme úpravu a prodloužení dopravní dráhy o další dva metry a pokud budeme mít ještě dostatek času, pokusíme se popojít kousek kupředu za pomoci techniky. 

Do práce se pouštíme hned jak dorazíme na místo, což je po třetí hodině odpoledne. Než dokončíme přípravu a spustíme veškerý potřebný materiál a nástroje do podzemí je hodina pryč. Nevím, co jsme schopni dnes stihnout, ale říkám si, že všechno má svůj potřebný čas a nemá smysl si s tím lámat hlavu. Nejdříve musíme na místo, kde se bude instalovat rolna, přesunout vrtačku, jmenovanou rolnu, kotvící materiál a drobné nářadí. Dnešní drobnou výhodou je skutečnost, že potůček, který tu běžně protéká, je mimo provoz, takže alespoň v horní části Tobogánu je relativní sucho a nemusíme se hned zpočátku nijak zvlášť namočit. Místo pro zabudování rolny máme vytipováno už od minula, takže jen mírně upravujeme terén, rozměřujeme a označujeme místa kotvení a pak už je provedena vlastní instalace. Předtím ještě děláme funkční zkoušku - projetí kbelíku, abychom si ověřili správnost vybraného místa. Všechno je bez zjevných závad. Pokračujeme v naplánované činnosti. Jdeme prodloužit dráhu o další úsek. Opět nejdříve proměřování, které nám ukazuje jak dráhu přihnou a  jak musíme předchozí kotvení upravit. Poslední tři závěsy musíme o kousek prodloužit, aby se zlepšila funkčnost, ale jinak to jde všechno jako vždy celkem obstojně. Největším oříškem je ovšem tradičně prohnout připravenou dráhu do potřebného obloučku. Máme k dispozici pouze ruce, nohy, nějaký pajsr a pak už jen kousek důvtipu, jak využít zákonů fyziky. Nakonec přijde ke slovu hrubá síla, aby se dráha prohnula jak je třeba. Pak už jen navrtat kotevní otvory a poslední díl připevnit. Nakonec je opět provedena funkční zkouška. Všechno se zdá být v pořádku. Přistupujeme k poslednímu dnešnímu úkolu. Nejprve nutná výměna nástrojů a příslušenství a pak se pouštíme do vlastní přibírky. Nečeká nás nic jiného než rozbíjet velké balvany, nebo by se dalo říct - prorazit si cestičku skrz balvany, což je zde asi věrohodnější pojmenování. Navíc jsme v místě kde velká plotna ve stropě je snížena zhruba o dvacet centimetrů a je natolik mohutná, že se mi vůbec nechce z ní něco odlamovat, že po dlouhé době zkoušíme možnost přibrat ještě i dno. Pískovec se zde zdá být docela opracovatelný, ale dnes sebou nemáme to potřebné nářadí, aby se to dalo dobře odzkoušet. Po dvou a půl hodinovém snažení pro dnešek končíme. Na povrch se dostáváme těsně před devátou hodinou večer a tím dnešní akce končí. Na výsledek si nemůžeme stěžovat. Do budoucna jsme měli možnost opět nakouknout a volná prostora před námi v délce patnáct metrů je celkem jasná. Jen se tam zbývá prokousat.

Hawk

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

129)Poslední květnová pracovní akce na Kamenném ponoru 28.5.2011

Účast: Hawk, Anife, Luky a host Franci

Dnes od rána je řádně zakaboněno a nejen to. Navíc ještě z mraků padá voda. Pro práci v jeskyni to sice nevadí, ale vzhledem k tomu, že pod šachticí je od předminulé akce uložena hromádka (slovy sto kbelíků) kamenů, kterou by to chtělo poslat na povrch, je dnešní deštivé počasí docela nevhodné. Mimo tuto skutečnost je ještě navíc na konci upravovaného profilu od minula připravena další dávka materiálu na odtěžení a lze počítat, že množství bude větší než sto kbelíků, chtělo by to těžit až na povrch. Leč hnedle po ránu to dnes vypadá všelijak. Milda dnes na akci nemohl, takže jsme po ránu jen ve třech a to je docela málo. Počasí a počet aktivistů rozhoduje. Jdeme těžit na skládku pod šachtici a doufáme, že bude velikostně dostatečná. Po vyexpedování cca 45 kbelíků se dostavuje na lokalitu posila Franci, což podstatně vylepšuje naše možnosti. Aby si užil i podzemní lokality zapojuje se do expedování kbelíků na meziskládku. Efektivita se tím pádem zlepšuje a hlavně Anife to má alespoň pro tentokrát jednodušší. Pro nás dole je to jako vždycky brnkačka. "Výroba štěrku" je naší oblíbenou činností a kamenů je připraveno dosytosti.  Jediná nepříjemná skutečnost je opět voda. Je to docela divné, přítok od starého vstupu je dnes zcela suchý (což od počátku naší činnosti na této lokalitě je poprvé), ale dole od zhruba dvacátého metru se objevuje na dně chodby mokro a neustále stéká drobné množství vody více či méně celým dnem profilu, takže se zde člověk zmáchá, ať se mu to líbí nebo ne. Začínám uvažovat o vytvoření odtokové stružky, která se osvědčila v Tobogánu.

Situace na konci profilu se opět mění s ohledem na mezivrstevní ohlazy ve skalním masivu. To znamená, že jsme se sice snažili udržet jen nezbytnou šířku profilu, ale dochází zde k odtrhávaní dalšího materiálu s ohledem na stávající pukliny a šířka profilu se z těchto důvodů zvětšuje. Sklon pískovců ve dně je zde natolik velký, že pokud se nějaký kamenný blok na boku chodby utrhne, má snahu sjíždět ve směru spádu a ve směru do volného profilu chodby. Proto není jiného východiska, než rozebrat a odtěžit všechno,  co je zde navíc. V rozbíjení kamenů se střídáme po určitých intervalech, zpravidla jakmile únavou přestáváme bezpečně ovládat palici a hrozí její vyklouznutí z rukou, což je zde umocňováno i tím, že je násada věčně mokrá a opatlaná blatíčkem. Přes veškerá úskalí, která nám zde stojí v cestě, se postupně probíjíme po centimetrech kupředu. Čas pokročil natolik, že je čas jít něco zakousnout - doplnit potřebné kalorie a utišit nadávající žaludek. Posíláme Anife napřed, aby připravila nějakou tu pochutinu a ještě chvíli rozbíjíme další kameny, v rámci využití času. Po kratší době jdeme taky na povrch. Venku drobně prší a je poměrně chladno, ale to nic nemění na věci, že se s chutí pouštíme do právě dopečených kuřecích stehýnek. Po této krátké pauze věnované jídlu se rozhodujeme k tomu, že zabudujeme vrátek a budeme zároveň s těžbou z čelby ještě pokračovat s těžbou až na povrch. Připravujeme vše potřebné. Franci se ujímá pozice u vrátku (dnes v tom dešti to nebude nijak příjemné), Anife bude tradičně obsluhovat rumpál a bude navíc plnit těžní nádobu na povrch a já s Lukášem jdeme opět na to nejlepší místo zde, kterým je jednoznačně čelba. Pro jednoho člověka by to zde bylo docela náročné. Hlavně proto, že už je konec dráhy od čelby zase už tři metry a popolízat s plným kbelíkem daným profilem a sklonem, a mimo to samozřejmě rozbíjet kameny a nakládat do kbelíků by bylo značně zdlouhavé a obsluha rumlálu by nahoře zbytečně mrznula.  To ale u rumpálu dnes v žádném případě nehrozí. Anife bude mít pořádný fofr. Chtělo by to sem dolů dnes ještě jednoho člověka, aby bylo zatížení jednotlivců stejnoměrné, ale bohužel... lidí je všude nedostatek - hlavně schopných lidí! Těch ostatních (nechci říct přímo lenochů) je všude habaděj.  Postupně dočišťujeme profil od nalámaného materiálu a pohled do volné prostory se docela slušně otevírá. Volná prostora je sice stále poměrně nízká - mezi dvaceti a třiceti centimetry, její délka je kolem patnácti metrů a zvetšuje se směrem kupředu  podstatně  i šířka, odhadem na pět a možná i víc metrů. Viditelný konec se prozatím jeví jako ucpávka ze sedimentů, ale je to natolik daleko, že veškeré závěry jsou prozatím předčasné a jedná se jen o odhad. Strop je zde tvořen zdánlivě celistvou plotnou, která je v místě čelby odtržena viditelnou puklinou a tloušťka plotny je zhruba dvacet centimetrů. Možná bychom se mohli pokusit přibírat od tohoto místa i dno, aby se vylepšila soudržnost stropu, vzhledem k šířce profilu. Určitě se o to už na příští pokusíme.  Pro dnešek končíme na čelbě, lezeme na meziskládku, kde ještě stále probíhá odtěžování. Lukáš jde až nahoru a já pomáhám Anife s nakládáním materiálu. Za necelou půlhodinu dokončujeme těžbu na povrch a tím pro dnešek končíme. Z čelby bylo odtěženo 140 kbelíků materiálu a na povrch bylo celkem vytaženo 240 kbelíků. Lezeme na povrch. Venku stále prší a je stejně nevlídno jako ráno, jediná skutečnost se podstatně změnila a to je ta hromada kamení. Opět neskutečně vyrostla. Děkuji všem členům Kerberosu i hostu Francimu za dnešní skvělý výkon.

A to je pro dnešek všechno

Hawk