Říjen

142)Je zde první říjnový den a s ním i první pracovní akce na Kamenném ponoru. Účast: za Kerberos - Hawk, Anife a Luky, za Topas - Igor a Jindra

Tak na to že už je říjen, je počasíčko jako v létě. Od rána nás doprovází sluneční paprsky, které navíc stále ještě i příjemně hřejou. Přijíždíme něco před desátou a připravujeme vybavení pro těžbu, neboť od poslední akce je dole pod šachticí slušná hromádka kamení. Během přípravy přijíždí Igor a o něco později ještě Jindra, aby se zúčastnili společné pracovní akce. Rozdělujeme stanoviště: Anife a Luky nahoře u vrátku, Igor s Jindrou pod šachticí a já si beru na čelbu kango abych trošku ještě podráždil podložní pískovce a upravil profil na přijatelnější pracovní rozměr. Nutno podotknout, že v horní části jeskyně je úplně sucho, tedy relativně, kromě nepatrné skapové vody. Jinak stružka v Tobogánu je bez vody. Od střední části chodby - v místě výrazné tektonické poruchy, je dno chodby kompletně mokré až na čelbu. Jednak je zde výraznější skap, a kromě toho voda vytíká z jednoho místa ve dně chodby. To  je zde setrvalým jevem. Intenzita vývěru vody se sice rovněž vlivem počasí poněkud mění, ale né nějak výrazně.

Na čelbě je od poslední akce vytěženo, takže se pouštím do úpravy dna kangem. Dno je pevnostně tradičně různorodé takže připravit materiál na několik kbelíků nějaký ten čas zabere. Zpočátku během odtěžování počítám prvních dvanáct kbelíků a pak to vzdávám s předpokladem, že bude někdo počítat nahoře, ale to jsem se přepočítal. Tentokrát počítadlo naprosto selhává, takže se sice těží, ale kolik jednotek to na závěr bude nikdo neví. Po přibírce dna se zlepšil pracovní prostor natolik, že dlouhým rýčem následně odtěžuji sedimenty mezi dnem a stropem a během této činnosti zde v sedimentech nacházím majzlík a kladivo s kovovou násadou. Pravděpodobně jsou zde z doby, kdy hubeňouři z Topasu zde uskutečňovali svoje snahy o prolongaci. Voda za ta dlouhá léta veškeré stopy po nějaké činnosti zničila a dokonce sem naplavila takové množtsví materialů, který tyto nástroje přikryl víc než dvaceticentimetrovou vrstvou nánosu. Odtěžuju z čelby všechno co je v dosahu nástroje (rýče). Dno je zde nestejnoměrné, v severním boku je o něco hlubší (možná původní koryto), ale to je jen domněnka. Přišel čas oběda a na čelbu se jde za mnou podívat Igor. Prohlíží si stavající situaci a pak se pokoušíme odhadnout nejlepší variantu na postup. Logicky lze předpokládat, že hlavní směr může jít ve směru odtoku vody, ale rovněž další puklina, která se odklání zhruba směrem k jihu je velice zajímavá. Je vidět i kousek kupředu, je krásně čistě omytá a podle všech ukazatelů je to odtoková cesta při vyšším stavu vody. A co víc, slabý průvan, který zde stále udržuje čistý vzduch, s největší pravděpodobností proudí odtud. Shodujeme se na tom, že bude stát za pokus o něco prohloubit profil ve směru pukliny, aby se  do ní dalo  lépe nakouknout. Igor jde pomalu nahoru a ja si ještě připravuju materiál pro těžbu po obědě. Pak to rovněž balím a lezu ven za kouskem posilnění.

Odpolední sestava je o Jindru menší, protože má jiný program. Nahoře zůstavá Anife sama, Igor s Lukášem jdou k rumpálu a já si jdu vykýblovat, co jsem si natěžil. Akorát na mě trošku zapomínají a neposílají dobrou půlhodinu žádný kbelík. A já si dole říkám, že mají asi nějaký zádrhel a tak čekám. Zpočátku celkem v klidu, postupně mě klídek opouští a nakonec zběsile buším lopatkou do dráhy a ejhle. Ledy se pohnuly a dopravní dráha se dává do pohybu. Ještě nemám ani všechno vytěženo a dolů se jde podívat Lukáš. Těsně před tím nás pro dnešek opouští i Igor, neboť i on má ještě další povinnosti. Zůstáváme ve třech. Domlouváme se na dalším postupu. Nejdříve dotěžíme zbytek materiálu, pak provedeme přibírku dna ve směru jižní pukliny - to mi opět přijde dolů na pomoc Lukáš. Střídáme se u kanga a vylámaný materiál odhrnujeme do prohloubeného profilu doposud generelní chodby. Během blíže nespecifikovatelné doby se nám daří průchod natolik prohloubit, že se dá nalézt až na úroveň pukliny a zde se potvrzuje jeden z předpokladů - průvan vychází odtud.  Ještě se pokouším trošku očistit dno (to je mimochodem rovněž tvořeno sedimenty) a malým kopáčkem se to dobře daří. To už je ale profil natolik zavalen materiálem, že nezbývá nic jiného než opět odtěžit. Pak Lukáše přepadá velký hlad, tak jde na sváču a já jdu pokračovat ještě v přípravě materiálu pro příští akci, aby bylo co těžit a aby se postoupilo zase kousek kupředu. Nemám čas sledovat čas a ten neúprosně letí. Svačinou posilněný Lukáš opět doráží až za mnou na čelbu a zde mi pomáhá v poslední fázi dněšní přibírky. Na závěr a z posledních sil deponujeme nářadí i sebe nahoru. Venku už se prozměnu setmělo natolik, že k úklidu materiálu a převlékání se neobejdeme bez čelovky.  Je půl osmé večer,  co bych k dnešní akci mohl říct, jen snad to, že byla zcela vyčerpávající a proto všem děkuji za jejich nasazení.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

143)Druhá říjnová pracovní akce 15.10.2011. Účast: Hawk, Anife a za Topas - Igor, Honza a Vašek

Po týdenní pauze jdeme opět na to. "Banální zdravotní potíže" sice ještě zcela neodešly, ale kašlu na to. Jsem smířen s tím, že už budou některé části tělíčka bolet stále častěji a každá bolest se dá nějak vydržet. Ale dost hloupých řečí. Dnes se rýsuje nádherný podzimní den. Ráno je dokonale čiperné. Mínusová teplota nastříbřila úplně všechno a slunko svítí na plné pecky. Ze stromů se sypou hromady listí a na silnici vytváří barevný koberec, který bude asi pěkně klouzat. Jedeme tudíž zvolna, abychom na té vyzdobené silnici pokud možno zůstali a dojeli do cíle bez kotrmelců. Dojíždíme na lokalitu kolem půl desáté. Je zde neskutečně krásně. Těsně za námi přijíždí Igor a krátkou chvíli po něm ještě Honza. Vašek potvrdil svoji účast tak 50 na 50 a pokud přijede, bude to kolem jedné hodiny. Nejdříve nás Igor seznamuje s tím co mu minulý týden ukázala virgule. Potvrzuje to i vlastní situaci v podzemí a utvrzuje nás to  ve směru kam se pokusit zaútočit. Rozdělujeme pracoviště, dolů jde Igor s Honzou a já s  Anife se budeme střídat u rumpálu. Vytažený materiál se bude prozatím sypat pod šachtici a dál se uvidí.  Kola se roztáčí a první kbelíky jedou nahoru. Střídáme se pravidelně po pěti kouscích, aby se to lépe počítalo a aby byla zátěž stejnoměrná. Občas se lanko zasekává pod posledně přikotvenou rolnu. Pořád jsem si já neřád nenašel čas na to, abych vyrobil naváděcí lištu a teď se tím vytahování zdržuje. Je sice odzkoušeno, že pokud se lanko zasekne, je třeba kbelík popustit o pár metrů zpět a zpravidla se pak lanko zpod rolny vysmekne, ale jak během těžby nakonec zjišťuju, není to úplné pravidlo. Při jednom tahání se lanko zasekává tak důkladně, že popouštím kbelík dokonce třikrát a při třetím záběru dochází k tomu, že to nevydržel kýbl,  trhá se ze závěsu a jen slyšíme jak se kamení kutalí koridorem. Naštěstí je to v místě,  kde je v cestě několik přírodních nerovností, na kterých se všechno kamení zachytává. Nahoru dojíždí pouhé torzo - ucho kbelíku s kousky plastu na každé straně, zbytek bude někde překážet na trase. Celou těžbu ukončujeme v půl druhé, kdy na skládce leží 80 kbelíků a dáme pauzu na občerstvení. Ještě před tím se lezu podívat na stav čelby. Zjišťuju,  že mezera mezi stropem a sedimenty není žádná a v koncové části profilu se vytváří nepříjemné jezírko vody a bláta. Pokud voda odtíká, tak jen někde těsně mezi stropem a sedimentární výplní, ale to je dost málo. Prozatimní pokusy pajsrem někde propíchnout dírku, kterou by voda odtekla se nepovedly. A nejsme nikdo oblečen tak, aby jsme se chtěli přímo nořit do vody. Dáme občerstvení a pak si na sebe vezmu gumový overálek a půjdu to ještě zkusit. Nahoře na nás čeká stále ještě hřejivé sluníčko a Vašek, který dorazil v jednu hodinu. Igor, který  má odpoledne důležitou společenskou událost musí odjet, takže počty badatelů jsou nezměněny. Chvilka posilňování a relaxace je velice příjemná. Domlouváme se na dalším postupu. Vzhledem k tomu, že dole už toho k těžbě nebude tolik, zabudováváme vrátek a znovu rozdělujeme místa na trase. Tentokrát půjdu na čelbu s Vaškem, Honza bude pod šachticí nakládat okov a občas vytáhne nějaký kbelík rumpálem a Anife bude na povrchu obsluhovat vrátek a deponovat materiál na venkovní skládku. Jdeme na to. Sestupujeme až na dno. Jezírko se zdá nezměněno. Především to bude tím, že je téměř nulový přítok. Bylo by ideální vidět situaci při silnějším přítoku, zda by se voda cedila pryč, nebo by hladina narůstala a následně pak odtékala jižní odbočkou - to je dle mého názoru pravděpodobnější předpoklad. Ale dokud zde bude tak sucho, nedá se to ověřit v praxi. Bude záležet na tom jak mokrý bude podzim.  Toliko úvaha na dané téma. Následuje můj pokus o vypuštění jezírka. Plochým rýčem odebírám další kbelíky sedimentů a při tom se parádně vyválím v bahně a ve vodě. Overal je super nepromokavý, ale přes nohavici pak v nestřeženém okamžiku voda hladce natíká do holinek, ale jinak jsem v suchu. Sedimenty jsou dokonale utemovány a i když se snažím odebírat kupředu a pak ještě  ke dnu na dno nenarážím, ale kupředu pak narazím na nějaký větší kámen nebo skalní kulisu, která uskakuje od stropu o pár decimetrů dolů. To by mohl být důvod proč je tato část tak zacpaná. V sedimentech nacházím další ocelové kladivo předchozích badatelů, to už je v pořadí čtvrtý kousek (celkem dvě kladiva a dva majzlíky). Poslední pokusy dlouhým pajsrem o propíchnutí se nedaří, i když nohou zašlapávam pajsr kam až to jde. Celková bilance je následující. Bahnitá voda zůstává na místě a naskýtají se dvě možnosti. Buď se pokusíme obnažit nepatrnou  šikmou obdočku na jižní boku (kudy dle předpokladu odtéká voda při zvýšeném stavu, viz čistě omyté kameny ve dně) a pokusíme se obejít ucpaný profil tudy,  a druhá možnost je provést přibírku stropu v přímém směru. První varianta mi připadá schůdnější. Po bližším ohledání jižního boku upravovaného profilu nacházíme v potřebném směru několik trhlin a pajsrem se nám postupně daří vylámat slušnou kupičku materiálu. Ten je potřeba ale i odtěžit, tak posílám Vaška nahoru k rumpálu, aby tam posílil Honzu, který by všechno těžko stíhal. Průběžně odtěžujeme další kbelíky a s přehledem stíhám připravovat další materiál, až se mi tam začíná hromadit. Pak mi kbelíkem přijíždí psaná zpráva, že už je půl paté odpoledne a zdali budeme dnes ještě používat těžkou techniku. Rozhoduje se dost snadno. Poslední dva naplněné kbelíky odesílám nahoru a dávám signalizaci ke spuštění brutální bourací techniky. Než mi pošlou mašinku dolů, odklízím zbytek volného materiálu do prohloubeného profilu a připravím si pozici pro přibírku. Po vylámání boku je zde dostatek místa pro manipulaci s nářadím. Těžké kladivo je brzy na místě včetně všech potřebných součástí (ingrediencí) a můžu se pustit do díla. Pro silný rachot stroje není slyšet vlastního slova, ale není třeba mluvit. Celá tato přibírka nám zabírá víc než dvě hodiny času. Mezitím odjíždí Vašek a pak i Honza, tak celou akci dokončujeme jen ve dvou. Na povrch se dostávám až v půl osmé večer. Venku je samozřejmě tma a hodně chladno. Opět se zde dnes setkáváme s Igorem, který už se vrátil z odpolední akce a zjistil, že jsme ještě na lokalitě, tak se zastavil pro nejčerstvější informace o stavu na dně. Během převlékání a drkotání zuby, konzultujeme další možnosti, jak dál.  Shodujeme se na tom, že se pokusíme nejdříve obejít ucpávku z jihu. Balíme mokré  a špinavé oblečení a vyrážíme k domovu. Děkuji všem zúčastněným za jejich nasazení.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

144)Pracovní akce na Kamenném ponoru 22.10.2011 - účast: za Kerberos - Hawk a Luky, za Topas - Igor, Marek a Vašek

Pravý podzim je zde, se vším všudy co k němu patří.  Pro nás to znamená, že nastává období, kdy v podzemí bude tepleji než na povrchu a veškeré povrchové úkony budou vyžadovat stále teplejší oblečení včetně doplňků, jako jsou čepice, rukavice a různé další drtiče mrazu. Navíc bude pravidelně na začátku a na konci každé akce probíhat kurz otužování pro účastníky v podzemí při převlékání do a z overalů. Čím bude mráz vydatnější, tím hodnotnější bude jmenovaná kůra. Dnešní teploty kolem nuly jsou prvním zahajovacím tréninkem.

Před půl desátou jsme na místě a v celkovém počtu tří badatelů je rozdělení na místa v podzemí jednoduché. Nejdříve připevňujeme naváděcí konzolu pro ocelové lanko u problematické rolny (kterou jsem konečně po dlouhém přemlouvání vyrobil) a provádíme prvotní funkční zkoušku. Podle vysledování přímo za chodu na místě se dá předpokládat, že by mělo všechno fungovat bez závad. Což se potvrzuje následně při vlastní těžbě. Igor s Lukášem jsou u rumpálu a já si beru na starost nakládání materiálu a rozbíjení kamenů. Během dopoledne mě dole posiluje Marek, který patří k těm badatelům, kteří se zde více než před dvaceti roky pokoušeli o proniknutí do neznáma v původních nizoučkých prostorách. Podoba jeskyně se od té doby podstatně změnila, jednak prohloubením profilu na provozní rozměry a hlavně zde, podle Markových vzpomínek, tehdy nebylo tolik naplavených sedimentů. Co se týká místa, kde se dnes pracuje, se těžko po těch letech dá odhadovat, ale podle všech ukazatelů bylo zřejmě vidět o něco dál kupředu a volný prostor byl s největší pravděpodobností o kousek větší. Zub času a splavené sedimenty se postaraly o jeho zaplnění. Společnými silami nakládáme kbelíky připraveným materiálem a doplňujeme částí sedimentů, které zde samozřejmě rovněž překážejí. Minule připravené kameny dotěžujeme na meziskládku zhruba v poledne s celkovým počtem 50 kbelíků. Pak práci na chvíli přerušujeme z důvodu přípravy a konzumace oběda. To je čas, kdy Marek odjíždí a střídá ho Vašek. Tak jako většinou i dnes po obědě jsme nuceni z provozních důvodů pozměnit koncepci. Dolů je spuštěno bourací kladivo pro pokračování v úpravě profilu směrem k jihu - obsluha jeden člověk, dva u rumpálu a jeden jako obsluha centrály na povrchu. Postupně se rozbíjí pískovcová deska v podloží a další desítky kbelíků jedou na skládku. Celou tuto vysilující činnost ukončujeme kolem páté hodiny. Profil je zvětšen natolik, že se dá docela obstojně naplazit až do vyústění vlastní odbočky. Prvním poznatkem, když se  tam člověk nasouká, je celkem znatelný průvan a další co je zde vidět, jsou omyté kameny ve dně a boku profilu a některé jsou i dost velké. Omyté kameny potvrzují náš původní předpoklad, že tudy odékaly vody při vysokém vodním stavu, čili je to nějaká "povodňová chodba". Není sice prozatím nijak průlezná (díky sedimentům), ale podle průvanu rozhodně komunikuje s nějakou volnou prostorou. S tímto zjištěním se pro dnešek musíme spokojit, protože sil ubylo natolik, že k dalšímu postupu už se jich nedostává. Dnes tedy vyklízíme pole. Na skládku pod šachticí bylo uloženo celkem 115 kbelíků materiálu. Vzhledem k dopravní vzdálenosti je to slušný výkon. Čím dál více se začínáme zabývat myšlenkou zabudovat v místě rumpálu  vrátek s elektrickým pohonem. Točení klikou už začíná být značně vysilující činností, obvzlášť tehdy, kdy jsme zde jen v malém počtu a nejsou síly k vystřídání. Pak je to nerovný boj. Elektrický vrátek by zde tahání neskutečně ulehčil. A vzdálenost, jak je dole vidět, bude stále ještě narůstat, takže je to celkem jasné. Aktualita číslo jedna -  mechanizace těžby! A to je pro dnešek všechno. Děkuji všem za pracovní nasazení.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

145)28.10.2011  - páteční pracovní akce na Kamenném ponoru, účast Hawk, Anife, Luky a host Martin

Ráno nás vítá pošmourné a lehce uslzené, prostě podzim jako vyšitý. Nicméně teplota je stále několik stupňů nad nulou, tak alespoň  nebudeme mrznout, respektive služba na povrchu. Na lokalitu dnes přijíždíme několik minut po desáté hodině, ale nemusíme nijak zvlášť spěchat. Cílem dnešní akce je provést přibírku na jižní odbočce,  připravit pro zítřek materiál k těžbě a pokud to půjde odtěžit skládku minule připravenou pod šachticí na povrch. Podle všech ukazatelů a počtu účastníků by to neměl být celkem žádný problém. Jediné droboučké úskalí se zde rýsuje a to je nedostatečná kapacita centrály. Výkon centrály nestačí zároveň na vrátek a bourací kladivo, tudíž někdo bude muset nechtěně odpočívat. Ovšem Anife si  tuto situaci řeší po svém. Než přesuneme na místo činu veškerou techniku bude se pro těžbu používat vrátek a jakmile se pustí na čelbě stroje do přibírky, přejde se plynule na tak zvaný tichý chod, což v překladu znamená tahání materiálu ze skládky ručně. Dojde pouze k výměně přepravní nádoby za menší. Netroufáam si odhadnout, kolik času bude k odtěžení třeba. Dolů jde se mnou Martin, aby měl možnost si prohlédnout celou prostoru. Připravujeme potřebnou techniku a ještě před tím dočišťujeme dno od volného materiálu, což prezentuje 5 kbelíků štěrku. Pak se pouštím do přibírky a Martina po chvilce posílám nahoru, aby Anife a Lukášovi pomohl s těžbou. Přestávám tradičně sledovat čas a při chvilkách odpočinku si důkladněji prohlížím celkovou situaci na konci jeskyně. Jezírko, které se vytvářelo na nejnižším místě hlavní chodby je dnes skoro bez vody, ta se téměř úplně všechna přecedila přes sedimenty a zůstalo zde jemné blatíčko ve vrstvě až deset centimetrů. Jižní odbočka, kam se snažíme prokousat je rozdělena na dva směry. První určuje erodované stropní korýtko (od jižního směru nepatrně odchýleno k východu) a od minula již se  slušně prohloubeným dnem a druhý je nízká, ale dost dlouhá volná prostůrka odchýlená od prvního směru zhruba o deset stupňů k západu. Při prosvětlování této volné prostory je nápadný slaboučký přítok vody po sklonu vrstev zhruba dva metry přede mnou a vytváří se zde broubná louže, ze které  přebytečná voda odtíká ve směru spádu volnou prostorou k jihu. O několik metrů dál na jih to vypadá na další louži a jsou zde vidět zbytky splavených větviček a kousků dřeva. Při pohledu ještě víc k západu proti sklonu pískovcové desky jsou vidět další skuliny a průhledy mezi kameny, kterými je téměř vyplněna zhruba dvaceticentimetrová mezera mezi stropní (vápencovou) a spodní (pískovcovou) deskou. Závěrem celé úvahy je zjištění, že s největší pravděpodobností jde v současné době o odtokové směry při zvýšeném stavu vody, které budou aktivní jakmile se hladina vody zvýší na jejich úroveň. A tuto situaci jsme zde ještě nezažili. Už hodně dlouho  totiž voda Tobogánem netekla. Takové myšlenky se mi honí hlavou během pracovního postupu.  Než dokončuji přibírku doleze za mnou dolů Anife aby si taky omrkla situaci a dovídám se, že mají vytěženo a že jsem zde rovněž nelenil. Asi naráží na tu připravenou  "kupičku" materiálu. Co dodat, uspořený čas tedy pro dnešek věnujeme povrchovce, přičemž Lukáš s Martinem ještě navštíví naše bývalá pracoviště jeskyni V Okrouhlíku a Tomášovku.  A tím končíme dnešní akci. Pro zítřek je připraven materiál k těžbě, úkol je tedy splněn.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

146)Sobota 29.10.2011 - tradičně akce na Kamenném ponoru, účast: za Kerberos - Hawk a Anife, za Topas - Igor, Jindra, Tomáš Tioka, Honza Trávníček a za Tartaros - Franci.  Něktří z účastníků odjeli dříve a někteří přijeli později, ale celkově byl celou akci, dá se říct, průměr 6. Prima vysoký počet badatelů a tomu nakonec odpovídá i finální výkon. Ale to bych předběhl čas o spoustu hodin, takže pěkně popořádku.

Dnes vyrážíme hodně brzy (relativně) a na lokalitě jsme už v devět ráno. Brzy po nás přijíždí Igor, pak se objevuje Tomáš, vzápějí Jindra a Honza, možná jsem i trošku popletl pořadí, ale to asi nebude až tolik důležité. Všichni se převlékáme do overalů, připravuje se potřebná technika pro těžbu, neboť během včerejší akce jsme si připravili dole zmiňovanou "kupičku" kamení při úpravě profilu. A pak už následuje rozdělení pracovních postů. Vzhledem k tomu, že zde Tomáš ještě nebyl, beru ho s sebou dolů na čelbu, Igor, Jindra a Honza se budou střídat u rumpálu a Anife si bere tentokrát službu u vrátku a centrály. Po obědě provedeme vystřídání, aby všichni užili stejnoměrně. Materiál připravený při včerejší akci je z velké části ve tvaru větších kamenů, protože při přibírce docházelo ke sjíždění dost velkých bloků pískovců po podloží po mezivrstevních ohlazech a tak ten nejstřízlivější odhad bych počítal se stopadesáti kbelíky materiálu. Můj první dnešní pohled mi říká, že to bude asi ještě víc. To se uvidí. V kostce Tomášovi vysvětluju osvědčený systém a pak už se pouštíme do rozbíjení a nakládání. Některé šutry jsou sakramentsky velké a pod paličkou nechtějí pukat tak, jak bychom si představovali. Dá se říct, že zde probíhá soustavné bušení do kamenů, které se jeví v některých případech spíš jako gumové. Konečným výsledkem je pak to, že některé kbelíky jsou k prasknutí vyplněny jen jedním kamenem, který ještě vyčuhuje až k oušku a jejich váha dost přesahuje deset kilogramů. Obsluha rumpálu si dnes bude "užívat". Do signálu ohlašujícímu polední pauzu vyklízíme odhadem polovinu materiálu. Zbývá zde ještě jeden obrkámen, který  před opuštěním pracoviště škádlím paličkou a po chvilce soustředěného náporu dochází k jeho  "buněčnému dělení" na tři kusy se kterými už se bude dát pohnout. Na povrch vylézám lehce orošen.

Meteorology slibovaný sluneční svit je kdo ví kde. Nad Suchdolem je prostě zataženo a rozdíl od včerejška je jen v tom, že dnes nemrholí a nefouká, což je ostatně lepší. Posilňujeme se na další kbelíky. Debatujeme o možnostech, které nám předkládá tato lokalita a přemýšlíme, jak s nimi naložit. Při polední pauze se s námi pro dnešek loučí Honza, ale objevuje se zde Franci se svojí nabídkou pomoci. Nemáme sebemenších námitek, neboť materiálu je dole stále ještě dost. Říkám Igorovi svůj hrubý odhad na dalších minimálně padesát kbelíků. Do oběda bylo vytěženo kbelíků už devadesát pět. Vzhledem ke vzdálenosti úctyhodný výkon. Jdeme dolů a střídáme si pracoviště podle dohody. Igor s Jindrou na čelbu,  já, Tomáš a Franci se střídáme po pěti kbelících u rumpálu a Anife nadále obluhuje vrátek a skládku materiálu. Během toho ještě stíhá rozdělovat materiál podle velikosti na samostatné hromady. Točíme klikou, až se z nás kouří, ale dole jako by materiálu neubývalo. Je půl čtvrté, máme vytaženo šedesát kbelíků a Tomáš musí pro dnešek končit. Zůstáváme u rumpálu ve dvou a pokračujeme stejnou intenzitou v tahání a z nepochopitelných důvodů už je na nás  znát jakási únava. Kdo ví proč? Další desítky kbelíků jedou nahoru. Materiál dopravovaný nahoru je docela různorodý,  kameny střídají písčité sedimenty. Že by už kamení docházelo? Kdepák! Při sto pátém odpoledním kbelíku přerušujeme těžbu. To už snad není možné. Lezeme se podívat dolů, abychom se podívali na výsledek dnešní práce. Dole je naplněno dalších pět kýblů a ještě není zcela dotěženo. Co dodat -  je nakopáno dalších x kamenů. Pod horní vrstvou pískovců je další vrstva o poznání míň pevná, která se dá bez velkých obtíží dobře rozebírat. Prostor na prolezení se natolik zvětšil, že lze nahlížet do jižní pukliny zcela pohodlně. Ovšem zdánlivě volná prostora je zde  ve směru spádu vrstev rovněž zaplněna sedimenty. Ve stropu jsou zaklíněné balvany a při poklepu nepříjemně duní. Jindra se pak ještě pokouší naplazit do volné prostory, ve které jsou ty minule zmiňované louže vody a jediná volná prostora (samozřejmě neustále velice nízká) vede zpět nahoru směrem k západu. Celá spodní část se jeví zcela zasedimentovaná. Samozřejmě si klademe otázku, kam příště nasměrovat další postup.  Pokusíme se v prohloubené odbočce ještě odebrat něco ze sedimentů a pokud to nebude průchodné, vrátíme se do původního směru. Což by znamenalo odtěžovat zvodnělé sedimenty ze dna a pravděpodobně provádět ubourání části stropu, což jsou vyhlídky přímo z bláta do louže. Pro dnešek ukončujeme postup a postupně lezeme na povrch. S dnešním výkonem můžeme být nadmíru spokojeni. Na povrch bylo  vytěženo rovných 200 kbelíků materiálu. A to je pro dnešek všechno, balíme a odjíždíme. Jediné co chci ještě napsat je to, že děkuji všem účastníkům akce za vrcholné nasazení.

Hawk

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode