Únor

161)4.2.2012 po dlouhé době (alespoň mě to tak připadá) pracovní akce na Kamenném ponoru s účastí téměř tradiční - Hawk, Anife a za Topas Igor.

Dnešní akce je provázena mrazem od "a" až do "zet". Sice už teplota dnes neklesla hluboko pod -20°C, ale i teplota kolem -15°C je hodně nízká a zřejmě nám bude malinečko znepříjemňovat život. Cestou děláme krátkou zastávku u jedné nejmenované říčky, která je dokonale spoutaná ledovými jezy a nabízí skvělou pastvu pro oči, potažmo pro objektiv fotoaparátu. Fascinující ledové výtvory různých tvarů "cingrlátek, pařátků, krajek a krystalických vějířků" a jak by se to dalo všechno pojmenovat, přímo lákají k tomu, aby jejich pomíjívá nádhera byla zachycena alespoň na několika snímcích. Projdeme sice jen kratičký úsek břehu řádově pár stovek metrů, ale i tak to stojí za to."Poslední sbohem" A trošku zmrzlé ruce jsou jen nepatrnou daní za tu krásu. S určitou výčitkou v duši, za původně neplánované zdržení, spěcháme pokračovat v cestě za původním cílem. Na místo přijíždíme těsně před jedenáctou hodinou. Spojovací cesta k Vavřinci je nadprůměrně zledovatělá, ale zvládáme to bez řetězů, ovšem vyjet nahoru k šachtici už není bez řetězů možné. Deseticentimetrová vrstva přemrzlého sněhu a váha vozidla dělají své. I s nasazenými řetězy musím nakonec několikrát couvat než se mi podaří vyhoupnout se až na rovinku ke vchodu. První co mě zde napadne, je to, jak půjde odemknout zámek a aniž bychom se převlékali, jdu to vyzkoušet. Díky námraze je zámek zcela nefunkční. Ani se do něj nedá vsunout klíč. Po prvním náporu bezmocnosti a úvahách, že je dnešní akce odpískaná, se mi vrací myšlenka, že to nějak přeci jen půjde a pokouším se znovu o zdolání zámku. Po nějaké době odlamování ledů a zahřívání zámku vlastní rukou se dostavuje prvotní úspěch "dírka na klíč je objevena" a klíč jde zasunout, ale nejde otočit. Další přenos tepelné energie a neslušné osahávání nakonec způsobuje, že jde s klíčem otočit a "Sezame otevři se" je zde. Takže se jdeme převléknout. Dnešním hlavním cílem zde je zprovoznit připravený elektrický vrátek s již opraveným ovládáním, potom musíme natáhnout a zabudovat signalizační vedení, které jsme zde již dlouho postrádali a nakonec budeme muset ještě provést asi nezbytné úpravy dráhy a v několika místech i profilu trasy. Uvidíme jak se nám bude dařit. Posílám dnes Anife dolů do tepla a sám se zhošťuju úkolu vázání a spouštění potřebného materiálu ve vekovních mrazivých podmínkách. Než to všechno dokončujeme, jsem skoro jako rampouch. Beru si přilbu a hurá za teplem. Ale dnešní podmínky jsou zde zcela jiné než jindy. Jakmile se otevřel poklop, je šachticí vtahován ledový vzduch dolů, takže na dně je pěkná kosa - je to poprvé co dole mrzne a co je zvláštní, část ledového vzduchu směřuje zpět ke starému vchodu, což se dá ještě pochopit (cirkulace), ale větší část je nasávána dolů Tobogánem. Navíc to míchání studeného vzduchu s tím teplejším dole vytváří hustý mlhový opar, který se nakonec s průvanem někam postupně vytrácí. Při dalším našem pohybu dole máme možnost zjistit, že studený vzduch je původní starou chodbou (dnes napůl zasypanou) zhruba ve dvanáctém metru odváděn někam k severu. Je to kousek nad největší puklinovitou poruchou, kterou jsme při zvětšování profilu chodby procházeli. Mrazivý průvan z povrchu sem fučí setrvale, takže toužebně očekávané teplo v podzemí se dnes nekoná. Dnes je stoprocentně pod nulou i dole pod šachticí. Prvním dnešním úkolem je zabudování vrátku. Hned potom jdeme natahovat signalizační kabely až na konec chodby. Zde je o něco tepleji, ale za to ovšem větší mokro. Úplně na dně kontroluji výšku hladiny jezírka a zjišťuji, že je o několik centimetrů níž, než naposled. Malý přítok do jezírka ovšem setrvává, což znamená, že se voda někudy cedí pryč. Vracíme se chodbou nahoru a signalizační kabely instalujeme do boku chodby, aby nepřekážely a nepřišly zbytečně k úrazu. Pak následuje odzkoušení vrátku. Centrála umístěná v mezipatře po nastartování velice rychle zamořuje výfukovými plyny prostor pod šachticí, což je dnes vzhledem k tomu, že díra nasává, logické. Nezbývá, než umístit ji na povrch.  Naši sestavu doplňuje právě v té době Igor a jdeme na to hlavní - odzkoušení a případné upravení dráhy. Začínáme hned odshora přibírkou jižního boku, o který se tře lanko. Postupně pokračujeme dál a níž a v několika místech je ještě nutné upravit boky a na několika místech je nutné upravit závěsy dráhy, až se v závěru dostávám až na úplný konec dráhy a odesílám dva naplněné kbelíky v tandemu s použitím světené signalizace nahoru, a ještě to opakujeme znovu. Zdá se, že všechno funguje tak,  jak má.  Místo točení klikou rumpálu zde dnes točí navíjecím bubnem elektromotor a vytahuje dva kbelíky zároveň. A řekl bych, že slušnou rychlostí. Obsluha jen mačká ovládací čudlíky a odebere a odnese kbelíky na dno šachtice. Uvidíme, jak se bude celá soustava chovat tady ve vlhku, zda bude celé zařízení tolik odolné, že vydrží tyto podmínky. Ale to budeme mít možnost vyzkoušet až příště. Pro dnešek končíme, je něco po páté hodině a Anife je už dokonale zmrzlá. Zima nahoře je ještě podstatně větší. V závětří ložné plochy dodávky se převlékáme do čistých hadříků a overal před nacpáním do pytle je nutné několikrát přelomit ... Teplý čaj z termosky je teď bezesporu na místě a je to přesně to, co jsme právě potřebovali. Loučíme se s Igorem a jedeme k domovu.

Hawk

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

162)Pracovní akce 11.2.2012 - Kamenný ponor, účast Hawk, Anife a Luky

I když se mrazy nijak zvlášť nezměnily, nakonec stejně jedeme na Kamenný ponor. Dnes vybaveni teploměrem, čerpadlem a dalšími potřebnými náležitostmi, a především chutí na zátěžový test  minule zabudovaného vrátku a konec konců i s otázkou, jak se osvědčí veškeré elektrické zařízení v tomto vlhkém provozu. Těch otázek je na dnešní den nastaveno hned několik. Jakou naměříme dole u vrátku teplotu, zda bude díra opět nasávat vzduch z venku, jak půjde odčerpat jezírko na konci chodby a hlavně jestli se voda nebude někudy vracet zpět, což by bylo určitě velice nemilé. Prvním poznatkem je hned po sestupu skutečnost, že studený vzduch je opět nasáván do podzemí. Zavěšuju teploměr zhruba do výšky dva metry, aby pokud možno nedošlo k jeho zničení a počáteční teplota je dost nízká, jen 6°C. Uvidíme později. Jdeme s Lukášem  dolů připravit čerpadlo a hadici. Přítok do jezírka je nezměněn, i když venkovní teploty jsou již dlouhodobě pod nulou, takže žádné suché vyhlídky nás zde nečekají. Ještě než se pustíme do odčerpání vody, odtěžíme bahno z jižní rozrážky, které sem bylo uloženo doslova tekuté a dnes už je valná většina vody pryč, takže to přestalo cákat a dá se to jakž takž nakládat. S odtěžováním této skládky je tím pádem spojen zátěžový test těžního stroje. Zdá se, že všechno funguje bezchybně. Po dotěžení materiálu instalujeme do jezírka čerpadlo a pereme se se ztuhlou hadicí. Po několika nechutných násilnostech (rovnání ohybů) ji nakonec strkáme tam, kde předpokládáme, že čerpaná voda bude mít snahu odtékat - do škvíry mezi stropem a odtrženým balvanem na konci v jižní rozrážce. Těch deset metrů hadice vychází tak akorát, jen s maličkou rezervou. Při zvednutí plováku se ale nic neděje - chybička v komunikaci - není zapojen kabel. Zuřivě signalizujeme poruchu a Anife neprodleně chybku napravuje. Čerpadlo se dává do práce a jezírko je doslova vysrknuto během pár minut. Lukáš mi hlásí, že to vypadá, že nám voda teče zpět z jižního boku trhlinou mezi balvany, ale jak po chvilce zjišťujeme, byl to jen planý poplach, to jen vytekla voda která v puklině byla nastoupaná. Ještě dvakrát dočerpáváme ten zbytek a pak čerpadlo přemístíme mimo. Další věc co je nutné udělat, je dobrat ručně tekuté bahno, které zůstalo na dně. Plníme několik kbelíků a nakonec se pokusíme tu řidinu zahustit hlinitou výplní vykopanou mezi balvany. Nápad se zrealizoval zcela úspěšně. Anife nám signalizuje, že je čas na krátkou pauzu na sváču. Nářadí nám samozřejmě rázem padá z ruky. Jak se jedná o radovánky, nenecháváme se pobízet. Dnes se piknik koná pod šachticí u vrátku, ale je zde pěkná kosa, nutno ovšem říct, že venku by to bylo mnohokrát horší. Po této nezbytné pauze, zase spěcháme pokračovat v započatém díle. Ještě několik (možná i desítek kbelíků), než je odtěženo všechno zahuštěné bahno a pak už jen zbývá zakousnout se do toho šutru, který nám stojí v cestě. Chvilku se sním snažíme zápolit a nakonec své snahy ukončujeme. Něco je pro příští akci připraveno k těžbě, ale není to nijak zvláštní zázrak. Budeme ty šutry muset příště ještě trošku poškádlit. Vody už něco málo zase nateklo (někomu i do kalhot), což Anife teda vůbec nezávidím a tak raději balíme. Ještě než vytaháme materiál na povrch, tak určitě obstojně zmrznem a potom ještě to převlékání (zaručeně hodnotné...) Teplota dole klesla ještě o tři stupně na pouhé +3°C a těsně pod šachticí je zaručeně mínus. Víko zavíráme těsně před pátou hodinou. Anife ještě hlásí stav těžby, bylo uskutečněno čtyřicet sjezdů po dvou kbelících suma sumárum osmdesát kbelíků a něco od minula. Na meziskládce je kolem 110 kbelíků. Ještě něco se sem vejde, ale už by bylo vhodné, aby mrazy polevily, aby se dalo odtěžit na povrch. Uvidíme příště.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

163)18.2.2012 Pracovní akce - Kamenný ponor - účast: Hawk, Anife a za Topas Igor

Uběhl týden ve znamení mohutných změn v meteorologických podmínkách. Tuhé mrazy ustoupily a místo toho se dalo do sněžení a větru a vůbec né jen tak nějakého. Dva dny nepřetržitého sněžení a silný vítr proměnily silnice na Vysočině v jednu velkou závěj a absolutní kolaps dopravy na většině silnic i železnic byl na světě. My poseroutkové jsme zalezli ke kamnům a pro jistotu nikam nevyjížděli a ti odvážní vesele vyráželi do světa a zhoršovali již tak špatnou průjezdost komunikací. Ještě ve čtvrtek vypadala situace dost beznadějně a už jsem si říkal, že plánovaná akce je v ohrožení, ale v pátek sněžení ustalo a sjízdnost byla díky odvážným silničářům obnovena. Takže nakonec v sobotu vyrážíme podle plánu, jako by se "nechumelilo". Jen ještě nevíme jak dopadneme na Suchdolsku. Pro jistotu máme sebou lopaty a samozřejmě sněhové řetězy. Cesta mezi Suchdolem a Vavřincem bývá v zimním období taky docela zafoukaná. Velký kus cesty je slušně protažený, ale nejhorší úsek nás teprve čeká. Při nájezdu na méně používaný úsek se během pár metrů boříme do hlubšího sněhu a nezbývá než vystoupit a popadnout lopaty, upravit trošku terén, nasadit řetězy a pokusit se o průnik. Daří se nám popojet tak do půlky cesty a zde nás zastavuje další, poněkud hlubší závěj, opět bereme do ruky lopaty. Vyprošťujeme vozidlo a daří se nám prorazit na druhý pokus až na místo. Vzhledem k tomu, že jsme tak dokonale předehřátí, jdeme obhlídnout naši odjezdovou trasu a pro jistotu ji rovněž lopatami upravujeme. Než úpravu závějí dokončíme, je téměř jedenáct hodin. Nicméně velkým pozitivem je dnešní venkovní teplota, která se pohybuje lehce nad nulou, což nám připadá oproti minulému týdnu jako úplná pohoda. Připravujeme vše potřebné pro těžbu na povrch a jdeme na to. Za hodinu a půl je materiál uložený pod šachticí na povrchu, následuje krátká pauza na sváču a pak jdeme zabojovat s těmi uvolněnými kameny od minula. Očekával jsem, že bude čelba opět zatopena vodou, ale kupodivu je zde vody troška, přestože se přítok nezměnil. Čerpání vody tedy pro dnešek odpadá a jdeme přímo rozbíjet kameny. No a jak jinak než zde bývá zvykem - prostor není nijak velký, zato kameny velké jsou a nechce se jim vzdávat tak lehce. Je to doslova úmorná a zdlouhavá záležitost a ta trocha vody se spolu s hlínou postupně mění v dokonalou břečku, ve které se doslova a do písmene vyválíme jako čuňata. Veškeré nástroje jsou jedno bláto, násady úžasně kloužou v zablácených rukavicích, a je div, že nedojde k žádnému úrazu, vlivem vyklouznutí nástroje. Během těžby ještě dochází k několika drobným zádrhelům, jako že se někde zasekne lanko a zdemontuje rolnu, pak se uvolní spoj posledních dvou drah a vlivem poklesu  té poslední se zablokuje při dopravě vozík a trhá se lanko. Oba plné kýble se poslušně vrací až na konec. Takže jdu opravovat. Než opravu dokončím, Igor rozbíjí kameny a skoro úplně se zarovnává na čelbě. Pokračujeme v těžbě a celkem bez dalších potíží. Jakmile je zásoba odtěžena, střídáme se. Jdu pokračovat v rozbíjení kamenů ... Ale čas je neúprosný stejně jako Anife, která signalizuje, že je nejvyšší čas to pro dnešek ukončit. Co se dá dělat, tak tedy pro dnešek končíme. Než vyklidíme materiál a vylezeme na povrch je půl osmé večer. Pod šachticí je poskládáno 100 kbelíků materiálu, ale únava je téměř dvojnásobná. S výkonem můžeme být spokojeni, loučíme se s Igorem a rozjíždíme ke svým domovům.

Hawk