květen

209)11.5.2013 Pracovní akce - lokalita Kamenný ponor, účast Hawk Anife, Libor a Vašek

Od poslední akce uběhl už nějaký ten den, ale hlavně ponorem proteklo hodně vody. Poslední měření průtoku proběhlo 20.4.2013 a ten den činil průtok průměrně 16,675m3 vody. Jak se situace s vodou změnila po jednadvaceti dnech budeme vidět co nevidět.  Anife a Libor slyší vodu už na povrchu, já ji tedy neslyším, takže bude průtok relativně asi malý. Jakmile jsme dole, máme možnost se na vlastní oči přesvědčit, že vody teče slále dost. Měříme nejprve tradičně kolik. Pět litrů nateče v průměru za 36 vteřin. Výpočtem lze zjistit, že to dělá cca 0,1386l/sec, to je 500l/hod, čili 12m3 za den. Když zprůměrujeme dva poslední vypočítané průtoky a vynásobíme počtem dní mezi měřením, vychází nám, že zde proteklo za těch 21 dní něco kolem 300m3 vody. Na místní poměry to není zas tak málo. Předpokládám, že už nebude čelba zatopená. Na to je průtok malý. Můj odhad se potvrzuje, je zde jen tradiční jezírko. Při bližším zkoumání pokud byla voda nejvíc nastoupaná, nacházím na závěsné dráze zachycené kousky materiálu organického původu (zřejmě kousky kůry) a je vidět, že byla voda nastoupaná ještě o nějakých dvacet centimetrů výš, než tomu bylo 13.4. To bylo naposled, co jsme byli revidovat stav na čelbě a ta byla tehdy zatopená až po dráhu. Dlouhá pauza se nepříznivě projevuje na technice. Přepravní vozíky jsou značně zatuhlé a odmítají se dát do pohybu. První spouštění se tak stává docela utrpením pro obsluhu a různé škubání a pocukávání za lanko má navíc za následek, že se lanko zaklesává tam kam nemá a nakonec to nejde ani nahoru. Libor jde hledat závadu a já zatím plním dole kbelíky kamením. Pak se jako mávnutím proutku zase všechno dává do pohybu a zase to celkem funguje. Problém je u poslední rolny, kde se lanko může dostat pod ni a pak to nejede. Do příště musím připravit nápravné opatření, aby se to nemohlo stávat, protože když zde budou jen dva lidi, tak ten dole se může uběhat (vlastně vzhledem k průleznému profilu - ulézt). Postupně se dotěžuje všechen materiál, který zde byl připraven. A pak se pouštíme do revidování stavu stropu a čelby. Zbylo zde ještě několik uvolněných kamenů, které bude záhodno sundat, aby pak někoho nepřekvapily, pokud by mu přistály za krkem. Zpočátku to vypadá celkem snadně. Některým stačí docela málo, až na jeden kousek ve stropu, který se zde houpá jak kostelní zvon a nechce se mu dolů. Je to nepříjemná situace. Kámen je z obou stran jakoby zavěšen na nevelkých výstupcích, ale nejde z nich zesmeknout. Zřejmě by sám ani nespadl, ale nechat si ho nad hlavou není nijak příjemné, jelikož je pacholek dost těžký, aby mohl hodně ublížit. Takže rozhodnutí je jasné, musí dolů. Líp se to rozhodne, ale vlastní provedení je děsné. Prostoru na manipulaci s nářadím je zde málo, pokud chce člověk zůstat mimo dosah kamene při jeho uvolnění. A pokud se posunete do výhodnější polohy pro manipulaci, jste s největší pravděpodobností v jistém ohrožení, že vám spadne na nohy, ale předtím vám ještě zlomí nos. Nejdříve se pokoušíme o shození z bezpečného místa. Bohužel to nejde a je to značně vysilující. Střídáme se s Liborem po krátkých časových intervalech ve snažení. Sice dochází k jistému drobnému posunu směrem dolů, ale jak je vidět, zdaleka to nestačí. Provádím detailní průzkum situace ze všech stran a docházím k přesvědčení, že pokud ho chceme sundat, budeme muset palicí urazit kus boku, na kterém se pohupuje. Takže nezbývá než se nasoukat k němu, nohy dát někam pokud možno bokem kdyby vypadl a bušit palicí, kam je třeba. Není to teda vůbec příjemné. Nedá se to v takové poloze moc dlouho vydržet. Rány nepočítám, ale znatelné trhlinky se po chvíli přeci jen ukazují. Změna polohy na bezpečnou a změna nářadí, palice za pajsr. Uvolňujeme několik menších kamenů z boku, kde ten šutr drží, ale stejně je to pořád málo. Zůstal viset zhruba jen na pěticentimetrovém malém oblém výstupku. Anife signalizuje, už asi půl hodiny, že je čas na přestávku, takže to  prozatím vzdáváme a lezeme nahoru, jsou skoro dvě hodiny odpoledne. Libor musí pro dnešek končit, ale dorazil Vašek, takže budeme pak dole zase dva, což je v těchto místech velice záhodno. Po krátkém občerstvení na májovém deštíku jdeme opět dolů a pokračujeme se snahami uvolnit ten "zvoneček ze závěsu". Postupně pajsrem oťukáváme to místo na kterém to všechno drží. Další dva centimetry jsou pryč. Pohupujme s tím kamenem kupředu a zpět, jak jen to jde, ale prostě to nestačí, pořád dokonale visí. Pajsrem už to nejde, palicí není co urazit, jediné co lze ještě zkusit je majzlík a pokusit se odštípnout ten zbylý kousek toho ideálního závěsu. Ovšem to znamená se opět nasoukat hodně blízko k němu. Jsem přesvědčen o tom, že je to asi jediné dostupné řešení a že je zde dost místa pro oba (pro kámen i pro toho, kdo se o to pokusí). Jdeme na to. Během chvilky je kámen dole, odhad byl opět správný. Pak už jen podrtit na přijatelnou velikost vhodnou k přepravě. Dokončujeme začištění čelby, odkud ještě vylamujeme dva menší nedržící kameny a za za nimi se objevuje další ze svislých korozních trhlin, vyplněná sedimentem. Její šířka je místy do deseti centimetrů, směrem kupředu se o něco zužuje. V její horní části je sediment dokonale zrnitý a ve spodní části je struktura jílovitá. Čistíme trhlinu do hloubky víc než půl metru, kde narážíme na skalní přepážku. Stav čelby díky této trhlině skýtá opět jisté  možnosti postupu, ale dnešní čas už pro tyto aktivity není příliš výhodný a navíc jsme valnou většinu našeho fyzického fondu už dnes spotřebovali, takže další postupy necháme na příště, až budeme odpočatí. Balíme si fidlátka a lezeme jak šneci nahoru. Přes všechny dnešní nepříznivé okolnosti bylo na meziskládku vytaženo přesně 70 kbelíku materiálu. Venku nás omývá opět ten májový deštík, jako by nestačilo, že jsme se celý den povalovali v potoce... holt změna je život.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

210)20.5.2013 Mimořádná akce na Kamenném ponoru - účast Hawk a Anife

Pondělí je taky dost dobrej den pro akci v jeskyni. Počasí  nám tentokrát přeje, je příjemně slunečno a modrá obloha je tu a tam zdobena malebnými mraky.Mohlo by se uvažovat i tom, že je škoda zalízt pod zem, když je dnes tak krásné jaro. Dnešní plán je ale jasný a na lelkování na povrchu v něm není místo. Stěhujeme dolů potřebné nářadí a následuje tradiční měření průtoku, který je dnes viditelně menší než posledně. Pět litrů natíká za 53 vteřin, což je 0,094l/sec. Výpočtem lze dojít k dalším hodnotám a to například, že za 24 hodin proteče do podzemí už jen 8,1m3 vody. Na čelbě bude tedy jen klasické jezírko, což nám zajisté vyhovuje. Dnešním cílem je vybourat kangem překážející kámen ve spodní části čelby a pak se pokusit o další přibírku kolem svislé pukliny, kterou jsme minule postupně obnažili. Jedinou nepatrnou dnešní nevýhodou je to, že jsme jen dva. To znamená, že jeden je dole a druhý u vrátku. Úkoly jsou rozděleny a jdeme na to. První část dnešního úkolu nám zabere i s přípravou téměř tři a půl hodiny. Pak je vyhlášena pauza na oběd, to se dovídám, že bylo vytaženo 28 kbelíků kamení. Po půlhodinové přestávce jdeme opět dolů. Na pořadu je přibírka. To prezentuje, že za stálého rachotu techniky se pokoušíme rozšířit středovou svislou puklinu na přijatelnější rozměr. Postupně se probíjíme o něco kupředu. Změna oproti minulému stavu je odtok vody, který se mírně přesunul ke středové puklině, kde se voda doslova cedí nějakou spárkou mezi kameny. Je to krásně vidět podle prachu, který se různě usypává na vodní hladinu a ukazuje odtokovou cestu. Přibírku dokončujeme a na povrch se dostáváme v šest odpoledne. A to je k tomu mimořádnému pondělku vše. Příští akce bude ve znamení těžby.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

211)25.5.2013 Pracovní akce: revize lokality Kristýna a po té Kamenný ponor. Účast: Libor, Mike, Hanka a Hawk.

Kristýna - po dlouhé době probíhá revize stavu lokality. Pro některé z nás je to na této lokalitě premiéra. Zdejší velkou zvláštností je zbarvení vápenců. Převládající barva je zde růžová v různých odstínech sytosti. Možná by lokalita snesla i název "Růžová Kristýna". Po úplném zaplavení a následném prudkém poklesu vodní hladiny je všechno dokonale vypulírované. Další zvláštní skutečnost, je zde nezvykle velké množství brouků z čeledi střevlíků a jsou jich zde doslova desítky. Člověk si musí dávat pozor kam šlape, aby nedošlo k masakru. Bohužel s sebou nemáme žádnou nádobku do které bychom je odchytali a vynesli na povrch, kam spíš patří. Zřejmě by to asi chtělo provést příště nějakou záchrannou misi. Co se týká dna lokality, je zde vodní hladina téměř po strop. Dle mého názoru by určitě stálo za to se zde ještě o něco pokusit, minimálně ubourat kousek stropu, aby bylo jasnější, zda se dá někam postoupit. A je pravděpodobné, že jisté možnosti zde nepochybně jsou. Závěrečnou fází dnešní revize je vytažení dřevěných dopravních líh, které byly vodou přemístěny do jiného místa a zub času na nich docela zapracoval.

Kamenný ponor - po pondělní akci zde na nás na čelbě čeká kupička materiálu, takže jdeme těžit. Ovšem pro dnešek zde postrádáme strojníka Anife, což je osvědčená obsluha všech vrátků a přes to, že jsem dostal slovní instrukce, jak nejlépe vrátek obsuhovat a co sledovat, a veškeré tyto návody jsem předal Mikovi a Hance, kteří zde dnes budou zařízení obsluhovat, není doprava zpočátku plynulá jako jindy. Jak je vidět, určitá úskalí se vzápětí projevují. Zřejmě to bude chtít, aby nás pro příště strojník zaučil přímo na místě. Po počátečních potížích se těžba postupně upravuje do přijatelného rytmu a kolem půl třetí odpoledne je vytěženo. Mike s Hankou dnes budou končit, neboť mají ještě jiné povinnosti, takže zůstaneme s Liborem jen ve dvou. Vzhledem k tomu, že jsou v čelbě a ve stropě různé trhliny, bereme si dolů na pomoc kango, kterým se pokusíme ještě něco přibrat. Nejprve ovšem provádíme revizi stability kamenů ve stropě, některé kousky jsou pro jistotu raději strženy, protože tam držely spíš silou vůle. Pak se vrháme na úpravu čelby. Hlavní pozornost se snažíme věnovat především místu, kudy odtéká voda a postupně uvolňujeme u dna několik kamenů. Ovšem pak nás nejdříve překvapuje dost zvláštní poznatek, a to, že z pukliny na jižním boku je znatelný, sice jen malý přítok vody a hned deset centimetrů od ní severním směrem je druhá škvíra, kterou voda odtéká. Pokoušíme se uvolnit další kameny ve dně, abychom tu situaci víc vyjasnili. Po krátké době se nám daří otevřít volný odtokový trativod, což je po dlouhé době opět kousek volné cesty pro odtok vody a je to rozhodně velice povzbuzující zjištění. Voda parádně odtéká a to je hlavní. Že by se zde konečně začalo blýskat na lepší časy? To dnes ještě nedokážeme s určitostí tvrdit. Ve zbývajícím dnešním čase se ještě pokoušíme uvolnit nějaké kameny z čelby, ale nejde to vůbec snadno. Postupně zde sice narůstá hromádka materiálu, ale tím to taky pro dnešek končí. Na povrch se dostáváme těsně před sedmou hodinou večer a tím dnešní akce končí. Další plánovaná akce je až za čtrnáct dní a to je ještě výjezd za jinými zážitky, tak nevím, jestli by nechtělo vložit do toho mezičasu nějakou akci mimořádnou?

Hawk