Červen

6.-8.6.2014 Topasácký víkend - oblast Javoříčských jeskyní, co se týká účasti - dalo by se říct že byla poměrně hojná.

A co napsat o celém víkendu?  Asi by se to dalo vyjádřit několikastránkovým povídáním, ale to by bylo časově náročné. Takže prostě a krátce: příjezd na místo v pátek během odpoledních až večerních hodin, večer oheň a volná zábava. Sobota návštěva jeskyně Za hájovnou, hodně zajímavý zážitek, nádherné prostory, obrovský potenciál pro další výzkumy. Někteří návštěva Mladečských jeskyní, arboreta Bílá Lhota, pak ještě odpolední vycházky. Večer živá hudba, až do pozdních, nebo možná brzských ranních hodin, což se podepsalo na kvalitě spánku. Neděle - návštěva Javoříčských jeskyní a pak více či méně odjezd k domovům. Co k víkendu dodat - spousta zážitků velice pěkných, až na některé zvláštní neočekávané kontakty s nejeskyňářskou veřejností, ale s tím se tak nějak nutně musí počítat. Jednoduše by se asi dalo říct, že v životě je asi nejhorší srážka s .....(ať si tam každý doplní to slovo, které mu nejlépe vyhovuje). A to je asi vše o společném víkendu.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

256)21.6.2014 lokality Kamenný ponor a závrt U hrušky. Účast: Hawk, Anife, Vojta,  Jakoubek, Zdenda, Honza Štěpánek, Jindra, později ještě Lukáš Hubert a Natálka, na samý konec akce doráží Mike a Igor.

Po  dlouhé době se opět vracíme na naše lokality a jdeme pokračovat v nelehkém průzkumu. Původně avizovaná účast se postupně snížila z různých důvodů natolik, že dopolední počet účastníků nám umožňuje obsadit jen jednu lokalitu a v sedmi lidech je to Kamenný ponor. Zahájení dnešní akce je posunuto na osmou hodinu ranní, ale stejně než se nakonec všechno rozbíhá je nejméně půl desáté. Pod šachticí je od minulé akce nasypáno asi padesát kbelíků materiálu, které je třeba nejprve vytěžit na povrch a dole čeká k těžbě hodně velká kupa různorodého charakteru - od hlíny až po velké šutry. Takže jdeme dolů chystat kameny,  než se rozjedou stroje. Hned po sestupu na dno šachtice jsem trošku překvapen tím, že od starého vchodu dnes přitéká voda. Je to sice jen nepatrné množství, ale vzhledem k dlouhodobému vodnímu deficitu, by se dalo spíš očekávat, že vyprahlá půda na povrchu veškeré dešťové srážky dokonale vstřebá a do podzemí se nedostane nic. Je to prostě nějak jinak, voda dnes teče. Dole se stav stropu nezměnil, nic dalšího samo od sebe nespadlo, tak se hned pustíme do porcování kamenů. Stav kyslíku a CO2  ve vzduchu je dnes podstatně lepší než minule, takže je snadné mávat kladivem. Postupně plníme všechny volné kbelíky a nakonec se těžební lanovka dává do chodu, takže můžeme v rámci možností pokračovat v nakládání a odtěžování. Naše "poklidná" činnost je asi po hodině a půl narušena písemnou zprávou od vrátku, že převodovka vykazuje nějakou závadu - tak to nám teda zrovna chybělo ke spokojenosti. Takže pro dnešek to zde bude znamenat konec. Ještě jdu trošku osondovat strop v nejvyšším místě, zkouším roxorem propíchnout hlinité výplně, výsledek je v různých místech různý. Někde narazím na kameny hned po vpichu, ale jsou zde i místa, kam lze roxor lehce zapíchnout do hloubky metru, téměř bez odporu. Poklepáváním na vyčnívající kameny je jasné, že je zde všechno na volno. Tento stav mě utvrzuje v tom, že bude nutné tady provést vyztužení stropu (hornickým způsobem - stojky, stropnice a zátah), alespoň v místě kde se bude nakládat materiál. Jenže pro zabudování výztuže se bude muset nejprve všechno odtěžit a to momentálně nejde. Lezeme nahoru, mezi tím už obsluha demontovala vrátek a posílá ho na povrch. Je právě 11.45 , zde pro dnešek končíme a je rozhodnuto přesunout se na závrt U hrušky, kde rovněž můžeme pokračovat v bádání. Po přesunu dáváme pauzu na oběd, odjíždí pro dnešek Zdenda a posiluje nás Lukáš a Natálka. Při poslední akci na závrtu bylo pokračováno v odtěžování částečně zasedimentované pukliny a celkový postup puklinou je určitě minimálně čtyři metry na vzdálenost a alespoň dva metry na hloubku, přičemž dno je dokonale stupňovité. Od minulé akce zde zůstalo několik obnažených větších kamenů, které odtud vyndat bylo nad síly badatelů, takže by měly ke slovu přijít Hilti nábojky. Jenže dnešní den se zřejmě technika rozhodla stávkovat. Tentokrát se nechá dlouho přemlouvat elektrocentrála a nakonec, ač zjevně nerada, na podesáté zůstává v chodu (to už ale Jindra odjel pro náhradu).  Dole se už mezitím kope a překážející šutry dál překážejí. Jdeme obhlídnout situaci, všecho je na vrtání nachystáno, ale po podrobnější prohlídce se mi zdá, že by se daly ty kameny vykulit nahoru bez rozstřelování. Tak se do toho hned pustíme. Postupně nahoru přesunujeme všechno, co zde překáželo. Nahoře se pak zbytek týmu "zaučuje" na kameníky. Dole jdeme pokračovat v kopání sedimentů, které jsou důkladně proloženy různými kameny, až nakonec narážíme na tak velký, že s ním nejde pohnout. A teprve teď přicházejí na řadu zmiňované nábojky. Na čtyři dírky,  jak by klasik řekl, dokonáno jest - (centrála ještě stále běží). Po ustřílení překážejícího kamene se úplně vepředu dá pokračovat směrem dolů. Je odtud vidět kamenitá ucpávka v nadložní části pukliny a šutry jsou potaženy jemnou vrstvičkou blatíčka, což je možný pozůstatek toho historického hydropokusu. Ovšem postupným odkopáváním dna a vyprošťováním zaklíněných kamenů zde narážíme na volné mezery, kterými je vidět do volné svislé kapsy. Ovšem průhled je tak malý, že se nedá v této situaci říct nic konkrétního. O to větším úsilím se zde Jakoubek, který je zrovna na čelbě, snaží vytahat co nejvíce kamenů, které brání ve výhledu. Ovšem časový limit, který dnes mají kluci z Vysočiny k dispozici neúprosně končí, takže vyklízejí pole a zůstaváme nakonec jen ve složení já, Jindra a Anife. Po vyproštění dalších kamenů a několika kbelíků jemnějších materiálů (na čelbě se činí Jindra - na mě je ten prostor těsný) se opravdu potvrzuje přítomnost volného pokračování kousek dolů a pak za výklenkem dál ve směru pukliny. Ovšem dole v puklině zůstává stále ještě jeden zaseknutý kámen a nahoru se mu moc nechce. Nakonec za něj Jindra uvazuje lano a pokoušíme se ho vytáhnout, vždycky se jen pootočí a zapře se na podloží o vyčnívající kámen. Po nezbytné úpravě podložní části (vyndání asi dvou menších kamenů) je cesta volná. Ale i tak nás to stojí dost sil dostat ten šutr nahoru. Kámen je dokonale korozně zvrásněný (proto se z něho to uvázané lano nesmeklo). Anife jen lituje, že je tak velký, že nepůjde vytáhnou až na povrch, aby mohl být umístěn do depozitu na její skalce. Někdo se za námi přišel podívat - z nového světla v podzemí se nakonec vyklube Mike, který se šrotí na zkoušky a potřeboval si na chvíli oddychnout, tak kde jinde než v jeskyni. Přišel právě včas, cesta kupředu je "otevřena". Volná svislá část pukliny je hluboká cca dva metry šířky max. 30 cm, stěny jsou čisté,  krásně korodované do struktury struhadla a je zde skoro metr kolmo zaříznuta do generelního směru. Takže v nadložní části jakoby za rohem pokračuje někam kupředu, ale jak ukazují pokusy jak Jindry tak Mika (pro mě je takový profil tabu) protáhnout se jen na dno je víceméně nemožné, natož možnost se podívat za roh. Jindra alespoň zkouší dokumentovat prostor za rohem fotoaparátem. Podle snímků je jasné, že puklina je určitě kousek, možná i kus volná. Foto: Jindra Dvořáček

Takže příště něco bouracího materiálu a rozšířit přístup a pak se uvidí ... Balíme fidlátka a končíme.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

257)Závrt U hrušky - víkendová akce pátek 27.6. 2014 - účast: Hawk, Jindra, Jakoubek a Honzík Štěpánek.

Celý týden čekání na víkendové kopání ...  protože sobota je bohužel zaplněna pracovními povinnostmi, tak se pojedeme poprat s meandrující puklinou již v pátek odpoledne, abychom si taky trošku užili švandy. A kopáním se to úplně nazvat nedá, protože puklina je v masivu, takže ke slovu se dostanou majzlíky a paličky, či podobné hračičky. Na místo činu se dostáváme tak kolem třetí odpoledne a hned se pouštíme do přisekávání boku, aby se průleznost krapet zvětšila. Když to tak sleduju, kde je nějaká spravedlnost? Hubeňour mnohdy prostě proleze a my ostatní s "větší prostorovou výrazností" se musíme chca nechca prosekat a někdy to ani nejde... Zde nás kupředu ale popohání z pukliny vycházející průvan, takže nehledíme na bolavé klouby a nasazujeme všechny dostupné kamenožrouty. Zhruba po hodině a půl usilovného rachotu je v puklině nalámána už slušná hromádka šutrů, tak odtěžíme a opět se pouštíme do dalších pokusů o rozšíření profilu. A docela se nám dnes daří. Další dvě hodiny a hromada umlácených kamenů je připravena pro zítřejší družstvo. Na povrch se dostáváme v osm večer, balíme a jedeme domů.

258)Sobota 28.6.2014 účast: Libor, Jindra, Jirka Slavík, Vašek, Mike a Pepe

Na desátou se tato sestava má sejít za účelem bádání na závrtu. Podle všech dostupných informací se tak i stalo. Dole je čeká v prvé řadě odtěžení té kupičky kamínků a pak se mohou pokusit o další postupy proti větru do nitra Suchdolské planiny. No nebudou to mít úplně tak jednoduché, protože některé odloupnuté kamínky byly trošku větší a tím pádem i těžší a prostoru na rozbíjení paličkou tam zase tolik není. Ale jak známo obecná charakteristika jeskyňáře jako takového by se dala shrnout do několika vlastností: je silný, tvrdohlavý, neústupný, nebojí se tmy a mokra, je neskutečně šikovný, vynalézavý, umí používat hlavu, krumpáč, polní lopatku, pajsr, majzlík, kladívko, lano a smyčky, někteří umí i nějaký ten uzel, ale co především, neumí se vzdávat a nezná slovo - to nejde. Zřejmě bych našel i nějaké další superlativy, ale mohlo by to pak znít jako vychloubání. Samozřejmě, že jsou i dokonalé diametrální výjimky, ale těch není naštěstí tolik ... Ale jak jsem někde v textu  výše předeslal, nebudou to mít jednoduché, ale jak je znám, určitě si poradí. A tak se i stalo. V odpoledních hodinách pak provádějí soustředěný útok na rozšíření sledované pukliny a rovněž úspěšně. Telefonicky pak zjišťuju nové poznatky, jak se na akci dařilo a nejen mě to zajímá, ale najdou se i další zvědavci, takže nakonec mě Jakoubek a Vojta nahlodávají natolik, že v sobotu ve večerních hodinách se rozhodujeme k dalšímu víkendovému útoku.

259)Neděle 29.6.2014 účast: Hawk, Anife, Jakoubek, Vojta a Libor

Opět na desátou dopoledne dorážíme na závrt. Máme připravený materiál na vybudování lanovky, aby se nemusely kbelíky a kameny podávat takový kus růčo. Jindra dovezl  a zprovoznil centrálu, ale byl nedopatřením přepnut jeden přepínač, takže šťáva jaksi nedotekla na místo určení. Lanovka byla vyměřena, připravena, vrtačka na kotvy rovněž a nic. " Nepřitéká" toto konstatování se tentokrát netýká vody, ale proudu. Ostatní odmítají čekat na zprovoznění lanovky, a začnou odtěžovat ručně. Jakoubek se jde podívat nahoru, jestli nějaký potulný filuta nečornul centrálu, ale vše je na svém místě a dokonce i vrčí. Ale to je tak vše. Balím vrtačku a lezu  nahoru zjistit co se děje a odzkoušet přímo na centrále. Výsledek je stejný, stále nepřitéká... pak kontrolou přepínačů zjišťuju, že  nějakým nedopatřením je jeden v poloze "O", to je prostě ta správná páčka a rázem "přitéká". Než se opět přemístíme dolů, je téměř dokonáno - vytěženo. Nicméně tu lanovku stejně zabudujeme a pak se vrháme na další domlouvání  skalnímu masivu. Ještě než se pustíme do přisekávání, pokouším se najít nejlepší výhled do pukliny. Vypadá to docela pěkně. Když člověk sundá přilbu, aby mohl hlavu dostat co nejdál, je vidět odhadem několik metrů (typuju tak 5) kupředu a to směrem dolů do masivu. Puklina je stále volná, má charakter meandrů, takže dokonalý výhled je těmi zatáčkami prostě omezen. Očekávané rozšíření je prozatím v nedohlednu - nejbližší meandr, který je v cestě, je tak dva metry vepředu. Přisekáváme levý bok na potřebnou šířku a volnou mezeru skoro celou zaplňujeme. Dnešní polední pauza je nakonec až na druhou hodinu, a protože je neděle, jedeme na řádný oběd do Ostrova. Po obědě se ještě na lokalitu vracíme, ale v jistém oslabení, Libor už musí pro dnešek končit a Anife už taky zůstává na povrchu, takže ve trojici vytahujeme několik větších i menších kamenů, ale na hladký transport kamenů na skládku je nás málo. Konec nastává v situaci, kdy se mi daří přimáčknout si kdysi zlomený kloub na pravé ruce mezi šutr a stěnu. Tentokrát je to sice jen ťukanec, ale jako impuls pro ukončení akce to stačí. Jdeme nahoru, kde se mezitím slušně rozpršelo, konečně nějaká vláha.

Pokud bych chtěl zrekapitulovat víkendové postupy, troufám si odhadovat (neměl jsem sebou metr), že jsme celkově postoupili tak o 2,5m. A to mi připadá jako docela slušný výkon. Za deště balíme a prcháme směrem na Vysočinu.

Hawk

 

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode