Červenec

260)5.7.2014 závrt U hrušky a NAM

NAM - účast: Libor, Marek, Mike, Pepe - kontrola vodních stavů a úprava přístupové trasy - Východní větev - podle informací od této skupinky je vody tak málo, že se na běžně zavodnělých místech spíš "práší".  Letošní velké sucho může zřejmě přinést spoustu zajímavých informací z této lokality, takže určitě stojí za to využít těchto možností.

Závrt U hrušky: účast -  Igor, Jindra, Hawk, Anife, Honza Štěpánek, Lukáš Hubert a Natálka, odpoledne pak ještě Vašek, Mike a Pepe, dopoledne ještě host Mike z Tartarosu. Je nás opět slušný počet, abychom byli schopni  o něco postoupit ve zdolávání průvanové pukliny. Od minulé akce je dno ještě stále zaplněno dost velkým množstvím kamenů, takže  první fází je všechno odtěžit. Do nejnižšího místa jde Lukáš plnit kbelíky, já je tahám na laně nahoru a konečně dnes zkoušíme zabudovanou lanovku. Průvěs lana při zatížení je velký, proto obsluha nahoře provádí jisté nezbytné úpravy, takže pak se lanovka stává zcela funkční.  Po dotěžení je pak puklinou vidět určité pokračování, ale stále je šířka neprůlezná a poslední  meandr dokonale zamezuje možnosti posoudit zodpovědně situaci. Proto je nezbytné provedení další úpravy levého boku ubouráním bourací technikou. Což, jak známo je nejnudnější součást celého procesu, kdy většina badatelů pak nemá do čeho píchnout. Ovšem situace se rázem mění po dokončení přibírky. Nejprve polední pauza, doplnění energie a pak nastává odtěžení nalámaných kamenů. Odpolední sestava se malinko mění, odjíždí Lukáš s Natálkou, Anife zůstává na povrchu, dole doplňuje družstvo Vašek, Mike a Pepe. Na dno pukliny jde tentokrát Honza a je nás tolik, že nemusíme kbelíky zdola tahat na laně, ale podáváme si je ručně. Ty největší kameny, které se při vylamování odtrhli od nadložní desky podáváme nahoru bez rozbíjení (dole není tolik místa na práci s palicí) a dva největší se uvazují na smyčky a tahají lanem. Kolem čtvrté hodiny odpoledne je profil dokonale očištěn. Bouráním bylo docíleno postupu určitě metr kupředu, ale stále ještě je před námi zbytek meandru. Jindra se pokouší protlačit dolů puklinou, ale profil je tak na hranici průleznosti, takže návrat nahoru by nebyl vůbec jednoduchý. Navíc puklina dolů padá hodně příkře a není zde možné najít stupy pro nohy bez vizuálního kontaktu. Pokus o prolezení je odložen. Podtupně se všichni badatelé dole střídají, aby si mohli situaci prohlédnout na vlastní oči a pak vzhledem k času a k situaci, se rozhodujeme ještě k další dnešní přibírce levého boku. Snad se podaří ulámat celý zbytek meandru tak, abychom úplně nezavalili tu viditelnou svislici. Ovšem gravitace jak známo je zcela neúprosná. Podle známého rčení "Nahoru to nepoletí, ale dole to zaručeně najdeme" celé rozbíjení levé části pukliny i pro dnešek končí. Čas už totiž natolik pokročil a síly znatelně ubylo, že pro dnešek akci ukončujeme. Při cestě na povrch pak zjišťujme, že zbytek družsta upravoval sestupovou cestu pro zvýšení bezpečného komfortu, což rozhodně není na závadu. Akci zakončujeme společným posezením a přípravou pochutin na ohni u Mika. Jak bych zhodnotil dnešní činnost? Dle mého názoru můžeme být s dnešními poznatky i výsledky spokojeni.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

261)12.7.2014 Akce NAM a závrt U hrušky

NAM - účast: Libor, Jindra, Mike, Lukáš Hubert a Nanynka - záměrem akce je pokračování v úpravě trasy a to přesně tam, kde se minule přestalo. Dnes se týmu pro změnu podařilo zdolat skalnaté žebro, které bránilo v lepším přístupu k nedávno objevené vodní hladině, aby mohl proběhnout pokus o detailnější průzkum. Vody je po vydatném lijáku stále málo. Můžeme si jen přát, aby tento stav ještě nějaký čas vydržel.

Závrt U hrušky - Hawk, Anife, Pavel Krátký, Zdenda, Jakoubek, Vojta, Natálka - účast nad očekávání početná. Dnešní činnost je jednoduchá, minule jsme si přichystali nějaký ten kámen ubouráním levého boku pukliny a tím jsme si ji hodně slušně zasypali, takže nezbývá než jít těžit. Jakoubek nekompromisně zabírá místo dole, nad ním je Vojta o kousek výš já pak Pavel a dál Zdenda a skládku mají na startosti děvčata. Sice mi není moc jasné, jak se dole nejvyšší člen týmu smotá, ale jak on sám říká, "je to otázkou cti" si poradit. Pravda je taková, že plní jeden kbelík za druhým, případně větší kameny se podávají ručně a ty ještě větší se pak uvazují na smyčky, připínají na lano a po kouskách a s velkým funěním je postupně těch několik metrů posunujeme nahoru do přístupové chodbičky a odtud na skládku. Zhruba během dvou hodin je materiál vytěžen, ovšem je zde trošku horší situace v tom, že z pravé strany zhora vybíhá jakýsi suťák poměrně důkladně prolepený hlínou. Již minule bylo takovým menší průhledem nad kameny vidět někam nahoru do volné prostory, ale ten průhled byl tak malý, že nebylo možné naznat nic konkrétního. Dnešní stav po odtěžení nás ale donutil odzkoušet stabilitu těch zahliněných kamenů, když už pod ně máme strkat hlavu a výsledek byl zcela neuspokojivý. Vesměs všechno je zde volně ložené a v tom prudkém svahu to drží jen ta hlína a ještě k tomu blbě. Jsou zde totiž patrné trhliny, jak se postupně kameny posunují dolů. Takže když zával, tak raději řízený a pod kontrolou. Střídám dole Vojtu, abych byl, jak jinak než u toho (starý zvědavec)... Postupně jsou shazovány menší i větší kameny, pokud to situace dovoluje, tak hned odtěžovány, až se nakonec otvírá pro ty hubenější docela slušný průlez nahoru do volné prostory. V nejlepším jsme odvoláváni na nějaký oběd nebo co. Zbytek mančaftu od skládky a dopravy dezertuje na povrch tak nám nakonec taky nic jiného nezbývá. Polední pauza. Po krátkém nezbytném přerušení se opět vracíme na místo činu a odtěžujeme postupně ještě několik - těch větších kamenů, které během uvolňování toho suťáku nebylo možné v jejich pádu odchytit. Zpravidla jsou to ty na uvázání na smyčku. Než se nám podaří je dostat nahoru je družsto posíleno o část badatelů z NAM  - Jindra, Mike, Lukáš a Nanynka. Ti hubeňoři se jdou nasoukat do nově objeveného prostoru a protože mají s sebou kameru, tak dělají dokumentaci ještě panenského a nedotčeného kousku podzemí. Podle jejich informací je prostora nahoru vysoká tak kolem deseti metrů. Není to klasický komín, ale volná protora na generelní puklině, která v podstatě protíná celou lokalitu. Podle mého odhadu by se na tuto volnou prostoru dalo narazit, pokud by byl rozebrán zával u druhého žebříku. V těchto místech byl v minulosti sledován průvan, ale nedalo se s určitostí lokalizovat, odkud vlastně proudí a do toho hnusného závalu se ani nikomu nechtělo. Volná prostora směrem dolů je částečně zapadaná  nějakými kameny, které se vůbec nepodařilo nijak usměrnit, ale je vidět v tom generelním sklonu pěkný kousek kupředu, tedy v rámci skromných možností. Jsou zde vidět pod stropem opět zaklíněné větší kameny a celý povrch boků, stropu  a vůbec všeho je pokryt vrstvičkou  mokré hlíny. Takže to vypadá, že suché a čisté kameny končí a na řadu přijde bláto a zablácené kameny. Podle situace je jasné, že pokračující prostora by byla podle všeho částečně průlezná, ale kameny, které v ní jsou zavěšené, její bezpečnou průleznost mění. Nemá smysl se o to pokoušet. Bude určitě mnohem bezpečnější opět ubourat kus toho levého boku a vytvořit si bezpečnější podmínky vyčištěním té pukliny od těch zavěšených kamenů. Připravujeme dostupnou mechanizaci a snažíme se ubourat opět kus levého boku. Tentokrát je to ale dost tvrdý oříšek a to doslova. Materiál je zcela nesourodý, podle charakteru zřejmě jeskynní brekcie uložené a ztmelené v tektonické puklině. Puklina má téměř dokonale rovnou nadložní desku a prudce se svažuje do masivu. Od této desky se materiál výplní bez problému odlupuje, jen v místě toho volného prostoru jsou ve stropě vidět zahloubené rýhy. Dnes je opravdu rozbíjení toho levého boku hodně zlouhavé a únavné. Někteří badatelé už lokalitu opustili, protože čekání na ubouraný materiál bylo moc dlouhé. Nakonec jsme zůstali na místě jen ve trojici a po šesté hodině večerní jsme celou akci ukončili. Jak bude situace pokračovat dál se uvidí až příště.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Hawk

262)13.7.2014 neděle - Závrt U hrušky - Mike, Lukáš, Jindra a Věrka - akce naplánována až v poledne, takže ti co to mají daleko pak zkrátka nedorazí. Po částečném odtěžení ubouraného materiálu se otvírá  průlezná volná puklina jižním směrem, v délce podle zúčastněných badatelů tak pět metrů, obdobné výšky a šířky, do jednoho metru. Což je druhá objevená volná prostora v této části jeskyně za poslední měsíc. Podle záběrů pořízených pohotově kamerou je postup kupředu uzavřen sutí. Ovšem to není jediné místo, kam se dají směřovat další badatelské pokusy. Podle mého, zcela skromného názoru, je další možností pokračovat směrem dolů, kam rovněž bylo již včera možné  drobátko nahlédnout. Spodní část pukliny je částečně zasypána kameny, které se při odtěžování a přibírkách nepovedlo zadržet, takže pochopitelně výhledy do neznáma  jsou poněkud zhoršené. Co dodat. Snad si jen přát daší obdobné úspěchy.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

263)26.7.2014 Závrt U hrušky - Igor, Vašek, Jirka, Mike a Honza Štěpánek. Dnešní akce je opět směřována do míst objevů a hlavním cílem je rozšířit vstup do pukliny. Je použita dostupná technika a během akce je vstup v rámci možností rozšířen. Ovšem po obědové pauze se počet badatelů smrsknul jen na tři, což je pro toto místo na odtěžení kamenů dost málo. Zbylé družstvo se proto pokusí ještě o další přibrání boku a pak je akce ukončena. Pro další akci bude zřejmě potřeba o něco větší množství badatelů než dnes, aby se mohlo především odtěžit.

Hawk

 

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode