Srpen1.8.2014 Těsně před odjezdem expediční vozidla a účastníci - Expedice Papundeklem do Pobaltí .

264)2.8.2014  - závrt U hrušky. Účast: Hawk, Anife,Pepe,Vojta, Jakoubek, Honza Štěpánek, Katka, Honza Trávníček, Verča, Vašek, Libor a Zdenda. Počet lidí je natolik velký, že se opět dělíme na dvě družstva, přičemž jedno zůstává na Hrušce s úkolem odtěžit připravené kamenivo a pokusit se o další postupy a druhý tým je vyslán na exkurzi do lokalit Pustého žlebu, aby měli možnost si užít nejen kopání. Nejprve ovšem všichni sestoupí do Hrušky, aby mohli omrknout zdejší situaci. V první řadě  musíme vybudovat další lanovku, protože podávání kbelíků ručně strmou, několikametrovou puklinou je hloupost, i když počet badatelů by na to vystačil. Situace s lanovkou je vyřešena velice rychle. Dvě kotvy, lano a už to jede. Provozní zkouška - vytažení několika kbelíků, dopadá obstojně. Akorát je zde pak spousta lidí, kteří se za chvíli začnou nudit, nebo jim bude spíš zima, tak přerušujeme na chvíli těžbu, a v hlavním dómu děláme krátkou poradu, jejímž výsledkem je rozdělení na dvě družstva, jak jsem napsal o něco výše. Po odeslání exkurzního týmu nás zůstává na lokalitě jen pět, což je už na hranici únosnosti, ale pak nás ještě na počet šesti doplňuje Zdenda. A to už je akorát. Dole se snaží Jakoubek s Vojtou, já obsluhuju lanovku v puklině a přepínám kbelíky na první lanovku, zde tahá Zdenda a Vašek podává kbelíky na skládku, kde Anife staví zeď. Ovšem některé kameny jsou tzv. smyčkové, a to je potom docela veselo. Sklon lanovky je hodně ostrý, takže u těch větších musí Vojta dělat ještě doprovod, pozvedávat a korigovat směr a nahoře mi chodí pomáhat tahat Zdenda. Občas je to hustá zabíračka, ale až na pár přimáčknutých prstů a loktů, v pohodě. Z místa těžby se ozývájí čas od času i jadrné proklamace na adresu těch největších kamenů, taky je na pomoc přizvána palice a přes nedostatek místa k dobrému rozmachu je nakonec všechen dostupný materiál odtěžen. Ale to už jsou minimálně čtyři hodiny odpoledne. Bylo by jistě ještě možné v těžbě pokračovat, protože korozní žlab zahloubený víc jak metr do podloží té generelní pukliny, je ve spodní části stále ještě zaplněn kameny, ale jeho šířka kolem třiceti centimetrů tuto možnost nakonec znemožňuje. Ovšem pokud se člověk natáhne co nejníž, dá se ještě na několik kamenů dosáhnout. Po tomto pokusu ale nacházíme něco, co minule bylo ztraceno - a to je ten průvan. Fouká to zdola mezi kameny tím korozním žlabem. Po dotěžení máme možnost si prohlédnout tu objevenou otevřenou puklinu, která v horní části přechází do předtím objeveného "komína". Do uvozovek to slovo dávám proto, že to v podstatě není žádný komín, ale je to součást hlavní tektonické pukliny, která protíná celou tuto lokalitu. Podle prosvěcování volné prostory směrem nahoru je zjevné, že dutina jde hodně vysoko. Spodní část je směrem k nadložní plotně vesměs uzavřena vzpříčenými kameny obalenými blátem a tvar povrchu bláta navozuje předpoklad, že toto místo bylo zřejmě zaplaveno vodou, a ta pak postupně opadla. Ovšem zdali to bylo při tom dnes již historickém hydropokusu, se nedá odhadnout. Nicméně je dotěženo, tak přistoupíme k rozšíření korozního žlabu směrem proti průvanu, což je dle mého názoru to strategické místo. Dle dostupných možností ulamujeme všechno co se jen trošku daří, ale tím pak i dnešní akce končí, protože už je docela dost hodin, exkurzanti už se vrátili a navíc některé jedince již přepadl i hlad. Takže za všeobecného kručení žaludků balíme, jedeme se posilnit a dnešní akci ukončit k matce Němcové. Takže příště  opět na lokalitě.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

265)Víkendová bádací akce  8.-10.8.2014, lokalita závrt U hrušky

Začínáme v pátek odpoledne, po zrychlené přípravě a kvapném dojezdu na lokalitu něco po třetí odpolední hodině. Páteční složení: Já, Anife, Jakoubek, Vojta, Honza, o chvilku později Pepe a ještě o nějakou chvilku později Libor. Co nás dnes čeká je snadné uhodnout - kamení, jak jinak. Minule jsme si zde připravili slušnou kupičku, takže dnes těžba. Obě lanovky ani na chvilu nestíhají vychladnout, pochopitelně ani všichni přítomní. Do sedmi hodin večer se na skládku dostává celých 113 kbelíků a navíc ještě devět kamenů vytažených na smyčkách, přičemž některé z nich byly zatraceně těžké. Těsně před odjezdem z lokality doráží ještě Lukáš - Lumír Hubert a večer se ubytováváme ve Sloupě.  Následuje večeře u Matky Němcové a pak ještě "krátký", jen několik málo hodin dlouhý pokec všech přítomných a pak už jen spacáky a odpočinek na zítra.

Sobota: Ráno se probouzíme více či méně odpočinutí a čeká nás pokračování opět na závrtu. Zahajujeme dnes něco po deváté ranní. Dnešní sestavu ještě doplňuje Igor, Jindra, Lukáš-Lumír a Vašek. Stav nejnižšího  místa průvanové pukliny je značně členitý. Igor se pokouší kouřovou trubičkou najít zmiňovaný průvan ještě před zahájením jakékoliv činnosti, aby nebyl stav ovlivněn naší přítomností. Průvan je potvrzen a jeho rychlost odhadována na půl metru za sekundu. Z podloží vybíhají dvě poměrně velká skalní žebra a brání v dalším průniku. Sice se přes ně dá přelézt do závěrečné fáze pukliny, ale kbelík s kamením by se přes ně presoval dost těžko. Nezbývá jiná možnost něž obě žebra postupně ubourat. Ovšem tak jednoduché to pochopitelně není. Navíc vzdálenost od koncového bodu druhé lanovky se natolik zvětšila, že pro úspěšný transport jsou dole nutní již tři, a později až čtyři badatelé. Silou strojů zdoláváme to bližší žebro a o kousek ubíráme i to druhé a počet  dnes vytěžených kbelíků 107 a 8 smyčkových kamenů jasně ukazuje, že to nebylo nijak malé. Na závěr dne už pak jen připravíme materiál k těžbě na neděli, což znamená, že rozbouráme celý zbytek toho druhého, o něco většího žebírka a provedeme ještě přibírku vypouklého pravého boku o několik metrů výše, protože je to z důvodu prodlužování lanovky skoro nezbytné. Toto místo by pro přetahování kbelíků bylo zcela nevyhovující, protože by mohlo docházet k zadrhávání a případnému vyklápění kbelíků dříve než na skládce, což by nebylo dobré hned ze dvou důvodů: musely by se znovu nakládat a navíc vysypané kameny by padaly dolů na ty co je naložili, což by nebylo vůbec vhodné. Dnes končíme opět až v sedm večer. Špinaví, hladoví a žízniví se přesunujeme opět do Ostrova u Macochy do již včera jmenované hospody. Zde doplňujeme energetické zásoby dle chuti a v dostatečné míře a pak se přesouváme na místo ubytování. Večerní očista a jako včera relaxace a pokec jen kousek za půlnoc. Během dnešního dne byla ovšem trošku bouřka, takže až na nepatrné zatečení do stanových příbytků (lehce zvlhlé spacáky a pár dalších maličkostí), žádná další škoda nevznikla. Zde mě napadá, že to pro nás vlastně byla první zkušenost s vodní postelí...

266)Neděle: Po snídani balíme a opouštíme ubytovací zařízení a přesunujeme se opět na lokalitu, začínáme v devět ráno. Dnešní složení je obdobné, jen dnes chybí Vašek, nahrazuje ho Zdenda a přijíždí ještě na chvíli Libor. V původním plánu bylo dnes spáchat nějakou exkurzi, ale včera k večeru jsme si připravili takovou zásobu kamenů, že nelze odolat. Prodlužujeme spodní lanovku o několik metrů a samozřejmě provádíme její funkční zátěžový test. S jeho výsledkem můžeme být spokojení. Během dopoledne je postupně odtěžena hromádka celých 111 kbelíků a jen jeden  kámen na smyčce. Ovšem třetí den se poněkud nesmazatelně podepisuje na účastnících a to zvýšenou únavou a ztrátou elánu, prostě už toho bylo pro tento víkend dost. Po obědové pauze to balíme, z lokality pouze vynášíme používaný materiál. Venku je jak v prádelně horko a vlhko, až někteří hledají stín tak odhodlaně, jak je vidět na snímku,že ke schlazení po obědě používají i podobná místa. Zároveň je to i trénink na zdolávání plazivek. Po domluvě ještě část týmu na závěr absolvuje exkurzi do lokalit v Pustém žlebu a zbytek bádacího družstva se rozprchává odpočívat.

Zhodnocení víkendové akce by se dalo shrnout do několika slov - hodně hustej mejdan...

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

267)Pátek 15.8.2014 - závrt U hrušky, účast: Hawk, Anife, Igor, Jindra, Zdenda, Vojta a Fíďa (Jakoubek)

Netradiční den pro bádací akci, ale okolnosti nás k tomuto kroku víceméně donutily. Prostě spoustě lidí víc vyhovoval pátek odpoledne než sobota. Dá se říct, že vyrážíme přímo z pracovního procesu (tedy někteří), a na závrt dorážíme něco po třetí hodině odpoledne. Počasí je dnes tak trošku na draka, každou chvilku sprchne a přeháňka nás spolehlivě chytá při převlékání do díry, takže dolů lezeme již lehce zvlhlí. První provedená činnost je průvanová zkouška, ale dnes je možná vzhledem k atmosferickému tlaku v průvanech drobet hokej a během akce se situace opět mění. Hnedle poté následuje instalace přepravních kladek na lanovky a obsazení všech potřebných stanovišť. A pak následuje odtěžování kamenů a sedimentů ze dna pukliny. Jako vždy jsou některé kameny ve velikostech nadkýblových i nadsmyčkových, takže je nezbytné je rozdělit na "prvočinitele", prostě na velikost schopnou bezpečné přepravy. Nejprve se s touto problematikou snaží vypořádat Vojta s Fíďou (to jsou ti, co jsou úplně dole) a po nějaké době zápolení jim lezu na pomoc a na nervy, protože kameny, které se snažily odolávat všem úderům, najednou odolávat přestávají a poslušně se dělí na potřebnou velikost. Asi by měla proběhnout  pro začínající speleology výuka rozbíjení kamenů, samozřejmě s praktickým tréningem (námět pro připravované speleologické vzdělávání).  I když si osobně myslím, že v dnešní moderní době valná většina lidí pokládá takovouto činnost rukama za přežitek dob minulých a nejraději by pro podobné činnosti, jako je rozbíjení kamenů použila modernějších metod řízených počítačem. Možná by nebylo od věci používat někdy kromě síly svalů i sílu vůle - prostě jak jsme kdysi za mlada citovávali Waltera Bonattiho- "kde  je vůle, je i cesta" s maličkou českou úpravou to znělo - "kde je vůl, je i cesta". Ale dost plků. Těžíme postupně všechno kamenné a  kromě toho nezbytně i něco sedimentů, do kterých je to kamenné zabořeno. Kupředu v puklině jsou zaklíněné poslední dva velké šutry a za nimi bychom rádi očekávali onen nějaký volný průduch, odkud by mohl vycházet ten průvan, ale čeká nás lehké rozčarování. Průduch se nekoná, pouze sediment je na půl centimetru odsednut od nadložní desky. Následné průvanové zkoušky v různých místech této vysoké pukliny vykazují různé směry proudění, takže je možné, že si průvan v díře dělá kolotoč a doslova si z nás dělá p.... Na řadu přicházejí různé teorie, kam směřovat následující úsilí. Probíhá i pokus o virgulování na dně. Jisté indície se snad ukazují, ovšem názory na směry postupu se diametrálně různí. Jedním názorem je nepokračovat dolů v odkopávání sedimentů ze dna pukliny a snažit se o projítí puklinovou zónou podstatně výše, zde jsou ovšem v cestě nepříjemné závaly. Druhým názorem je pokusit se ještě zasondovat v nejnižší části pukliny, která je sice momentálně celým profilem ucpaná jak sedimenty, tak i kameny a směřovat kupředu pod závěrovou stěnu pukliny. Kde je ovšem ta pravá cesta je ve hvězdách. Pro výzkumy v krasových oblastech by se hodil spolehlivý věštec, ale o nikom takovém prozatím nevím. Takže nezbývá než pokusit se o logické zdůvodnění a posouzení navrhovaných postupů. Pokud budu prakticky uvažovat o celé situaci, asi bych se přiklonil pro zasondování ve dně, protože jakmile se pustíme do závalu, zasypeme celou spodní část pukliny kameny a to, co se pracně vytěžilo, bude zase zpět a pokud by se teorie projít závalem ukázala jako mylná, nebude již možnost se pokusit o projítí spodem. Nebo spíš se již do toho nikomu nebude chtít. Nejprve bude ale třeba celý prostor trošku zaměřit. S těmito úvahami i celá dnešní akce končí. Na skládku bylo uloženo 128 kbelíků materiálu a dva kameny na smyčce. Nahoře nás čeká totální zamračenost a zvláštní večerní světelné efekty, způsobené kdesi - zřejmě na západě zapadajícím sluncem. Lokalitu opouštíme za deště kolem půl deváté večer a nad závrtem, kromě mraků je navíc zřetelný otazník dnů budoucích.

Hawk