Červenec 2016 Tudy do nitra země

329)2.7.2016 Kamenný ponor - Hawk, Anife, Zdenda, Kuba a o něco později Vašek - celkově opět sporadická účast, ale pro tuto lokalitu (kdyby existovala stupnice oblíbenosti lokalit, byl by Kamenný ponor zajisté hodnocen v těch nejzápornějších mínusových hodnotách) stačí i těchto pár zatvrzelých cvoků, ... "že jo paní nadlesní..." Je to sice o trochu složitější a zdlouhavější, ale budeme-li chtít pokračovat, budeme si muset holt nějak poradit. Ostatně jako vždy, nic nového pod sluncem. Dnešní akce bude ve znamení částečně technického a následně těžebního charakteru. Nejprve je nutné dolů spustit značnou kupu materiálu nutného pro prodloužení dráhy, plus běžně potřebný materiál potřebný ke zprovoznění podzemního vrátku a komunikačního systému. Zatímco se všechno postupně spouští šachticí, beru si za triko dolní komunikační stanici a lezu na dolní nádraží provést instalaci. Nejprve zběžně omrknu kritické místo pod šibíkem (poslední dobou zde něco sem tam odpadne ze stropu) a nejsem zklamán. Na podlaze leží asi dvacetikilový kámen a ve stropu je připraven ke spadnutí další o trošku větší. Půl centimetrové trhliny ukazují, že jen čeká "na tu pravou chvíli", aby se poroučel k zemi. V takových případech je lepší se dohodnout na řízeném pádu za použití pajsru, než čekat až gravitace dílo dokončí sama... Než kluci naspouštějí vrátkem materiál a slezou (každý s jednou třímetrovou dráhou) dolů, je kámen rovněž na podlaze a odklizen z cesty. Musím ale říct, že ten strop je pořád horší a tím pádem nás brzy čeká nějaké zabezpečování. Ale dnes to musí vydržet. Všechno už máme na místě, tak jdeme prodloužit dráhu v chodbičce za Madonou. Má to ale jeden malý háček, místo, které musíme vystrojit je zatáčka, takže přichází ke slovu oblíbené tvarování T kolejnice za studena do oblouku, notně doprovázené různým funěním a mrčením a jistými nepublikovatelnými výrazy v hojném množství... Nakonec je dráha natvarovaná a přikotvená, ale při funkční zkoušce dochází k zadrhování vozíku ve spoji což se dalo i očekávat. Nezbývá než znovu rozpojit a přihnout úplný konec dráhy a to je úkol téměř nadlidský. Ještě že "někdo" myslel i na takovéto eventuality a sbalil do báglu i velkej hasák... A jak se praví v pohádkách "dobrá věc se podařila a pravá láska zvítězila" dráha je konečně komplet a kupodivu funguje až nad očekávání. Takže nám nic nebrání v tom, že můžeme jít odtěžovat minule připravený materiál. Je ho zde hromádka docela veliká a volnou mezerou pod stropem je cítit znatelné proudění chladivého čistého vzduchu (asi nějaký kavárenský ventilátor...) Zkoušíme první naplněné kbelíky, jde to slušně, jen zatáčka je dlouhá a do kopce, takže je třeba v zatáčce pomáhat s určitou deviací tahacího lana, o kterou se bude muset postarat nějaký "lanový deviant" - tedy nejmenší počet potřebných lidí pro dnešní odtěžování k severní rozrážce (první možná skládka kbelíků) jsou tři lidi. Takže počet je OK a jdem na to. Ovšem hnedle v zápětí se děje nějaký rozruch a podle radostných výkřiků jsem pochopil, že je zde další posila. Je to Vašek, takže další článek do soukolí nám dává možnost přesunovat plné kbelíky ještě dál, prakticky až na "nábřeží" což je hnedle vedle "nádraží" a to je prostě super... Pak už probíhá první zatěžkávací zkouška PD (přepravní dráhy) a samozřejmě i obsluhy. A funguje to přímo znamenitě. Materiál z hromady mizí jako mávnutím proutku. Po odtěžení 48 kbelíků je vyhlášena pauza protože už je čas stihnout alespoň pozdní oběd...

Venku je hic jako prase, sice pofukuje větřík, ale sluníčko neskutečně pálí. Nacpeme si bachory a každý někde ve stínu hledá vhodnou polohu ke krátkému odpočinku... To by se to lenošilo - čeká nás ale ještě další etapa a tou je vytěžit plné kbelíky na povrch a pak se bude pokračovat v odklizení materiálu z čelby. Lezu s Kubou dolů na nádraží, Zdenda s Vaškem na podzemním vrátku a Anife nahoře na vrátku. Na povrch je postupně vytaženo a uloženo všech 48 kbelíků. Dolů pak už za námi sleze jen Zdenda a jdeme ve třech pokračovat na čelbu. Už to tak dobře nejde a postupně se ten vepředu- tentokrát Kuba, vzdaluje od konce dráhy, takže se celá těžba zvolna zpomaluje. Navíc se na pravém boku chodby ukazují ty větší kameny, takže ještě palička a rozbíjení a pajsr a pajsrování. V zápalu boje opouštím místo lanového devianta a jdu pomáhat Kubovi na čelbu a plné kbelíky se do kopce snažím alespoň ručně postrčit co možná nejdál nahoru, aby je Zdenda zvládl na zabláceném laně vytáhnout...  Co si budeme povídat, je to docela bitva a opět hodnotně doprovázená mrčením, funěním a nepublikovatelnými výrazy... A kam vlastně tak kvaltujeme, že... no přece proto, abychom trošku víc uvolnili ten sice doposud neprůlezný profil a dalo se podívat do zatáčky. Podle časoměřičů prý už je půl sedmé večer a tak z posledních sil ještě kangem o kousek rozšiřujeme tu poslední úžinku... Vyhrabuju kameny a narvu se kupředu co to jde - zatáčka doleva k východu je tvořena zasedimentovanou kapsou a podle Vojty, který sem naposled pronikl, je vidět ještě kousek do volného výběžku doleva a skutečně lze říct, že je vidět do jistého výběžku doleva, který je dle odhadu možná kolem 5 metrů délky, ale ten směr... nemám teda s sebou kompas, ale je to minimálně k severovýchodu - čili se to vrací zpět k původnímu směru k chodbičce u Zlomené Madony a sklon je odhadem kolem 15 stupňů dolů. Chodbička má poměrně členitý povrch, a je zde ve stropě i drobná krápníková výzdoba. No a tam kam je až vidět bych odhadoval podle strukrury a vodou uhlazeného dna nějaký zlom dolů... Ale oko je jen oko, ani pro nějakou dokumentaci nemáme nic k dispozici. V "myší díře" mě střídá Kuba, aby se taky pokochal zcela novým a rozhodně zajímavým pohledem.  Tím zde naše dnešní snažení končí, neboť čas pokročil natolik, že balíme a stěhujeme na nádraží materiál, který je nutné vystěhovat nahoru. Než je vše, včetně nás nahoře, je po sedmé hodině. Máme toho dnes opravdu  plné zuby, ale stálo to za to. Takže zase někdy příště. Těm co měli narozky - kytička a gratulace

HawkDnes před odjezdem - "přívětivá náladovka"

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

330) 5.7.2016 v tento den přišli Konstantin a Metoděj, ale úplně jinam než na Kamenný ponor, takže opět bez posil a ve složení téměř obvyklém - Hawk, Anife, Kuba, Zdenda a Luke a v předvečer na skok Vojta. Od soboty se téměř nic nezměnilo, po šibíkem leží znovu nějaký - tentokrát malý kámen, ale dnes je kromě jiného v plánu strčit sem nějaký šprajc, aby už kameny nepadaly. A to je hnedle první věc, kterou jdeme udělat a vzápětí potom se budou odtěžovat v sobotu naplněné kbelíky. To nám zabere zhruba hodinu a opět je do čeho plnit. Dalším bodem dnešního programu je dokončit rozšíření posledního místa před zatáčkou "vracečkou", kde použijeme osvědčené "Hilti pralinky"  a konečně se tam dá nacpat natolik, že je kamsi vidět ,sklon volného pokračování je 10 stupňů, a úhel, který tato zatáčka tvoří je cca 60°, vzdálenost na kterou je vidět je zhruba 4,5 m, a vzdálenost k původnímu směru chodbičky u Zlomené Madony je cca 5m,takže pokud mě neklamou vzpomínky na hodiny geometrie je podobnost s rovnostranným trojúhelníkem jen čistě náhodná. Přímý směr by byl pro odtěžování stoprocentně lepší, než dvojitá esovitá zatáčka. A opět nastává dilema, kterou alternativu zvolit. A ať přemýšlím jak chci, přijatelnější možností se jeví jít rovně přes pílíř široký kolem 5 metrů, než jít cestou, sice menšího odporu, ale přes dvě zatáčky, z nichž ta druhá má název "Vracečka". Pro tento druhý případ by pro odtěžení po šibík bylo potřeba pět lidí a to jen pro začátek. A to zde bude i nadále oříšek - potřebný počet ochotných badatelů... Varianta většího odporu s těžbou v přímém směru pravděpodobně vyhraje. Lezeme nahoru na přestávku, cestou dělám snímek pro mykology (asi nový druh plstnatého žampionu).Během přestávky probíráme naše možnosti a výsledkem je provedení sondáže v přímém směru a pak se uvidí. Během sondáže je sice potvrzeno, že svislá puklina v přímém směru ve zcela nepatrné šířce někde nahoře pokračuje, ale my se spíš potřebujeme držet sklonu stropní desky a  ten přechází v pevnou boční výplň a ze dna vystupuje pevný vápencový blok. Postupně se snažíme odkopat vše co se odkopat dá, dokud nenaplníme všechny prázdné kbelíky dole a to je přesně 64 kbelíků. Pak už  je jediná možnost - jít všechno opět odtěžit na povrch. Přesunuju se se Zdendou ke spodnímu vrátku, dole zůstává Kuba s Lukášem a Anife na povrchu a druhá fáze odtěžení začíná. Během odtěžování doráží na lokallitu Vojta, a jde ještě dolů a pak ještě návštěva na povrchu Libor. Kolem půl sedmé večer je všechno vytěženo až na povrch a je to celkem včetně dopolední části 116 kbelíků. Balíme materiál  a dopřejeme si malé večerní posezení s vyhlídkou na "skládku"A na závěr před odjezdem jen kontrola náladovky z minulé akceJe to dnes o poznání lepší...

Hawk

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

331) Šachta za Evropou, případně Indií 9.7.2016. hostujeme u Pustého žlebu na nové otvírce této zajímavé lokality. ZO 6-25 Bim, Kajman, Selim, Janek,   ZO 6-22 Marika,  ZO 6-17 Hawk, Kuba, Honza Trávníček, za hosty Igor

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Takto je šachta popsaná v jednotné evidenci:

Podle tohoto popisu od poslední  otvírky a průzkumů uteklo už 52 let a dalo by se říct, že vzhledem k současným možnostem by bylo přímo trestuhodné se o další otvírku nepokusit a toho se fundovaně ujala skupina Pustý žleb. S přibývající hloubkou a v závislosti na určité členitosti otvíraného profilu se postupně odtěžování stává složitější a v samotné šachtici je nutné rozmístit  do několika míst takzvané "lanové devianty", kteří zajišťují vychýlení lanka se zavěšeným kbelíkem do průchodného volného prostoru. Je to stoprocentně mnohem jednodušší, než kdyby se zde mělo konstruovat nějaké technické opatření, které by zastávalo tuto deviační službu. Současná dosažená hloubka je cca 20 metrů, ale popisovaná plazivka ještě stále nebyla zastižena. Ovšem je to snadno pochopitelné, neboť po zavalení v roce 1964 se prostě nedá určit, jak vypadal terén před závalem a odkud byla vlastně ta předchozí hloubka měřena. Ovšem podle všech prognóz a stávající situace na dně současné šachtice lze předpokládat, že zbývají snad už jen maximálně dva metry. Vlastní výplň je převážně složena z kamenů různé velikosti, částečně prosypána hlínou a o správném směru postupu utvrzují zbytky původní dřevěné výztuže. Celá šachtice je průběžně pochopitelně opět vyztužována dřevěnými prvky. Jestli bude následně po dosažení volných prostor celý profil zajišťován nějakým dalším způsobem, to nedokážu říct, ale dalo by se to předpokládat. Zapojujeme se do těžební soustavy podle pořadí, jak do lokality vstupujeme, v první fázi jsem v pořadí třetí, takže zaujímám místo druhého devianta a činnost na dně mám jako na dlani. A vidím, že místní vápence se poměrně snadno rozbíjejí, to na naší domovské lokalitě je struktura materiálu trošku jiná - poněkud houževnatější. Jedinou "vadou na kráse" u funkce lanového devianta je to, že vlivem nedostatku pohybu zde začne být člověku poměrně brzy zima. Zato Bim dole se zaručeně potí a obsuha rumpálu nahoře taky. Po odtěžení všech menších frakcí materiálu se dole prostřídávají s Kajmanem a nahoře střídáme s Kubou obsuhu rumpálu, abychom se taky drobet zahřáli. Na úplný závěr si jdeme prohlídnout nejnižší část šachtice a se svolením domácích dělám alespoň nějakou dokumentaciTakže od vrchu - vstupní úžinaPřed rumpálemPohled dolů - spodní část

Pohled nahoru ze dna

"Tajná pěstírna hub"

Jsme rádi, že jsme se mohli zůčastnit na této bádací akci.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

332) 16.7.2016 Kamenný ponor - účast: Hawk, Anife, Zdenda, Kuba, Honza Trávníček, Jana a odpoledne Jindra na poslední červencové akci, neboť dva následující víkendy budou čistě pracovní. Snad jen pokud bychom si udělali nějaké to volno v pracovní dny, dala by se udělat nějaká revize s "kamerou na cestách" - to je prozatím jen takový plán, pokusit se udělat nějaký záběr tam, kam se ještě nedá prolézt, ale to značně předbíhám všem událostem. Je zde teprve sobota a kupa lidí stižených "bádacím syndromem" , dole čeká sediment a potřeboval by konečně pořádně nakopat... Tak dnes se jistě dočká. Chystáme vše potřebné a drobně upravujeme plán, jak se rozdělit a co tvořit. Na to, aby se těžilo až na povrch a zároveň se chystal nějaký další postup do neznáma je nás i přes dnešní posily málo, takže přistupujeme k běžnému postupu, nejprve se dole naplní prázdné kbelíky, pak se mužstvo přesune a teprve potom budeme těžit na povrch. Dnes je vhodné místo ke kopání Jižní rozrážka, která byla poslední dobou jen sporadicky obsazovaná, protože hlavní nápor skromných sil byl směrován do pokračování v chodbičce za Zlomenou Madonou. Jak již bylo popisováno, chodbička zde vytváří ostrou zatáčku, které se v silničním provozu říká serpentýna, připadně vracečka a po zaměření je vypočteno, že by bylo mnohem lepší "říznout" to rovně. Tím by se značně zjednodušilo odtěžování materiálu a vratná část Serpentýny by zůstala ušetřena v původním stavu. Minule jsme zde odkopali volné materiály v boku chodbičky a dnes se budeme pokoušet najít nějakou skulinku, která by měla hypoteticky pokračovat v přímém směru a nějaké náznaky byly již minule odhaleny. Zbývá jen odstranit kamenné překážky...  Zatímco "jižní družstvo" bude bojovat na "jižním křídle" zbytek dnešního uskupení - (já) se pokusím o obchvat z chodbičky u Madony a pak mám ještě stále choutky na ověření možností nějakého postupu přímo puklinou na sever. Zde se už před dlouhou dobou otevřel nepatrný průhled do volné dutinky, ale po virgulovém měření z povrchu, kdy bylo naznáno, že to zde nikam nevede, tak se od dalších prolongací tímto směrem upustilo. Ovšem přes všechna negativa, bych si to chtěl ověřit tím, že tam budu moct strčit alespoň hlavu a podívat se na to, kde to celé končí. A pro tento počin je to stále moc úzké, takže během dneška, pokud zbude trocha času, bude učiněn nějaký krok na sever... Po nastěhování potřebných nástrojů se pouštíme do realizace dnešních plánů na všech frontách. Zde nastává, ta tolik nezáživná, stále se opakující fáze, nakopat materiál, naplnit kbelík, rozbít kámen a naplnit kbelík a zavěsit kbelík a přitáhnout kbelík a odháknout kbelík a ... pořád dokola (mohlo by se říct až do zblbnutí), nebo do té doby, než dojdou prázdné kbelíky. A to je dost dlouho, neboť je zde silně "překbelíkováno". Ale je to logické řešení, z důvodů častějšího menšího počtu badatelů, bylo navyšováno množství kbelíků pro dosažení určité efektivnosti činnosti a úspoře času nutného pro přesuny mezi jednotlivými těžebními stanovišti. Prostě je jednoduší naplnit vetší množství kbelíků a pak je jít zaráz vytěžit, než běhat po deseti kbelících stále nahoru a dolů... ( a ten termín "běhat" zde jistě není na místě,  protože výška chodby nutné pro přesun není vyšší než 1 metr, spíš nižší a navíc je do kopce a přes padesát metrů délky)  Prozatím neznám nikoho, komu by se tato cesta chtěla absolovovat desetkrát i vícekrát za den... Výraz "nadšenec" není určitě synonymem pro pojem "šílenec"... Na mysl se mi dere nějaká nesmyslná myšlenka o úměře kbelíků -  a sice: množství potřebných kbelíků je úměrné množství přítomných "dolníků" (dolník je asi ten, kdo dole kope a plní kbelíky...) a navíc je to přímo  nepřímo úměrné. To  je motanice jako prase... Ale kdo je trošku zběhlý v jistém logickém uvažování zaručeně přesně chápe, co je tím myšleno. To jsem celý já - srandičky a bigbít, to by mi šlo, jednoduše nemá smysl si s tím lámat hlavu... Přestávka..., občerstvení..., venku fouká a je zataženo a teplota nic moc - na to že je červenec, kdybych to stoprocentně nevěděl, asi bych nevěřil... Po přestávce se tradičně dolů už nikomu moc nechce, ale "dobrý bičík a dobré slovo" zmůže divy. Jde se těžit na povrch to, co se nakopalo - nakonec je to 73 kbelíků z jižního křídla - velice slušný počet. Během těžby odjíždí Honza s Janou, ale předtím nás posiluje Jindra, takže to jde hravě zvládnout. Před koncem dnešní akce je ještě proveden průzkum s virgulí přímo v podzemí a jsou vysloveny jisté prognózy, které se někdy příště pokusíme ověřit. Za Madonou i na severu je učiněn jistý drobný postup,  tak bude příště co sondovat. Jakoukoliv další činnost pro dnešek vzdávám, jelikož moje údajné příčně pruhované svalsto již odmítá v čemkoliv pokračovat a jediné čeho jsem ještě schopen, je zúčastnit se vystěhovaní materiálu a "vyplazit se" na povrch...

Děkuji všem účastníkům za příjemné "poetické"dopoledne i odpoledne a za jejich investované nezištné odhodlání při průzkumu a odhalování tolik tajemného podzemí ...

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

333) 26.7.2016 dle pranostik "Svatá Anna chladno z rána" není to vůbec pravda protože od rána je příjemné teplo. Je úterý, tedy normální pracovní den, ale odpoledne máme v plánu na Kamenném ponoru - já, Anife, Kuba, Vojta, Jindra a Luke uskutečnit pokus s kamerou, kterou pošleme volným prostorem někam kupředu a pokusíme se pořídit nějaký krátký záznam. Samozřejmě jako úplní amatéři nemůžeme očekávat nějakou vyjímečnou podívanou, ale pro nás bude mít toto video asi dost velký význam. Dopoledne je provedena příprava a funkční zkouška osvětlení a záznamu ve sklepě (podmínky nejlépe odpovídají krasovým slujím - jen krápníků máme méně...) Vše se zdá být celkem funkční, jen světlo je asi moc "studené" (to by zřejmě řekli odborníci), ale vzhledem k tomu, že se  jedná pouze o dokumentaci, je nám to zcela jedno.  Zhruba o půl třetí se scházíme na místě činu, připravíme veškerá fidlátka a jdeme "kamerovat". Anife dnes dostává nezvyklý dáreček ve formě "volňáska" ke vstupu do Kamenného ponoru a k sestupu ji ani nikdo nemusí přemlouvat, jde hned první. Od její poslední návštěvy zde dole se to prý o něco změnilo... řekl bych, že si toho musela někdy všimnout i na povrchu, jak postupně narůstala ta hromada vytěženého materiálu. No ale už zde máme i kameramana s jeho kráčející kamerou (asi kamera na cestách...), a teprve teď přichází ta chvíle, které se lidově říká "lámámí chleba". Na povrchu to bylo jako vždy snadné, zde je první zádrhel - kamera nechce projít ostrou zatáčkou a nejprve je nutné ručně upravovat průchozí profil. To je teda dost oříšek, ale po půlhodinovém snažení je místo překonáno. Kamera může postupovat vpřed a to taky dělá, sice se ozývají různé sakry a podobně, ale kromě toho zřejmě je prováděno natáčení ve volné prostoře někde vepředu. Jediná nevýhoda celého systému je asi to, že vůbec nedokáže nikdo posoudit co se vlasně natáčí, protože k systému pochopitelně není napojen žádný monitor, aby bylo možné sledovat přímý přenos a druhá nevýhoda je to, že kamera sice natáčí ale nedá se směrově nikam pootočit ani sklopit, protože je zafixovaná v jedné poloze. Změnit směr lze jen tolik, kolik dovolí volný prostor a toho je tu nemnoho. Takže první záběry jsou pořízeny z chodbičky za Vracečkou. Dalším místem, které se pokusíme monitorovat je puklina v severní rozrážce, zde je rovněž vidět jakýsi volný profil, ale samozřejmě pokud se kamera dostane nějaký ten metr dopředu bude to jistě zajímavé.  No a dnes mi byl položen dotaz, jestli jsme zkusili nacpat kameru do toho volného komína v chodbičce u Zlomené Madony a já jsem musel bohužel odpovědět, že né, že mě to ani nenapadlo, ale to je tedy velká škoda. Tak třeba někdy příště. Já a všichni ostatní účastníci už víme, jak celý tento pokus dopadl, protože nahoře pak byly shlédnuty při "premiéře" dokumentární videosekvence. Žádný zázrak ve formě metrových krápníků, sintrových jezírek a nedozírných chodeb se samozřejmě nekoná, ale máme alespoň nějakou představu, jak to tam vepředu vypadá. No ale to nebyl jediný důvod naší dnešní akce, kromě kamery bylo v plánu odzkoušet další část komunikačního systému, který umožňuje obsluze vrátku na povrchu alespoň slyšet to, co se děje dole a není tak obsluha na celý den odříznuta od dění dole. Celý systém je schopen přenést zvuky od spodní stanice až na povrch, i když s jistou ztrátou, ale údajně je rozumět...  Je to jistě opět posun někam kupředu.  A poslední dnešní částí plánu je sondování v první zatáčce chodbičky za Madonou a pak ještě v jižní rozrážce ve východním boku. Zde byla posledně nakopnuta sonda a dnes se zde pokusíme ještě o kousek postoupit, volných kbelíků je tu dost. Postupně se zde zakusujeme hlinitým materiálem kupředu a nahoru. Skalní klenba která tvoří strop celé jižní rozrážky se velice brzy prudce láme svisle nahoru, ale prozatím není úplně jasné, jaký průběh bude mít dál. Jindra ještě na závěr dělá sondovacím trnem vpichy do různých míst, aby vyzkoušel jak to kde vypadá. Touto metodou se dá přibližně zjistit, jaká je asi mocnost hlinité výplně, ale přimíchané kameny tyto poznatky do jisté míry znehodnocují, protože se nedá posoudit jestli je tvrdá překážka volný kámen uložený v sedimentu, nebo skalní masiv a bez vykopání sedimentů se to nedá ani potvrdit, ani vyvrátit. Takže opět nezbude asi nic jiného než kopat... Podle informací od časoměřičů už doba pokročila do večerní fáze, takže balíme a opouštíme lokalitu. To je pro dnešek vše. Žádné video sem přiložit nemůžu, protože by na to nestačil volný prostor pro přenos dat. Pokusím se o to nějak jinak a někdy jindy.

Hawk