Březen 2016

315)5.3.2016 Kamenný ponor a březen - pranostika říká - březen za kamna vlezem a vzhledem k tomu, že dnes fučí jako prase, za kamny by bylo určitě líp, než na povrchu u Kamenného ponoru. Ale zůstat na povrchu se dá vydržet, podobně jako dole. Dnes je nás zde: dole - Luke, Zdenda, Kuba, Jindra, Vašek a host Klíšťák a na povrchu Anife a já, aby jí tu nebylo samotné smutno. Počátek dnešní akce je ve znamení montáže osvětlení do spodních skruží a následně pak dole prokopávání těžebního šibíku z koncové síňky k chodbě U zlomené Madony. Ale jen tak mimochodem stav vody na podzemních tocích je prý o něco větší než minule, ale přes zvýšený přítok zůstává hladina jezírka na stejné úrovni jako minule. To nepochybně znamená, že voda dokáže někudy unikat, přestože uniká naší pozornosti kudy. Pro vysledování únikové vodní cesty si Luke a Zdenda připravili ve vodě rozpustné barvivo, aby mohl být proveden kolorační experiment, který by utajenou odtokovou cestu pomohl odhalit. Ovšem tuto zkoušku budou moci provést až odpoledne, protože dopoledne se dobrovolně přihlásili k obsluze podzemního vrátku. Dnes se bude poprvé těžit po výměně lanka za repku, tak uvidíme jak to půjde. Dopoledne všechno funguje bez poruchy a do pauzy na oběd je odtěženo 52 kbelíků.

Během polední pauzy je slyšet siréna požárního poplachu, tak koukáme na všechny strany, kde asi hoří a ono nakonec nehořelo, protože se jednalo o ostrou záchranku na Lopači - dokonce jsme i tuto možnost vyslovili. Takže jestli je nějaké jeskyňářské nebe, tak se tam měj Jiříku dobře.

Odpoledne se osazenstvo prostřídává, je v jezírku proveden kolorační experiment, ale jak to dopadlo prozatím nemáme potuchy. Jinak se pokračuje v prokopávání toho těžebního šibíku. Nevím přesně v kolik hodin, ale odhadem kolem třetí odpoledne se k nám na povrch dostává od spodního vrátku zpráva, že byla cesta prokopnuta. Nevím jak přesně to hoši trefili, ale hlavně že jsou skrz. Profil se bude muset určitě ještě upravit, aby bylo možné tudy spouštět naplněné kbelíky. Jinak ze zdola žádné podstatné zprávy nemáme. Prostě se jen těží. Dnešní požadavek na ukončení akce na 16.00 - do této doby je na povrch vytěženo dalších 68 kbelíků, což znamená celkový počet 120. Teprve až všichni dnešní účastníci vylezou na povrch se nám dostává dalších informací o barvícím pokusu, který jasně ukázal, kudy frčí voda pryč - odtok je ukryt za skalní hranou, která zakrývá výhled a další informací je, že došlo k narušení opletu repky - prozatím nedokážu říct, co je hlavní příčinou a odpoledne došlo mimo to ještě čtyřikrát k přetížení na měniči, takže musel být čtyřikrát restartován. Ještě že se to nestalo dopoledne, protože by dopolední obsluha ani nevěděla jak systém restartovat, protože během jejich obsluh systém ještě přetížen nebyl. Jsou to holt klikaři. Na úplný závěr ještě Kuba vynáší nahoru ty staré, doposud používané vozíky, u kterých ta ložiska už jsou opravdu jistojistě po smrti. Snad do příští akce už konečně ty nové vozíky budou akceschopné a budou konečně fungovat jak mají, jinak budeme muset materiál vynášet v báglech. Balíme a odjíždíme - chtěl jsem napsat "k lepším zítřkům..." , ale takovou hovadinu by dnes mohl říct jen ten nejzatvrzelejší optimista a nebo úplnej blb a to první už dávno nejsem ...

Hawk

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

316)12.3.2016 Kamenný ponor  - můj osud - pořád ještě si myslím, že tudy někudy vede nějaká cesta a toho názoru se tvrdošíjně držím. Dnešní miniakce se zúčastnil Hawk, Anife, Zdenda jen na dopoledne a Kuba. Akce je zaměřená na rozšíření odtěžovacího šibíku a pokusu o rozšíření průchodu v chodbičce U zlomené Madony. Vezeme si s sebou dva upravené vozíky (fungl ložisková kolečka) a konečně v odpovídajících rozměrech. A popravdě ten vývoj oprav je hotová anabáze. Nakonec se obracím ke konkurenci a měl jsem to udělat už dávno. Roční čekání a výsledkem jsou jiné rozměry ložisek, které jaksi díky tomu, že jsou o něco větší neprojedou přes spoje dráhy. Po dalších čtrnácti dnech jsou na jednom vozíku ložiska vyměněna, ale u druhého zůstala stejná. Moje trpělivost je u konce, odvážím v pátek odpoledne tento nedodělek jinam a dnes ráno si přebírám opravený vozík k nasazení do akce. Provozní zkouška dopadla dobře. Rekonstrukce dalších vozíků je během dneška v plném proudu. Ale vraťme se k věci. Po sestoupení ke spodnímu vrátku je jasné, že dnes bude zaručeně mokro. Teče opravdu hodně vody a je důvodné se obávat, že hladina bude možná někde výše. Nechci ani domýšlet, kam až bude voda sahat a dolů lezu s jistými obavami. Naštěstí se ale žádná tragédie nekoná, i když výška hladiny je cca o 30cm výše než minule a nábřežní lávka plave, ale máme čerpadlo, takže vyzkoušíme, kolik vody je schopna spolknout chodbička za Madonou a zda tudy voda skutečně může odtékat. Doposud probíhalo čerpání jen docela nepatrných objemů vody a dnes budeme mít možnost vyzkoušet mnohem větší množství. Po instalaci čerpadla se pokouším sledovat pokles hladiny a jde to docela pomalu, ale voda postupně klesá. Po nějaké době se již dá přechodová nábřežní lávka opravit a přebrodit na opačnou stranu. Jsem dost zvědavej jak to vypadá za Madonou, ale voda bez problémů frčí někam pryč, žádná hladina se tam nevytváří. To je rozhodně potěšující zjištění. Postupně nahoru podáváme potřebný vercajk pro rozšiřování profilu - ARJP tzv. "automatizovaný rozšiřovač jeskynních profilů", o jehož obsluhu se osobně postarám, zatímco ostatní (Zdenda a Kuba) budou upravovat běžným kopáním profil šibíku a kontrolovat stav čerpání vody. Po nějaké době kopání odhadujeme cca čas na obědovou pauzu a vracíme se na povrch. Zdá se, že odhad byl celkem správný, protože právě probíhá v "kuchyňském bloku" příprava dnešního menu. Během pauzy odjíždí Zdenda a odpolední program bude pouze v režii mé a Kuby a službou na povrchu Anife. Hned po sestoupení dolů dochází k nenadálému výpadku proudu, což přisuzujeme spotřebování hnacího média centrály - benzínu a skutečně během chvíle zase všechno funguje. Ovšem až po skončení akce se dovídáme, že benzín v nádrži nedošel, takže přerušení proudu mělo dozajista jinou příčinu, ale jakou, to teda nedokážeme říct. Bez dalších výpadků dokončujeme pomocí ARJP dnešní úpravy a něco po čtvrté hodině odpolední vystěhováváme materiál na povrch a celou akci tím ukončujem. Co říct na závěr, asi by to chtělo něco moudrého, možná jen to, že příště budeme zase o něco chytřejší...

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

317)19.3.2016 Jedno z nejznámějších dat pro Českou republiku, neboť je svátek všech Josefů.  A v dnešním týmu proto nemůže ten jediný z Topasu chybět. Takže Pepemu Josefu Dvořákovi - jak jinak než gratulace k svátku. A aby si to užil, tak rovnou na čelbu s ním. Ale vrátím se o malý kousek zpět a to k celé dnešní sestavě a programu. V plánu je pokračovat na Kamenném ponoru v chodbičce U zlomené Madony a další část plánu zahrnuje úpravu česla do HSP plus další údržbové činnosti kolem této lokality. Takže na Kamenném ponoru dopoledne: Hawk, Anife, Pepe, Vojta, Kuba, Zdenda. Na HSP dopoledne: Igor, Vašek, Richard a syn, Honza Trávníček. Odpoledne pak už jen Kamenný ponor v obsazení Hawk, Anife, Pepe, Vojta, Kuba, Honza, Vašek a Igor. Opět nás dolů žene především určitá zvědavost, a to hlavně jaký stav vody bude dnes na podzemních tocích a zda budou stíhat odtokové trativody, které se minule podařilo Kubovi pročistit. Proud vody v podzemí je slyšet už nahoře u skruže, takže jí rozhodně nebude nijak málo. Odhaduju to, že se přítok nijak nezměnil a dole jsem se stávajícím stavem nadmíru spokojen. Není třeba provádět žádné čerpací činnosti, voda poslušně odtéká zmiňovaným trativodem. Takže se můžeme vrhnout na odtěžování materiálu. Minule upravovaný šibík ještě stále není v takovém profilu jak bych si představoval a proto prvním úkolem je odlámání překážejích kamenů. Zhruba po hodinovém snažení a hromadě naplněných kbelíků je tam konečně díra jako vrata a pak už se vrháme na odtěžování  kamenů, které byly minule ubrány ze severního boku chodbičky při rozšiřování profilu. Tato činnost nám zabere celý zbytek dopoledne a ještě ani není dokončená. Tradiční polední pauza je dnes zakončena ještě kafíčkem, což nebývá vůbec pravidlem, ale je to určitě významný pokrok. A určitě by to bylo ještě mnohem lepší, kdyby bylo už o něco tepleji. Hřejeme se sice u ohníčku, ale dnes se neustále točí vítr, takže nás všechny štípou oči a budeme smrdět jako uzenáči, ovšem to je daň za ten komfort. Posilují nás postupně členové týmu z HSP a tak opět nastartujeme stroje a jdeme pokračovat. Odpolední část je opět lehce poznamenána drobnými zádrheli u těžební techniky, zřejmě se bude muset vrátit zpět ocelové lanko, neboť průtahy repky jsou při rozjíždění na závadu. Ale dnes už se to bude muset vydržet.  Dotěžujeme všechny volné kameny a snažíme se pokračovat v rozšiřování profilu kangem. Zdánlivě štěpné vrstevnaté skalní ubočí se nakonec projevuje jako velice houževnaté a kompaktní a tak použijeme další z dostupných technik k upravování profilů - Hilti pralinek. Úspěšně kombinujeme jednotlivé úderné nástroje a postupně se prokousáváme o další metr kupředu, sice né zcela celým profilem,  ale minimálně polovinou. Zůstává jen hodně houževnatý schodek vystupující ze dna chodbičky, ale i s ním si určitě poradíme. Jen asi né už dnes, protože čas už údajně pokročil natolik, že jsme upozorňováni od vrátku na to, že už nám nebudou poslány žádné další kbelíky. Takže je to jasné, balíme techniku do zelených kufříků a žlutých báglíků a ještě se jdeme pokochat dnešními postupy a pak už se přesunujeme na nádraží a posíláme nářadí nahoru a poté odesíláme po vlastní ose i sami sebe. Dnes bylo na povrch odtěženo dalších 160 kbelíků materiálu. Venku nás čeká chladno a postupné smrákání, takže jak jinak než z mokrého do studeného a pak už jen krátké zhodnocení a nějaké organizační plky a hurá k domovům.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

318)25.3.2016 čtvrtá březnová akce a tentokrát v pátek - jelikož je svátek. "Vzhledem k tomu, že je tentokrát tak krátký víkend, je určitě o to menší zájem zúčastnit se akce", proto je dnešní konečná účast jen v pětici nás posedlých bláznů: Hawk, Anife, Zdenda, Kuba a Vojta. Ale jak znám tyto téměř stoprocentně pravidelné účastníky, určitě si i v tomto počtu poradíme s připraveným plánem. Akce dnes bude do jisté míry technická a částečně pak zaměřená na další úpravu profilu chodbičky U zlomené Madony a možná, kdo ví i něco dalšího... Ale zpět na začátek. Je to jak v nějakém akčním filmu, protože minutu po desáté hodině se ze dvou stran současně ke Kamennému ponoru "řítí hnedle tři vozidla", z nichž to nejrychlejší se na místě otáčí smykem do "střelecké pozice"..., ale pak se ze všech vozidel hrnou rozchechtané postavičky účastníků dnešní akce... No je to trošku moc barvitě popsané, ale dojezd byl věrohodný. Rozhodujeme,  zda instalovat těžební techniku, ale protože je nás poskrovnu, těžit se nebude. Stejně se musí nejprve vyměnit opět na spodním vrátku lanko, pak opravit dráha dole na nádraží, kde už je v tak neutěšeném stavu, že už nás to doslova "netěší". A současně se bude skupina druhá (dokonce je nás tolik, že se můžeme dělit na skupiny) zabývat rozšiřováním profilu výše zmiňované chodbičky. Zdenda s Vojtou se budou věnovat těžební soustavě a já s Kubou  bourání. Po přesunu věškeré potřebné techniky se nasoukám do potřebného  místa, ale ačkoliv svítící zelená dioda signalizuje, že proud je přítomen, technika jednoduše nevrčí a při zmáčknutí spouště dioda pohasíná. Do prčic, něco je špatně. Tento problémek se tu již poněkolikáté opakuje, ale kde je ta chyba... Procházíme možná místa kde by mohla být ta zrada a nutně docházíme k závěru, že je to kabelová koncovka - je sice speciálně do extrémních podmínek, ale jak postupně zjišťujeme, neosvědčila se. Nemáme ale s sebou potřebné nářadí na nějakou opravu, ani náhradní koncovku, tak to končí tím, že Kuba dělá svýma rukama ten "dokonalý přenos" proudu (né, že by proud probíhal přes něj), ale drží obě koncovky ve skrutu tak, aby uvnitř docházelo k přenosu tolik potřebných "dat", které pomohou roztočit elektromotor potřebné techniky. Jinak bychom zde byli jen jako na výletě a to nebyl ten pravý účel naší dnešní akce. Do polední přestávky to budeme muset tímto způsobem nějak vydržet a potom provedem výměnu speciání koncovky za obyčejnou, zdemontovanou z něčeho jiného. Přenos potřebného proudu jen občas zahapruje, ale to asi Kubovi postupně odchází ruce.  A čas utíká opravdu rychle, protože je nám hlášen stav komunikační technikou, že máme všeho nechat a na sváteční oběd spěchat... Nedá se neposlechnout. S radostí nám vrozenou, spěcháme nahoru. Přestávka je dnes lepší o to, že nefouká žádný vítr a zapálený oheň pak pěkně stejnoměrně hřeje. Po polední pauze jdeme opravit tu kabelovou koncovku, no po rozdělání je i nám neodborníkům hned jasné, proč nechtěla fungovat. Možná by bylo lepší říct, že je s podivem, že vůbec ještě nějak fungovala. Mohl bych si asi postesknout, že jaká škoda "že ve skupině nemáme žádného elektrikáře, který by tyto věci odborně řešil", protože pak nezbývá, než abychom si, my amatéři, poradili nějak sami. "Ale znáte to, sehnat dnes řemeslníka, který by měl alespoň chvilku volného času, je doslova nadlidský úkol". Montujeme jinou koncovku a kupodivu situace se rázem stává skoro dokonalou. Proud tou malou černou "hadičkou" teče na správné místo určení a tím je elektromotor příklepového kladiva. Paráda, to se to "klepe" jedna radost... První družstvo mezitím provádí opravu dráhy na nádraží a než dokončíme upravení profilu posilují naše řady a zapojují se do další nezbytné činnosti, potřebné ke zdárnému dokončení celé operace. Podle našeho časoměřiče Vojty je akorát 17.00, kdy se dáváme do přesunu materiálu směrem na povrch.  Zde nás čeká kromě Anife ještě návštěva v podobě Libora a svěží deštík, který nakonec, ale jen malinko pokazí celkový dojem z dnešní - jinak vydařené akce, protože než dokončíme nakládku, drobátko zvlhnem. Takže žádné další otálení a zbytečné moknutí se dnes nekoná, nasedáme a ahoj.

Hawk