Srpen 2016

334)13.8.2016 Kamenný ponor - po téměř třítýdenní přestávce vítejte opět na lokalitě. Na desátou doráží Hawk, Vojta, Luke a Zdenda, pak Kuba a Jindra, ale než se přemluvíme, abychom se konečně pustili do činnosti, je minimálně o hodinu víc, což mě sice malinko vadí, ale je mi to houby platné. Dnes si beru dobrovolně službu na povrchu u vrátku, když není přítomna pravidelná profesionální obsluha a ostatní půjdou dolů, kde je od minulé akce asi dvacet kbelíků naplněno a materiálu pro další kbelíky je připraveno dost. V pěti lidech dole (z toho jeden jako obsluha dolního vrátku) se to dá obstojně zvládat. Jenom nevím, jak se s tím poperu zde nahoře... Po odtěžení cca 5 nádob se dostavuje Vašek a jde dolů posílit obsluhu spodního vrátku. Do polední pauzy je vytěženo cca 80 kbelíků různorodého materiálu, který je značně lepivý (zaručeně hlína z jižní rozrážky), tudíž je někdy vysypávání spojeno s vyhrabáváním nalepeného materiálu, jenže nějaký nešika dnes nevzal ani lžíci, tak jen holýma rukama (v rukavicích), ale to nestojí za moc.

Během popolední pauzy (to je až mezi jednou a druhou hodinou) se dostavuje ještě posila - Marek a s ním nás přijel alespoň pozdravit Igor. Odpolední činnost bude pokračovat stejným způsobem, jen Kuba odjede, ale síly zůstanou vyrovnané. A protože je 13-tého,  neobejde se akce bez nějakých nepříjemností (né že bych byl pověrčivý, ale vzhledem k tomu, že třináctka je kterýsi měsíc dnem mého narození, jistý význam tomu přikládám, ač nerad...), nejprve se donese informace o nějaké již značně opotřebované rolně, dále že spoje dráhy by chtělo opět projít, že budou asi uvolněné no a aby toho nebylo málo, Luke zlomil vrták a stopka zůstala ve vrtačce a nejde vyndat, ale jinak nic neobvyklého. O opotřebené rolně vím už déle, že se spoje dráhy uvolňují je rovněž známá věc, ale to poslední se zde jestě nestalo. Né že by se nikdy nezlomil vrták, to už bylo mockrát, ale vždycky jinde než v půlce stopky. Pokoušíme se během další těžby rozebrat hlavičku vrtačky a zbytek stopky vyndat, ale bez úspěchu. Nemáme zřejmě to správné nářadí... no snad se to nějak povede. Ovšem tím se mění dnešní cíle, pokračuje se jen v kopání v jižní rozrážce. Na povrch se dostává informace o tom, že se zde narazilo na nějakou menší dutinu (odsedlý materiál od stropu), ale jinak žádné výrazné - ani perspektivní vyhlídky, zkrátka klasika na Kamenném ponoru. Nechci prozatím dělat žádné závěry o smysluplnosti našeho počínání, ale vzhledem k prognozám od těch nejzkušenějších (sem se ovšem nepočítám), je zde jen nepatrný předpoklad nějakých výrazných objevů. Asi bych řekl, že jen blázen se neustále vrhá hlavou proti zdi a očekává že ji prorazí..., ale jak by řekl klasik, kde je vůle existuje i cesta, jen je otázkou kam se vydat na první křižovatce a já už jsem ten směr asi našel...

Do konce akce je nahoru vytěženo dalších 80 kbelíků, takže celkem dnes 160, nezbývá než poděkovat všem za nasazení a ochotu se angažovat na této lokalitě.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

335) Kamenný ponor 20.8.2016. V rozpačité náladě se scházíme v deset dopoledne na lokalitě - Vojta, Kuba, Zdenda, Jindra, Anife a já a o něco později přijíždí ještě Vašek. A plány na dnešek nejsou nijak velkolepé, jen vyměnit poškozenou rolnu za nějakou jinou (tu jsem připravil v pátek), odtěžit materiál od Madony, dokončit přibírku na severu, kde minule selhala technika. Dnešní nástup do podzemí je opět malinko zpomalený - jako by se ani nikomu dolů nechtělo... Všechno má své důvody a příčiny a zde je s největší pravděpodobností důvodem mé rozhodnutí a oznámení, že v blízké budoucnosti budu končit s krasovými aktivitami, včetně Kamenného ponoru. Pár lidem to bude možná vadit, ale většina bude ráda a dělat lidem radost je zajisté ten nejlepší dar... Nicméně dnešek je ještě normální akce, tak není proč otálet. Jdu si to užít a lezu dolů jako první, abych se pustil do výměny poškozené rolny, než mě přijde posílit další člověk, mám starou rolnu zdemontovanou a rozměřeno nové kotvení a čekám jen na natažení kabelu, které jsem souběžně s přesunem vrtačky, kbelíku s klíči a spojovacím materiálem, rolnou a kladivem, již nezvládl natáhnout...(jsem prostě břídil) Přivrtávám kotvení rolny a dokončuju upevnění na stojku, zbývá jen provést funkční zkoušku. Takže zůstávám na místě, Vojta jde dolů, aby tam naplnil a poslal nahoru kbelíky, abych mohl vysledovat chování nové rolny za provozu, zda bude všechno fungovat jak má. První průjezd dolů i nahoru s kbelíkem se podařil, ještě druhá zkouška se dvěma kbelíky, ta rovněž dopadla dobře, takže už nic nebrání tomu, abych slezl dolů taky. Prohlížím si jižní rozrážku a místo, kde se narazilo na dutinu -  odsednutý sediment od stropu. Podle názorů ostatních je to značně nadějné místo, ale já tento optimismus zdaleka nesdílím. Sice podle virgulí zde má být značná šířka nějakého prostoru, ale podle místních ukazatelů bych usuzoval na to, že prostor bude kompletně zasedimentovaný, takže co se nevykope, nebude dutina... a pokud se budu mýlit jedině dobře. Všem, kteří se zde budou podílet na hledání volných dutin přeji hodně zdaru... Ale vrátím se k dnešnímu plánu, což je odtěžení od Madony. Zde jsme při některé z předchozích akcí učinili pokus narovnání zatáčky - Vracečky, ale rovněž si ani zde nedělám žádné iluze, že to bude nějak snadné... Dnešní "Reality šou" je ale plnit kbelíky a posílat je nahoru, počínaje pomocnou dráhou u Madony, šibíkem do závalového dómku, odtud na nábřeží, pak nádraží - rukama cestou rozmístěných podavačů až na vozíky hlavní lanovky, pak asi šedesát metrů po dráze, zde přesypat do těžební nádoby a dvacetimetrouvou šachticí až na povrch na skládku. Píše se to snadno, ale "Reality šou" je jiná, na každém ze stanovišť se musí mnohdy hodně zabrat a to dá člověku řádně "zabrat". A pokud budu mluvit jen sám za sebe (sebe znám asi ze všech zúčastněných nejlépe) opustil mě elán a opustila mě i bývalá fyzická odolnost a síla, tu vystřídala únava a následné nedělní bolesti tělesné schránky... jak to všechno nazvat - "setrvačnost" i rozjetý vlak, který přestane lokomotiva táhnout urazí ještě pořádný kus, než definitivně zastaví. A zde lokomotivě motor už dávno vypadnul, jen cestující si toho ještě nevšimli... a stanice "Úspěch" kam bylo namířeno je někde v nedohlednu a všechny indície napovídají, že souprava rychle zpomaluje a brzy zastaví... Zde konec beletrie a zpět do dnešní reality. Do polední pauzy v půl druhé se nám daří vyklidit téměř všechen volný materiál, což obnáší 60 kbelíků materiálu dopravených na povrch. Následuje polední pauza, po které již do podzemí nepůjde Zdenda, protože potřebuje před čtvrtou odjet, Jindra, protože ho bolí koleno (zřejmě zlobil a tak klečel na hrachu - to se za našich mladých let říkávalo - dnes už toto rčení a podobné výhružky jako "klečení na hrachu"by byly považovány zajisté za trestný čin - týrání svěřené osoby, případně kdoví co ještě...) a jak je vidno ani ostatním se moc nechce, jen ta lokomotiva ještě setrvačností pokračuje a vtáhne do podzemí i zbytek soupravy, která ještě nebyla odpojena. Zbytek odpoledne se budeme zabývat minule nedokončenou přibírkou a dočištěním profilu za Madonou. Postupně se velká únava mění na ještě větší a chvílemi až nesnesitelnou únavu, ale v tyto momenty si vždycky vzpomenu na výcvik při základní vojenské službě, kdy z rozmazlených kluků dělali chlapy a řvali na nás, když jsme padli na držku "že když voják tvrdí že nemůže, ještě desetkrát může...", vzpomenu si, že jsem vlastně voják, který určitě ještě může a že v sobě ještě někde najdu špetku síly... Dokončujeme celou operaci kolem šesté hodiny večer. Ani na povrchu jak vidno nelenili, neboť skládka kamene je odklizena a to je dobře, jsou to šikulové. Co navíc k dnešku dodat - rozpačitá nálada pokračovala celý den a ani večer před odjezdem tomu není jinak a do budoucna ani jinak nebude, nedivím se...  Na pomyslné križovatce je další směr cesty definitivně určen - cílová stanice se asi nazývá "Klidné stáří" kdo ví...

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

336) Kamenný ponor 27.8.2016 Hawk, Anife, Vojta a Kuba - málo lidí se rovná malé cíle... jak se to vezme. Na povrchu je třeba zlikvidovat zbytek vytěženého materiálu, což bude dnes jen a jen v režii Anife a my ostatní se pokusíme postoupit v obchvatu Vracečky, popřípadě ještě odhrábnout trošku ten volný materiál na severu. To  jsou ovšem jen plány. Zatímco Anife si plán na povrchu splní na sto procent, dole se tak úplně nedaří. Kuba s Vojtou na severu odhrabou pěknou hromadu kamenů a podle situace by se zajisté dalo pokračovat klidně dál, ale vzhledem k tomu, že se ten materiál nenakládá a neodváží nahoru, nebude zde možnost pokračovat na dlouho. Malý volný profil u stropu je sice motivující, ale zhruba metr a půl vepředu je zatáčka doprava, takže výhled zde končí a co  je dál nikdo neví... Na obchvatu se pokoušíme o nějaký postup, ale nutno říct, že přes veškerou přípravu a vynaložené úsilí je výsledek roven nule a na nějaké další řešení dané situace dnes nemáme ani sílu, ani vybavení, takže balíme a pro dnešek končíme. Dnešek by se dal shrnout jednoduše - "Sen noci svatojánské se změnil na Mnoho povyku pro nic". Kdo ví, kdy příště...

Hawk

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode