Květen 2016Květnový květ

322)7.5.2016 Kamenný ponor - Hawk, Anife, Luke, Zdenda, Kuba, Vojta a odpoledne ještě Jindra.  Přes veškeré obtíže, které přinesl poslední týden se opět setkáváme na Kamenném ponoru a podle domluveného plánu je na tuto akci připraven materiál na zabudování pevných drah do jižní rozrážky i do chodby U zlomené Madony a mimo to i na drobné opravy stávající dráhy. Další součástí plánu je pochopitelně nové dráhy rovněž odzkoušet v provozu. A dá se říct, že materiál na odtěžení se určitě nějaký najde. Aby byla dnešní akce úspěšná, byla nutná i nějaká příprava materiálu během týdne. V prvé řadě údržba a svrtání drah, aby nebylo nutné tyto přípravy dělat na koleně v podzemí, v druhé řadě vyrobení nové koncepce odtěžovacích kbelíků v počtu sedm, podle prvního vzorku, který byl zkušebně zařazen do provozu před třemi týdny a podle obsluh vrátku a vyloženě surového zacházení to vypadá, že bude tento typ kbelíků nazvaný - ZKM 4-13 (viz.zkrácený kanystr modrý čtyřhanný objemu cca 13 l) mnohem odolnější než doposud používané plastové černé stavební kbelíky (v mnoha případech jen na jednodenní použití v těžkých provozních podmínkách Kamenného ponoru). V třetí řadě provedení údržby vozíků pro nově budované dráhy a kompletace potřebných spojovacích prvků, drobného materiálu a nářadí, aby se pokud možno na nic nezapomělo. Jinak by byla úspěšnost celé akce poněkud ohrožena a tím i celá naše sobotní "zábava". Na desátou dopoledne jsme na startovní značce, "auta jsou zaparkována na běžně dostupné obecní účelové komunikaci, jejímž vlastníkem je obec Vavřinec - (viz. katastrální mapa příslušné oblasti)" a snad tedy můžeme s čistým svědomím přistoupit k dnešní operaci. Je nejprve vyložena ta hromada materiálu, kterou budeme potřebovat, následuje převlek za údajné jeskyňáře a pak se jdeme schovat do podzemí. Dnes je těch materiálů opravdu o poznání více a navíc nejde všechno dolů poslat dráhou, takže pěkně postaru - bereme si s Vojtou každý  dvě dráhy a během sestupu je růčo posunujeme až na místo určení. Měl jsem během příprav jisté obavy, zda bude možné tři metry dlouhé dráhové segmenty dostat až k Madoně (těžební šibík je v profilu značně zalomený), ale nakonec se ukazuje, že obavy byly zcela zbytečné. Postupně jsou dolů poslány i další potřebné věci a vlastní montáž může začít. Nejprve kotvíme dvě dráhy do jižní rozrážky - délka je zcela vyhovující, hned po dokotvení zde nastupují Luke, Zdenda a Vojta ke zkušebnímu provozu a já s Jakubem se jdeme bavit zabudováním dalších dvou drah u Madony. Zde je situace o trošku složitější, je zde sice kupředu dostatek místa pro zasunutí dráhy, ale puklina se kupředu zužuje natolik, že navrtat díru pro kotvu je zhola nemožné. Využíváme tedy kotvu, která byla vrtaná v posledním dostupném místě pro instalaci vratné kladky předchozí lanovky, ale po dokotvení první dráhy je zjištěno, že druhá dráha bude tím pádem o něco delší. Zkoušíme různé ohyby profilu, ale výsledek je neuspokojivý, dráha je stále dlouhá. Na řadu bude muset přijít tolik oblíbená improvizace... Ovšem čas pokročil natolik, že si vezmeme při obědové pauze ještě nějakou chvíli na rozmyšlenou, jak nejlépe situaci vyřešit. Venku je dnes skutečně slunečno, takže "do plavek a opalovačka" jen kdyby nefučel ten silný vítr, ale jinak je opravdu krásný den...  po obědě to spíš vypadá, jako by se dolů už nikomu moc nechtělo, ale plán je plán. Demonstrativně sestupuju dolů první a všichni ostatní mě samozřejmě bez reptání následují. Zatímco se bude dále kopat v jižní rozrážce a odtěžovat tentokrát až na povrch, dokončíme s Kubou dráhu u Madony. Nejdříve odřízneme přebytečná "kila", označíme, provrtáme, sešroubujeme, zakotvíme a je to. Nainstalujeme tahací lano a i zde může započít zkušební provoz. Kuba si jde kopnout a já budu tahat. Současnou těžbou z obou míst zkoušíme celkovou obslužnost systému. Vzhledem k poměrně velkému počtu kbelíků a přesunům na drahách a vůbec - to kapacitně vychází zcela bez problémů. Je pravda, že v jižní rozrážce se změnil charakter výplní (přibylo kamenů a balvanů) a hlinité materiály jsou místy tvrdší díky prosintrování, takže celý postup se stává o hodně pomalejším a zřejmě se bude muset i zde použít nějaká sveřepější technika než krumpáček a pajsr. Občas dochází i na hlavní dráze k nějakému zádrhelu, v jednom místě se  zasekávají vozíky, zhruba u původní jižní rozrážky, a o velký kus výše došlo k vytržení jednoho kotevního bodu. Jidra to provizorně, přesto úspěšně opravuje, aby se mohlo dál pokračovat v těžbě. Těsně před pátou hodinou nás opouštějí Luke se Zdendou, takže ukončujeme zkušební provoz u Madony a přesunujeme zbylé síly jen do jižní rozrážky. Jdu si prohlédnout situaci přímo na čelbu. Materiál opravdu podstatně ztvrdl, navíc se v hlinitých výplních objevují dle mého skromného (studiem geologických věd nepodloženého) názoru valouny pískovců, ale jak říkám, ruku do ohně bych za to tvrzení rozhodně nedal. Ovšem větším oříškem jsou zde ty velké vápencové šutry v sedimentu dokonale utemované. Prozatím nezbývá, než se pokusit je co nejvíc obkopat, aby šly lépe rozmělnit. Střídáme se v kopání s Jakubem a Vojta mezitím jde hledat ten zádrhel na těžební dráze, kde se opět zasekly ty vozíky. Nechávám zde Jakuba samotného a jdu tahat jím naplněné kbelíky z rozrážky. Vojta se po chvíli vrací s tím, že sice identifikoval problémové místo, ale žádná zjevná vada není vidět ( bude to asi na delší sledování - příště). Domlouváme se vzhledem k času, že ještě odtěžíme to, co je nakopané a půjdeme hore. Cestou ještě opravíme Jindrou provizorně opravené kotvení za nové kotvení a potom pro dnešek definitivní konec na ponoru. Nahoře se již poněkud ochladilo, ale stále je ještě krásně slunečno a na prázdné skládce se choulí kupička 88 vytěžených kbelíků. Balíme cajky a po dlouhé době jedeme k matce Němcové, někteří na jídlo, ale hlavně na pokec o tom, co dál a hlavně jak dál, kdy a s kým... téměř Hamletovské téma. Podle všech dostupných indícií nelze očekávat žádné výrazné změny - rozhodně né k lepšímu, spíš naopak... Poslední věta se ovšem v žádné případě netýká situace v podzemí, ale především lidského výzkumného potenciálu...

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

323)14.5.2016 Kamenný ponor. Účast: Hawk, Kuba,Vojta, Honza Štěpánek(do 16.30)Libor(od 16.30)

Pro plnohodnotnou akci poměrně malá účast, ale jak říkával jeden můj bývalý kolega: "I s malým kašpárkem se dá zahrát velké divadlo". A to je přesně dnešní případ. Vyzkoušíme si, jak by se dalo bádat v malém počtu účastníků a přitom tak, aby to mělo alespoň nějaký pozitivní efekt. Samozřejmě se úspěch akce odvíjí od jisté přípravy, ať už se jedná o promyšlení celé situace a mimo to je důležité mít dostatečné množství materiálu,v našem případě kbelíků ZKM 4-13, "které jsou od jisté doby v obchodní síti poměrně nedostatkovým zbožím". Dlouholetým zkoumáním bylo vysledováno, že běžné černé stavební kbelíky v jeskynním prostředí podlehají velice rychle nevyhnutelnému rozpadu, či zkáze a proto naše vývojové pracoviště zvolilo trvanlivější kbelíky především s "jinou barvou, tvarem i provedením" a prozatím se tato volba jeví jako spolehlivá. Uvidíme ale, jak se bude situace během následujících akcí vyvíjet a jestli poločas rozpadu nepostihne i tuto odolnější variantu. Testování už při minulé akci probíhalo poměrně důsledně (kbelíky byly vystavovány ve větší míře různým nárazům, hrubému zacházení a podobně) a prozatím nebylo zaznamenáno žádné viditelné poškození. Testování bude samozřejmě průběžně pokračovat a pak se teprve uvidí. Takže dnešní plán je velice snadný - spustit vše do podzemí a pak už jen kopat a plnit veškerou kapacitu kbelíků, kterou máme k dispozici. S dnešní novou dodávkou to bude tak cca kolem 60 kusů, ale přesně to nikdo neví a ani na tom prakticky nezáleží. Důležité bude, že je kam materiál naložit. Spouštění veškerého materiálu (a nejen kbelíků) zabere téměř hodinu, ale pak už je vše přichystáno. V chodbě U zlomené Madony je stále ještě co odtěžovat a tak se do toho hned dáváme. Plné kbelíky se rovnají do všech volných koutů, kam je to možné a je nakonec vidět, že kapacita pro ukládání plných kbelíků je mnohem vetší než jsme původně mysleli. A klidně by se jich sem ještě dost vešlo. Počáteční představy, že budeme plné kbelíky počítat brzy berou za své a tak můžu jen odhadovat, že bylo naplněno něco kolem 50 kbelíků a deset volných se nechalo jako rezerva pro kameny z jižní rozrážky, na které se chceme vrhnout hned po pauze na jídlo. Ta se díky tomu, že zde dnes nemáme stálou službu na povrchu, která vlastně potažmo celou akci časově i jinak organizačně řídí, posunula až na druhou hodinu odpolední. Prostě chaos. Nicméně i na opožděné pauze si vychutnáme chvilky jídla, sluníčka (ačkoli jsme ho dnes ani nečekali) a silného větru. Ve tři hodiny odpoledne se vracíme do podzemí jen ve třech, Honza zůstává na povrchu, jednak kvůli obsluze centrály a druhak proto, že chce v 16.30 odjet. Na tu dobu ho nahoře vystřídá Vojta a dole zbytek činnosti budeme muset obstarat ve dvou. Hned po sestupu se dole rozdělujeme na dvě samostatné jednotky, přičemž Kuba s Vojtou se jdou poprat s těmi velkými kameny, které čouhají ze sedimentů na konci jižní rozrážky a já se budu zabývat přibírkou profilu v zatáčce k jihu v chodbě U zlomené Madony. Nízká chodba zde odbočuje téměř v pravém úhlu k jihu a je dlouhá několik metrů. Její profil je průlezný, ale vzhledem k tomu, že další část se opět snižuje a tudíž bude nutné tudy odtěžovat určitě dost materiálu, je nezbytné profil upravit tak, aby se zde mohla nainstalovat nějaká osvědčená těžební mechanizace. A to je teď pro dnešek moje starost, zahloubit o něco profil, aby vyhovoval požadavkům. Něco málo před půl pátou se jde někdo za mnou podívat, původně si myslím, že mi jde Vojta říct, že už je čas aby šel nahoru, ale je to Libor, který se sem dostal po hodně dlouhé době ( naposled byl na Kamenném ponoru loni v listopadu při instalaci frekvenčního měniče, ale jen u spodního vrátku), dnes se může o výsledcích bádacího úsilí za poslední rok přesvědčit i na vlastní oči, přímo v místě dění. Během chvilky se skutečně ale objevuje Vojta s tím, že už musí nahoru. Libor se jde podívat do jižní rozrážky, kde se zapojuje do rozbíjení kamenů a já pokračuju v činnosti. Celá procedůra přibírky a vytažení materiálu až na povrch a jeho naložení je nakonec dokončeno zdárně až v 19.00 hod. Slovo "zdárně" by si vždy zasloužilo alespoň podtrhnout, neboť pokud se akce vydaří, splní se plánované úkoly a všichni lokalitu opustí ve zdraví, tak pak všechno dopadlo "zdárně", jako dnes. Děkuji všem dnešním účastníkům za jejich nasazení a odvedené výkony.

HawkKdyž rozkvetou "trifidi"

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

324) 21.5.2016 Kamenný ponor - jako obvykle téměř stoprocentně v režii Vysočiny  - Hawk, Anife, Vojta, Zdenda, Luke, Pipi, Jirka -kámoš Vojty a odpoledne Vašek a navíc je na dnešek nahlášen krásný den - podle předpovědi počasí a je to pravda. Krásný den se dnes rovněž dostavil. Pro dnešní akci je plán opět velice jednoduchý a to odtěžit minule naplněné kbelíky (ani nevíme kolik jich bylo) a pak plynule přejít na další  odtěžování materiálu, který byl v závěru minulé akce připraven v chodbičce U zlomené Madony v množství určitě něco kolem  95 kbelíků. A pak se uvidí, zdali se ještě stihne něco dalšího. Vše probíhá jako obvykle ve zdánlivém, ale zaběhnutém "chaosu", neboť skoro všichni vědí, co je třeba a dokáží v pohodě provést přípravu všeho potřebného bez zbytečných pokynů. Nezávislý pozorovatel by asi nabyl dojmu, že je vše pečlivě režírováno, ale pravdou je, že už se vše děje v podstatě automaticky, "stokrát opakováno". A jak praví jedno ze starých (mě blízkých rčení): "Opakování je matkou moudrosti", tak zde se to v praxi potvrzuje a proto téměř vždycky už vím "co mám dělat..." Ale konec planých plků a květnaté beletrie a pojďme konečně činit něco užitečného.

Rozdělení: horní vrátek Anife, podzemní vrátek Zdenda a Vojta, a dole ten zbytek. Někde u staré jižní rozrážky se nám občas zasekávají vozíčky, tak zde bude chvíli provádět monitoring Luke, aby se zjistila závada a mohla se odstranit, a dole průběžně podáváme a odesíláme naplněné kbelíky nahoru. Postupně tak vyprazdňujeme kbelíkové meziskládky. Mezitím se k nám přidává ten nezávislý pozorovatel Luke s poznatkem o zjištěné závadě - jsou povoleny dva sousední spoje drah a dráha je o kousek kleslá, proto dochází k zasekávání. Jak půjdeme nahoru na polední pauzu nebo z ní, provedeme dotažení a srovnání spojů. Ovšem před pauzou ještě dotěžujeme věškeré minule naplněné kbelíky (podle počitadla jich bylo 65) a kromě toho už začínáme odtěžovat materiál z posledního postupu. Jedna věc je ale jistá, nový typ kbelíků nazvaný ZKM 4-13 je objemově větší než původní černé stavební kbelíky, protože když ho naplníte až po okraj, je zatraceně těžký a dokazuje to vzápětí i obsluha spodního vrátku, protože do těžební nádoby, kterou je materiál šachticí dopravován na povrch se vejdou modré kbelíky jen tři, oproti čtyřem černým. Tím se ovšem dramaticky zkresluje celá situace. Malinko bych to přirovnal k českým obchodním praktikám výrobců potravin, aby to nevypadalo, že se zdražuje, tak se zmenší gramáž baleného zboží. Zde je to ale zcela opačný efekt. U nás se "gramáž" objemu kbelíku nepatrně zvedla... odhadem tak minimálně o tři kila. Ale dle časoměřičů už je ten pravý čas na polední pauzu, tak lezeme nahoru něco pojíst, něco polenošit na sluníčku, něco potlachat a tak kolem a kolem...A pak opět do díla. Nejdříve oprava dráhy a poté pokračování v odtěžování kamenů a odkopávání jílovité hlíny ze dna chodbičky. S postupem kupředu musí provádět i přeskupování mužsta, ale počty účastníků jsou pro tyto posuny ještě dostačující. Dnes ještě chceme provést změření délky volného profilu kupředu a směr kompasem a zde se ukazuje, jak zmenšený profil zkresluje naše odhady vzdáleností. Odhad kolem osmi metrů se nakonec po změření zmenšuje na skutečnost 5,25. Rovněž profil zdánlivě dobře průlezný je nakonec pěkně těsný a dokonale lepivé bláto na dně pohyb ještě více znesnadňuje. Nicméně těsně před závěrem akce z nízkého profilu vytahujeme pomocí lana jeden nepříjemný placatý kámen (objem po rozbití tří modrých kbelíků) a Vojta si pak plazením jde prohlédnout koncovou situaci a tím i celá dnešní akce končí. Posíláme nářadí a různý podpůrný materiál nahoru a zbývá už jen vypudit ten dnešní lidský potenciál a jelikož je nahoře určitě ještě teploučko a slunečno, nemusím nikoho pobízet. Na povrch bylo dnes vytaženo celkem 48 těžebních nádob, což je v přepočtu na kbelíky 192 kusů. A tím to pro dnešek všechno končí.

Trifidi už odkvetli

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ale kvete zas něco jinéhonebonebo

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

325)27.5.2016 I pátek může být bádacím dnem. A jak to tak bývá, slovo dalo slovo a je naplánováno další odklizení materiálu ze skládky na povrchu a při té příležitosti se ještě pustíme do nějaké činnosti i v podzemí. Zdenda, Luke a Kuba vyrážejí už ráno, aby zlikvidovali skládku hlíny a kamení vytěženou na povrch, než tam bude zase ta nehorázná hromada, jako posledně. Já Anife a Vojta ještě dopoledne musíme za jinými povinnostmi, ale hned po obědě vyrážíme rovněž. Než dojedeme na místo, je skládka odvezena a tentokrát to bylo jen šest vozíků. Na odpolední šichtu zde pak zůstáváme ve čtyřech, Zdenda a Luke mají jiný program. V odpoledním plánu je trošku kopnout v jižní rozrážce a U zlomené Madony ubourat kousek tvrdého dna, případně stropu, aby se dalo zase o kousek postoupit kupředu. Začínáme ve dvě hodiny. V prvé řadě  klasická příprava materiálu a jeho transport až na místo určení a potom Vojta s Kubou jdou kopat a já jdu bourat. Jako obvykle klasika, žádné mimořádné situace, jen snad to, že bude dnes ta "šichta" kratší. V počtu tří lidí dole se nedá odtěžit až na povrch. Na konci jižní rozrážky se v sedimentech musí zdolávat dost velké kameny, takže to není nijak zvlášť velkej frčák. Zhruba za hodinu a půl se klukům daří naplnit a na meziskládku narovnat 23 velkých kbelíků, což odpovídá cca 8 těžebním nádobám. Pak se přesunují za mnou, aby mi pomohli s přibírkou. Ta je dokončena něco po páté odpolední a pak jdeme odtransportovat nářadí zpět na povrch a to je další hodina. Než se všechno uklidí a kuchařka připraví večerní občerstvení je sedm večer, následuje krmení a kávička, pak ještě dáme chvilku pokec - zhodnocení akce a tím končí dnešní netradiční, ale pohodová odpolední.

Hawk