Únor 2016

312)6.2.2016 Kamenný ponor - účast: Hawk, Anife, Vojta, Kuba, Zdenda, Hanka, Vašek, Igor. Až do pátku to vypadalo, že podle nahlášených počtů badatelů budeme muset použít plánovaný záložní program - Amatérskou jeskyni, ale páteční odpoledne učinilo nakonec v našem rozhodování definitivní zlom. Přihlášení dalších dvou účastníků dalo plnohodnotnou možnost opět zabádat na Kamenném ponoru. Ovšem ještě nevíme, co nás zde čeká. Před čtrnácti dny spadla sice skromná, ale přeci jen nějaká sněhová nadílka na promrzlou zem a následně došlo ke značnému oteplení a odtátí sněhu, což na Kamenném ponoru zpravidla znamená zvýšený přítok vody a díky nepatrným trativodům i zatopení nejnižšího místa lokality. Z těchto důvodů je do podzemí nejprve vyslán průzkumník Vojta, který již z pod šachtice hlásí, že vody teklo jistě dost a že je koridor opět dokonale vypulírován. No nazdar... to bude dole zase spoušť, pokud to tam nebude ještě celé pod vodou. Čekáme netrpělivě na jakékoliv zprávy.  Do deseti minut se Vojta vrací s tím, že zatopené to sice bylo, ale voda už hodně opadla, čili se dá nainstalovat čerpadlo a přečerpat ten zbytek za Madonu. Ovšem je zde ještě jedna nepříjemná skutečnost, jako vždy je dolů splaven veškerý drobný materiál, který je během těch několika měsíců, bez velké vody, těžební činností postupně rozmístěn po celé trase. Letos ho kupodivu není až tak obrovské množství, ale to vůbec nic nemění na věci, že je to v podstatě řídká zvodnělá hlinitopísčitá kaše. Zkrátka nejdokonalejší materiál pro odtěžování. Podle pozůstatků usazených organických materiálů je vidět, kam až sahala voda. Letošní výška hladiny nedosáhla loňského maxima, chybělo cca 1,5m na výšku. Ale jako při každém zaplavení i letos došlo k částečnému uvolnění sedimentů a uvolněné vykopané profily jsou lehce zasypány, pokud se ovšem o tomto blátivém materiálu dá říct, že něco zasypal... Neradostná situace je i na severní straně, kde je vstup do horní úrovně do chodbičky U zlomené Madony. Kopaná sonda je napůl zaplněna splaveným a zaříceným materiálem  a stropní kulisa je viditelně opláchnuta vodou, to samé i výlez do horní úrovně. Ovšem podle Vojty, který tam byl kontrolovat hadici hladina vody nedosáhla úrovně u Madony. Rozdělujeme úkoly, Vojta s Hankou jdou s čerpadlem dolů, aby odčerpali zbylou kaluž a na těžební trase my ostatní musíme provést ukotvení nové pásoviny k navádění lanka na rolnu v zatáčce. Ta předchozí byla již značně probroušena a při demontáži upadla i s kamenem, ve kterém byla připevněna, takže nás čeká tradičně nějaká improvizace a hledání nějakého vhodného místa. Odzkoušíme několik míst, až je to nejvhodnější snad nalezeno. Kotvíme novou nestandardní pásovinu (ocelové listové péro z nějakého teréňáku) kam je třeba a pak ještě postupně směrem dolů při sestupu kontrolujeme a promázáváme jednu z rolen, která se odmítá otáčet. Všechno ostatní se zdá zcela v pořádku. Už jen ta splavená sračka ve spodní části. Postupně ten materiál shrnujeme níž (jestli se dá mluvit o nějakém hrnutí, spíš to pomalu všechno teče dolů) a nakládáme několik kbelíků touto kaší. Po nainstlování komunikačního zařízení se domáháme prázdných kbelíků a odtěžení těch tekutých pokladů. Postupně se pozvolna propracováváme až k sondě a nové jižní odbočce. Voda je již dávno odčerpaná a na vlastní oči vidíme tu spoušť. Dalším dnešním plánem je vytvoření povalu nad sondou, aby se zabránilo jejímu dalšímu zasypánání, takže se nejprve musí zahloubit lůžka do boční stěny sedimentů, do kterých se zastrčí dřevěné kulatiny, které zde zbyly z předchozích akcí a tím se vytvoří nosné prvky pro bednění. Než to všechno dokončíme už jsme z povrchu odvoláváni na polední pauzu. Cesta nahoru mi dává opět vědět, že jsem totálně z formy... Nahoře počasí žádný extra zázrak. Chvílemi proleze sice sluníčko, ale jak jsme za mlada říkávali - "je zubaté" - přeloženo do současné mluvy - nehřeje. No co bysme asi v únoru chtěli, že? Teplota je nad nulou asi tak 5°Celsia, ale do toho pofukuje, takže pro ty promočence nic moc. Po povinném občerstvení se opět schyluje k sestupu do podzemí. Vojta s Kubou jsou již natolik zkušení, že je bez obav posílám samotné s Hankou a spoustou úkolů na odpolední čas a samozřejmě obsluha spodního vrátku taky sestupuje. Já zůstávám s Anife nahoře. Pouštíme dolů potřebná prkna na zabudování povalu a pak poslušně čekáme na pokyny k těžbě. Než se přesunou prkna až dolů a natluče se poval, nějakou chvilku to pochopitelně zabere, ale není to až takové zdržení. Dokonce si myslím, že průběžně tam někdo kbelíky plní vypadaným materiálem i během výroby povalu. Takže do doby "D -17.00" na kterou je v plánu stanoven konec akce se napovrch vytěží spousta běček převážně hodně měkkého, až řídkého materiálu. Na skládce dnes bylo uloženo cca 115 kbelíků. Těsně před koncem akce dochází k poškození jednoho z přepravních vozíků do takové míry, že je vyřázen z provozu. No stejně vydržely na tyto podmínky dost dlouho. Při vytahování materiálu jsou poslány na povrch na nutnou údržbu - případné repasování. Pomalu se začíná stmívat, tak balíme a opouštíme pro dnešek tuto lokalitu.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

313)13.2.2016 Kamenný ponor - Hawk, Anife, Kuba, Vojta, Zdenda

Už během týdne probíhala příprava na sobotní akci, která má výhradně technický charakter. V plánu je provést nějaké to vylepšení technického zázemí, výměna kabelu a údržba těžební dráhy. Hlavní motivací těchto úprav je zjednodušení a zkrácení příprav na bádacích akcích. Do budoucna zde odpadá věčné natahování a vyvazování kabelu. Rozdělujeme se na dvě skupiny - já s Vojtou si bereme na starost natažení kabelu šachticí a jeho přikotvení, zabudování rozvodného panelu u podzemního vrátku a zapojení kabelů do rozvodného panelu. Kuba se Zdendou jdou vyměňovat totálně zkorodované šrouby na přepravní dráze za nové - vyrobené z nekorozivních materiálů, ale to prověří až čas. Obě tyto činnosti nejsou sice fyzicky nijak zvlášť namáhavé, ale časově poměrně zdlouhavé. Do obědové přestávky, která je dnes stejně vyhlášena až na půl druhou, se dráhoví montéři posunuli tak cca na patnáctý metr a co se týká elektrodružstva, byl natažen a ukotven kabel a dokončeno ukotvení a zapojení elektropanelu u podzemního vrátku. Na povrchu dnes není nijak extra vlídno,  tak si zde Anife rozdělala oheň. Dřevo je ovšem mokré, takže žádný tepelný výkon. Ale alespoň něco. Během pauzy odjíždí Zdenda, tím se to trošku celé komplikuje, ale nějak si poradíme. U vrátku dole zbývá ukotvit konzolu pro frekvenční měnič a jeho kabely, s tím mi pomáhá Jakub a Vojte jde natahovat dolů koridorem nový kabel. Dnešní činnost v koridoru ale není žádná slast, protože je dnes aktivní vodní přítok od povrchu, takže každého zde čeká zaručené namočení. Než s Jakubem dokončíme montáže konzol a kabelů v místě vrátku, má Vojta kabel dolů natažen, ale nebylo to v jednom člověku určitě nic moc - podle jeho slovních reakcí. Zůstává u vrátku a já s Jakubem lezeme dolů a cestou uvolňujeme původní kabel, který je společně s kabelem komunikačním vyvázován na konzolách těžební dráhy a až bude uvolněn v celé délce, pokusí se ho Vojta vytáhnout. Akorát je zde takový nepatrný nedostatek, není možné se mezi sebou nijak dohovořit, ani dokřičet. Člověk sice slyší jakési zvuky podobné lidské řeči, ale absolutně se nedají jednotlivá slova identifikovat. To se posléze dovídáme po cestě nahoru. Ovšem když už jsme dole, jdem omrknout situaci s vodou a kupodivu i přes zvýšený přítok je hladina vody na stejné úrovni jako minule, takže nějaké drobné odtokové trativody fungují, ale nedá se vůbec vysledovat kudy. Lezeme zpět a cestou kotvíme nově natažený kabel včetně komunikačního tak, aby nebyl přímo v místech, kdy by ho poškodilo lanko, nebo aby neležel přímo ve vodě. Zhruba v půlce cesty narážíme na důvod Vojtova hulákání - koncovka původního kabelu, který se měl vytáhnout nahoru, je zde šikovně zašprcnutá za dřevěnou výztuhou. Kabel uvolňujeme, ale na naše výzvy aby ho vytáhnul nahoru už nikdo nereaguje. Promočenost a následná zima zřejmě vykonala své a donutila Vojtu dezertovat na povrch. Tím se nám ovšem situace dole ještě poněkud zhoršila. Kromě materiálu, který s sebou posunujeme, přibývá ještě kabel a o kus výše ještě další dva kbelíky s materiálem, který se používal při výměně šroubů na dráze (ve které se už odpoledne nedalo pokračovat) a dva vyleny. Kromě toho během cesty stále ještě pokračujeme ve vyvazování nově nataženého kabelu. Zbytek cesty prostě nemá chybu. Ale já si vždycky v takových chvílích říkám - "když sis to vymyslel blbečku, tak trp..." a tak se snažím to "trpělivě" přetrpět... Posledních několik metrů musíme ještě navíc navrtat několik kotev do stropu, protože už není kam kabel vyvázat. Zbývá už jen poslat nahoru všechen materiál, který jsme na dnešní montáže dolů natahali, a že ho bylo... Venku už se stmívá a zdá se mi, že i pěkně přituhlo, možná je to i tím, že jsem promočenej jak hovado a Jakub je na tom pravděpodobně úplně stejně. Dokud jsme ve špinavých hadrech, tak nejdříve balíme a pak teprve převléknout a to je snad již poslední dnešní "radostná slast", která nás čeká. Pak už jen vyrážíme na cestu k domovům.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

314)24.2.2016 - středa - Kamenný ponor

Mimořádná akce v půlce týdne - účast: Hawk, Anife, Luke a Zdenda. Protože sobotní akce nebyla uskutečněna, doženeme vše potřebné dnes místo práce. Alespoň to bude nějaká změna. Jen nedokážeme odhadnout jak to bude dole s vodou, ale během cesty, kdy máme možnost sledovat zvýšené stavy hladin vod na říčkách a potůčcích, všechno nasvědčuje tomu, že bude potopa...  Tedy prozatím ne "po nás potopa"( o to se nám ve státě starají jiní), ale zřejmě před námi potopa. Už začátek cesty stojí za to - noční sněhové nadělení a teploty pod nulou udělaly své a silnice tak připomíná v prvních kilometrech někde sjezdovku, někde bobovou dráhu a správce silnic nevidět. Zato hnedle po pěti kilometrech rozpaštikované auto (doslova na odpis), "určitě podle všeho jel pan řidič hrozně pomalu a  za zatáčkou potkal vzrostlý jasan". Za tuto zimu tento strom již zničil minimálně dvě auta a zranil těžce dva lidi - "jak říkával major Haluška - popíliť, na čo také velké stromy..." No snad než se dnes budeme vracet, bude zajisté dokonale posypáno. Hustá chumelenice nás doprovází pěkný kousek cesty. Nakonec i v Suchdole jsou nějaké ty zbytky sněhu a jen co dorazíme na místo činu, již ti slyšící zvědavci přikládají ucho na otvor v poklopu a ustaraně se šklebí. Prý slyší tekoucí vodu, pokouším se tedy rovněž přiložit své nahluchlé ucho k otvoru a nechci se chlubit, ale i já dnes, přes všechno to pískání a bzučení něco slyším, ovšem jestli je to voda nemůžu říct zcela přesně, protože doby, kdy jsem slyšel trávu růst jsou nenávratně v pr...li. Nezbývá než se přesvědčit na vlastní oči. Proto chutě do dresu a hurá dolů,  jen několik nepodstatných požadavků co bude třeba dolů poslat a již mizím v díře. No musím říct, že ti ostatní mají sluch zcela jistě v pořádku, neboť voda teče a celkem hojně, dole asi bude dopuštění. Nicméně popořádku, nejdříve je v plánu odmotat z bubnu vrátku dosluhující  ocelové lanko a nahradit ho něčím jiným, v našem případě to bude repka s nosností 3,2 kN, což by mohlo být dostačující pro dva až tři kbelíky, uvidíme jak se osvědčí. To už jsme dole kromě Anife všichni a Luke jde omrknout dno, než začneme dolů pouštět další materiál, aby to nebylo předčasné a já se Zdendou odmotáváme ty "kilometry" lanka. Než odmotání dokončíme je Luke zpět se zprávou, že dole je vody stejně jako vždycky, tedy žádná potopa a že ani nebylo za poslední týden dno zatopené. Je to tak trošku překvapení a nutno říct, že příjemné. Dokončíme výměnu lanka za pomocnou šňůru a do obědové pauzy se naspouští dolů veškerý potřebný materiál pro výrobu podpěr pod opadávající strop. Následuje zmiňovaná pauza a pak jdeme "podpírat" vše co bude třeba. Lukáš bude u vrátku řezat potřebné délky a posílat je dolů a já se Zdendou to někam zabudujeme. Podle všech indícií je zrovna načase...  Nutno říct, že nejme schopni dodržet vzhledem k situaci úplně dokonale ideální směry podpěr, ale moc možností zde není. Ale je určitě lepší dát alespoň nějakou vzpěru, než vůbec nic. Spotřebováváme dovezený materiál, pak ještě prodlužujeme hadici, která je zde připravena pro případné čerpání vody a vykutáme kousek propojovacího tunelu směrem k Madoně a pak pobalíme cajky a jdeme nahoru. Úkol byl v rámci možností splněn. Zpáteční cesta je až na závěrečný cca šestikilometrový úsek zcela bez sněhu, ale ty poslední kilometry to plně vynahrazují. Odtahovka už nákládá ráno rozmlácené auto a silnice je stále jako bobová dráha, jen přibylo asi 10cm sněhu a protože se bobové dráhy u nás na Vysočině ani neprohrnují a ani nesypou, tak si to klouzání domů pěkně užijeme, akorát na zatáčky si, jako obvykle, dáváme pozor...

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------