Červenec

3.7.2021 Pracovní akce Kamenný ponor. Zúčastnil jsem se já, Zdeněk Havlík, Honza T., Martin, Jarek, Marek a Libor. Na povrchu dělala dohled Pavlína, Jana (od Honzy) a Hanka (od Libora).

Dnešní akce byla zaměřená na odstranění bednění, které jsme tam s Honzou a Zdeňkem budovali kvůli betonování na podzim loňského roku a na pokračování v chodbičce Za Madonou. Sraz na Ovčíně byl v deset. Dlouho jsme se neviděli, takže prvně byla dlooouhá debata a postupně jsme chystali věci na práci. Než jsme se dostali k tomu abychom slezli do jeskyně, bylo už půl dvanácté. Postup dnešních prací jsem měl namyšlen tak, že Zdeněk bude na povrchu, spouštět a vytahovat materiál. Honza s někým budou rozebírat a čistit zašalovanou část a já s jedním pomocníkem se budeme pokoušet pokračovat v chodbičce Za Madonou. Protože dráha nebyla dlouho v provozu, vozíkům s nářadím se nechtělo dolů, takže je Martin s Markem museli různě postrkovat a pomáhat jim aby sjely až dolů. Po spuštění potřebného nářadí jsme najednou byli ve spodní části jeskyně ve čtyřech a Honza zůstal s Liborem u bednění sám. Proto se Jarek vrátil za Honzou a se mnou zůstal Martin. Až se Marek vynadíval a prozkoumal každou skulinu spodní části jeskyně, vydal se také za nimi. Přišel i s návrhem, kterým směrem by bylo lepší se vydat (pokud přijde i s aktivním přístupem…   …no  uvidíme). My s Martinem jsme se konečně dostali k práci na prodlužování jeskyně. Jde o prodlužování plazivky, takže práce může občas připomínat nějaké praktiky dvou buzerantů, pardon, samozřejmě jsem měl na mysli homosexuálů. Mezitím Honza, Jarek, Marek, Libor a Zdeněk rozebírali, uklízeli a vytahovali materiál po betonování. Původně jsme měli v plánu udělat přestávku, ale protože jsme začali pozdě, tak na ni nějak nezbyl čas. Akce byla ukončena kolem páté hodiny odpoledne.

Porada před zahájením

Foto.: Pavlínka miláček

Později mi volal jeden za členů, který nejezdí často. Z tónu hlasu a z toho co nepřímo říkal a naznačoval jsem pochopil, že nerozumí tomu, proč jsme betonovali zrovna tuto část?  Přece kvůli bezpečnosti!

Dva pohledy jednoho místa. Nedlouho po podemletí výdřevy vodou. Šipky ukazují směry pohybu.

Foto.: Vašek Kacetl

Dřevěná výztuha je skvělá, v rámci možností pevná, lehká, možná i levná, (pro někoho) snadno montovatelná, ale né na věky trvanlivá. Možná, při lepším seznámení s lokalitou, nebo s těmito zápisy, by nevznikla taková otázka. Zpevnění betonem není nijak hezké, ale věřím, že je pevné, tím pádem i bezpečné. Výztuhu ze dřeva podemlela voda a kamenné bloky (zřejmě i díky gravitaci) nedržely na původním místě. Možná kdyby na kamenné bloky a desky svítilo sluníčko, nebyly by tolik nacucané vodou a byly by lehčí. Ale nejsou! Celkem nedávno se v jeskyni Horní Suchdolský ponor řešila koncová část tzv. Mucholapka. Že prý je to velmi nadějné místo na pokračování jeskyně, tím pádem i na objevy. Místo se nezajistilo, takže když přišla velká voda, Mucholapka se zavalila bahnem. Protože na Ovčín chodíme, nechci, aby to dopadlo stejně, nebo ještě hůř…    

(Tato informace slouží samozřejme pro každého, kdo by měl podobnou otázku)

___________________________________________________________________________________________________________________________________________

24.7.2021 pracovní akce Kamenný ponor. Zúčastnil jsem se já, Martin, Michal a Pavlínka.

Od poslední akce, která byla 3.7., jsem průběžně někoho sháněl a otravoval s tím, že bych chtěl jet odtěžit připravený materiál. Doufal jsem v to, že konečně nakoukneme do úžiny, kterou plazivka pokračuje. (Akci jsem nevypisoval, neměl jsem náladu na výmluvy a moudra zřejmě zkušenějších a chytřejších kolegů.) A tak se mi to dnes konečně podařilo. Martin a Michal přijeli, a jako bonus se zúčastnila i Pavlínka. Bohužel jsem teď bez auta, takže doprava byla lehce komplikovanější, ale díky Martinovi se vše vyřešilo. Sraz jsme měli standardně na desátou. Protože mě a Pavlínu přivezl Martin a Michal nejezdí pozdě, tak jsme se potkali všichni včas. Standardně jsme před akcí krátce pohovořili, potom jsme se začali chystat. Dnes jsme měli málo nářadí na spouštění, jenom nějaké kopací, sekací a páčící ruční nástroje. A ty nám spustila Pavlína hned, jak jsme zalezli do jeskyně. Kromě tohoto nářadí jsme u vrátku brali i kbelíky, aby byl kam dávat vykopaný materiál. Práci jsme si rozdělili tak, že já jsem byl na začátku, resp. na konci plazivky a měl jsem na starosti kopání a plnění kbelíků. Martin mi „přinášel“ prázdné kbelíky a bral, nebo spíš tahal, ode mě ty plné, které podával Michalovi. Ten měl nastarost plné kbelíky přesunout a uložit na skládku. Já jsem se v podstatě jenom válel a občas se za mnou připlazil Martin a řekl, roztáhni nohy, posuň se, otoč se. Samozřejmě proto, aby vyprostil plný kbelík a mohl ho předat dál! A ani Michal to neměl úplně jednoduché. Musel s každým kbelíkem po kolenou až na skládku (na kolena nic moc). Když bylo hotovo, ještě jsme něco málo zdokumentovali a okoukli a vyrazili jsme k povrchu. Cestou nahoru jsme potkali Davida Pavlíka (dřív to nestihnul). Tak jsem se s ním ještě vrátil, aby si jeskyni alespoň prohlédl. Lokalitu jsme opouštěli po třetí hodině.