Leden

16.1.2022 pracovní akce Kamenný ponor. Zúčastnil jsem se já, Honza T., Hóky a David.

První letošní akci jsem vypsal necelý týden dopředu a výjimečně se konala v neděli. Bylo to proto, že v sobotu jsem přislíbil pomoc na jiné akci. Celkem rychle po vypsání jsme byli tři, a ten poslední (David) se připojil koncem týdne. Včera jsem zajel ještě ke Zdeňkovi do Sněžného a vyzvednul jsem kbelíky, které kdysi Zdeněk vyráběl. On už je nevyužije a nám se hodí. Dnešní plán prací byl: 1. Opravit dráhu – v poslední době nejezdí vozíky úplně dobře. A opravu jsme dlouho odkládali. 2. Odmontovat starý kabel komunikace. 3. Pokračovat v pokusech o prodloužení plazivky. Protože jsem nechtěl odjíždět z akce pozdě odpoledne, tak jsem vypsal začátek akce na 8:30, a hned po mém příjezdu v 8:45 L  jsme začali chystat potřebný materiál. Úkoly jsme rozdělili tak, že já s Hókym jsme šli zaútočit na pokračování plazivky a David s Honzou měli nastarost ostatní úkoly. Ale hlavně opravu dráhy. Ještě neopravená dráha nás moc neposlouchala, takže jsme některé věci přenesli ručně. A hned po příchodu do koncové části plazivky Za Madonou, jsme byli příjemně překvapeni. Po poslední akci na nás čekalo relativně větší množství materiálu, ale hlavně ubyl na správném místě. Až jsme se s Hókym vynadívali na tu nádheru (pocity bych přirovnal k něčemu jako je morální erekce), začali jsme s odklízením. Odklízení tradičně vyžadovalo trochu gájení, ale na to už jsme si nějak zvykli :-). Po odtěžení kamenů a bláta mi Hóky podal naše malé skupinové vrtací kladivo. Nevrtali jsme, ale kladivovali a kladivovali. Tmavé vrstvě kamene směrem do plazivky se nikam nechtělo a šel velmi obtížně osekávat, zato druhé nažloutlé vrstvě skály se chtělo pryč docela dost. Jako takhle, i té jsme museli pomoct, ale šla o mnoho lépe sekat. Nějakou dobu jsme se bavili touto činností a celkově se nám podařilo původní okénko cca 10x25 cm zvětšit, ale bohužel. Měli jsme málo času a slabé kladivo, aby byl nějaký pořádný výsledek L. Holt někdy příště. David s Honzou byli trochu úspěšnější. Podařilo se jim opravit povolené spoje dráhy. Říkali, že poutahovali a srovnali co šlo. Ale prý se bohužel spousta kotev protáčí a i některé další části stojí za hovno. Takže v budoucnu se budeme zřejmě muset dráze věnovat trochu víc. Starý komunikační kabel odstranili z jeskyně a budu doufat, že ho nahradíme novým, abychom si mohli zase povídat na dálku - např. při těžení. Akci jsme ukončili lehce po půl třetí. Hlídání nám dělal Zdeněk s Aničkou a info dostal i Libor.

Honza při opravě dráhy.

Foto.: David Pavlík

__________________________________________________________________________________________________________________________________

22.1.2022 - pracovní akce, Kamenný ponor, zúčastnil jsem se já a Hóky.

Dnešní akce byla trochu jiná. Dnes od 17:00 hod. se konala výroční schůze skupiny ZO 6-17  Topas, ve které jsme s Hókym členy. (Jenom pro připomenutí: Speleo Kerberos je název občanského sdružení, které založil Zdeněk Havlík a jedna z bádacích lokalit tohoto sdružení byl Kamenný ponor. Později došlo ke spojení se skupinou Topas. Proto výročka Topasu a web Speleo Kerberos + Topas ). Na dnešní akci jsme se domlouvali jenom pomocí  telefonů. Plán dnešní práce byl zvětšit okénko do pokračování jeskyně na průlezný profil. A nakouknout, co na nás čeká dál. K tomu jsem si půjčil bourací kladivo od kamaráda Milana. Takže balení na dnešní akci nebylo příliš zdlouhavé. Centrála, kabel a bourací kladivo. Cesta na lokalitu byla mnohem náročnější, tentokrát bral auto Hóky. Disponuje starším modelem vozidla Citroen Berlingo. A jak na potvoru mu na budíku svítí kontrolka „grilovaného kuřete“ (porucha motoru). Takže jízda neměla charakter rychlostní zkoušky, ale i přesto se nám podařil na uježděném sněhu na silnici kousek od Žďáru krásný smyk, zakončený přeražením kolku s odrazkou a návratem na silnici. Asi náhoda, že na vozidle jsme nenašli žádné nové poškození, a nebo možná jenom klika. Díky sněhu jsme se nevysoukali ani ke vstupu do jeskyně, ale chyběl nám opravdu jenom kousek. Tak jsme nechali vozidlo na cestě, začali jsme chystat věci a převlékat se, bylo už 12 hodin. Dnešní dohled nám dělal Zdeněk s Aničkou. Hóky šel do díry jako první a já jsem mu naspouštěl věci. Ještě před tím než jsem se vydal za Hókym, tak jsem zajistil poklop vstupu do jeskyně pásovinou se dvěma zámky, hlavně z důvodu bezpečnosti. Je fajn, že cestou do spodní části jeskyně jsme si podávali postupně materiál a tak nějak automaticky připravovali vše, co jsme potřebovali, holt nejsme tady s Hókym poprvé. Do plazivky jsem šel jako první, kladivo jsem si vlekl sebou a až Hóky rozmotal kabel, připlazil se za mnou. Moje pracovní poloha byla vleže na zádech, nebo na boku, a kladivem jsem sekal po své levé straně. I když jsem se u toho válel, tak jako odpočinek bych to opravdu nenazval. Všechen uvolněný materiál jsem postrkoval do pokračování jeskyně, takže příští akce bude zaměřená na jeho odtěžení. Když jsem chvílemi nesekal a potřeboval nějaký prostor, podával jsem bourací kladivo Hókymu přes břicho do, nebo za rozkrok, kde si ho vyzvednul Hóky. Opět jsme se lehce tulili, ale to je při takové práci standard (už jsme zvyklí). Podařilo se nám vybourat dostatečně velký otvor, klidně bych ho nazval průlezem. Bohužel jsem se nikam neproplazil, budeme se muset zaměřit na odtěžení vybouraného materiálu a dost možná i sedimentů, které jsou těsně za průlezem. Měl jsem u sebe svůj nechytrý telefon a na něm budík na 16:00, abychom stihli vylézt a dopravit se na nedalekou výročku. Po zazvonění budíku jsme hned začali balit a vydali se k povrchu. Pravda, úplně jsme nespěchali, takže když jsme se ocitli na povrchu, já zjistil, že je 17:07. Nebyl jsem moc nadšený, hned nás napadlo, že budeme za úplný kokoty. No ale co už…  Zavolal jsem Liborovi, informoval ho o situaci a ten bral situaci naprosto v klidu, prý abychom jeli hlavně opatrně. Na výročku jsme dorazili těsně před 18:00. Schůze probíhala v přátelském duchu. Až těsně před koncem mě nasralo, že jeden z účastníků schůze mi řekl…     „ ….. říkal, že blbější díru neviděl“. A potom se hlasitě zasmál. Asi je to můj problém, že takové výroky beru moc osobně, není to poprvé, co jsem něco takového zaslechl. Měl bych být zvyklý…  Za sebe můžu říct, že se už na příští akci těším a jsem zvědavý, co se nám podaří.