Prosinec

188)1.12.2012 téměr magické datum, teploty kolem nuly a poprašek sněhu, který ještě nedokázal ukrýt pozůstatky podzimu. A jsme opět zde, otevřená planina nad Suchdolem, dnes jen s téměř neznatelným větříkem. V blízkém křoví sbírají ještě poslední dostupné zásoby veverkya zvědavého objektivu fotoaparátu si moc nevšímají. Píšu veverky a je vidět jen jedna, ta druhá je kousek níž a mírně vpravo, ale bohužel i mimo záběr a je pro změnu černá. Ale jinak je to celkem přesná kopie té na snímku. A když už mám ten foťák v ruce, pokouším se zachytit atmosféru letošního konce vegetace.

A to je vše co se týká povrchu světa, vrhněme se do podzemí. Dnešní účast: já, kulhající Anife, a za Topas na zbytek dopoledne Igor. Dnešní úkol je celkem jednoduchý, vytěžit materiál nakutaný při poslední akci. Do podzemí spouštíme jen drobné nezbytnosti - kabel, svačinu a osvědčené podložky na sednutí proti chladu a pak už jen sebe. Mám trošku obavu, jak se bude Anife sestupovat po žebříku, ale zvládá to obstojně. Lezeme s Igorem dolů nakládat narubané kamení, Anife zůstává u vrátku, kde bude obsluhovat čudlíky ovladače a odnášet kbelíky na skládku pod šachticí. A to asi nebude pro její bolavou patu žádná slast. Ale pokud by dnes nejela, akce by se nekonala. Uvidíme jak to půjde. První kamení dole nás čeká pod Mikulášským komínkem. Igor zůstává dole v chodbičce nakládat a já lezu nahoru ještě něco pajsříkem uhlodat. Konečný výsledek je docela zajímavý, škoda, že s námi dnes není nejaký hubeňour, neboť ten by se do volné prostůrky komína asi v pohodě nakouknul. Mě bohužel vadí má "široká ramena" a tak můžu jen konstatovat, že ve směru přítoku to vypadá na nějaký volný horizont, nahoře v komínku je šikovně zaklesnutý takový menší kamínek, do kterého se mi nechce šťourat, aby mi nedal do čumáku (poněvač není kam uhnout) a ve směru odtoku to vypadá spíš na svislou puklinu, ale to jsou prozatím jen skromné odhady. Pro další rozšíření budeme opět muset použít stroje, neboť kámen se tváří značně kompaktně. Spouštím se dolů do chodbičky za Igorem rozbíjet a nakládat kameny. Společnými silami ve slušném čase odtěžení dokončujeme. Pak mi ještě Igor pomáhá zpět nainstalovat minule zdemontovanou dráhu a už se pro dnešek musí vzdálit na odpolední akci Topasu. Lezu dolů na čelbu a plním a odesílám první dva kbelíky a od vrátku mi Anife signalizuje, že je čas na přestávku. Poslušně reaguji na tento návrh a čelbu na dobu nezbytnou opouštím. U vrátku dostávám dobrou svačinku a čerstvé informace o počtu odtěžených kbelíků (37 z komína, 2 z čelby) a nejdůležitější informaci, že vrátek prozatím nevykazuje žádnou další chybu a pak tu skutečně důležitou informaci, že pata sice bolí, ale dá se to ještě vydržet. Takže to vypadá, že po jídle půjdeme ještě pokračovat v těžbě. Ve dvou lidech je to trošku náročnější, ale dá se to se zatnutými zuby zvládnout. Před vlastním pokračováním jdu ještě doplnit pohonné hmoty do centrály, aby pak v nejlepším nedošel benzín a lezu zpět na čelbu. Zde je samozřejmě nějaké to kamení, takže palička a pajsr jsou zpočátku ty nejpoužívanější nástroje. Činnost je to velice jednotvárná a dalo by se říct, že unavující. Postupně nejprve rozbíjím a nakládám vypadané kameny, pak pajsrem uvolňuju další a opět rozbíjím a nakládám a během toho postupně dočišťuju dno chodby od sedimentů a kameného štěrku, který se logicky vytváří při rozbíjení kamenů. Situace zde pro jednotlivce není zcela ideální, protože postupným odtěžováním se člověk posunuje i kupředu, což znamená, že konec dráhy se naopak vzdaluje a celý ten proces se odehrává v nízké zablácené chodbě s určitým sklonem a člověk se zde musí s každým naplněným kbelíkem vysoukat ke dráze a tam ho vleže na zádech (samozřejmě v blátě) zvednout za hlavu a zavěsit na přepravní vozík. Situace na čelbě se i po odtěžení nijak zvášť nemění. Žádná volná prostora pod stropem stále není. Sedimenty profil zcela uzavírají. Pod stropem je vrstva tloušťky cca 10cm výrazně porézní (tmavý, hrubý písek, zrnitost tak kolem milimetru). Sedimenty pod ním jsou jemnější, ale nedají se nijak zvlášť popsat, protože při odtěžování se zde vytváří jezírko špinavé řídké kašovité tekutiny. Možná to nebude ani sediment, ale zvětralá vrstva podložního pískovce s vysokým obsahem jílovitých složek. Nejsem ale žádný odborník na geologii, takže tento můj poznatek je sice místní praxí podložená domněnka, ovšem bez jakéhokoliv odborného posouzení. S klidným svědomím bych tento materiál nazýval blátem. S posledními silami dokončuju dnešní těžbu a nezaměnitelným signálem posílám Anife zprávu, že se jdu plazit nahoru. Všechno co mám na sobě oblečené je dnes dokonale mokré a zablácené. Takže kromě své váhy táhnu nahoru určitě dobrých dvacet kilo navíc ve formě vody a bahna. Odpoledne na skládku pod šachtici bylo deponováno dalších 94 kbelíků. Takže dnes bylo celkem vytěženo 133 kbelíků. Venku už je tma a malinko mrzne, takže převlékání začíná být  zase opravdovým požitkem. Nakládáme věci a pak už jen prásknem do koní. Příští akce bude pod názvem "Jak jinak než silou strojů". Takže teď už opravdu někdy příště.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

189)8.12.2012 Tentokrát z jiného soudku. Pracovní akce na lokalitě  U hrušky jsem jako host u skupiny Topas. Zpočátku pouze ve dvojici s Igorem a postupně se přidávají další členové skupiny, Mike, Hanka a po polední přestávce ještě Vašek. Lokalitu si ještě docela pamatuji z doby před 25 léty, kdy jsme zde rovněž prováděli jakýsi výzkum... Ty tři tečky mají jisté opodstatnění, protože technika, kterou jsme tehdy měli k dispozici byla značně skromná a v nejnižší části jeskyně, v místě předpokládaného postupu do neznáma, bylo dost nechutné bahno, do kterého se nikomu moc nechtělo. Další výzkum byl tehdy na nějakou dobu přerušen a obnoven byl až za nového vedení Devonu Martinem Holubkem. Tehdy byla použita technika "zaplavení vodou" , kdy nejprve byla do závrtu vypuštěna cisterna o objemu několika m3. Tehdy voda odtekla nějakými trativody a posléze byl uskutečněn další "spásný " krok, a to čerpání vody přímo z rybníka v Suchdole. Při těchto akcích jsem už nebyl přítomen, takže nedokážu říct, do kterého místa byla natažena hadice, kterou voda do lokality proudila, ale vzhledem k výsledku si myslím, že byl konec hadice jen kousek pod vstupní šachticí a výsledek pak nedopadl podle očekávání. Místo aby tlak vody otevřel nějaký odtok, došlo zřejmě ke splavení hlinitých výplní ze suťového závalu, kterým se do lokality muselo prolézt, do nejnižšího místa dómu, už tak dost zabahněného. Odtokové cesty se tlakem vody spíš ucpaly a voda nastoupala do několikametrové výšky. Čili výsledekem bylo spíš zhoršení stavu dna, neboť vody odtékaly asi dost pomalu a bahnité dno se tak stalo na dlouhou dobu nedotknutelné. Současný stav lokality je o poznání pozměněn. Především byl příjemně upraven přístup ze dna šachtice přes balvanitý zával až do samotného dómu a vystrojení žebříky umožňuje mnohem pohodlnější a hlavně bezpečnější sestup. Na vlastním dně už skupina Topas provedla první výkopy usazených sedimentů a dnes se zde bude v této činnosti pokračovat. Materiál, který zde vytváří sediment, je ovšem přímo neskutečný. Je uložen v několika zcela odlišných vrstvách. Svrchní vrstva hnědá hutná hlína hustě proložená rezavými nepravidelně rozmístěnými ploškami, o kterých se můžeme jen domnívat, že jsou to pozůstatky organických materiálů splavených do podzemí. Pod touto vrstvou je další, tentokrát písčitá struktura silná několik centimetrů, pak vrstva jílu, opět trocha písku a potom už jen šedozelený jíl, ve kterém se místy ukáže tmavě šedá až černá stopa, zřejmě opět organického původu. Trošku mi ten materiál připomíná bahno ze dna rybníka, i co se týká jeho charakteristického, i když slabého zápachu. Co je ale podstatné pro další postupy zde, pokusit se najít ten správný směr kam kopat a především jak kopat. Ten šedozelený jíl je (sem patří to slovo "neskutečný") velice plastický, takže není radno zůstat chvíli stát bez pohybu na místě, protože dojde k zaboření po kotníky ( níž to ještě nikdo nezkoušel) a pak se nedá noha vůbec vyprostit. Teď mě napadlo, že jedinou rychlou metodou vyproštění uvíznuvšího jeskyňáře by zřejmě byla amputace končetin, ovšem to by postupně rychle vedlo k rozsáhlé devastaci jeskyňářské komunity (to je samozřejmě jen nadsázka). Ve skutečnosti je vyprošťování nohy z tohoto jílu mnohem pomalejší a značně vysilující.  Pak je zde ale ještě otázka, jak tento materiál kopat, nebo nějak jinak odtěžovat. Jeho lepivost je opravdu dokonalá. A tak postupně zkoušíme všechno možné a od krumpáče, přes rýč a pajsr, až po vlastní ruce. Postupně odtěžujeme přes všechny překážky dost velké množství materiálu a samozřejmě se dost často střídáme, protože je to poměrně značně vysilující. Jedním z poznatků je to, že vrstva šedozeleného jílu je hodně velká a čím se dostáváme níž, tak mi připadá o něco víc zvodnělý, čili řidší a tím pádem i hůř těžitelný. V závěru akce se na levé straně objevuje výrazná stropní klenba a zdá se, že jílovitý materiál od této klenby malinko odsedává, což by bylo dobré znamení. Na závěr se pokoušíme o sondáž pajsrem do jílovitých výplní, ale jeho délka je pro tuto vrstvu zcela nedostačující. Pokud bych chtěl shrnout nějak dnešní poznatky, řekl bych jen to, že průzkumná činnost na této lokalitě nebude vůbec snadná. Končíme těsně před pátou hodinou a postupně lokalitu opouštíme. Na povrchu na nás čeká samozřejmě tma a mimo to ještě docela silný mráz a na planině u závrtu ještě taky vítr. Suma sumárum hodně nepříjemná situace pro převlékání, ale jinak to nejde. Cestou domů pak budeme postupně rozmrzat. Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit akce na této lokalitě.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

190)15.12.2012 Kamenný ponor. Účast: Kerberos - já, Anife a Luky, Topas - Igor a Pavel

Od poslední akce zde upynulo čtrnáct dní a došlo za tu dobu k jisté, poněkud nepříjemné změně (i když očekávané) a to, že napadl sníh. Tím se poněkud mění především dopravní situace a celý přístup k lokalitě je o něco ztížen. Navíc je ještě na dnešek hlášen déšť, který se na  studeném povrchu má přeměňovat v kluziště. Nevím kam na ty hlášky ta banda meteorologů chodí, ale zase jim to vyšlo. Ráno skutečně prší a hezky to klouže. Náladu mám na nule (už celý týden) a teď ještě tohle. Poslední kapkou je autobaterie, která odmítá roztočit startér, mám chuť se na všechno vybodnout... Anife zvedá telefon a zařizuje potřebné, neboť já jsem dnes po ránu "absolutně negramotnej a bez chuti a zápachu". Takže to, že jsme dnes na cestě není absolutně moje zásluha. Stav silnice se zřejmě průběžně mění, ale moje myšlenky cestují někde jinde, takže dnešní jízda spíš připomíná film na trenažéru. Pak najednou stojíme u Kamenného ponoru. Podle stokrát nacvičených úkonů připravujeme vše potřebné pro dnešní akci. Dnešním úkolem je především vytěžit materiál z meziskládky na povrch a pokusit se postoupit někam kupředu. Anife s Lukášem jdou těžit a já lezu dolů obhlédnout situaci. No žádná sláva to zde není, na čelbě se vytvořilo za těch čtrnáct dní pěkné jezírko a musím podotknout, že není v podstatě vůbec žádný přítok. Všechna voda, která zde nastoupala se pouze vycedila po kapkách kdoví odkud, ale to je neměnitelná skutečnost. Zkouším třímetrovým roxorem najít někde v sedimentech místečko kudy vodu vypustit, ale ať dělám co dělám, stav se nemění. Roxor zhruba po metru a půl po sondáži v sedimentu naráží na nějakou skalní překážku. Dolů přicházejí na pomoc kolegové z Topasu. Jediné co ještě zde můžu udělat je podrobněji ohledat čelbu. Na jižním boku čelby už minule bylo znatelné v jednom místě jemnější řidší blatíčko, zřejmě náznak nějaké pukliny. Pravý bok je ale částečně uzavřen zvednutým pískovcovým podložím, které je zde tvořeno tvrdší peckou. A tu jsme minule obešli. Dnes přišla na řadu a proto ji postupně rozebírám a tím obnažuju i  svislou trhlinu mezi balvany. Je vyplněna tím velice jemným  a řídkým blatíčkem, což by mohlo nakonec znamenat, že jsme zde narazili na ten důležitý, momentálně nefunkční trativod. Nefunkční proto, že jsme dno prohloubili v tom těžitelném pískovci a způsobili tím snížení současné hladiny vody. Nicméně při ještě bližším ohledání je zjištěno, že se puklina rozděluje na dvě části. Jedna pokračuje stále na východ, druhá se točí mírně k jihu a při čištění té východní je nalezeno i pokračování do stropu. Puklina ve stropu byla naším očím zcela zakryta, protože celý strop zde nese stopy jílovité mezivrstvičky, která je výplní po odtěžení půlmetrové stropní desky, kterou zde postupně ubouráváme. Takže svislá puklina je dokonale vyplněna jílem a se stropem naprosto splynula. Kvůli stabilitě stropu bych byl radši, aby zde žádná svislá puklina nebyla, ale je to jinak. Prozatím strop drží. Po odtěžení celého pravého boku jdou kolegové pomoct s těžbou skládky a já si budu hrát s rozšířením toho údajného trativodu. Jiná možnost už zde ani není. Vlastní postup je jako vždy zdlouhavý a zcela nezáživný, zato však klasicky vyčerpávající. Po nějaké době za mnou sestupuje Lukáš a celou operaci dokončujeme. Jsou zhruba dvě hodiny odpoledne, děláme krátkou pauzu na jídlo. Na povrchu je stále stejně nevlídno, mlhavo a drobně prší. Dokonale to dokresluje mou mizernou náladu. Žádné dlouhé okolky, zhltnu jídlo a jdu hned opět dolů. Mám ještě v plánu pokus o rozšíření průchodu do horní části Mikulášského komínka, kam se dá doposud jen sporadicky nakukovat. Lukáš mě brzy následuje a než se svým šnečím tempem dostanu na místo, je mi v patách. Nejprve demontujeme znovu dráhu pod komínem, aby při padání kamenů z komína nebyla zbytečně zdevastována a lezeme nahoru provést přibírku. Je to značně nepříjemná práce. I na šachtě byla ražba komínů považována za nejnamáhavější a nejvíc nebezpečnou práci. Tam ale byla vrtací technika postavena na teleskopickém stativu a přítlak obstarával stlačený vzduch. Zde se o přítlak musí postarat naše vlastní svalstvo a to je dost šílená bitva. Další slova už ani psát raději nebudu. Dokončujeme přibírku v rachotu padajících kamenů a pracoviště pro dnešek opouštíme bez zranění. Příště se ukáže jak a kudy. I když současná obleva a déšť mohou přivést do podzemí spoustu vody a pak teprve uvidíme zda dnešní zjištěné prognózy byly správné.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

191)27.12.2012 - Exkurze Amatérská jeskyně - účast: členové Topasu a OS Kerberos

Skupina Topas tradičně pořádá ke konci roku exkurzní akci do některé ze zajímavějších lokalit a letos byla naplánována Amatérka. Jsme rozděleni na dvě skupiny a to podle "zdatnosti", přičemž ti mladší s doposud nebolavými tělesnými schránkami půjdou na ta náročnější místa v této lokalitě. Druhou skupinu tvoří všichni ostatní. Ale abych to zcela upřesnil, všichni měli možnost si vybrat, ke které skupině se přiřadí. A jelikož nejsme zrovna v té nejlepší fyzické kondici, hlásíme se do druhé skupiny, která má v plánu projít úsek jeskyně k rozcestí U homole, tam se rozhodneme, kdo chce ještě pokračovat směrem k Holštejnu a ti co zbudou se budou bavit fotografickými pokusy na téma krasové chodby a jejich osvětlování  atd. Plán vychází přesně podle dohody a kolem poledne jsme U homole. Dáváme krátkou přestávku na doplnění kalorií (někteří bychom spíš měli po těch svátcích držet hladovku, ale budiž), když je svačina tak svačíme. Pak se rozdělujeme na ty, kteří budou pokračovat k vodě a zbytek účastníků - Igor, já a Anife se budeme polehoučku vracet a budeme zkoušet nějaké ty záběry. Pro nás je to určitě to nejlepší řešení, protože na fotografovaní v jeskyni jsme letos vyrazili poprvé a máme s sebou pro tuto činnost Igora a jeho bohaté zkušenosti. Co víc bychom si mohli přát. Děláme různé pokusy s exponováním a osvětlováním větších prostor i nějaké detaily a čas při takové činnosti strašně letí. Něco po čtvrté hodině odpolední nás dožene skupina, která byla na Bílé vodě, včetně jednoho vodníka (který si zaplaval na Dlouhém jezeře), a my zrovna ještě připravujeme poslední záběry a po dokončení pak už společně směřujeme k východu. Akce byla super, všichni už se těšíme na nějakou podobnou další.

Hawk

Ještě přiložím pár snímků jako důkaz...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

192)28.12.2012 Kamenný ponor  - účast Hawk a Anife

Po včerejší exkurzní akci a velkých prostorách si jdeme "zařádit" do lokality úplně jiného charakteru. Ovšem vzhledem k počtu účastníků nelze počítat s nějakými zásadními výkony. Ale jak se říká ve sportu - "není důležité vyhrát, ale zúčastnit se", a proto jsme dnes zde. Dnešní téma je zcela jednoduché, odtěžit připravený materiál na meziskládku pod šachtici, takže jedeme jen s nejnutnější výzbrojí, těžší kalibry necháváme odpočívat doma ve stáji. A především nás popohání zvědavost, jak se projevilo tání sněhu a docela vydatný déšť na situaci vody v podzemí. Žádné dlouhé otálení a směle dolů. Hned po sestupu na dno šachtice jsem poněkud překvapen, neboť od starého vchodu voda vůbec žádná nepřitéká, ani kapka. Veškeré vody byly prozatím zadrženy v hlinitém příkrovu na povrchu. Tato situace nám samozřejmě nevadí, protože se dá jen těžko odhadnout, zda by minule zmiňovaný trativod na čelbě byl funkční a jestli by vůbec dokázal přitékající vodu odvádět. V opačném případě by to znamenalo asi značné zatopení nejnižší části lokality a znemožnilo by nám to zde pokračovat. Na druhou stranu bychom se ale přesvědčili na sto procent, jestli by voda trativodem odtekla, což by taky nebylo na závadu. To jsou ale jen teorie. Praxe bude spočívat dnes úplně v něčem jiném. Lezeme dolů, abychom zprovoznili přepravní dráhu, aby se mohlo odtěžit, ale ještě před tím se nasoukám do Mikulášského komína, abych důkladně očistil stěny od volných kamenů. Průhled do volné části komína je čím dál víc lákavější, proto se pokouším propasírovat co nejvíc nahoru, abych měl lepší výhled. Ale je tu problém s prostorem. Má ramena jsou do tohoto profilu nadměrná. Nechci to vzdát a proto postupně odrýpávám hlinitou výplň, která zde ještě směrem k východu zbývá. Nakonec se ukazuje, že hlína vyplňovala oblou dutinu, která nahoru směrem k volné prostoře tvoří mírný převis. Vzniklý prostor mi ale dává možnost proniknout o kousek výš a můžu tak podat několik volných kamenů, které bránili ve výhledu. V každém případě jsem rád, že mám na hlavě přilbu, jinak by asi tekla krev. Při uvolňování kamenů se několik menších dává vlivem gravitace do pohybu a přilba je pak elegantně odráží. Vyhled se o něco vylepšil. Směrem k západu lze vidět náběh nějaké mezivrstevní pukliny, strop vypadá jako spíš tenká kamená deska, protože je vidět další otvor nahoru a jeho okraj se tváří jako poměrně tenký břit, ale v lepším posouzení brání zpříčený kámen, na který se prozatím nedá dosáhnout. O něho je pak opřený ještě jeden menší. Ale to mi zde nepřipadá až tak důležité, jako spíš směr odtoku k východu. Zde je vidět prozatím hezká klenba a stop upadá ve směru spádu vrstev do masivu. A tam bych se rád podíval, ale situace to nedovoluje. Pokouším se ještě očistit spodní část volného prostoru pod klenbou. Daří se mi odtud vyloupnout plochý kámen rozměrů tak 30x20x8 cm a pak ještě asi dva menší, které byly ve volném profilu kousek vepředu kam jsem dosáhl rukou. Zbývá ještě se pokusit trošku odrýpat vrstvičku hlíny na které ležely. Znovu se pokouším nasoukat se co nejvíc nahoru a nahlédnout víc do profilu. Je vidět, že nevelká volná prostora pokračuje kupředu, ale vzhledem k úklonu stropu je výhled stejně nedostatečný. Škoda, že zde s námi není někdo hubenější a kousek vyšší, ten by viděl určitě mnohem víc. Ale jeden poznatek je přeci jen pozitivní, jakmile se nasoukám co nejvíc nahoru, lze pocítit slabý průvan přicházející volnou prostorou odněkud z masivu, ale nefouká to pak dolů do komína, nýbrž to podle všeho pokračuje do té mezivrstevní pukliny. Pro dnešek už zde nejde nic vymyslet. Nástroje pro "drcení" skal zůstaly doma a síla vůle zde nestačí. Ač nerad, opouštím vršek komína a jdem odtěžit materiál napadaný do chodby. Není toho nijak zvlášť velká hromada, jen 46 kbelíků. A tím zde pro dnešek končíme. Na povrch se dostáváme těsně před třetí hodinou a nečekaně nás zde vítá slunce v plné parádě, hned to je veselejší. Balíme a po malém občerstvení vyrážíme k domovu.

Hawk

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

193)30.12.2012 Kamenný ponor - akce se zúčastnil Hawk , Anife, Luky  za Topas Igor

Poslední letošní akce v krasu je doprovázena slunečním svitem, jiskřícím mrazíkem a na otevřené planině se navíc prohání ledový vítr. Připravujeme materiál pro dnešní činnost a spouštíme vše na dno šachtice. Zde nás očekává menší překvapení ve formě vody přitékající z povrchu, ale je to jen téměř nepatrný pramének. Takže předchozí obleva a déšť z 27.12. se v podzemí projevil až dnes. Já , Igor a Lukáš lezeme dolů a Anife bude obsluhovat, jako tradičně, vrátek a ukládat vytěžený materiál na meziskládku. Dnešní sestava ma výhodu v tom, že je zde s námi hubený čahoun, který bude ideální na rekognoskaci vršku komína a kýženého volného profilu východním směrem. Tím je určeno i rozložení sil. Lukáš s Igorem lezou do komína (já už jsem si to tam užil minule), já jsem dole a budu nakládat to co spadne dolů do kbelíků a odesílat na skládku. Nejdříve podávají kameny (na ty jsem při své výšce minule nedosáhl) a následuje taková minerální všehochuť. Podle požadavků na nářadí, které podávám nahoru se Lukáš pokouší zlepšit výhled k východu a Igor upravuje střední část komína, která je tvořena příkrým hlinitým svahem na stupně, na kterých by se dalo lépe stát. Podávám prázdné kbelíky nahoru, které mi Igor vzápětí plné podává zpět. Informace, které se mi dostávají dolů však nejsou zvášť povzbudivé. Předpokládaná volná prostora východním směrem vzápětí končí zasedimentováním. Situaci jde po Lukášovi revidovat Igor, pak lezou dolů a jdu si situaci ještě prohlédnout sám. Mají pravdu. Celá tato volná prostora je systém korozních puklin, které jsou v horních partiích dokonale čisté a ucpaná prostora, která směřuje k východu  je v podstatě svislá puklina, která se postupně téměř zavírá.  Nicméně slabý průvan je zde stále cítit. Lezu rovněž dolů, nemá zřejmě smysl se zde dál o něco pokoušet. Jediné, co ještě stojí za zkoušku, je vyzkoušet kouřovou trubičkou proudění vzduchu. Nahoru je proto vyslán Lukáš (jako nejmrštnější), aby zde tuto zkoušku, dle Igorových instrukcí, provedl. Výsledkem je zjištění, že proudění vzduchu zde opravdu slabé je, odhadem tak deset centimetrů za vteřinu, pro lepší představu to je 6 metrů za minutu, zkrátka jen takový lenošný průvánek. Takže zpět do původních profilů. Dnes je zde samozřejmě podstatně větší mokro a blatíčka tím pádem požehnaně. Nejprve to chce trošku začistit dno a pak na posledních dvou metrech dno o něco prohloubit, poněvadž výška profilu zde na konci je dost malá, což nepříznivě ztěžuje veškerou činnost. Ke slovu přichází elektrické kango. Pískovec ve dně je značně nesourodý. Měkké, snadno lámavé úseky jsou vzápětí vystřídány neskutečně kompaktními tvrdými a řekl bych nesmírně pevnými peckami, které tvrdošíjně odolávají veškerým náporům. Různě se střídáme na pozicích, abysme byli schopni tyto nápory vydržet. Po nějaké době je dno konečně prohloubeno na únosnější hranici a když už je dole kango, pokusíme se postoupit o kousek kupředu ve směru trativodu na jižním boku. Opět je třeba nasadit veškerou sílu, ale výsledek není ani tak nijak zvlášť vynikající. Celý postup je maximálně tak půl metru.  A co je horší, síly postupně ubývají, až nakonec osvobozující signalizace ukončuje naše snažení. Naše únava a zablácení dosáhly maximálních hodnot a tak pro letošek díru definitivně opouštíme. Na skládku jsme dnes přesunuli 112 kbelíků materiálu. Venku už je tma a obstojně mrzne, takže žádná idylka, rychle (pokud možno) do suchých hadříků  a pak už jen krátký pokec na téma "Budoucnost" a cesta k domovu. Tak tedy nashle v příštím roce.

Hawk

 

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode