říjenSuchdolský příboj

224)5.10.2013 - Po delší době akce věnovaná krasovým lokalitám, účast hojná: Libor, Jindra, Mike, Honza, Vašek, Anife a moje maličkost. Sraz je dnes u závrtu U Hrušky a je naplánovaná akce spíš technického rázu, což prezentuje zabudování připraveného žebříku, a přidělání jednoduchého rumpálu pro zlepšení odtěžování materiálu z výzkumné sondy. Úkol není vůbec složitý, takže celá operace je uskutečněna za velice krátkou dobu. Funkční zkouška ukazuje určité slabiny při vytahování kbelíku (tření lanka v zatáčce a chybějící vzpěra rumpálu), ale tento stav je přirozenou součástí vývoje. Doměřujeme potřebné segmenty a po jejich vyrobení a naistalování se zajisté stav odtěžování podstatně vylepší. Balíme vercajk a jdeme nahoru, kde po drobném občerstvení je rozhodnuto o povrchovém průzkumu v přilehlém i vzdálenějším okolí na přítomnost málo známých či neznámých krasových jevů - příkladně lokalita Žluté zadky, vtipně pojmenovaná po situaci při objevování. Může se mylně zdát, že si objevitelé při nebezpečném sestupu nadělali "žlutě do kalhot", ale skutečnost je mnohem jednodušší. Je odvozena od hmyzu, který má žlutočerně pruhované zadečky a objevitelům uštědřil při průzkumu nějaké žihadlo. Při dnešním sestupu zde výše zmiňovaná hmyzí sebranka nebyla, ale to nám rozhodně vůbec nevadilo. Další osud této lokality je prozatím jen ve hvězdách. Při zpáteční cestě  do Suchdola ještě prozkoumáváme další z místních krasových jevů, ale tím i dnešní (v podstatě oddechová) akce končí. Už jen naplánování věcí příštích a postupně se rozjíždíme tam, kam nás vedou následující povinnosti.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

225)12.10.2013 - výzkumná akce: lokalita Kristýnka a závrt U Hrušky

Účast: Kristýnka - Igor, Hawk, Zdenda, Anife, Jirka Slavík a Pavlínka

Cílem dnešní akce na této lokalitě je ubourání stropní kulisy s předpokladem lepšího vyjasnění dalších možností postupů. Technika i my jsme připraveni (skoro na všechno), ale vždycky ještě existuje to nepatrné procento náhody. Pověstná slovíčka "ale co když...".  Přesto, že je dnes teprve 12. a nebezpečná třináctka je ještě před námi, všechno nasvědčuje od začátku dne, že jsme někde pěkně šlápli do smůly. Příprava a cesta (až na menší zádrhele) skoro bez problémů, spíš jsme nad nimi jen mávli rukou. Po příjezdu k lokalitě taky všechno v pohodě, ovšem první známky drobných nehod se dostavují během sestupu do lokality. Dolů jdu já se Zdendou. Materiál pod vstupními skružemi je dokonale propláchnutý vodou, čisťounké barevné kameny, kam se  podíváš, ale vesměs všechny volné. Člověk musí neustále dávat pozor kam šlape. Velice podobná situace je pod druhou sadou skruží, kde šikmé kamenité plató je od poslední návštěvy ještě více propláchnuto a některé kameny (tvářící se dost stabilně) by mohly při drobném impulsu mít snahu vypochodovat do prostoru. Nutno ovšem podotknout, že rozměrově jsou některé dost velké. Možností co s nimi udělat dnes není moc, takže je necháváme tam kde jsou a budem se jim pokud možno vyhýbat, jak to jen půjde. Sestupuju až na dno, abych zrevidoval stav od minulého sestupu. Došlo zde k podstatné změně, minule zatopené dno je dnes bez vody a je vidět šikmou korodovanou chodbičkou několik metrů kupředu. Uprostřed této prostory je mezi strop a dno zaklíněn úžasně modelovaný kámen, ale díky němu je lepší průhled trošku znemožněn. Pokusíme se pomocí vrtací techniky dostat blíž k němu. Z povrchu nám spouštějí postupně vše potřebné. Zdenda je kousek výš a postupně ke mně přesouvá potřebný materiál. Balancování v připravených volných kamenech není jen tak. Při podávání materiálu je stržen asi kilogramový kamínek, který úspěšně odrážím loktem od mého "neodolatelného " úsměvu. Nakonec je všechen  materiál na místě. Začínám s vrtáním, všechno funguje bez chyby asi pět minut. Pak ucítím něco, co sem nepatří, pálí se nějaká izolace. Vrtačka zmlkne a pramínek modrého dýmu značí, že odešla do věčných lovišť. Nic se neděje, máme náhradní. Vračku posíláme nahoru a obratem nám dolů posílají druhou. Jdu pokračovat, ale druhá vrtačka se ani pořádně nerozběhne a zasmrdí rovněž. No to snad není pravda, v nastalém zmatku se ještě navíc dává do pohybu jeden z kamenů. Zdenda zděšeně řve "POZOR", před hnusným rachotem, způsobený padajícím kamenem se natlačuju co nejvíc mimo možný přímý zásah. Šutr mě těsně netrefil, ovšem leží na kabelech a dalších věcech. Necháváme odpojit kabel a vyprošťuju všechno zpod kamene. Po kontrole materiálu to vypadá, že nezpůsobil žádnou škodu, všechno zůstalo celé. To ovšem nemění nic na tom, že naše dnešní činnost zde končí, protože další vrtačku už teda s sebou nemáme. Balíme a vytahujeme materiál nahoru. Další postupy zde budou muset ještě nějaký čásek počkat. Při vyhodnocení situace nám vychází nejprve nutnost očistit volné prostory od volných kamenů a následně zaútočit na místo možného pokračování. Přesunujeme se nejprve  na chatu k Igorovi, kromě Jirky a Pavlínky, kteří odjíždějí domů, kde poobědváme a plánujeme další dnešní činnost na Hrušce. Ovšem bez vrtačky to nepůjde. Igor zkouší vypůjčit vrtačku u známého v Suchdole a to se mu daří, takže můžeme pokračovat v plánu.

Účast: závrt U Hrušky - Igor, Hawk, Zdenda, Anife  a přijíždí ještě Mike s Hankou.

Dnešním úkolem zde je technické doladění těžební soustavy, dokotvení žebříku a stupačky z roxoru. První fází je příprava materiálu, hlavně na nic zbytečně nezapomenout. Druhá fáze je dokotvení žebříku pod skružemi, v podstatě jednoduchá operace, dvě díry, dvě kotvy a pokračujeme dál. Jen se snažíme úzkostlivě střežit vypůjčenou vrtačku od hlíny a bláta. Přesunujeme materiál až do hlavního dómu, napadá mě, že jsme zapoměli vzít šrouby na připevnění rolen. Zdenda pro ně leze zpět. Třetí fáze - vrtáme s Anife díry na stupačku a ostatní jdou zkoušet, kam nejlépe nainstalovat rolny. Stupačka je ukotvena, dalším bodem je zakotvení a sešroubování vzpěry vrátku, i to se daří bez zádrhelů. Čtvrtá fáze - zakotvení dvou rolen do ohybu dráhy, opět vrtání, tentokrát trubek a plechů. Rolny jsou nainstalovány a následuje poslední fáze a tou je funkční zkouška. Michal jde až dolů do sondy, aby zde naložil nějaký kbelík materiálu. První jízdy jdou dost ztuha, lanko má snahu se ještě v jednom místě zachytávat o výstupek na stropě sondy. Michal palicí výstupek upravuje a další kbelíky už jedou lépe. Rolny jakž takž fungují, a tak lezu za Michalem dolů, abychom ještě nějaký kbelíček naložili. Na dně jsou obnaženy dva dost velké balvany, a prostora nad nimi až po strop je vyplněna lepivým téglem. Ve stropě jsou výrazná stropní koryta ve směru, kam pokračuje sonda. Postupně vykopáváme a posíláme asi deset kbelíků materiálu. Pak ovšem dostáváme pokyn, že pro zkušební provoz to dnes, vzhledem k pokročilému času, stačí a horní část mužtva už na naše požadavky dalších kbelíků nereaguje,  protože už je na cestě k povrchu. Na dno sondy se jde ještě podívat Hanka a pak i odtud postupně lezeme nahoru. Dostihujeme zbytek mužsta pod skružemi při transportu materiálu. Tím dnešní podzemní činnost končí. Na závěr dnešní akce ještě povrchové dohledání jistého nepatrného propadu u Vavřince, zde se k nám připojuje Jindra, a následuje přesun k (zřejmě poslednímu letošnímu) poradnímu ohni k chatě Audyových.  Zde prodebatujeme vše potřebné pro další výzkumnou činnost na v současné době aktivních lokalitách a na lokalitách ostatních, kde byl výzkum prozatím pozastaven. Z diskuze vyplynula potřeba sejít se v hojnějším počtu a pokusit se rozplánovat činnost pro jednotlivé lokality podrobněji a stanovit si cíle, které je nezbytné dokončit. Čas neúprosně pokročil a proto někteří, co to máme k domovu nejdál, debatní kroužek opouštíme.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

226)26.10.2013 poslední letošní říjnová akce, s plánem výzkumu na dvou lokalitách a podle nahlášených účastníků je to realizovatelné.

Lokalita Kristýna: Libor, Igor, Vašek, Zdenda, Filip, Anife a Hawk. Prvotním úkolem je zabudovat těžební konstrukci, pak drobátko vyčistit etáže pod hlavní šachticí od volných kamenů, protože po posledním propláchnutí vodou byly drobnější výplně odplaveny a zůstaly kamínky, šutry a balvánky, které mohou ohrožovat každého výzkumníka v lokalitě. Poslední částí dnešního úkolu je pokusit se o průnik volnou sestupnou škvírou za pomoci drtící techniky. Volnou mezeru zde nazývám škvírou, ale ve skutečnosti je ten profil docela veliký, jenže je uprostřed mezi dnem a stropem rozepřen docela velký (hlavně na délku) korodovaný šutr, který brání  nejen prolezení, ale i výhledu kupředu. Navíc je tak třičtvrtě metru před tím šutrem snížen strop natolik, že jeskyňář prostorově výraznější (jako třeba já), by se pod ním neprotáhl ani omylem. Takže nezbývá nic jiného, než velikost profilu změnit. Rozdělujeme se na skupinu povrchovou, kde je Libor, Igor a Anife a skupinu podpovrchovou - ti ostatní. V současném stavu kaskádovitého profilu lokality je počet čtyř lidí pro odtěžování materiálu docela nezbytný a skoro na hranicích možností. V první fázi odtěžujeme volné kameny, včetně toho macíka, který minule žuchnul dolů (ten jede nahoru privilegovaně na smyčce, abychom ho nemuseli dole pracně rozbíjet). Ve druhé fázi si necháváme dolů poslat bourací kladivo, abychom se pokusili ubrat strop a vůbec o něco zvětšit manipulační prostor. Snížený převislý strop na pravé straně je ovšem poměrně dost pevný a našemu úsilí tvrdě vzdoruje. Levý bok, který postupně vpředu uskakuje skoro půl metru doprava, je méně kompaktní a jeho odskok na čelní straně je tvořen víceméně nějakým zaklíněným kamenem, nebo spíš kameny, které jsou mezi sebou vyplněny hlinitým materiálem. Zde je možnost poměrně snadného rozebrání a postupu kupředu nejméně o půl metru. Tím se dostáváme na dosah k tomu zaklínovanému šutru uprostřed volné mezery. Ale pořád zde vadí ten převislý strop napravo.  Není zde dostatek prostoru na to, aby se bourací kladivo nasadilo v kolmém směru proti stropu a při šikmém záběru ho není snadné udržet na potřebném místě. Po maličkých kouscích se prokousáváme doprava, až se nám daří odsekat po délce slušný zářez a pak paličkou dílo dokonáváme. Kus převisu je odtržen, posléze paličkou nadroben, aby se dal odtěžit. Výhled doprava se zlepšuje, dno volné prostory je pokryto vrstvou usazené hlíny, doprava nahoru je volná kapsa- směrem k poslední kaskádě profilu šachtice a ve výhledu kupředu stále ještě brání zaklínovaný šutr. V rámci prostorových možností ho ubouráváme o kus dopředu. Odtěžování úlomků není moc snadné, protože výška profilu je stále malá a nezbývá než nalézt kupředu hlavou dolů po spádu a kameny podávat za sebe nahoru, pak se zase otočit a kousek ubourat... Z povrchu nám hlásí že už je víc než jedna hodina a že je nejvyšší čas na pauzu. Ač neradi, přeci jen poslechneme vyšší moc a lezeme nahoru. Odměnou je krásně teplo a slunečno a samozřejmě připravené občerstvení. Během pauzy se domlouváme na dalším postupu, že bude prvořadým požadavkem zvýšit profil před zaklínovaným kamenem, aby se mohl lépe rozebrat. Po pauze tedy nasazujeme osvědčenou "jemnou mechaniku" a pouštíme se do přibírky stropu. S vlastní přibírkou končíme před pátou hodinou a lokalitu pro dnešek opouštíme. Ještě se chystáme na revizi závrtu U Hrušky, kam byl nominován zbytek dnešního týmu.

Lokalita závrt U Hrušky: Luky, Michal Preisler, Jirka Kafka, později ještě Mike a Hanka. Jejich úkolem zde je obnažit v sondě na dně nalezené balvany, aby bylo možné jejich následné rozebrání. Výplně na dně sondy tvoří neustále stejný, maximálně lepivý, jílovitý materiál, který je hodně obtížné odtěžovat. Při minulé akci bylo odzkoušeno nově zabudováné technické vybavení pro odtěžování ze dna sondy a jak je vidět i ve třech lidech se zde dá něco vykopat a vytahat. Mike s Hankou sem dorážejí až mezi třetí a čtvrtou hodinou a pak už se odtěží jen asi deset kbelíků a kluci to zde balí. Na závrtu už pak potkáváme jen Mika s Hankou. Jdeme zrevidovat stav sondy a kluci ten nejníže položený kámen na dně solidně obkopali. Jeho velikost je značná a podle tvaru to na sto procent není skalnaté dno, ale balvan, který se dolů sesunul z hlavního dómu. Je totiž položen téměř kolmo ke stropním korytům a ve směru těch stropních koryt v něm nejsou žádné stopy zářezů či koroze. Pokud by to mělo být dno, kámen by zřejmě neměl tak výraznou rovnou hranu kolmo ke spádu vrstev. Pro příští akci je připraven k rozebrání. Dnes už je na takový úkol dost pozdě a naše svalstvo by zřejmě protestovalo.  Takže i zde to balíme a dnešní akci zakončujeme. Děkuji všem za projevenou aktivitu.

Hawk

 

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode