Listopad

305)17.11.2015 - Kamenný ponor: Hawk, Anife, Vojta, Kuba , Zdenda, Honza Štěpánek, Jindra - což znamená dostatečný počet badatelů pro tuto lokalitu, s jistým "úchylným zaměřením na dolování." Scházíme se na desátou dopolední na místě činu po asi třítýdenní pauze s jasným cílem pokračovat v odtěžování materiálu, který nás odděluje od nějakých výraznějších objevů. Ovšem odhadnout, kdy ta situace nastane, je stejně nejisté, jako předpovědět výhru v loterii. Je sice pravdou, že zde máme k dispozici několik možností kam nasměrovat bádací úsilí, ale jedno mají všechna tato místa společné, všude se musí kopat ... Ty doby kdy Profesor Absolon (nedávno jsem se mimochodem dočetl, že to byl objevitel Moravského krasu...), pronesl památnou větu "Dělníku Klusáku odvalte kámen..." a pak již kráčeli nově objevenou jeskyní, tak ty doby už jsou v Moravském krasu se stoprocentní pravděpodobností dávnou minulostí. Současnost přináší prostě jen současné možnosti a jak se ukazuje nejen na této lokalitě, ale i u jiných jeskyňářských skupin, co si nevykopeš, to ani nemáš. Dalo by se jistě říct, že je to monotónní, únavné, nezáživné, s nejistým mizerným výsledkem, prostě ztáta času ...možná to tak někdo i cítí, ale to je bohužel jeho vlastní "boj."  Naštěstí jsou zde i další, kterým nevadí (můžeme tomu mezi čtyřma očima říct i práce), že budou někde kopat do hlíny, nebo rozbíjet kameny a že to budou možná ještě stokrát opakovat, než se dostaví nějaký výsledek a všem těmto jednoduše držím palce...

Dnešním cílem, je  v prvé řadě odtěžit posledně připravené kameny z chodbičky U zlomené Madony a dalším stanoveným úkolem je kopat sondu s cílem hledání odtokového trativodu. Tato problematika sice letos nebyla nijak zvlášť důležitá, protože letošní přítoky do podzemí byly dokonale minimální, ale to se může kliďánko změnit. Ke slovu přichází pomalu zimní období a pokud bude nějaký sníh, prudší kolísání teplot a s tím spojené rychlé odtávání sněhu, může to znamenat zatopení nejspodnějšího místa lokality (což už jsme měli možnost několikrát vidět). Voda vždycky nakonec odtekla a ukazovalo se i kudy, ale pokud byly nějaké stabilnější přítoky, nedalo se s tím ani nic moc dělat. Vesměs jakákoliv aktivita ( šťourání do odtoku) znamenala ucpání odtoku a zvedání hladiny. A díky extrémnímu suchu je možná právě teď ta nejvhodnější doba. Cíle jsou stanoveny, tak jdeme na to. Používáme osvědčený způsob - plníme kbelíky materiálem a podáváme na "nákladní nádraží, odkud jsou kbelíky odesílány nejmenovanou přepravní společností s překládkou až na povrch, přes třídírnu na deponie jednotlivých frakcí ". Během dopoledne je zcela vyčištěna chodbička U zlomené Madony a těsně před polední přestávkou začínáme kopat sondu. Delší přestávka mezi akcemi na lokalitě se bohužel nepříznivě podepsala na některém jedinci (myslím tím sebe), ale částečně i na přepravním zařízení. Těžební vozíčky už jsou rovněž značně opotřebované a vykazují zvýšená tření (výroba nových již několik měsíců stagnuje), dráha je místy zralá na výraznější údržbu, jsou uvolněné některé kotvy, nemluvě o spojích, prostě plynulost těžby je ovlivněna spoustou drobných nepříznivých vlivů. Pro další akci je to jistě jeden z dalších úkolů. Přestávka na povrchu je na listopad nezvykle slušná. Sice spadne sem tam nějaká ta dešťová kapka, ale teploty jsou stále nad nulou. V odpolední části akce se pokračuje pouze na kopání sondy. Materiál ze dna je místy písčitý s částečným zastoupením i větších opracovaných valounů. Ovšem nějaké výraznější odtokové kanálky nebyly prozatím zastiženy. I toto je další úkol na příští akci. Před pátou hodinou odpolední je akce ukončena. Na povrch bylo odtěženo 208 kbelíků. Děkuji všem přítomným za jejich obětavé nasazení.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

306)28.11.2015  Kamenný ponor: Hawk, Anife, Kuba, Vojta, Zdenda, Honza Travníček, Pavel Krátký, Libor, Jirka Slavík a Igor. Konec listopadu je poznamenán citelným ochlazením. Mínusové teploty, sněhové přeháňky, na silnicích klouzačky (tedy u nás na Vysočině) a po příkopách bouračky - některá auta na sračky... To se nám to pěkně rýmuje. Námi vyhledávaná krasová oblast je prozatím bez sněhu - prostě jeden velký mastný flek. Na dnešní sobotu je naplánovaná akce na Kamenném ponoru a v podrobnějším plánu je provedení několika technických opatření s hlavním zaměřením na zdokonalení těžební mechanizace. Doby, kdy se zde točilo klikou rumpálu jsou pryč. Je sice pravda, že pohonná jednotka takového jednoduchého stroje, jako je rumpál, byla na údržbu velice nenáročná, do nádrže stačilo "nacpat krajíc chleba a termosku čaje", byla snadno nahraditelná jakoukoliv jinou podobnou pohonnou jednotkou, která disponovala alespoň jednou zdravou rukou, ale ani tak to nebylo úplně jednoduché. Fyzické zatížení bylo pro človíčka u jmenované kliky (můžeme mu říkat "klikař"),  s prodlužující se délkou dopravní cesty, značně vysilující. A co si budeme nalhávat, až na světlé vyjímky, se nikdo do funkce klikaře moc nehrnul. Nedivím se. Lidskou sílu jsme nahradili silou stroje - nazval bych ho vrátkem "koleňákem" (pro vysvětlení názvu - byl vyroben doma, jak se říká "na koleně"), z různých komponentů. Na to, že to byl vrátek "koleňák", vydržel v nelehkých podmínkách nějak fungovat poměrně dlouho. Ovšem všeho do času... Převodovka made in China ze "šufánkové slitiny" nevydržela nápor nekonečné řady kbelíků a doslova a do písmene si na Kamenném ponoru vylámala zuby. Na řadu přišel vzápětí další podobný stroj, který opět nějakou dobu fungoval v rámci vlastních možností, ale provoz zdejší přepravní dráhy je opravdu pro podomácku vyrobené stroje natolik vysilující, že opět nevydržela převodovka. Tím bylo  naše rozhodnutí utvrzeno v tom, že už žádné další domácí "mazlíčky" nebudeme zapojovat, ale pořídíme něco profesionálnějšího. To se ovšem lehce naplánuje, ale provedení už pak není tak snadné. Což o to, existují vrátky, které by jistě vydržely místní zatížení, ale vždycky je zde nějaká nevhodná kombinace. Buď by byl vrátek pomalý, nebo naopak moc rychlý, nebo by na jeho provoz nestačila centrála, ale co bylo rovněž odrazující skutečností - cena - řádově v desítkách tisíců. Nakonec jsme se spojili s nejmenovanou firmou sestavující motory a převodovky, vysvětlili jsme jim co potřebujeme - jakou váhu zhruba budeme přepravovat, jakou potřebujeme docílit rychlost (aby obsluha vrátku během těžby neusínala) a jakou máme k dispozici centrálu a taky kolik do jmenované sestavy můžeme investovat. Zároveň byl osloven jistý strojař, aby vyrobil ten zbytek k motoru a převodovce, to znamená navíjecí buben na hřídeli, řemenice a základní desku, na kterou to všechno nakonec bude přimontováno. Jediný drobný nedostatek, který byl již od začátku naznačován, že by byl vhodnější pohon třífazovým motorem, jsme nemohli akceptovat, protože podobný agregát na výrobu takovéto elektriky nemáme k dispozici a pořizovací hodnoty těchto jednotek jsou opět mimo naše možnosti. Po několikaměsíčním čekání jsme se nakonec dočkali nového stroje. Byl neprodleně zabudován na místo určení k testovacímu provozu. Všechno fungovalo téměř bez chyby, jen ten rozběh motoru (jak nám bylo předem vysvětlováno) nebyl dokonalý. Hlavně pokud byly motor a převodovka studené, vyžadovalo to nějaký mechanický impuls - ruční pootočení navíjecího bubnu. Podle odborníků vzdělaných a pracujících v elektrooborech, takový rozběh nebyl ideální pro přetěžování motoru a ani elektrocentrály. Pro naše možnosti je jediným řešením frekvenční měnič, s pomocí kterého se dá tento neduh eliminovat. Naštěstí máme ve skupině elektroodborníky, kteří jsou schopni tuto zapeklitou záležitost řešit a dnešní den je ten pravý pro odzkoušení FM (frekvenčního měniče). Takže zatímco autor celé elektronické sestavy Pavel bude provádět s Liborem přepojování vrátku, bude probíhat další technická záležitost a tou je údržba závěsné dráhy. Zde budeme já se Zdendou opravovat kotvení, dotahovat uvolněné spoje  a další část týmu Jakub, Vojta a Honza budou dole rozbíjet tu hromadu kamenů, které se zde postupně odkulovaly někam na bok, aby moc nepřekážely, až jich bylo tolik, že už hodně překážely... A na povrchu Anife bude obsluhovat prozatím jen centrálu a posílat pořebné materiály do podzemí. Než se všechno rozbíhá do běžné provozní rychlosti je určitě nejmíň hodina pryč. Údržba dráhy je pomalá, zdlouhavá činnost, od kotvy ke kotvě. Některé úseky jsou zcela v pořádku, místy jsou povolené kotvy, místy spoje. Na dvou místech doplňujeme kotvící prvky, někde se vyměňují poškozené šrouby. Do polední pauzy ani celou údržbu nedokončujeme, dostáváme se jen na úroveň Jižní rozrážky. Od čelby dostáváme pokyn, že je vyhlášena polední pauza ( je uvařen oběd a kuchařka právě plní talíře nějakou dobrotou)... Nedá se odolat, musíme prostě přerušit činnost a vyhrabat se na povrch, jinak bychom byli hubováni... Podle toho co se dovídáme od ostatních členů týmu je FM zapojen a může být provedeno  odzkoušení. Dole jsou všechny kbelíky naplněny a připravena další hromada kamenů na odtěžení, takže to po přestávce bude jen brzdit dokončení údržby dráhy. Počasí je dnes na nějaké posedávání v mokrém overalu dost studené, během pauzy je rozdělán oheň, ale i tak se na povrchu nijak dlouho nezdržujeme. Spěchám dokončit údržbu, Igor za mnou od vrátku čistí kolejnici, dole pokračují v rozbíjení kamenů. Dokončení údržby je poměrně rychlé a můžeme přistoupit ke zkušební těžbě. Dole sice nemáme možnost vidět jak se stroj rozbíhá, ale podle diskuze, kterou slyšíme na komunikačním zařízení (interkomu) to nevypadá vůbec špatně. Ještě probíhá po první jízdě dolaďování dojezdového času na stop tačítku a pak už to pěkně frčí.  Po odtěžení několika desítek kbelíků se dnes poprvé projeví ještě jedna z drobných bolestí těžební trasy a to je zablokování lanka ve vybroušeném zářezu ve stropě v jednom ze spodních úseků. O zdejším nedostatku víme a je naplánováno vylepšení, ale připravená pásovina dnes nebyla ukotvena, protože v době údržby nemohly být provedeny kontrolní jízdy, aby bylo možné najít nejvhodnější místo, kam pásovinu přidělat. Provizorně je kladivem jen trošku vybroušená drážka otlučena. Opět několik desítek kbelíků bezproblémová těžba a pak opět stejný zádrhel. Lezu na místo kde to zlobí a snažím se vysledovat, jak zde vlastně to lanko chodí. Hned následující jízda ukazuje, kde je zakopaný pes. Pro zlepšení situace použiju kovaný pajsr a využívám puklinu ve stropě k jeho zaklesnutí. Během dalších jízd je vidět, že pro dokončení dnešní akce toto řešení bude dostačující. Podle dohody je v pět hodin odpoledne celá akce ukončena. Kromě rozbíjení kamenů bylo ještě pokračováno v kopání sondy a Jakub  odkopával materiál u stávajícího odtokového trativodu. Na povrch bylo během cca dvou a půl hodiny vytěženo 114 kbelíků materiálu. Balíme cajky a závěr akce je dnes u matky Němcové. Děkuji všem za dnešní odvedené výkony.

Hawk