Prosinec 2017

1.12.2017 , pracovní akce na Kamenném ponoru. Zúčastnil jsem se já a Vojta.

Prosinec je v plném proudu a tak jsme se s Vojtou opět vydali na Ovčín. Po cestě se domlouváme s Liborem na čase, do kterého se mu ozveme ( 21:15 hod.), že jsme v pořádku. Ještě se stavujeme u Jindry pro centrálu (byla na servisní prohlídce). Cílem dnešní akce je příprava materiálu na příště. Nechtělo se nám převlékat v zimě na povrchu, tak dnešní cestu do Krasu absolvujeme v overalech. Po příjezdu na místo  máme vše potřebné připravené během několika málo minut. Chystáme centrálu na povrchu, já pod šachticí sundávám materiál, který dolů pomocí lana spouští  Vojta. Prostě rychlé a zběsilé. Po spouštění věcí jde Vojta rychle za mnou a přesunujeme vše na místo dnešního „útoku“. Bohužel při pracích na rozšiřování plazivky, jsme občas nuceni plazit se po sobě (podobně jako gájové a buzeranti). Né, že by se nám to líbilo, ale těsné prostory si vyžadují těsnou spolupráci. Plazivku jsme pracovně nazývali plazivkou Miloše Zemana. Když Havel může mít letiště, proč by Zeman nemohl mít plazivku? Po dokončení prací jsem byl odměněn křečí do nohy a tak jsme poklidili a vydali se na cestu k povrchu.  Když jsme byli na nádraží,  Vojtovi hodinky ukazovali 21:16 (trochu nestíháme). Po vynesení, vyzvednutí a naložení věcí jsme zamkli díru a spěchali domů do postýlek. Každý do té své.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

9.12.2017, pracovní akce Kamenný ponor. Zúčastnil jsem se já, Vojta, Vašek a Marek.

Téměř po týdnu se scházíme na Kamenném ponoru. Tentokrát se nás sešlo trochu víc, ve středu jsme akci vypsali a dorazili další dva badatelé. Dnešním cílem je vytěžit připravený materiál a nachystat na příště další. Tradičně jdu dolů a Vojta mi posílá věci potřebné pro plánované práce. Až je vše dole, sestupují s Markem za mnou a každý z nás bere nějakou věc na cílové místo útoku. Je to opět plazivka, umístěná za chodbičkou u Madony. Jako první se do ní pouští Vojta a těží jako o život, podává kbelíky mě a já je podávám Markovi (tvoříme tříčlánkový řetěz). Když Vojta narazí na velký kámen, střídáme se, jdu se s ním poprat já. Když se dostatečně zahřeji, pouštím  Marka a on se dává do kopání. Nejdřív zvětšuje prostor pro spodní končetiny (nohy), aby se nám lépe pracovalo v plazivce a potom se pouští do kopání připraveného materiálu.

I Marka kopání v plazivce zajímalo, chodbička se mu líbila. A naznal sám, že pokud není místo na kopání, stojí to za hovno, a je nutno prostůrek rozšířit.  Dokonce ani nenazýval Kamennej blbodírou a ztrátou času a to je co říct…

Mezitím dorazil i Vašek a řetěz se prodlužuje. Když je Marek unavený, střídám ho a ještě trochu zvětšuji prostor pro nohy. Po chvilce kopání a podávání Marek odchází na povrch. Jede do porodnice za vnukem Vašíkem. Pokračujeme tedy ve třech. Lezu do plazivky po hlavě, abych pokračoval v těžení. Ale nedaří se mi to dlouho, plazivka je na mě příliš krátká. Střídám se s Vojtou a Vaškem, jdu fungovat jako třetí (poslední) článek. Vašek jako druhý odebírá kbelíky od Vojty a ten opět kope a kope. Po nějaké době je plazivka čistá, není co těžit. Bohužel se nachýlil čas a my už nestíháme nachystat materiál na příště. Tak snad příště…

Foto V.Kacetl

Kopání v plazivce...                                              

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

26.12.2017 , pracovní akce na Kamenném ponoru. Zúčastnil jsem se já a Vojta.

Dnes jsme s Vojtou přijeli na Ovčín proto, abychom se pokusili rozšířit budoucí průlez z nábřeží směrem do chodbičky k Madoně. Akci nevypisujeme, nemá to smysl. Po cestě do krasu voláme Liborovi a domlouváme s ním čas, do kterého se mu ozveme, že jsme v pořádku. Výhoda takového bádání je v tom, že nepotřebujeme hromadu nářadí. Stačí nám centrála, vrtačka a ještě několik drobností k tomu. Po příjezdu na lokalitu probíhá vše standardně, já po žebříku do díry, Vojta spouští náčiní a přesunujeme se na dnešní místo útoku. Prvně se nám daří rozšiřovat běžným nářadím jako je pajsr, nebo  krumpáček a když už to nejde, nastupujeme s vrtačkou a barevnými pralinkami. Podle barev je rozlišujeme na citrónové, jahodové, kiwi a ještě ty černé, asi rybízové. A s nimi to je hotové raz dva, no, a nebo se to sere a nejde to ani ovocnými pralinkami. Důležité ale je, že po vynaložení dostatečné síly a po použití nástrojů, které jsme měli k dispozici, byla před koncem akce díra o dost větší. Na bezpečný a pohodlný průlez to ještě není, ale pokud budeme ještě někdy pokračovat, tak je pravděpodobné, že někdy v budoucnu to pohodlně a bezpečně půjde.