Listopad

185)3.11.1012 - pracovní akce Kamenný ponor, účast: Hawk, Anife a Luky za Kerberos,  Igor a Vašek za Topas

Ještě před čtrnácti dny jsme si užívali sluníčka a příjemných teplot, ale čas neúprosně pokročil směrem k zimě. Je to ovšem teprve ještě začátek, řekl bych jen slaboučký odvar zimy, bez mrazu, závějí a dalších skutečností, které nám vždycky touto dobou poněkud komplikují život. S tím se ovšem dokážeme samozřejmě smířit, protože už to prostě k našim zeměpisným šířkám patří. A kdyby to byly jediné nepříjemné věci komplikující nám obyčejným lidičkám život, bylo by nám přímo skvěle. Bohužel však existují i další,  a troufnu si tvrdit, daleko horší nepříjemnosti, které rozhodně nepatří k zákonům přírody, ale k těm, které vymýšlejí ty hlavy pomazané, nazývajíc se honosně zákonodárci ... Ať se ta banda smaží v pekle ...(pozn. toto je osobní názor autora, se kterým případný čtenář nemusí v žádném případě souhlasit). Obraťme list a věnujme se raději čistému blátu a kamenům, které můžeme beztrestně rozbíjet.

3.11. Kamenný ponor - dnešní plán je opět zcela jednoduchý. Zabudování renovovaného podzemního vrátku, oprava a prodloužení závěsné dráhy a nakonec pokračování v postupu směrem odtoku případných vod. Nejprve spouštíme veškerý potřebný materiál a pak se pouštíme do plnění stanovených úkolů. Nejdříve kotvíme vrátek, pak spouštíme dolů potřebné nářadí a já s Lukášem jdeme opravovat problematický spoj. Znamená to navrtat další kotvu do stropu a sešroubovat potřebnou délku vymezovacích segmentů, včetně připraveného závitového propojení, kterým pak bude možné seřídít potřebnou délku. Jednoduchá konstrukce se opět osvědčuje a spoj je opraven a seřízen. Funkční zkouška průjezdu přepravních vozíků je bez závad. Posunujeme se o kousek níž na úplný konec dráhy a připravujeme její prodloužení. Terén zde není zcela příznivý z důvodu zde všude přítomného bláta. Na cokoliv člověk sáhne je od bláta, kamkoliv člověk sedne (nebo lehne) je bláto, takže vrtačka, kabel a nářadí jsou permanentě v ohrožení zablácení. Neustále se snažíme chránit, doslova vlastním tělem, alespoň to elektrické vybavení (tedy v rámci našich skromných možností). Vrtám další kotvu do stropu pro připevnění jeden a půl metrového prodloužení kolejnice a úspěšně dráhu zavěšujeme. Po uklizení materiálu je opět na řadě funkční zkouška průjezdnosti a jsou naloženy a odeslány první dva kbelíky blátivých sedimentů. Ale ještě před tím je nám signalizováno, že čas pokročil natolik, že je čas oběda. Sice neradi, ale přesto poslušně opouštíme na tuto nezbytnou dobu pracoviště a jdeme na povrch, nechat se patřičně ofouknout docela studeným větrem. Pod šachticí se potkáváme s Igorem a pak během přestávky přijíždí ještě Vašek takže se naše řady posilují a můžeme se vrhnout bez váhání na dotěžení sedimentů. Na čelbu jdeme ve třech a dva budou u vrátku a vyprazdňování kbelíků. První dva kbelíky materiálu vyjedou bez závad a u druhých se objevuje nějaká porucha na vrátku (podle popisu obsluhy - prokluzování bubnu). Není mi sice vůbec jasné, jak by se to mohlo stát, ale stalo se. Náhradním řešením je opět ruční vytahování sedimentů a ukládání do jižní rozrážky. Na čelbě se střídám s Lukášem a podle všeho zde postupně nastává problém s dostatkem vzduchu. Pravděpodobný zvýšený výskyt CO2 ovšem nemáme dnes možnost si to ověřit. Prostě to vypadá tak, že odtokové cesty (a tím pádem i odvětrávací) jsou opět uzavřeny. Přítok vody je z povrchu nulový a dole je tak nepatrný, že se na nejnižším místě vytváří nepatrná louže a voda se zřejmě částečně vsakuje do sedimentů, takže žádný aktivní odtok nelze vysledovat. Na druhou stranu by zvýšený přítok vody značně komplikoval místní situaci, i když bychom pak zjistili, zda voda má nějakou odtokovou cestu. Pokud by se příště prokázalo, že je koncentrace CO2 zvýšena, museli bychom přistoupit k jistým opatřením směřujícím k odvětrávání pracoviště. Pro dnešek je dotěženo a přistupujeme proto k pokusu o další postup a necháváme promluvit stroje a jejich motory. Jak je z fyziky známo, každý elektromotor je konstruován ze dvou základních částí a to ze statoru a rotoru. A to poslední slovo v předchozí větě má ve svém významu jednu podstatnou informaci a to je rotace. Vlivem rotace dochází k proudění vzduchu a to zde způsobuje, že při těžbě vzniklá mlhovina je během poměrně krátké doby ta tam. Bez jakýchkoliv zváštních potíží dokončujeme dnešní postup kupředu, ale více než dvouhodinová bitva s nepoddajnými balvany nás vysiluje natolik, že od dalšího pokračování dnes upouštíme. A situace je v podstatě stále stejně nejasná, žádná volná prostora se dnes opět nekoná. Ovšem během našeho ústupu z pracoviště mám přeci jen jeden drobný poznatek. Znatelný pocit chladnějšího průvanu v místě kde se prolézá pod komínem, na který jsme zde narazili zhruba před rokem. Příště to budu muset zkusit trošku více omrknout. Pro dnešek je to v podstatě všechno, už jen dokončujeme přesun materiálu na povrch, kde nás čeká jen studený vítr a přicházející tma. Tak opět za dva týdny.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

186)17.11.2012 - Kamenný ponor - účast za Kerberos Hawk a Luky (Anife dnes a zřejmě ještě nějaký čas bude vynechávat, neboť s berlema to po žebříku dost dobře nejde), za Topas Igor a za Dagmaru Matěj a Libor

Ještě něco roste.

Chvíli po desáté hodině se scházíme na místě činu a cílem je především zase trošku poškádlit odtokové cesty Kamenného ponoru a jak jsem minule zmiňoval, omrknout možnosti  doposud ukryté v Mikulášském komíně a mimo tyto činnosti je třeba pokusit se najít závadu vrátku.

Povětrnostní situace je typicky listopadová (revoluční). Je zamračeno, chladno a větrno. Na převlékání do overalů nic moc, ale bývalo i podstatně hůř. Dolů jde nejprve Lukáš zkontrolovat situaci na konci chodby, já s klukama z Dagmary pak sestupujeme za ním a Igor zůstává u vrátku, aby se pokusil vysledovat, proč vrátek stávkuje. Lukáš dole nakládá první dva kbelíky a zavěšuje na dráhu. Pak signalizuje Igorovi odjezd nahoru, ale výsledek je stejný jako minule. Kbelíky popojedou jen asi metr a šlus. Sundáváme jeden a znovu zkoušíme signalizovat. Výsledek je stejný. Sundaváme i druhý kbelík a nezatížené lanko s jedním vozíkem nakonec  odjíždí. Posílám Lukyho za Igorem, aby provedli demontáž vrátku a pokusili se najít příčinu neúspěchu. Dole nám nezbývá, než přistoupit opět k ručnímu odtěžování na skládku v jižní rozrážce. Ve třech lidech se dá celkém úspěšně odtěžovat připravený materiál. Nejprve jdu dolů sám a Libor s Matoušem vytahují naložené kbelíky. Situace na čelbě je dnes dle očekávání následující. Hromádka minule připravených kamenů je částečně zatopena vodou. Vzniklé jezírko je dlouhé něco  přes metr a pod klenbou čelby huboké tak třicet centimetrů. V úrovni hladiny se voda zřejmě cedí přes sedimenty někam do masivu, ale vzhledem ke zcela nepatrnému přítoku je tato informace jen mým odhadem. Po odtěžení kamenů ze dna ještě pajsrem uvolňuju další šutry ze stropu a boků a připravuju tím další hromádku k těžbě. A abych nebyl sobcem, který chce mít bahenní lázeň na čelbě sám pro sebe, pouštím na čelbu Libora a střídám ho u lana. Tou dobou dolů sestupuje Igor s čerstvými informacemi o stavu těžebního vrátku a o aktuálním čase vhodném na polední pauzu. Závada na vrátku je odhalena a už ho Igor  s Lukášem i zdemontovali a vytáhli na povrch. Igor jde na oběd a my ještě pokračujeme v odtěžování materiálu. Několik větších kamenů, které odolávají paličce, přesunujeme kutálením až na skládku. Nakonec se pokoušíme o sondování třímetrovým roxorem v sedimentech na čelbě s cílem pokusit se o snížení vodní hladiny a hledání možnosti nějakého průniku. Výsledek je snížení hladiny odhadem o deset centimetrů. Roxor byl  v určitém místě do sedimentu zatlačen skoro na celou délku, v jiných místech narážel na pevnou překážku. A z toho se prozatím nedá odvodit žádný jasný výsledek. Jdeme se nasvačit, je kolem půl druhé hodiny. Po půl hodině na povrchu  je nám už pěkná kosa, takže jdeme zpět dolů. Lukáš pro dnešek končí a odjíždí. Dnešním posledním úkolem je pokus o odhalení možností v Mikulášském komínku. Možnost dostává pro změnu Matouš. Výstup nahoru poněkud ztěžuje zabudovaná dráha, ale nakonec to jde hladce. Vysvěluju Matoušovi, o co jsme se zde naposled snažili a kam by to chtělo kopnout a zbytek už je na něm. Dole v chodbě se snažím materiál, který nahoře odkopává chytat do kbelíků a posílám na skládku. Dolů sestupuje po polední pauze znovu Igor. Různě se ještě prostřídáme na stanovištích a nakonec Matouš hlásí že se propíchnul do volnějšího, lepivá hlína skončila a nahoře jsou naskládány kameny, na které se nedá bezpečně dosáhnout. Dožaduje se někoho na revizi, jako zástupce  "domácích" jsem nominován. Horko těžko se přes dráhu vyškrábu nahoru a rekognoskuji situaci.  Volná  svislá prostora  má šířku kolem dvaceti až třiceti centimetrů podle charakteru jedna ze svislých poruch, která mohla být občas proplachována vodou. Byla zaplněna do výšky cca 1,5m lepivou jílovitou hlínou občas proloženou menšími vápencovými kameny se  zvětralou povrchovou strukturou převážně ve tvaru placáků. Nad touto úrovní je vidět převislá kamenná kulisa se známkami sintrového náteku na okrajích a další volná prostůrka nahoru je zaskládána napadanými placatými kameny odněkud zhora. Mezi kameny jsou nepatrné volné průhledy někam nahoru. Nechávám si zezdola podat ten třímetrový roxor a pokouším se některé z těch kamenů posunout, případně uvolnit. Možná to vypadá jako blbost, někde na hlavou šťárat do volných kamenů, ale vzhledem k místní situaci to není tak nebezpečné. Jsem kousek bokem a jak se postupně ukazuje, zcela mimo dosah kamenů, které se mi daří postupně uvolnit a shodit. Navíc to nejsou žádné velké kusy. Nakonec se průhled zcela uvolňuje. Boky volné prostůrky jsou zcela čisté, ve směru našeho generelního postupu je zřejmě nějaká puklina (zapadl tam jeden z těch větších kamenů, které jsem zvedal roxorem a vyčnívá ho jen kousek) a nahoře je další převislý strop, na který se stěží dá dosáhnout tím roxorem a je opět přerušen volným otvorem přes který je zase nějaký kámen. Ale na ten už se dosáhnout nedá.  Sice to rovněž nevypadá na to, že by se snad dala tudy obejít ta spodní zasedimentovaná vodorovná puklina, ale za pokus by možná stálo rozšířit ten prostor na průleznou míru, abychom měli možnost náhledu. Lezu dolů a posílám nahoru Igora, aby si mohl udělat vlastní úsudek o situaci. V podstatě se shodujeme na výsledku. Pro dnešek akci ukončujeme. Dle mého názoru byla dnešní akce docela rozmanitá a jistým způsobem velice přínosná. Děkuji všem jeskyňářským kolegům za jejich výkony a těším se na další případnou spolupráci.

Odjíždíme na západ

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

187)26.11.2012 Mimořádná akce - Kamenný ponor - složení Hawk a Luky

Využíváme "volného dne" a vyrážíme na Kamenný ponor. Počasí je přesně pravé podzimní - zamlžené a uplakané, takže cesta není nijak zvlášt příjemná. A na louce u Kamenného ponoru je ještě o něco hůře, díky větru.  Ale to je nám celkem jedno, protože jen jak připravíme potřebný materiál pro spuštění do podzemí a hned jak ho dopravíme dolů, jsme doslova za větrem. Dnešním cílem je především instalace upraveného vrátku (doufám, že už nebude vykazovat softwerovou chybu) a jeho následné odzkoušení, a když už jsme na lokalitě a otestujeme vrátek, budeme se následně ještě chvíli věnovat úpravám profilů, aby byl čas zde strávený pokud možno náležitě využit.

Spouštíme vše potřebné a instalujeme vrátek. Vše se zdá už bez chyby. Navíjecí buben reaguje jak má a to je to hlavní.  Na meziskládku v jižní rozrážce se nevejde už žádný materiál, takže bez vrátku  a tím možnosti expedovat materiál až na povrch, by to byla neskutečná pakárna. Jen doufám, že se při větší zátěži, (kterou každá těžba narubaného kamení je), neodejde pro změnu nějaká jiná součást soustrojí. To by byl tedy opravdu pech. Lezu dolů a Lukáš mi spouští nářadí potřebné k naší další činnosti. První na řadě je rozšíření neprůlezné horní partie komína, aby bylo možné  i zde pokročit k vyjasnění situace. Nejdříve pro jistotu zdemontujeme kus lanovky pod komínem, aby nebyla zničena padajícími kameny a pak přistupujeme k ubourávání pravého boku komína a je to jedna velká radost. Ruce stále nahoru a ještě tlačit na elektrické kladivo a především se snažit nenechat si rozbít hubu nějakým kamenem. Nezvykle často se střídáme a jsme rádi, že jsme skoro nalačno. Tlačenka je tak velká, že bejt po jídle, kdoví jak by to dopadlo. A málem bych zapoměl na docela důležitou informaci. Hned při  prvním strčení čumáku do komína je cítit slabý průvan. Snad to bude nepatrnou předzvěstí nějaké volné pukliny. Uvidíme po bitvě. Po hodině a něco zápolení toho máme oba dost, nějaký ten kamínek je uvolněn, ale zdaleka to ještě nestačí. Pokračovat zde budeme v sobotu. Jdeme vyměnit úzkou svislou prostoru za nízkou a šikmou, a místo zvedání rukou se jdeme vyválet do bláta. Připadá mi, že ho tu od minula zase přibylo. To bude asi další nutný úkol na sobotu, trošku to zde vysmejčit, "dyk je to hanba... takovej zablácenej nepořádek..." Pouštíme se do přibírky čelby v prozatimně hlavním směru. Z levého boku trčí do profilu už od minula takovej obrovskej kamennej frňák a hnusně zde překáží. Zkouším pajsrem, jestli se od minula trošku nepolepšil a ať zabírám jak se dá, mám pocit, že se ani nehnul. Lukáš ho ale bedlivě sledoval a tvrdil že se hejbá. Tak zkouším paličku, ale k pořádnýmu rozmachu zde není dost místa a kalibr paličky je na ten frňák dost slabej. Beru zase pajsr a z různých úhlů hledám nějakou slabinu a opětovně ji nacházím na svých žebrech, do kterých se úspěšně tluču. Ale pak to vidím sám, že se ten hajzlík znatelně pohnul o pěkné dva milimetry. Sice jen dílčí úspěch, ale brzy jsou ty hodnoty větší a větší. Absolutně nevím jak dlouho to trvalo, ale nakonec je na dně a můžeme se s chutí pustit do dalších, rovněž značně odolných částí profilu. Zhruba uprostřed čelby je úzká trhlina, ubíhající mírně k jihu, ale tam se nedá ani nakouknout, jednak proto, že je to hodně nízké a za druhé, že je to těsně nad hladinou té louže úplně na čelbě a potápět se v louži, se mi nijak zvlášť nechce. Takže se pokusíme nejprve o dohodu s tím překážejícím kamenem, leč je to marné. Dohoda se nekoná. Pokoušíme se o obchvat z pravé a pak i z levé strany, ale opět jen s dílčími úspěchy. Nasazujeme věškerou dnešní domlouvací techniku, a postupně nám docházejí síly i nápady, takže se nakonec s Lukym dohodneme na zbabělém ústupu a naše rozhodnutí je navíc potvrzeno tím, že došel benzín v centrále. S písní na rtech a blátem (překvapivě jen) na overalech opouštíme pro dnešek lokalitu. Unaveni, ale hlavně nezraněni vystupujeme za tmy a opět za mlhy na povrch. Pak už jen slast převlékání a cesta k domovu. Pokračování v sobotu, tedy pokud se najde nějaký pomocník.

Hawk