Březenarchivní foto.V.Kacetl

245)1.3.2014 první březnová akce závrt - U hrušky, účast: Hawk, Libor, Anife, Mike s bráchou, Filip a Igor

Dnešní akce je situovaná až na 13.00 hodinu odpolední, ale vzhledem k tomu, že se jedná víceméně o akci technickou, nebude pozdější začátek snad na závadu. V dnešním plánu je hned několik úkolů, které se samozřejmě pokusíme splnit. I když jeden nikdy neví, zda se nevyskytne nějaký ten zádrhel. Igor má v plánu provést orientační zaměření doposud zahloubené sondy a směs dalších úkolů je v přímé souvislosti s vylepšením dopravní situace v podzemí. Jedná se především o přiformování přepravní drážky, aby nedocházelo k zasekávání vozíku, výměna jednoho ze závěsů drážky za kratší, a především zabudování vyrobené dvojrolny pro hladší průjezd vozíku a zamezení tření lanka o skalní stěnu v zatáčce. A posledním úkolem je rozebrání jednoho většího kamene a jeho odtěžení. Končit chceme nejpozději ve tři odpoledne, abychom se mohli zúčastnit v Rudici vernisáže výstavy obrazů Sváti Paldy Cigánka. Tak tedy žádné dlouhé otálení a jdeme na to. První dolů spěchá Igor s Mikem, aby měli pro měření volnou trasu a my ostatní je doslova pronásledujeme. Než dokončí měření, už okupujeme volnou prostoru sondy taky. První na řadu přichází nakroucení spodní části dráhy do příznivější pozice, dva masivnější hasáky a troška síly a je to. Dokonce až moc přetočené, takže o kousek zpět. Další chuťovkou je výměna závěsu na spoji drah za kratší, trošku mě to připomíná hlavolam, jak nedodržíte přesný postup, nejde to složit. Na třetí pokus se trefujeme do systému a sešroubováváme napruženou dráhu  k sobě. Kdo to zde říkal, že to nepůjde? (Chvíli jsem si to myslel taky ...) Pak se Libor pouští do toho kamene, který minule kluci jen odšoupli bokem a po pár klepnutích paličkou (přesně to bylo 92 x), je kámen přejmenován na štěrk. A je zároveň odtěžen na skládku kamenů. No a teď přichází ta nejdůležitější chvíle, najít místo pro zabudování rolny. Ovšem stěna je natolik nesmyslně tvarovaná, že nezbývá jiná možnost, než použít nábojky Hilti, osvědčený způsob právě, pro boj ve vysoké trávě. ( To je jen veršíček, aby se to trošku rýmovalo), ale ve skutečnosti to nepoužívám na kosení trávy, ale jen na efektivní upicnutí nepotřebných výstupků, rozumí se samozřejmě skalních. Dvě dírky špehýrky a pak už jen pic a nezbylo tam vůbec nic. Provádíme zkoušku přiložením dvojrolny a projetí vozíku tam a sem, a zdá se to OK. Přivrtáváme a kotvíme rolnu a teprve pak přichází ke slovu skutečná funkční zkouška a je to v háji. My trubky jsme s vozíkem nedojeli až na konec dráhy, což se ukazuje jako menší chybička v systému, poněvadž lanko po dojetí vozíku až na konec, je mrcha schopno seskočit až pod rolnu a tím se zablokuje. Jenže čas už natolik pokročil, že kdybychom to dnes chtěli napravit, do Rudice bychom nejspíš dorazili až po zavření galerie. Necháme to pro dnešek tak jak to je a buď do příště něco někdo vymyslíme, nebo to pak překotvíme. Balíme a stěhujeme nástroje na povrch. Následně pak probíhá přesun za jmenovanou kulturou, neboť jak známo, jeskyňářská dušička se neživí jen blátem, jsou i jiné hodnoty. Co na závěr dodat, dnešek se prostě opět pěkně vydařil.

Informace o výsledcích zaměření sondy: celková délká sody je 12 metrů a převýšení je 9,2m takže kdo si to dokáže trošku představit - je to pěknej sešup.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

246)8.3.2014  -  závrt U hrušky, účast: Hawk, Jindra, Vašek, Zdenda, Vojta, Jakoubek, Verča a Igor

Opět početně velmi zdařilá účast a dle dosažených výsledků nejen početně. Ale to bych předbíhal událostem. Scházíme se na místě tradičně na desátou dopolední, počasí je doslova jarní (i když ráno bylo ještě pod nulou), ale sluníčko ty mínusy rychle a spolehlivě odhání, takže převlékání do cvičebních speleoúborů není poznamenáváno žádným cvakáním zubů, či jinými podobnými úkazy. Jen nutno podotknout, že dnes na louce září tři fungl dresy, kterých se ještě nedotklo bláto jeskyně. Premiérové umazání se určitě dnes povede dokonale, protože lokalita zde nabízí zřejmě nevyčerpatelné možnosti.

Jaký je pro dnešek plán: v prvé řadě bude nezbytné doladit vymezovací rolnu v zatáčce, která vykazuje drobný nedostatek a pak bude probíhat funkční zkouška - zátěžový test tím, že se bude pokračovat v zahlubování sondy. Pro úpravu nedostatečného náklonu rolny jsem vyrobil ještě jednu jednoduchou naváděcí rolnu, kterou zabudujeme do vhodného  místa pod tu předchozí. Tentokrát spouštíme kbelík na přepravním vozíku až na konec dráhy a přiložením rolny na stěnu je určeno místo, kam je třeba ji zakotvit. Pak je provedeno navrtání a naražení rolny. Funkční zkouška ukazuje, že by to mohlo být v pořádku. Nezbývá nic jiného než se pustit do dlouhodobějšího zátěžového testu. Když už jsme zalezlí uprostřed sondy, tak sestupujeme s Vojtou až na dno a jdeme se první pořádně vymáchat. Nejdříve je třeba vybrat a odtěžit  skapovou vodu. Na skládce je vytvořeno pomocí fólie jezírko, kam vodu prozatimně uložíme, ovšem do budoucna (pokud se brzy nepodaří otevřít nějaký trativod), to může být i drobný Nerudovský problémek, protože pak budem říkat, "Kam s ní". Napadá mě jen jediná varianta - kanystry a vodu vynášet na povrch, kde jí bude konec konců letos zřejmě nedostatek. Při odtěžování vody ve kbelících jsme dole pravidelně "drobně" sprchováni, ale naštěstí je vody jen něco kolem sta litrů, takže sprchovací přeháňky jsou brzy za námi. Pouštíme se do odtěžování jílovitých materiálů ze dna. Zpočátku je materiál poněkud více rozměklý až bahnitý, částečně až sračkózní, postupně s dalšími odtěženými desítkami  kbelíků se konečně mění k lepšímu. Odtěžováním postupně obnažujeme skalní stěnu, která zde mění svůj dosavadní charakter. Generelní sklon nadloží je přerušen na pravé straně vodorovným strope, na kterém jsou drobné krápníčky, který cca 60cm vepředu  přechází téměř do kolmé stěny, levá strana je do nadlože prolomena cca 20cm komínovou puklinou, která se nahoru téměř zavírá. Hlinitá výplň v této puklině je podstatně blátivější vlivem skapu, který tudy natíká. A pod touto puklinou je jakási klenba, celá vyplněná šedivým jílovitým materiálem poměrně suché struktury (tak suchý materiál v celé sondě ještě nebyl zaznamenán). A úplně na levé straně barva výplně plynule přechází do odstínu okrového. Po postupném zahlubování nás dole ještě posiluje Vašek, aby bylo jednodušší zavěšování kbelíků na dráhu. V jednu hodinu je na skládce již  uloženo sto kbelíků materiálu a obsluha rumpálu se dožaduje přestávky na oběd. Podřizujeme se hladu většiny a jdeme se rovněž na povrch posilnit. Není čeho litovat, protože na povrchu je dnes skutečně krásně teplo. Během pauzy zablácený dres poměrně dokonale osychá a při každém kroku a pohybu ze mě opadávají kousky schnoucího jílu. Po přestávce opět sestupujeme na místo činu a do sondy nás střídají  Zdenda, Jakoubek a Verča. Rumpál obsluhujeme ve třech, já, Igor a Vašek, střídáme se po pěti vytažených kbelících, aby se dobře počítalo odtěžené množství a Jindra a Vojta obstarávají vysypávání a čištění kbelíků. Odpolední činnost v sondě je zaměřena na prokopávání klenby na levé straně a na závěr vyspádování dna směrem k nadloži. Na závěr je provedeno ještě sondování roxorem, ale vzhledem k hutnosti sedimentů bez získání nějakých podstatných poznatků.  S těžbou se dnes končí něco po třetí hodině při celkovém počtu 170 odtěžených kbelíků sedimentů a důvodem je naplánovaná další odpolední činnost, a tou je revize stavu lokality Dolní Suchdolský ponor, a následně pak promítání a beseda pro Suchdolské občany na téma "Ponory a jiné lokality na Suchdolsku". Postupně se přesunujeme do obce, Vojta s Kubíčkem odjíždějí, Igor bere mladší  jeskyňáře na exkurzi do jedné nejmenované, pěkně vyzdobené jeskyně. Já a Jindra čekáme na Marka a jdeme omrknout stav Dolního Suchdolského ponoru, jenže moji "maličkost" zhruba deset metrů pod skružemi odráží zúžený průlez mezi balvany, (v posledních letech se většina dříve pohodlně průlezných míst jaksi záhadně zmenšila a mimo to, se  se mnou nenávratně rozloučila i moje oblíbená vlastnost - pružnost a nahradila ji nehorázná neohrabanost), takže se vracím raději na povrch a Marek s Jindrou pokračují dál. Poznatek z té horní části je takový, že pokud by se zde plánoval nějaký následný průzkum, musela by předcházet poměrně rozsáhlá úprava zabezpečení volných a zaklínovaných kamenů a balvanů, včetně úpravy - rozšíření některých míst, případně další vystrojení žebříky, pro snadnější průstup. Podle Marka a Jindry je pak ta nižší část, co se týká stability, v lepším stavu než část horní. Zhoršený stav v horní části lokality je nepochybně ovlivněn dlouholetým průtokem vody portubím zaústěným nahoře do skruží, která pak padá volně do první dutiny a může negativně ovlivňovat potřebnou stabilitu kamenů vyplachováním těsnících výplní. O dalším osudu lokality se jistě teprve bude rozhodovat. Čas už se nachýlil natolik, že zahájení připravené besedy stíháme jen tak tak. Celá dnešní akce je pak ukončena po besedě v půl deváté večer naplánováním akce na příští sobotu.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

247)15.3.2014  Amatérská jeskyně - Východní větev: původní záměr pokračovat v započatém zaměřování této oblasti byl nakonec změněn na průzkum, neboť z mapérské skupinky dnes chybí ti nejdůležitější. Takže se nakonec dělíme na dvě samostatné skupiny -1) Igor, Vašek, Filip, Vojta a Jakoubek:  cíl sondování západně od dómu Rovné stropy od "Malé louže" ve směru přítoku Suchdolských vod. Skupina č.2) Libor, Hawk, Mike, Luky, Jurda a Anife s cílem průzkumu komínů nad Konstantním vývěrem a následně ještě průzkum komína nad "Malou louží". Rozdělujeme se za Javorovou chodbou s tím, že první skupina odchází tzv. Ministerskou trasou za svým úkolem a naše druhá skupina přes Absolonův dóm, Bahnitá jezera na Punkvu a pak na sever ke Konstatntnímu vývěru. Neseme si s sebou i nejjednodušší výstupovou techniku - hliníkový žebříček, abychom si ulehčili postup do horních partií chodby. Teprve zhora je vidět, jak je vlastně celý prostor obrovský. Horní úroveň chodby nad Konstantním vývěrem je vyvinuta jak jižním, tak severním směrem a zřejmě to byla původně nějaká souvislá chodba, kde vlivem propadu dna chodby do spodní úrovně byl vytvořen stávající stav. Ovšem je zde základní otázka, je-li možné, aby chodba někam dál pokračovala - ve směru toku vod a otázka druhá - odkud chodba od severu vychází. Je to vlastně horní úroveň nad vodami vytékajícími Konstantním vývěrem. V jižní části se dá na konci protáhnout pod stropní kulisou do malé síňky, jejíž dno tvoří hliněná homole a dál k jihu odtud pokračuje nízký trativod. Nad síňkou je komínovitá prostora určitě přes dva merty vysoká a všude na stěnách i stropě jsou vidět jílovité skvrny - podle všeho pozůstatky zaplavení vodou při některé z posledních povodní. Vzhledem k tomu, že jsme docela vysoko nad vývěrem, může tento poznatek vypadat až neskutečně, ale je to tak. Nánosy materiálu ve vzestupné části od hrany převislé stěny to rovněž dokazují. Zkoušíme drobnou sondáž ve směru trativodu, ale bez nějakých významných poznatků. Jedině snad, že sklon stropu trativodu klesá pod úhlem kolem dvaceti stupňů a ve vzdálenosti něco přes dva metry se ve stropním korýtku téměř uzavírá. Po sestoupení dolů pak ještě provádíme průzkum opačné části výstupem do horní úrovně. Šikmá stěna je tvořena částečně zpevněnými sedimenty a místy jsou vidět opět pozůstatky činnosti nějaké divoké vody. Po výstupu na horní plato se můžeme pokochat místní (řekl bych až nečekanou) výzdobou. Kousek kupředu je proražen pod skalní kulisou otvor do další prostory, která nese stopy určité tektonické poruchy a zjevně zde byl prováděn nějaký předchozí průzkum, protože kolem severní stěny je zahloubena v balvanitých výplních sonda do hloubky tři metry, kde je u dna vidět i pravděpodobný konec skalní stěny a hliněná usazenina po zaplavení vodou. Toto místo je variantou na postup směrem proti proudu Suchdolských vod suchou cestou, ale zřejmě by to obnášelo poněkud podrobnější průzkum a případnou sondáž. Sestupujeme zpět na dno chodby, balíme nejnutnější vybavení a pokračujeme brodem přes Zadní jezero za dnešním posledním cílem, komínem nad "Malou louží". Voda v jezeře je dnes na své standardní úrovni, takže  na mělčině u stěny dosahuje klasicky, u těch co mají dlouhé nohy do půlky stehen, u nás ostatních menších, o ten nepříjemný kousek výš. Holinky ovšem vylévámě stejně. Zde se setkáváme s první skupinou, která svůj dnešní průzkum již ukončila, ale do dómu za "Malou louží" se dnes nikdo nedostal, protože nikdo z dnešních účastníků nedisponuje tak malými tělesnými proporcemi (jako má Hanka), aby se tam věšel. Pro přístup těch, co více vyrostli, by se musel o něco upravit  průlezný profil. Dnešním posledním cílem je komín v nejvyšším místě nad "Malou louží", ale ani zde není nalezeno žádné volné pokračování. Takže pro dnešek nastal čas pro ukončení akce. Z první skupiny se nikomu nechce brodit přes Zadní jezero, tak se vracejí stejnou cestou jak sem přišli a nám ostatním, již mokrým je to jedno a se žebříkem stejně musíme přes Punkvu, protože přes zával u Pestrých jílů bychom ten žebřík nedostali. A tím celá dnešní akce končí.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

248)22.3.2014 - závrt U hrušky, účast: Hawk, Anife, Igor, Luky a Jurda

Dnes to vypadá přesně jako na jaře, všechno kolem se nalejvá a pučí, "akorát nám nikdo ani nenaleje a ani nepůjčí..." To je jen takový prastarý jarní slogan. Dnešní původní účast je akorát na hranici únosnosti pro tuto lokalitu, ale nakonec ještě vypadává z dnešní hry Zdenda, protože ho skolila nějaká choroba horních cest dýchacích s teplotami, takže i když říkal, že přijede, byl jeho pokus radou starších zamítnut. Jen jsme ve skrytu duše marně doufali, že se třeba někdo neplánovaně objeví, ale bohužel. Všichni měli jiné plány. Budeme si muset poradit jen v pěti, aby bylo vidět, že nejsme žádné srágory (i když se tak někteří už dávno cítíme - to mluvím ale jen za sebe, všichni ostatní mi připadají v pohodě).  Bojová porada v rychlosti na povrchu rozhoduje o obsazení všech důležitých míst v podzemí. Na dno sondy vysíláme mladé, svižné a výkonné kopáče Lukyho a Jurdu a my ostatní se budeme střídat v obsluze rumpálu a skládkování materiálu. Po čtrnácti dnech nepřítomnosti je na dně opět pěkná louže a nezbývá než nejprve odtěžit vodu do jezírka. Jenže jak se ukazuje, vody je hodně a jezírko malé. Je tedy provedena nezbytná úprava - navýšení hrázky, aby se vytěžená voda nemusela likvidovat nějak jinak (třeba vynášením na povrch, případně bychom ji mohli ještě vypít, ale tak velkou žízeň prozatím nikdo nemá) Po 14 kbelíku je konečně konec vodní těžby, ale tím taky veškerá kapacita jezírka skončila. Další voda už není kam nalejt. Začínáme těžit hlínu. Kopáči dole nám nedávají vůbec šanci si trošku vydechnout. Pustili se do díla opravdu s vervou. Střídám se s Anife u točení klikou a Igor obstarává vyklápění na skládku, a řekl bych že se z nás všech doslova kouří. Situace dole byla po poslední akci zcela odlišná od všech předchozích, a to v tom, že výrazné stropní korýtko přechází do klenby a začíná vytvářet možný horizont. Kluci dole mají za úkol ten horizont očistit a pokusit se prokopnout kupředu. Sedimenty, které chodí ve kbelících nahoru nasvědčují tomu, že kopaný horizont není vyplněn téglem, ale okrově žlutým hlinito-písčitým materiálem. Všechno funguje jak má,  až do sedmdesátéosmého kbelíku, kdy najednou nechce přepravní vozík dojet dolů. Jdu tedy zkontrolovat stav dráhy a zjišťuji, že se postupně uvolnila jedna matice na kotvě ve stropě a někam se mrška zakutálela. Nechci používat hrubé výrazy, ale je to v hajzlu, žádné náhradní matky tady nemám, jediná záchrana by byla, jestli nějaká zůstala na nějaké kotvě z předchozího kotvení vrátku. Volám na Anife, aby se tam podívala - nic nenašla... možná neví přesně kde hledat, jdu se raději přesvědčit sám a sláva máme kliku. Beru původní výrazy zpět, nejsme ještě v hajzlu. Vracím se dolů, opravuju kotvení dráhy, matku dotahuju zatím jen rukou, ale předpokládám, že do polední přestávky vydrží a pak ji dotáhneme klíčem. Všechno zase funguje jako dřív. Něco po dvanácté (přesně 12.10hod) je naskládce 100 kbelíků. Když odečtu časy potřebné pro sestup, odtěžení vody a opravu dráhy, vychází na vlastní těžbu tak hodina. 100 kbelíků za hodinu, ti kluci dole jsou neskuteční, už chápu, proč jsem mokrej jako myš a když tak koukám, nejsem sám. Je vyhlášena pauza na oběd. Venku je opravdu nádherně - teploučko jen trošku pofukuje, ale jinak konečně paráda. Sušíme mokré svršky rozvěšené na křoví kolem závrtu. Na jednu hodinu nás opět nikdo neposiluje, takže i odpolední část akce bude jen v naší režii. Lukáš ani Jurda neprotestují, že půjdou opět do sondy, akorát se domlouváme, že nejdřív dotáhnou šrouby na kotvách a pak budou pokračovat ještě dalších 70 kbelíků v prokopávání horizontu a pak se vyhloubí sonda na skapovou vodu, ale to že uděláme já s Igorem, abychom je vystřídali. S tím taky kolem půl druhé sestupujeme dolů. Celá soustava se opět dává do pohybu. Tentokrát se u vrátku střídáme všichni tři, po 5 kbelících. S plynoucím časem nás pozvolna opouštějí síly, jen optimismus zůstává nezměněn a jak se zdá u kluků dole, tak tam je zřejmě neopouští vůbec nic (?), protože to tempo je pořád vražedné. Myslím na to, že už to dole asi nebude s přesunem kbelíků žádná sláva. Plánovaných 70 odpoledních kýblů je ale vytěženo zase v rekordním čase a tak jim dolů tlumočíme ještě ať pošlou  dalších třicet do té dvoustovky a pak je půjdeme vystřídat. Žádné protesty ze sondy se neozývají (ovšem na konci akce se dovídám, že jsme je tím pěkně dostali, protože jen pro dva dole to bylo doslova drama - přesunovat ty kbelíky takový kus ke dráze). Po těch posledních 30 kbelících toho máme dost i nahoře u vrátku. Jdeme s Igorem  dolů do sondy vystřídat kluky a to co zde dokázali ve dvou vykopat a přesunout, je téměř neuvěřitelné. Dnešní postup tím horizontem, který se zde rýsoval je 2,5 m a od místa kde začínali a ke konci dráhy na zavěšování kbelíku je to dalších víc než 1,5m (absolutně nechápu, jak to mohli dokázat jen ve dvou) přesunovat ty kbelíky víc než 4 metry a ještě udržet tu frekvenci. Nahoře u rumpálu jsme totiž neměli téměř žádné prostoje, protože jakmile dojel prázný kbelík dolů, do několika vteřin byl hlášen pokyn k tahání plného kbelíku...není co dodat. Prohlížíme vykopanou chodbu - stropem a z pravé strany se kluci drželi skalního  masivu a na levé straně jsou vidět vrstvy uložených sedimentů. Zdánlivě vypadají jako vodorovné, ale protože nemáme žádný sklonoměr, nedokážeme určit, odkud byly ty vrstvy usazovány. Téměř u čelby se vodorovné uložení jakoby překlápí k čelbě a pravý skalní bok uhýbá do leva. Barvy sedimentů jsou v celém profilu žlutě okrové a hlinité, s občasnou vrstvičkou písku v odstínu rezavém. Šedivý jílovitý tégl je podle všeho někde pod nohama, ale nedokážeme prozatím říct jak hluboko. Jediné místo, kde je tento materiál stále vidět, je minule zahloubená jímka na skapovou vodu. Tuto jímku se dnes ještě pokusíme o něco prohloubit a rozšířit. Klasický lepivý  šedý humus, nedá se pořádně kopat, nabírat a zřejmě ani vyklápět, prostě hrůza. Postupně nahoru posíláme celých 17 kbelíků. Ve dně jímky narážíme na kameny a skalní nadložní stěna naznačuje nad kameny ve dně jakoby další strop a těsně pod ním je na povrchu téglu vrstvička žlutého jemného jílu s výraznými stopami organických materiálů - že by tedy tudy odtékala voda? Pro dnešek to zde balíme a k minule vysloveným otázníkům můžeme připojit další, kam vede ten dnes vykopaný horizont. Na povrch se dostáváme značně unaveni kolem půl páté. Pokud bych chtěl nějak hodnotit dnešní akci, tak bylo celkem vytěženo 14 kbelíků vody a 217 kbelíků sedimentů a pokud bych nosil pravidelně klobouk, tak bych před dnešním výkonem Lukyho a Jurdy s úctou smeknul.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

249)29.3.2014 závrt U hrušky, tentokrát s účastí jak na "velkou díru", tedy jmenovitě: Libor, Igor, Hawk, Anife, Jindra, Luky, Zdenda, Jurda, Mike, Lukáš a Natálka

Podle plánu bude dnešní akce zde jednou z posledních jarních, protože počasí se už natolik oteplilo, že už bude možné bez obav působit i na lokalitách, kde by nám v zimě umrzly koule, příkladně na Kamenném ponoru. Dnešním úkolem zde je v prvé řadě se nějakým způsobem zbavit vody, kterou jsme poctivě až po okraj naplnili umělé jezírko, a určitě i vody, která bezpochyby opět nakapala do připravené prohlubně na dně sondy. Jak jsem již minule zmiňoval, praktických možností jak se vody zbavit je několik (vypít, odpařit, vynosit na povrch v bandaskách, případně odčerpat). Už při minulé akci jsme si vytypovali v podzemí jedno místo na generelní puklině, kde to vypadá tak, že by se možná dala voda odčerpávat sem, tedy pokud bude mít kam odtíkat. Podrobnější prohlídka pukliny není zcela možná, protože její rozměr není průlezný a ve spodní části je zaklíněný kámen, za kterým jen odhadujeme možný odtok. Poslední varianta likvidace vody (čerpání) se jeví jako nejekonomičtější, takže se o to pokusíme. Nejprve ovšem probíhá instalace hadic až na povrch, kdyby odtok puklinou selhal a taky proto, aby bylo možné odzkoušet výtlak čerpadla, zda dokáže překonat to převýšení.  První pokus  je tedy čerpání vody z jezírka do pukliny. Po zastrčení hadice pod zaklíněný kámen je spuštěno čerpadlo a výsledek je parádní, voda někam poslušně odtéká. Hledáme, zda se někde na boku dómu neobjeví nějaký nový pramínek, že by se voda cedila zpět do dómu, ale žádný takový úkaz není nalezen. Druhý pokus je čerpat vodu ze dna sondy až na povrch, ale zde je pokus neúspěšný. Čerpadlo zřejmě nemá potřebný výtlak. Nicméně varianta čerpání do pukliny je úspěšná, tak není co řešit. Druhým dnešním úkolem je pokračovat v sondování v horizontální odbočce, která byla minule vykopána a následně pak v zahlubování na dně sondy v místě čerpací jímky. Do sondy jdou opět ti výkonní pracanti jako minule a navíc je dnes posiluje ještě Zdenda a Lukáš. My ostatní budeme zajišťovat transport a ukládání materiálu na skládku a při tom ještě bude probíhat postupné stěhování různého nářadí na povrch, které pro dnešní kopání nebude potřeba. Takže se různě střídáme u ručního rumpálu a na vysypávání kbelíků. Do polední pauzy je vykopáno a uloženo 80 kbelíků materiálu a to všechno z horizontální chodbičky. Podle popisu se charakter horizontu trošku změnil, za prvé se profil u stropu zužuje do poměrně výrazného stropního korýtka, zužuje se nakonec i celý profil. Původně byla sledována skalní stěna jen z pravé strany, levý bok byl v sedimentu, ale na konci horizontu nabíhá stěna i z levého boku a mění se i sklon stropu směrem do masivu. Během polední pauzy se domlouváme na dalším postupu a to, že sondování v horizontu přerušíme a pokusíme se o zahloubení v místě jímky na skapovou vodu, čili v místě odkud začíná ta horizontální chodbička. Záběr má název: "Bahňáci po práci"                                        Po obědě pro dnešek odjíždí Libor, ale jinak všichni ostatní zůstáváme. Odpolední rozložení sil je následující: sonda Zdenda, Jurda a Lukáš Hubert a ostatní přesuny a ukládání vytěžených hmot. Ve dně sondy se již minule častěji objevovaly kameny, což by mohlo ukazovat na ten původní stav dna, takže uvidíme jak se bude situace vyvíjet. Zahlubování je ovšem díky kamenům, které jsou dokonale zatemovány v jílovitých hlínách, dost obtížné a jílovité výplně se stále ještě nijak výrazně nemění i když by bylo dobré, aby postupně vymizely. Na skládku putují další desítky kbelíků. Kameny ukládáme do dna přístupového průchodu k sondě, který je natolik rozbahněn, že by zde člověk nechal holínky, ale z počátku jich ještě není nijak moc. Zhruba po 80 odpoledních vytěžených kbelících nám ze sondy tlumočí požadavek, aby na dno sestoupil někdo ze starších (údajně prý zkušenějších) a posoudil stav dna, které se nějak změnilo a rozhodl kam dál kopat. Požadavek přišel ve chvíli, kdy Igor míří "z neznámých důvodů" na povrch, a tak jsem jako druhý nejstarší nominován pro tento úkol já. Celou dnešní akci jsem se snažil neumazat si overal, ale teď se to rapidně změní. Sestup do sondy je v celém průběhu dokonale obalen do řiďoučkého blátíčka (vlivem poměrně bohatého skapu) a je dobré pečlivě volit, kam člověk šlape, protože to všechno parádně klouže a ve sklonu cca 50° by to byl určitě rychlý sešup. Dna dosahuji, aniž bych se tam neřízeně skutálel a prohlížím stav.  Z podloží sondy vystupují výrazné hrany dvou hodně velkých balvanů a v pravém boku se mezera, mezi stěnou a balvanem zmenšuje jen na dvacet centimetrů, takže nezbývá, než se pokusit obnažit bok toho levého balvanu a zahloubit se kolem něho. Líp se to plánuje než provádí. Hustota kamenů je zde velice značná a velikost kolísá od takových jako pěst až po jednokbelíkové a i několik větších. Mezery mezi kameny jsou stále dokonale vyplněny zpočátku převážně jílovitými výplněmi, ovšem barevnost výplní je dvojí. Do převládající šedé (tégl) je vsunut uprostřed cca 30cm klín žlutých jílovitých materiálů. S postupným zahlubováním se výplň mezi kameny stává (převážně v levé části) spíš pískovitější. Dá se to předpokládat jako dobré znamení, pokud to ovšem není jen opět nějaká mezivrstva. Pravý bok je tvořen pozvolna ustupující skalní stěnou, která je na dvou místech překryta nezvykle bělostnou sintrovou polevou. Při pravém boku se objevují i výrazné stopy po zetlelých organických  materiálech. Ovšem nejzajímavějším kamenem  nalezeným v sondě je kuželový stalagmit určitě deset centimetrů vysoký a zhruba stejně široký, který podle tvaru narůstal někde na svahu, než došlo k nějaké prvotní destrukci a sesuvu materiálu ve dně podzemní prostory a teprve pak k zanesení prostoru hlinitými materiály. Pokud bychom se dohadovali o době, kdy k tomu mohlo dojít, typoval bych to na okamžik, kdy došlo k vlastnímu propadu povrchu a vytvoření tohoto závrtu. To byl pravděpodobně první okamžik, kdy do podzemí vniklo značné množství hlinitých materiálů a situace se postupně asi ještě zhoršovala než povrch závrtu porostl vegetací a byl tak částečně stabilizován. Ale to je jen odhadovaný vývoj.  Jedno je ovšem zřejmé, značné množství kamenů, přítomnost písku a odlomený krápník ukazuje na to, že jsme se dostali do místa, které by mohlo být pro další postupy rozhodující. Jenže s tím zde i pro dnešek končíme. Čas pokročil natolik, že už nám nechtějí posílat kbelíky (přičemž dnešní počet je teprve 211) a dalším faktorem je i drobet zhoršená kvalita vzduchu (ani ne tak vlivem produkovaných střevních plynů), ale určitě zvýšenou koncentrací CO2. Balíme veškerý materiál, vynášíme ho na povrch a celou dnešní akci tím končíme. Někteří pak míří přímo k domovu, někteří se přesunujeme ještě k matce Němcové, kde při čaji a topinkách, či jiných pochutinách, konzultujeme dnešní poznatky a plánujeme co a jak dál. A co dodat - prostě budoucnost ukáže...

Hawk