Květen

252)10.5.2014 Výzkumná akce na několika frontách:

1)Amatérská jeskyně - Východní větev - mapování: Libor, Honza, Mike a Hanka

2)Závrt U hrušky - rozšiřování odvodňovací pukliny: Igor, Jirka Slavík a Vašek

3)Kamenný ponor - instalace techniky, revize lokality a následné pokračování prokopávání sedimentů: Hawk, Anife, Pavel Krátký a Honza Štěpánek

Jak je vidět program je poměrně bohatý a můžeme si jen přát, aby se na všech místech pokud možno dařilo. Scházíme se kolem desáté na Kamenném ponoru a rozdělujeme na jednotlivé lokality dle potřeby. Pro činnost na ponoru zůstaváme ve čtveřici, protože zde zahajujeme činnost po dlouhých měsících a pro instalaci potřebného vybavení, zprovoznění a následný zkušební provoz bude tento počet lidí dostatečný. Během zimní pauzy byla provedena úprava konstrukce podzemního vrátku, takže jsme trošku  zvědaví, jestli to k něčemu bylo. Rozdělení míst na trase je následující: Anife obsluha vrátku na povrchu a vyvážení materiálu na skládku, Honza po zaškolení obsluha podzemního vrátku a s tím spojené činnosti a já s Pavlem nejprve prohlídka trasy, rozhýbání "zamrzlých" rolen, propojení signalizačního zařízení, plnění kbelíků a zkušební jízdy. Hned zpočátku je vidět, že inovovaná koncepce podzemního vrátku se bude muset trošku víc hlídat, (cestou zpět s Anife probírám problematiku tohoto vrátku a jsem ujišťován jejími výraznými zkušenostmi s jeho obsuhou o tom, že stejná situace byla i před úpravou vrátku a v podstatě veškeré vznikající nepříjemné situace, jako je zašmodrchání lanka jsou způsobeny nepozornou obsluhou při nestejnoměrném navíjení lanka na buben). Co se ale ukazuje jako nejpodstatnější nedostatek, je signalizační zařízení. Zřejmě je ve "stávkovém režimu", po jeho zapojení nahoře fungují obě tlačítka a světýlka, ale dole jen tlačítko zelené a to tak, že po signalizaci zelenou, nahoře svítí červená. Což se zpočátku jeví jako vážný problém. Dle domluvy totiž, když se rozsvítí červená, znamená to STOP, takže Honza reaguje zcela správně a vrátek nepouští. Dole se divíme proč to nejede, když dáváme zelenou. Naštěstí Honza vyhodnocuje správně situaci a po několikerém problikávání se rozhoduje spustit vrátek a pak už reaguje na červenou, což dole pochopitelně vůbec nevíme. Samozřejmě taky dojde k zašmodrchání lanka, což je pak docela boj s jeho rozšmodrcháním... Nakonec se ale celý systém ve zkušebním provozu celkem stabilizuje a do vyhlášené pauzy je odtěženo nějakých 26 kbelíků. Dole je ovšem jasné, že úprava vrátku zcela nevyřešila dojíždění vozíků s kbelíky až na úplný konec, protože spodní část dráhy je víceméně vodorovná a poslední dva metry to prostě nedojíždí. To ale znamená, že počet lidí dole je minimum 3 - lépe 4, aby se s kbelíky nemuselo tolik popolízat. Kdo zde někdy byl, je mu určitě jasné proč, pro ty co zde ještě nebyli - na dně voda, řídké bláto, nízký profil a zatáčka, docela blbá kombinace okolností pro toho, kdo tudy přesunuje plný kbelík. Pokud nebude v blízké budoucnosti docíleno nějaké volné prostory, bude se muset udělat jistá nezbytná úprava tohoto místa, aby se zlepšila možnost manipulace s břemeny - zrušíme zatáčku a zvýšíme profil. Jdeme na polední pauzu na povrch. Sdělujeme si navzájem poznatky a je jasné, že prvořadým úkolem je vyřešení komunikace mezi vrátkem a čelbou, což je úkol pro ty, co se vyznají v elektrických zařízeních a to je zde jednoznačně Pavel. Během polední pauzy na lokalitu přijíždí Igor a později ještě Vašek a tak se dovídáme aktuální informace z lokality U hrušky. Skalnaté žebro před odvodňovací puklinou i dnes odolalo všem náporům a jeho odstranění se opět odkládá. Ovšem bylo provedeno měření průvanů z této odvodňovací pukliny a výsledek je velice zajímavý a výrazný. Rychlost průvanu je v puklině odhadnuta na jeden metr za sekundu, což bych asi nazval "průvan turista" = 3,6km/hod. Průvany, jak všeobecně známo mezi jeskyňářskou populací, jsou následkem komunikace známé dutiny s nějakou  neznámou volnou prostorou, případně "zvýšenou konzumací luštěnin, zelí a cibule" ... , ale dosti již o průvanech. Po obědové pauze nás na ponoru posílí tedy ještě Igor a Vašek. Dolů na čelbu půjdeme ve třech já Pavel a Honza, podzemní vrátek Igor, Vašek a povrch se nemění. Igor z Vaškem na dnešní odpoledne budou asi dlouho vzpomínat, protože ten vrátek je pěkně potrápil. Dole se s Pavlem střídám v kopání sedimentů, pří severním boku se zakusujeme směrem ke žlebu. Vrstvy sedimentů jsou mezi sebou jasně ohraničené jednak zrnitostí i slabými vrstvičkami sintrů, ale co je dost důležité, pod skalním stropním břitem ustupují kolmo nahoru. Nazývám to zde skalní břit, ale spíš to vypadá jako břit velkého balvanu ve stropě. V sedimentech ve svrchní části nacházíme hojněji torza krápníků, což trošku napovídá co by zde mohlo být. Že by nějaká dutina...? Určitě zde kdysi byla. V rámci možností se zakusujeme kupředu a nahoru. Ve spodní části profilu se v sedimentech vyskytují hojně valouny štěrku (ale jelikož nejsem geolog, nedokážu zodpovědně určit horninu), jediné co se dá o těch štěrcích říct, je to, že jsou znatelně opracovány do oblých tvarů a tváří se jako pískovce a kdoví co ještě. Kromě valounů štěrku se ve spodní části občas vyskytne i kus vápence, rovněž dobře tvarovaného vodou. Čas zřejmě poněkud pokročil, protože nějak vázne přeprava, nebo se šmodrchá lanko, kdo ví. Nakonec ještě odesíláme několik kbelíků a pak definitivně konec. Usuzujeme, že už bude asi čas opustit čelbu, takže balíme. Ve dnešním zkušebním provozu bylo celkem na povrch odtěženo 80 kbelíků materiálu. Vozíky zůstaly spuštěny dole, takže po vylezení k vrátku provedeme navinutí lanka a to tak nešikovně, že se nakonec sesmekává z bubnu a končí všechno tím, že musíme vrátek opět odmontovat a vytáhnout na povrch, protože v podzemí není v lidských silách lanko vymotat. Na povrchu nám to zabere ještě tak dobře půl hodiny. Měřičcské družstvo z Amaterérky už se rovněž vrátilo, ale jak dopadlo jejich snažení zjišťujeme až následně u poradního ohně. Byly zaměřeny objevy a přilehlé okolí, takže zbývá vytvořit mapku a porovnat s původními mapami. Pokud bych měl hodnotit dnešní akci, byly zjištěny důležité poznatky, které nás budou zajisté motivovat k dalším aktivitám. A pak už jen návrat na Vysočinu

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

253)17.5.2014 : Další výzkumná akce na lokalitách skupiny. Účast tentokrát opět docela bohatá, takže obsazujeme jednak Kamenný ponor a rovněž závrt U hrušky.

Rozdělení sil je následovné:

Kamenný ponor: Hawk, Anife, Luky, Zdenda, Pepe, Vojta, Jakoubek a Honza Štěpánek alias Mařenka a na závrt U hrušky jde: Igor, Marek, Mike a Verča.

Dnešní počasí a předpovědi nejsou tak dobré jako minulý týden, ale uvidíme jak se to vyvrbí. Prozatím neprší, vítr si fouká o sto šest a po počátečním tradičním rozkoukávání a zdánlivém chaosu se nakonec všechno rozbíhá tím správným směrem. Nejprve několik vět k závrtu U hrušky, dnešní akce zde bude ve znamení likvidace houževnatého skalního žebra (pracovně nazvaného kamenná zídka), správně bych měl spíš říct o další pokusy. Skalní žebro, které je situované kolmo ke generelní puklině již poněkolikáté odolalo všem našim pokusům o jeho úplnou likvidaci. V podstatě došlo jen k určitému redukování jeho velikosti, navzdory všem silám, které byly pro tento úkol nasazeny. Jak se pak po dnešní akci dovídám, opět to byl doslova nerovný boj a těžko ho nazvat remízou. Zídka byla zase o něco redukována a tím se zlepšil  i přístup k průvanové puklině, ale stále ještě to není ono. Dnešní měření průvanů ukazuje jistou závislost na změně venkovní teploty, která je oproti minulému týdnu o dost nižší, takže proudění vzduchu je drobátko lenivější, dnešní hodnoty jsou cca 0,4m/sec. Ale i tak je to hodnota stále výrazná. Během akce se postupně daří odlámat nějaké kamenivo a mimo to se postupně odkopává hlína kolem nižší části zídky a je tím pádem zjištěno, že se zídka postupně dolu rozšiřuje, takže proto je tak pevná a stabilní, ani žádný architekt by to nevymyslel lépe. Příroda je holt mocná čarodějka. Dno průvanové pukliny je v podstatě celé vyplněno hlínou, takže se dá v rámci "úzkých" možností odkopat a pak i nahlédnout(zřejmě v poloze hlavou dolů) do volného prostoru. Podle očividného svědka Mika (to byla totiž jeho hlava) je puklinou vidět zhruba metr kupředu, přičemž se šířka kupředu rozšiřuje na odhadovaných 30cm. Takže se zde bude muset ještě opět zabojovat a celý vstup do pukliny rozšířit a zvýšit, případně prokopat a rovněž ještě snížit tu předvstupní zídku. Tolik k závrtu U hrušky. Kamenný ponor - minulou akci nás zde trošku trápila naše technika, ale zajisté to bude tím, že to byla po dlouhé době první akce zde. Dnes to bude určitě lepší. Není nad neutuchající optimismus... Rozdělujeme jednotlivá stanoviště, vrátek povrch Anife, důlní vrátek Luky a Zdenda a čelba a související činnosti Pepe, Vojta, Jakoubek, Mařenka a moje maličkost. Nejdříve opět instalace důlního vrátku a propojení všech komunikačních uzlů, navíc instalace osvětlení (které ve volných chvílích vyrobil Mařenka) u důlního vrátku a na dně šachtice - nutno říct že se mu to povedlo, je zde světla jako ve dne. A pak následuje sestup útočného družstva na čelbu. Naplníme všechny volné - poslední dva kbelíky a čekáme na dopravní vozíky a nic se neděje. Do úst se mi dere první "sakra" co se zase děje. Snažíme se signalizovat, ale výsledek je nula. "Sakrů" nebezpečně přibývá... Mařenka registruje svým dobrým sluchem(já teda neslyším nic), že někdo leze dolů a dostáváme nepochopitelnou zprávu, že vrátek nejede... Ke spoustě "sakrů" přibývá mnoho dalších, mnohem hodnotnějších výrazů, které bohužel nelze z etických důvodů v žádném případě publikovat, možná jen nepatrně přiblížit - jisté souvislosti se známou E 55 ........... Nezbývá, než že se vydávám s výraznou nelibostí na cestu k vrátku. Během doby než dolezu nahoru se systém jaksi záhadně rozjíždí, to ovšem nemění nic na věci, že už nahoru dolezu, abych zjistil co se vlastně dělo. Byla to jen banální známá chyba jednoho z našich prodlužovacích kabelů, totiž poněkud vykvedlaná zástrčka a tím pádem špatný kontakt. Když už jsem zde, počkám si na provozní zkoušku systému, všechno funguje v rámci místních možností, obsluha zjevně ví co a jak dělat, takže zase lezu zpět na nejnižší stanoviště. Zde se zapojuji do živého těžební řetězce, na dohled od místa kde se kope, jako podavač kbelíků. V kopání a nakládání se střídají Pepe a Vojta, občas se prohodíme abych zkouknul stav čelby - protože se musí kopat i nahoru a je nutné průběžně sledovat stav stability kamenného stropu v průlezu a následně i nad čelbou. Podle všech známých ukazatelů to na čelbě vypadá na zvýšený stav CO2, protože se při kopání člověk rychle zadýchává. Znamená to častěji se střídat. Zabrali jsme se do kopání tak, že nás doslova překvapuje vzkaz že je čas na přestávku na posilněnou. Takže nakonec pod tíhou argumentů (přestane fungovat těžba) přerušíme kopání a lezeme tedy na oběd. Na povrchu už je 13.15, dole to tak nevypadalo. Venku je zima, fučí silný vítr a tak zhltneme kousek žvance a trošku tekutin a žádné zdržování, jdeme zpět. Ve čtyři hodiny potřebuje končit Zdenda, tím pádem i Lukáš a Mařenka (jedou jedním autem), takže jdeme, dokud tu jsou, pořádně zabrat. Jako nejvýkonější "bagr" dnešní akce je vyhodnocen Pepe, někdy to téměř vypadá, že se na té čelbě doslova zahrne nakopaným materiálem. Ve stropní části naráží na skalní přepážku, která hodně divně duní při poklepu. Postupně je pak skalní strop obnažen v celém profilu. Ten zvuk se mi moc nelíbí, tak poslední nakopanou kupu jdu naložit sám a pak jdu revidovat strop. Ani moc mě nepřekvapuje, že to snadno ze stropu odpadává. Mám na mysli kameny. Stropní skalnatý masiv je podle všeho zřejmě nadrcen, takže se odlupují nejdříve nevelké kameny (tak do pěti kilogramů), při bližším zkoumání nacházím zahliněné pukliny a po revizi provedené pajsrem to vypadá dost nechutně. Vyháním všechny z ústupové cesty, aby byla volná a shazuju ze stropu první větší šutr (tak čtyřikrát těžší než ty předchozí), pak další, ještě větší. Nevypadá to vůbec pěkně. Vytahuju opadané kameny do bezpečnějšího prostoru, kde jsou upraveny tak aby se vešly do kbelíků a to je doba kdy od vrátku přichází zpráva, že jsou téměř čtyři hodiny, takže se obsluha vytratí. Posílám k vrátku Jakoubka, aby ho ještě obsluha zaškolila a mohli jsme ještě něco odtěžit a provádím další ohledávání stropu. Narážím na další část, která je v pohybu a je určitě ještě větší než všechno, co zde doposud odpadlo. Je zde ale tak blbý přístup, že se mi do toho vůbec nechce. Průlez k čelbě je totiž vytvořen převislou skalní kulisou, kterou jsem zpočátku pokládal za liťák, ale opak je pravdou. Z domělého liťáku se podle všeho vyklube rozměrný balvan, rozepřený kameny, které zjevně přidržuje jen sedimentární výplň v úzkých spárách a na bocích je naštěstí ještě podepřený sporadickými pilířky, ale prozatím to všechno drží. Rozhodně to není místo pro klidný odpočinek. Nicméně láká mě pokus ze stropu vylomit ještě alespoň ten jeden kámen, jestli by nad ním nebyl volný prostor. Nemusím vyvíjet ani moc velké úsilí a kamenná deska se poroučí na dno. Volný prostor není, zato se mě pokusí vytrestat ještě jeden kousek, který si vypochoduje jen tak bez varování. Nemám chuť se s ním kontaktovat, tak raději uhýbám. Po tomto znamení je jisté, že bude třeba si vylepšit pozici a nejdříve se pokusíme rozebrat tu stropní převislou kulisu, ale na to už dnes není ta správná doba. Takže balíme a ubíráme se na povrch. Dnes bylo z čelby až na povrch odtěženo 179 kbelíků materiálu. I zde se podmínky zhoršily, začalo pršet. Prozatím to není nijak drastické, ale minimálně nepříjemné. Balíme za deště zablácené vybavení a jedeme na teplý čaj k matce Němcové. Zde se nakonec setkáváme se zbývajícím mančaftem a probíráme dnešní poznatky a plánujeme postupy, takže co bude dál, až příště.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

254)24.5.2014 - lokality Kamenný ponor a závrt U hrušky.

Účast: Libor, Jindra, Pavel Krátký, Honza Trávníček, Lukáš Hubert, Honza Štěpánek, Igor a Hawk - účast opět hojná, ale jako i v jiných případech ne všichni od začátku a ne všichni až do konce akce. Dnešním cílem na lokalitách je především pomocí strojů opravit profily tak, aby byly bezpečnější,průchodnější a pohodlnější, prostě co by člověk neudělal proto, aby se cítil lépe a radostněji. Sraz je na Kamenném ponoru na tradiční hodinu. Postupně přijíždějí nahlášení účastníci a Libor prozřetelně přiveze i vozík za autem, protože při tomto množství lidí a úkolů v podzemí není třeba, aby všichni lezli dolů, kde by ani pro ně nebylo uplatnění, ale můžou někteří nakládat na povrchu hromadící se odval a věnovat se vyspravení cest. Takže dolů jdeme jen čtyři a zbytek zůstává na povrchu. Pro čtyři lidi dole je činnost rozdělena na údržbu závěsné drážky - výměna matiček na kotvách, dotahování uvolněných spojů a čištění kolejnice a ostatní s technikou lezeme až na nejnižší místo, kde se pokusíme poškádlit ten balvánek tvořící zdánlivě dokonalý strop. Po krátké době - provedení kontrolního vrtu - je potvrzeno, že vápencová deska ve stropní části je odhadem silná tak dvacet centimetrů a nad ní je vrstva podstatně měkčí, ale není to prázdná mezera a ani to nevypadá jako sedimentární  hliněná výplň. Vrtná moučka, která se vysypává z vývrtu trošku mění barvu, ale není to hlína. V každém případě je to poznatek o tom, že strop nebude rozhodně dokonale pevný, což potvrzuje všechny předpoklady. Pokoušíme se tedy rozbít tento kámen všemi dostupnými prostředky. A výsledek se dostavuje v podobě poctivé kupičky opadaných kamenů. Cíl dnešní akce zde je tedy splněn, balíme věci a vracíme se na povrch. Je 12.30, přesunujeme se někteří na závrt U hrušky, ostatní ještě nakládají další vozík ze skládky a po jeho vyložení se k nám připojují. Zde je dnešním plánem pokusit se ubourat další kousek vzdorující zídky, případně trošku rozšířit průvanovou puklinu. Po úporném snažení ubíráme z její šířky tak cca 20 centimetrů, ale zbytek stále odolává. Někteří v týmu mají názor, že je třeba to zbývající torzo odstranit úplně, někteří (vesměs ti hubenější a tím pádem skladnější) se shodují na tom, že je to zbytečné plýtvání silami a že se dá pokračovat v odkopávání zasedimentovaného dna pukliny bez větších problémů. Svůj názor dokazují tím, že to jde. Zahlubujeme se do dna o desítky centimetrů a rovněž i směrem kupředu. Na skládku postupně putuje odhadem několik desítek kbelíků. Přesný počet není dnes evidován, z jednoduchého důvodu, Anife zde dnes totiž není. V pohodlnějším postupu kupředu zde trošku brání vyklenutá boule na podloží, takže nezbývá než pokusit se ji eliminovat opět silou strojů. Ovšem je docela pokročilá hodina a pro techniku musíme nahoru. Nakonec se domlouváme, že za pokus to ještě stojí. Část týmu to pro dnešek balí, je něco kolem půl šesté odpoledne. Zůstáváme jen ve třech, já, Jindra a Honza Štěpánek. Pro ubourávání toho boku to zcela dostačuje.  Já se věnuju obsluze stroje, Jindra se zanořuje do pukliny a postupně obnažuje ve dně docela velký šutr a nedá si pokoj, dokud ho nedostane ven a ejhle. Pod tím kamenem se objevuje docela slušný trativod, je to velice povzbuzující poznatek, takže s ještě větším úsilím se pouští do odkopávání materiálu v puklině. Podáváme další a další kbelíky. Souběžně pokračuju v rozšířování vstupu. Během krátké doby se při postupu kupředu opět objevuje další volný průduch do pukliny a pak ještě dál dopředu další. Celá situace ukazuje na to, že jsme zde narazili na kamenitou ucpávku, která byla pak postupně shora zanášena hlinitým sedimentem. Prostor je sice stále ještě hodně úzký, takže se nedá těmi mezerami mezi zaklíněnými kameny nikam zvlášt daleko dohlédnout, ale dalo by se předpokládat, že ta průvanová puklina by mohla být kupředu i dolů snad volnější. Možná podle hesla v nejlepším přestat, zde dnes končíme. Je po osmé hodině večer, venku se schyluje k bouřce. Blesk stíhá blesk, urychleně balíme a převlékáme se a do auta sedáme v okamžiku, kdy přichází ten největší liják, pak se ještě přidávají kroupy. To jsme tedy měli v nose a dnešní akci zakončili tak právě včas. Jedeme domů, zde už pro dnešek všechno padá.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

255)31.5.2014 poslední květnová akce - lokality závrt U hrušky a Kamenný ponor souběžně.

Účast tentokrát opět hojná, takže závrt:Igor, Mike a Lukáš Huberti, Vašek. Ponor: Hawk, Anife, Luky, Zdenda, Pepe, Vojta a Jakoubek.

A jak to kde vypadá? Závrt U hrušky byl minulý týden ještě obsazen v neděli Jindrou a hosty ze ZO 6-26, kde si cvičně vytěžili v sobotu připravený materiál a dnešní akce je tedy zaměřen na soustředěný útok do odtokové a průvanové pukliny. Hlavním cílem je pokusit se odtěžovat sedimenty a odstraňovat zaklíněné kameny z pukliny, které zde zamezují v proniknutí, a nebo alespoň v nahlédnutí do prozatím neznámé předpokládané volné prostory. Badatelský tým postupně odtěžuje volné materiály a rozebírá zaklíněné kameny, prostě upravuje profil dle místních možností. Výsledkem ještě není průnik do neznáma, ale podle slov badatelů se zlepšil o něco výhled, cca dva metry kupředu, ale další zaklínované balvany zde visí v cestě a brání, jak průniku fyzickému, tak průhledu. V každém případě to vypadá přinejmenším velice zajímavě. Na Kamenném ponoru oproti tomu stále žádná výrazná změna, ačkoliv charakter se během dnešního bádání rovněž nakonec poněkud mění. Při minulé akci byla rozbita šikmá stropní deska, včetně jednoho nepříjemně vyčnívajícího balvanu na severním boku a bylo potvrzeno, že se nejedná o liťák, ale poskládané bloky. Na dně je obstojná kupka materiálu, převážně kamenů a během toho týdne pauzy, jak je vidět ještě něco opadalo. Takže jdeme těžit. Je nás dost, aby materiál putoval až na povrch. Na povrchu u vrátku je Anife, podzemní vrátek Zdenda a Lukáš a dole na rozbíjení kamenů, nakládání atd. já, Pepe, Vojta a Jakoubek. Postupně se všichni prostřídáváme u palice, protože kamenů je dost a dost. Navíc během postupného odtěžování a kontroly stropu odpadávají další "hovádka"kameny - někdy i poněkud samovolně, takže je pořád co rozbíjet. Čištěním stropu se prostora natolik zvětšuje, že ti menší (jako např. já už si můžeme málem i stoupnout). Na 13.00 je vyhlášena pauza a to už je na povrchu nějakých 80 kbelíků. Po přestávce se opět vracíme ve stejném složení, ovšem s tím, že Zdenda s Lukášem na čtvrtou vyklidí pole, což je poněkud nepříjemné. Dole je nahradí Anife a materiál se bude muset ukládat pod šachticí. Než se ale tak stane, končí na povrchu dalších 70 kbelíků, převážně kamení. Na čelbě - dá-li se to tak ještě nazvat se pokoušíme ze stropu na severním boku uvolnit kameny, které při poklepu neskutečně duní a jak je vidno vesměs drží jen proto, že jsou především nalepeny v hlinitých výplních. Velikostně jsou dost různorodé, od jednokýblových až po x kýblové. Postupně opět zasypáváme dno prostory značnou "závějí". Tentokrát je zde i větší podíl hlína.  Ve stopě po uvolnění kamenů se ukazuje i nějaká ta volnější mezera, dokonce pak máme i pocit slabého průvanu (což by bylo jedině dobře), protože se zde dýchá dost mizerně. Ale rozhodně to není žádnej fučák, takže nějaký volnější profil prozatím nikde. Čas už určitě natolik pokročil, protože dostáváme echo od vrátku a dolů se jdou podívat za námi ještě bráši Huberti  a Pepeho přítelkyně, takže je zde doslova tlačenice. Poslední dnešní činností zde je to, že se pokoušíme v místě nejmenšího odporu prorazit stropem na severním boku do něčeho volného.  Čím výš se dostáváme, tak jsou kameny naštěstí o něco menší a hlinité výplně jsou mokřejší, ale ani po víc než hodinovém snažení není volná dutina zastižena. Odhadovaná výška vypajrovaného prostoru je tak 1,3 m od stropu a jde to pořád dál. Hromada dole už je tak velká, že by chtěla odtěžit, ale jen částěčně, protože jen z vršku hromady se dá na strop dosáhnout. Pro dnešek balíme a postupně se soukáme k povrchu. Meziskládka pod šachticí je už rovněž slušná, jak se nahoře dovídám je zde dalších 50 kbelíků. Takže dnes bylo z čelby celkem odtěženo 200 kbelíků.  Balíme a přejíždíme na závěrečné posezení  v hospůdce u Němců. Takže dnešní akce na obou lokalitách byla opět hodnotná, ale výsledky jsou ještě stále nezodpovězené otazníky, takže snad někdy příště...

Hawk