Únor 

241)1.2.2014 lokalita závrt U hrušky: Igor, Jirka Slavík, Pavel Krátký, Honza, Hawk a Zdenda

                                          HSP: Jindra, Luky a Jurda

Dnešní úkoly na lokalitách jsou následující. Na Hrušce provést ukotvení vrátku a pokračovat v kopání sondy, případně prodloužení přepravní dráhy, v HSP provést demontáž a vytažení jedné části nainstalovaného kabelu.

Začátek dnešní  akce je provázen mrazivým větrem, který výrazně znepříjemňuje veškeré přípravné činnosti, ale převlékání do overalů na stupnici drsných zážitků zaručeně vyhrává. A to si raději ani nechci představovat, jak to bude, až vylezeme na konci akce mokří z lokality... Ale nač malovat čerty na zeď, když je teprve dopoledne. Stěhujem do podzemí hromadu potřebného vybavení a ze všeho nejdříve provádíme dokotvení ručního vrátku, což obnáší v podstatě jen vrtání, šroubování a dotahování. Výsledná stabilita je o poznání lepší, takže se můžeme pustit do dalšího postupu v sondě. Na dně je opět nevelká louže vody cca tak patnáct litrů, podle všeho je to jen výsledek běžného skapu. Je to ale i známka toho, že materiál na dně je stále dokonale nepropustný a delší přestávka by mohla znamenat i větší nakapaný objem vody. Za čtrnáct dní asi patnáct litrů (zhruba tedy litr denně). Vzhledem k této situaci a vynaloženému úsilí při kopání sondy je jasné, že do doby než narazíme na vrsty propustné nám nezbývá, než pokud možno pokračovat v nasazeném výzkumném tempu. Na dno jde nejprve Honza, pak Jirka a já si dnes rovněž kopnu. Charakter dna je celkem setrvalý, u stropní nadložní části lepivé šedé jíly občas s pískem, v podložní části se hojněji vyskytují kameny uložené ve žlutých pevnějších jílech. Velikost kamenů je různá od drobných, až po poměrně velké jedince, které je nutné před exportem na skládku důkladně rozebrat paličkou. Ve stísněném prostoru je tato záležitost vždycky poněkud složitější, ale jak známo, nic není nemožné. Čas letí závratným tempem, od vrátku nám vyhlašují přestávku na sváču, protože už jsou dvě hodiny odpoledne. Pro dnešek končí Jirka a my očekáváme nějakou posilu z HSP. Nakonec je posilou už jen Jindra, ostatní to vzhledem k dnešní oslavě narození Prasiho synka vzdávají, ale šest lidí je zde počet dostatečný pro další hladký průběh. V sondě Jirku nahrazuje Zdenda, který své schopnosti a zkušenosti z výkopových prací dokazuje výkonem, protože všechny volné kbelíky jsou brzy plné a obsluha vrátku nemůže v takovém tempu stíhat. Navíc se projevuje určité opotřebení kliky na točení - hrany použitého jeklu se postupně začínají trhat, protože nápor na materiál při tomto sklonu dráhy a váze dopravovaného materiálu je hodně velký. A tato klika již fungovala předtím na Kamenném ponoru, kde se vytočilo několik tisíc kbelíků, tak se není čemu divit, že dosluhuje. Postupně se zahlubujem natolik, že zkoušíme prodloužit dráhu, ale dole by se tím prostor dost zmenšil, tak od prodloužení prozatím upouštíme a pokračuje se zde původním způsobem. Ko konci dnešní akce je ale hloubka sondy tak velká, že jen díky Honzovi a jeho výšce, jsme schopni zde fungovat ve třech ( je to skoro jako v té pohádce Dlouhý, Široký a místo Bystrozrakého - Bagr). Nakonec se klika u vrátku po těžkém kbelíku deformuje natolik, že se těžba stává ještě problematičtější, tak raději po nezbytné úpravě dna pro dnešek akci ukončujeme. Na skládku bylo uloženo cca 250 kbelíků, ale protože dnes chybí naše osvědčené počitadlo (Anife), není ten počet zcela přesný. Co se týká délky postupu, bylo by to množství i možné. Obsluha vrátku si jde okouknout dnešní dílo a pak postupně nahoru přemísťujeme veškerý materiál. Počasí se vůbec nezměnilo, jen se mezitím setmělo. Vítr i mráz zůstal a teprve teď přijde ta pravá slast. Sundat promočené oblečení a vystavit holé tělo mrazivému fučáku. Než se podaří nasoukat se do suchého, tuhnou mi  dokonale všechny klouby a než se člověk trošku zahřeje, je problém udělat i pár kroků. Nevím, jestli i ostatní mají podobné zážitky, ale zřejmě nemá smysl se vyptávat. Už jen domlouváme věci příští a pak se postupně rozjíždíme ke svým domovům.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

242)8.2.2014 - Amatérská jeskyně - účast: Libor, Marek, Richard, Jindra, Honza, Vašek, Zdenda, Luky, Jurda a Hawk. Hlavním naším cílem výzkumů  na této lokalitě je hledat cesty Suchdolských vod a vůbec obecně přítoky vody z lokalit ležících západně od Amatérské jeskyně. Jak již v minulosti bylo prokázáno barvícími pokusy provedenými příkladně v Horním Suchdolském ponoru nebo na Kamenném ponoru, obarvené vody byly nakonec vysledovány ve Východní větvi a to v Konstantním vývěru. Zde byl prováděn již před mnoha lety rozsáhlý potápěčský průzkum, jehož výsledky jsou publikovány například v knize s příznačným názvem Amatérská jeskyně. Zde se můžeme dočíst, že se potápěči postupně dostali až na vzdálenost 275 m od Konstanťáku zhruba severním směrem a jejich snažení bylo ukončeno ve Velkém dómu, kde je sice volná hladina, ale vzhledem ke špatné stabilitě stěn byl průzkum prozatím ukončen. Suchou nohou nebyl tento dóm dosažen. Lokalitou Pestré jíly, kde byly provedeny průzkumné práce v předchozích letech, bylo sice dosaženo jisté volné pukliny v hloubce cca 20m a zde nalezena vodní hladina, ovšem bez možností jakéhokoliv dalšího průzkumu. Hlavním důvodem je malý rozměr pukliny. Bylo provedeno zaměření výšky hladiny a odebrány vzorky pro rozbor vody, aby se prokázala jistá spojitost s vodami vyvěrajícími z Konstantního vývěru. Výška hladiny v podstatě odpovídá (dá se předpokládat, že rozdíly výšek vyplývají z nepřesnosti měření v problematických podmínkách) a výsledky rozborů rovněž ukazují na podobnost vod z Pestrých jílů a Konstantního vývěru. Dnešní akce je tedy ve znamení průzkumu Východní větve a přípravy na zaměření odboček vybíhajících na západ, protože je pravděpodobné, že tato oblast nebyla nijak zvlášť dokumentována, z důvodu velké členitosti. A dnešní průzkum to asi i dokazuje. Západní odbočky pod Stupňovitou chodbou by si zajisté zasloužily název Ementál, neboť ničemu jinému se tato oblast víc nepodobá. Tak tedy naplánovat měření a pokusit se to provést. Ale nemá smysl předbíhat událostem. Jak známo všechno má svůj vývoj.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

243)15.2.2014 - závrt U hrušky a Amatérská jeskyně. Hruška: Igor, Zdenda, Hawk a Anife. NAM: Marek, Jindra, Mike, Hanka a odpoledne ještě Hawk a Anife. Dnešním cílem  ve Hrušce je upravit kameny, které v sondě zasahují do profilu z podloží a zabudovat ve vstupu do sondy dvě vzpěry výztuže. Téměř jarní počasí poněkud zhoršuje přístup k lokalitě,ale  cesta je dopoledne ještě v pohodě. Celá dnešní operace je odhadována maximálně na dvě hodiny. Nejnáročnější je dopravit dolů materiál a pak už je to brnkačka. Rozťuknout pár kamínků a vyvrtat pár dírek na přikotvení vzpěr. To je činnost, kterou obstará mužká část týmu a Anife  jde mezitím očistit dráhu a přepravní vozík. Je rovněž odzkoušena opravená klika k rumpálu, k všeobecné spokojenosti. Na dně sondy je malé jezírko o odhadovaném objemu tak do dvaceti litrů vody, což je výsledek čtrnáctidenního skapu. Pro další akci bude třeba připravit nástroje na vybrání vody a vytypovat místo, kam tu vodu uložíme. Po dokončení úkolů je materiál nezbytné vystěhovat na povrch. Tím zde pro dnešek akce končí. Odpolední odjezd je díky blátu o něco komplikovanější, ale nakonec je technika vyproštěna. Druhá část týmu dnes mapuje ve Východní větvi minule vzpomínaný Ementál. Po "krátké" přestávce na oběd se s Anife přesunujeme rovněž do žlebu, abychom se připojili k mapérskému družstvu, ale skupinka je již na ústupu z jeskyně. Tak už jen zkoušíme nějaký ten fotopokus, ale s výsledkem nejsem nijak spokojen, protože jsem zapoměl na podstatnou věc, nevzal jsem si s sebou brejle. A to je kámen úrazu, protože nevidím dobře na zaostření atd. Prostě je to k ničemu. Tak to balíme a jdeme taky ven.

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

244)22.2.2014 závrt U hrušky - Igor, Hawk, Anife, Zdenda, Jindra, Jurda, Luky a Dominika

Téměř jarní den, teploty nad nulou, po sněhu ani památky. Ve vzpomínce se vracíme o 21 let zpátky, kdy se chystal spatřit světlo světa Luky a zima tehdy byla mimořádně drsná. Sněhu bylo tolik, že nevyjížděli ani silničáři a lopata, kterou jsem se snažil prohazovat cestu k silnici, mi tehdy téměř přirostla k rukám... Ale vraťme se do současnosti. Dnes řešíme jiný problém a to je, jak přepravit k závrtu materiál rozbahněnou cestou a nenadělat moc velké škody. Nakonec se jede s materiálem jen jedním autem, někteří se vejdou různě do auta a ostatní jdou od rybníka v Suchdole pěšky. Pro Dominiku je dnes premiéra a zcela pochopitelně má jisté drobné obavy se sestupem do podzemí, ale zvládá to zcela bez potíží.

Dnešním cílem je pokračovat přesně tam, kde jsme minule činnost ukončili. To znamená vytěžit minule rozebrané kameny. Vždycky jsou ty první dojmy, (když člověk po týdnu opět vidí tu hromadu), zdrcující, ale jak se postupně hromádka odebírá, je to jen lepší. Samozřejmě je nezbytná palice na upravení kamenů do maximální kýblové velikosti. Vápenec je na této lokalitě vzhledově velice  pěkný, žádná šeď, ale krystalické vápence (kalcity) s odstínem do růžova až červena s úžasnou kresbou. Některé kousky jsou natolik  odolné, že jsou postupně otlučeny skoro do tvaru kbelíku a to se pak člověk až diví, co takový kbelíček váží. Není to moc příjemný pocit, když takový kbelík vyjíždí po dráze nahoru nad našimi hlavami. Sklon sondy prozatím měřen nebyl, ale odhaduju to tak na 45°, takže dost velkej "krpál"(vysočinský výraz pro kopec). Dole se postupně v rozbíjení střídáme, vždycky, když už se zdá, že je kámen doslova "nerozbitný", najde se nakonec někdo, kdo dokáže opak, nebo se projeví jako radílek a poučuje toho s paličkou, kam ťuknout. (To jsou dneska lidi - že, jen by do všeho chtěli kecat ...) Než postupně zdoláme to kamenné nadělení, je vytaženo celých 70 kbelíků. Teprve potom přichází na řadu vybrat vodu z louže na dně, což je tak pět kbelíků a pak přichází na řadu hlína. Po deseti kbelících je vyhlášena přestávka na oběd. Lezeme nahoru, teploty na povrchu jsou téměř stejné jako v podzemí, ale s jediným rozdílem, dole není tak velký průvan. Někteří jsme trošku mokří a to nahoře s tím větérkem není nejpříjemnější kombinace. Zdržujeme se tedy jen po dobu nezbytně nutnou a pak se znovu vracíme dolů. Prvním odpoledním úkolem je prodloužení dráhy. Sonda se dole postupně stáčí doprava a změnil se i o něco sklon stropu, takže se nezbytně musí dráha ručně dotvarovávat do potřebných zaoblení. V místních podmínkách to ovšem není zcela snadné. Po nezbytných úpravách, svrtávání a kotvení je nakonec dráha zabudována. Provedená funkční zkouška ale ukazuje jisté drobné nedostatky, jednak se spodní část v oblouku trošku přetočila do vrtule, což se projevuje křížením přepravního vozíku a jeho zasekáváním, a dalším úskalím je pochopitelně ten postupný oblouk, který dráha vytváří a dochází k značnému tření lanka o skalní strop. Dole teď stačí pro kopání a nakládání dva lidi, zůstává zde Jindra a Jurda a já se přesunuju do toho záludného  místa, kde je lanko nejvíce namáháno a dobrovolně se nominuju na živou rolnu a lanko při těžbě odtahuju od skalní stěny. Je jasné, že se sem bude muset vyrobit rolna na míru, aby zde nemusel pokaždé někdo stát a lanko odtahovat. Během odpoledne je tímto způsobem postupně odtěženo dalších 90 kbelíků materiálu. V materiálovém složení ucpávky dna stále nedochází k žádným výrazným změnám. Jediná nezvyklá věc je nález kusu  zčernalého dřeva, což je opět jistý důkaz toho, že původní (zřejmě volný) profil byl ucpán sesuvem hlinitého materiálu, ať už byl způsoben jakýmkoliv přičiněním. Jen si musíme stále pokládat tu stejnou otázku, jak hluboko je to místo, kde ta nešťastná ucpávka končí. Na závěr ještě zpevňujeme konstrukci těžebního rumpálu a pak už jen balíme a ustupujeme na povrch. Děkuji všem za dnešní badatelské nasazení.

Hawk