Duben

Jaro je definitivně tady, ať si kdo chce co chce říká, zde je důkaz.

První dubnová akce na Kamenném ponoru 2.4.2011

122)Účast: Hawk, Anife, Luky a host MildaNázev snímku "Na šikmé ploše"

V prvé řadě gratulujeme Anife k jejím včerejším narozeninám a přejeme do dalšího roku hodně odhodlání a sil při speleologické činnosti, potom hlavně zdraví a trochu pohody a vůbec ... (jako gratulant nestojím za nic) ... prostě ať se jí daří jak nejlépe to půjde.

Meteorologové měli zase pravdu. Hned od rána se na nás všechno mračí, občas spadne i nějaká ta kapka, ale teplota je velice příjemná. Oblast Moravského krasu je jarně nastartovaná, začíná se zelenat tráva, sem tam něco kvete a dřeniny se rovněž pomalinku začínají místy lehce zelenat. Prozatím je to ještě jaksi nesmělé, ale nepochybně jsou to první známky obratu k lepším (jak by klasik řekl) zítřkům.

Dnes nás čeká hned několik úkolů. V prvé řadě je pod šachticí na meziskládce hromada kamení a chce to vytěžit je na povrch, v řadě druhé bude nezbytné zabudovat zase kousek nějaké výztuže, za třetí bude nutné ještě dotěžit materiál z čelby, protože minule už se nám na to nedostávalo sil a konečně za čtvrté bude vhodné zase postoupit kousek kupředu. V mezičasech, kdy nebude činnost pro všechny účastníky se v rámci zdokonalování mohou zájemci věnovat nácviku sestupu a výstupu na laně v šachtici. Rozdělujeme si úkoly a jdeme na to. Anife a Luky budou těžit na povrch, přičemž Anife bude dole nakládat materiál do těžební nádoby a Luky bude obsluhovat vrátek a přesunovat materiál na povrchovou skládku. Já s Mildou půjdeme zabudovat výztuž a pak se budeme věnovat uvolnění a roztlučení volných kamenů v čelbě. Po přípravě a spuštění potřebného materiálu se hned pouštíme do díla. Stav průtoku vody je dnes dost velký a podle stavu dna upravované chodby byl během týdne v koncové části bohatý skap, jsou zde pečlivě vymyté kamínky od bláta a do odtokového kanálku odtéká nepatrná stružka vody. Takže se dá říct, že sucho skončilo už před třemi metry a teď  bude zase jen mokro. A to ještě stále nejsme napojeni na původní odtokovou chodbičku i když se jí už dotýkáme severním bokem upravovaného profilu. Nejdříve zabudováváme a dotahujeme klíny dřevěný rám pod strop chodby, pak ještě doplňujeme druhou stojku pod předchozí stropnici. Potom odklízíme z chodby zbytek materiálu, který jsme tentokrát nespotřebovali. A hned pak se pouštíme do odstranění volných kamenů v čelbě a upravujeme je k odtěžení. Nebude to sice žádná velká hromada, ale jak se nakonec ukáže, bylo to 31 poctivých kbelíků. Anife stíhá při nakládání těžební nádoby ještě vytahovat rumpálem materiál z čelby. Je to v této kombinaci pořádná honička. Divím se,  že nás nepošle do háje, když ji tak vytěžujeme. Stav po vyklizení volného materiálu čelby se opět mění v tom, že se volná prostora pod stropem rozšiřuje na celou šířku upravovaného profilu, ale výška je jen do dvaceti centimetrů. Do volné prostory se dá docela obstojně nahlédnou do vzdálenosti odhadem deseti metrů, možná i víc - než se však dostaneme až tam kam je vidět, bude to jistě otázka několika měsíců úmorné práce a obrovská hromada kamení vyexpedovaných až na povrch. Dno je pískovcové a erosivní činností vody - odplavováním měkčích součástí pak zůstávají ze dna trčet tvrdé pecky a vytvářejí jakýsi plastický model abstraktní krajiny. Strop je zdánlivě kompaktní bez nějakých větších nerovností. Ale není prozatím možnost si prohlédnout prostoru detailněji, vzhledem k malé výšce mezery. Uvidíme příště,  až se o kousek postoupí. Mezi tím než dokončíme vyčištění čelby se jdeme ještě posilnit na povrch chutným obědem. Po obědě se ještě dokončí dotěžení materiálu z meziskládky na povrch a pak přecházíme k dalšímu úkolu pro dnešní den a to je provedení přibírky profilu. Této činnosti se budu věnovat já a Anife,  Luky s Mildou budou trénovat sestupy a výstupy v šachtici a budou se věnovat dalším činnostem na povrchu. Přitom uplyne i  zbytek odpoledne. Přibírku ukončujeme téměř v půl osmé večer a to jsem si myslel, že dnes budeme končit dříve. Ale vzhledem k tomu, že už se posunul čas je touto dobou ještě alespoň vidět. Pro dnešek finito a odjezd.

Hawk

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

123)Druhá dubnová pracovní akce na Kamenném ponoru - 9.4.2011

Účast: Hawk, Anife a host Milda

Uběhl celý týden naplněný kupou práce a teď nás čeká relaxace, ve formě lázně bahenní a rozbíjení kamení. Konec týdne a stejně i dnešek je ve znamení silných a navíc i dost studených větrů vanoucích od západu, které stejně jako naši slavní zakonodárci opět nadělali  škody s jediným rozdílem, že střechy a potrhaná vedení se dají opravit, stromy se mohou opět vysadit, ale prohlubující se nedůvěru nebude asi snadné obnovit. Silný vítr byl u nás ještě docela milosrdný, ale sousední státy, jako Německo a Slovensko, to odnesly podstatně hůř.

V podzemí ale nefouká, zato je zde bláto a mokro a na Kamenném ponoru, už podle názvu ještě navíc hromada kamení, ne-li přímo balvaní. A čeká jenom na nás, abychom se s ním opět poprali. Jako vždy přijíždíme kolem půl desáté na místo činu. Díky větru je nevlídno, i jaro je odfouknuto někam pryč. Převlékáme se co možná nejrychleji a mizíme v podzemí. Konec upravovaného profilu je značně narušený trhlinami po šikmých vrstvách a navíc se nepříjemně otvírá na severní bok, minimálně o jeden metr. Je to způsobeno vrstevnatostí materiálu. Obrovské kamenné desky různých tlouštěk jsou schopny poklesu, vlivem nezbytného odebrání části stropu. Dnes se dostáváme do místa, kde k poklesu stropu došlo na předminulé akci. Výsledkem jsou desky kolem patnácti centimetů silné, rozměrů až jedenkrát dva metry, naskládané přes sebe v několika vrstvách. Už předem je jasné, co bude dnešní celodenní náplní. Páčení a rozbíjení balvanů pořád dokola. Já s Mildou jsme na čelbě a Anife obsluhuje rumpál a vytváří úhlednou meziskládku pod šachticí. Pomalu se prokousáváme kupředu a není to vůbec snadné. Severní bok se nepříjemně otvírá, kolem zakulaceného balvanu, který je rozepřen od stropu až na dno. Jenže dno pod ním není zcela pevné, ale je to sediment vyplňující mezeru. Nemám vůbec chuť zkoumat a případně odkopávat výlň, zda je balvan opřen o něco pevného a tím zhoršovat jeho stabilitu. Jen se každou chvíli přesvědčuji, jestli se někde nezvětšuje nějaká trhlina, nebo nevymačkává podklad. Žádné známky pohybu během činnosti neregistruji a tak se snažím vypajsrovat další a další bloky. Jde to opravdu ztuha. Postupně si vytvářím dostatek prostoru pro práci s palicí, sice občast brnknu při rozmachu o strop, ale jinak to zde ani nejde.  Desítky úderů se během času navyšují asi na stovky úderů a na to abych počítal rány nemám nejmenší chuť. Nepočítám ani kameny, které musíme roztlouct, naložit a odeslat na meziskládku. S každým dalším uvolněným a rozbitým kamenem  se otvírá i výhled kupředu. Je evidentní, že se nám dnes otevře určitý pohled do jakéhosi volného profilu, o čemž máme možnost se přesvědčit mezerami mezi naskládanými balvany. Ale to bude ještě nějakou hodinu trvat. Navíc nás zde čeká další překvapení. Je to ten plechový kbelík, který tak záhadně zmizel ze severní původní chodby po hroucení stropu při předminulé akci. Objevuje se na jižním boku pod kameny bez nějakého zvláštního poškození a je prozměnu postaven na stojato. Jak se sem přesunul mi není vůbec jasné, ale je zde (pokud je to tedy ten identický kbelík). Prozatím se k němu ještě nedostanu, ale snad později. Anife se sleze za námi podívat s tím, že je čas na oběd a že přerušuje těžbu a jde chystat jídlo. Ještě chvíli pokračujeme v přípravě kamenů na další těžbu a pak se vydáme rovněž na povrch. Meziskládka je ohraničena porovnanou zídkou z kamenů, aby se nesypala do Tobogánu. Anife by se určitě uplatnila někde v jižních státech kde se z kamenů skládají na sucho tísíce metrů zídek ve vinicích, nebo olivových hájích, tam by byla zřejmě ve svém živlu. Na povrchu se dovídáme, že na skládce leží sedmdesát sedm kbelíků, což tak ani nevypadá. Dnešní oběd je po dlouhé době v relaci opečeného buřtíku na ohni. Není to vůbec špatné, až na ten silný vítr, který fičí beze změn neustále. Během obědové pauzy jede kolem Libor z Topasu. Zastavuje se na kus řeči. Poklábosíme o všem možném a pak se opět vracíme do dnešní reality show. Dole nás čekají další skutečné balvany. Do teď to bylo ještě poměrně snadné. Všechno to byly vesměs šutry se kterými se dalo jakž takž pohnout i rukama, ale teď už jsou to ty macaté desky. Ani nevím jestli půjdou  rozmlátit palicí, pokud je někam vůbec posunu. Jde to nesmírně blbě. O kousek posunout a ubrat palicí. Na rozmach k úderu je málo místa a vůbec...  Deset ran, vydýchat,  a znovu a znovu až do zblbnutí. Posunout blok pajsrem a opět palice. Pak odházet k Mildovi uražené součásti balvanů, kde je zpracovává na únosné rozměry malou paličkou a nakládá k transportu,  a stejným  způsobem pokračovat v další sérii. Další balvan je pokořen ... Pohled do neznáma se stále víc obnažuje. Daří se mi dosáhnout a vyprostit historický plechový kbelík. Je plný naplaveného sedimentu. Posíláme ho nahoru Anife na dráze jako bonus (pak se dovídáme, že to byl přesně stý odpolední kbelík - jaká náhoda). Pokračujeme pořád dál, do té doby než dostáváme pokyn od rumpálu, že máme pro dnešek možnosti na posledních pět kbelíků a víc ani ránu. Čas prý už natolik pokročil, že je načase končit. Posledních pět kbelíků je na meziskládce - za odpoledne 123, takže dnes celkem 200. Anife jde na revizi na čelbu a má možnost nakouknout do budoucnosti. Směrem po spádu k východu ubíhá svislá puklina, která vytváří ve stropě jakýsi žlábek, jižní bok je vepředu tvořen zdánlivě kompaktní svislou stěnkou a severní bok tvoří obrovská plotna doslova neskutečných rozměrů, odtržená od masivu puklinou výšky cca 10 cm s tloušťkou odhadovanou na osmdesát centimetrů (možná i víc, ale to prozatím není vidět, protože ještě není začištěno dno). Její délka je značná, kam až se dá dosvítit našimi světýlky, stejně jako volná svislá puklina - odhadem deset metrů. Mimo tyto pohledy je možné nakouknout a do jakési pukliny směřující k jihu, odhadem na vzdálenost tři metry, která je částečně uzavřena balvany, jež  se nám prozatím nepodařilo zdolat. Dnešním výsledkem je postup zhruba dva metry kupředu a pro příští akci je zde ještě dost velká hromada kamení, která se může odtěžit, aby se mohla zabudovat výstuž ve formě  stojek, neboť bude nezbytné podepřít strop (už skoro nevěřím tomu, že zde něco pevně drží, když vidím ty plotny ...). Chce to taky příště prodloužit dráhu o čtyři metry, aby se nemuselo přehazovat kamení někam do kopce. Opouštíme pro dnešek naše pracoviště. Zídky na meziskládce se změnily na vyskládané stupně. Anife by sem dokázala poskládat určitě ještě dalších dvě sta kbelíků ...

Je sedm hodin večer, ještě je tentokrát světlo, převlékáme se při slunce západu do příjemně suchých svršků i spodků, zastavuje se za námi Igor, při své cestě do Ostrova na krátký bešprechung, dělíme se s ním o dnešní poznatky z lokality a sousedky z vedlejšího pozemku nám jen tiše závidí náš dnešní výkon.Než dokončíme přípravu k odjezdu a skousneme dnešní poslední kousek žvance je situace na západě následující, zbývá už jen cesta k domovu. Tak zase někdy příště.

Hawk

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

124)Oddechová povrchová akce 24.4.2011

Účast: Hawk a Anife

Po čtrnácti dnech různých pracovních (nekrasových) činnostech se nám natolik zastesklo po krasových oblastech, že neodoláme a vyrážíme alespoň na povrchovou procházku do chladivých hvozdů krasových údolí s foťákem na krku. Podobný nápad měla spousta turistů, cyklistů, horolezců a kdoví koho ještě, neboť slunečné a teplé počasí přímo láká k pobytu na čerstvém vzduchu. A navíc oblasti Moravského krasu jsou pro tyto účely docela atraktivní, takže je tu lidí jako smetí. Proto odbočujeme z běžných tras na trasy neobvyklé a pro ostatní návštěvníky určitě i nezajímavé, ale pro nás jsou to místa, kde převládá jen zpěv drobného ptactva, bzučení hmyzu, kde kvetou různé kytky a kam lidská noha vkročí zřejmě jen vyjímečně. Trošku nám to zde připomíná klasický prales, kde jsou porosty ušetřeny zásahu lidské ruky a stromy zde rostou a umírají jen podle "přírodních zákonů", což ve výsledném efektu vypadá tak, že je tu pánem kůrovec a dalším zlým pánem je vítr, který vyvrátí to, na co si kůrovec netroufnul. Ale to je obrazem vývoje přírody, natolik příznačný pro dnešní dobu. Mezi tím vším jakýmsi zdánlivým chaosem vyrůstají  nové podrosty převážně listnatého charakteru a pokud budou podmínky pro růst příznivé, stanou se úbočí žlebů téměř neprostupnými. Najdou se zde i jiné záběry dokumentující zrod, i záběry opačné strany Nad tím vším pak zůstávají bdít prastará skalní okaa časem zbrázděné vrásčité tváře

Ze všech stran pak celý vývoj bedlivě sledují stovky maskovaných očí někdy s údivem a někdy raději zůstávají zavřené.Možná proto, že se na současný vývoj už nemohou dívat nebo proto, aby se neříkalo, že očumují obnaženou sousedku

Závěrem dnešní vycházky je připravena sprška s hromy a blesky na svlažení na troud vyschlé matky země

To je pro dnešek všechno.

Hawk

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode