Květen 2018

19.5.2018, pracovní akce na Kamenném ponoru. Zúčastnil jsem se já, chvíli po mě Zdenda s kamarádem Bohoušem (který se vůbec nejmenuje Bohouš) a na závěr akce přijel i Zdeněk s Aničkou.

Dnešní akce byla tak trochu zvláštní, původně jsem si myslel, že pojedeme společně s Vojtou.

Ale v pátek Vojta účast na Ovčíně odřekl, že potřebuje budovat na stavbě. Tak jsem začal laborovat, koho bych zlákal k sobě. Honza Trávníček se zlákat nechal (i když měl původně jiné plány), domluvili jsme se na desátou dopoledne na místě. A situace vypadala znovu optimisticky,  paráda,  budeme dva a to bychom mohli zvládnout moje původní plány. Dočistit průlez, materiál odtěžit do dómku, smontovat a usadit žebřík, přivrtat trámek do chodbičky na sever a přitlouct na něj prkna (kvůli bezpečnějšímu pohybu nad spodním dómkem) a v ideálním případě připravit materiál na příští těžení. No nakonec to dopadlo trochu jinak…

Ráno jsem se špatně domluvil s Vojtou. Myslel jsem, že se sejdeme u místa,  kde máme složený materiál (např. centrálu, vrtačku, atd.), ale Vojta tam nebyl. Byl o několik kilometrů jinde. Takže jsem jel zpátky za ním pro klíče a když mě je předával, řekl, že není vše na jednom místě, že je to různě „roztahané“. Když jsem přijel na místo, rychle jsem zjistil, že nelhal. Špatnou domluvou  a hledáním materiálu se stalo, že v deset hodin jsem nebyl na Ovčíně, ale 47,6 km daleko. Tak jsem zavolal Honzovi, omluvil se mu, vysvětlil situaci a v podstatě ho poslal domů. Přišlo mi dost na hovno, aby na mě minimálně hodinu čekal. Trochu mě to sere, protože jsem ze sebe udělal čuráka a z něho vola. Na Ovčín jsem přijel ve čtvrt na dvanáct. Zavolal jsem Liborovi a informoval ho o situaci. Domluvili jsme se, že se mu ozvu kolem páté odpoledne a navrhnul jsem mu, že zavolám ještě Zdeňkovi abych i sním domluvil časy, v kterých se mu budu ozývat, že jsem v pořádku. Důvod byl jednoduchý, jít bádat v jednom není moc bezpečné. Když jsem se dovolal Zdeňkovi a řekl mu, že jsem nakonec na bádání zůstal sám, okamžitě se domluvil se Zdendou a Bohoušem, aby mě jeli na pomoc. Také zavolal Aničce a ta jim připravila přilby, čelovky a overaly. Mě doporučil, abych počkal se spouštěním materiálu na kluky. Nedalo mi to a začal jsem se spouštěním i bez nich, přivezl jsem materiál na výztuhu.  Hlavně prkna a trámek, taky rozmontovaný žebřík plus nějaké drobnosti, jo a nářadí, ale to je klasika :-) . Než kluci přijeli,  stihnul jsem šachticí pětkrát poslat materiál. V jednom se to dělá blbě, po každém spuštění jsem musel po žebříku sestoupit a tam všechno rozvázat a porovnat. Když jsem po páté vylezl ze šachty a ohlídnul se, viděl jsem, že přijíždí kluci.  Hned po uvítání mě Zdenda zjebal, že mám nápady jít do jeskyně sám a jako trest po mě vyžadoval orální sex, tzv. kuřbu. To jsem odmítnul, kluci se převlíkli a šli jsme na to. Jako první jsem slezl do šachtice já a po mě Bohouš, Zdenda nám naspouštěl nářadí a slezl za námi. 

A přišel první oříšek, dopravit všechna prkna, žebřík a nářadí dolů na nádraží. Moje představa byla, že prkna svážeme pomocí smyček do jednoho obřího balíku, přiděláme na vozíky,  já si vezmu lano a celou soupravu pomalu spustíme po dráze dolů. Prkna se ale do jednoho balíku nevešla, takže nakonec jsem absolvoval tři cesty, ale to už bylo dole všechno potřebné včetně nářadí. Zdenda se ujal práce dočišťovače průlezu a Bohouš odklízeče materiálu, já jsem dělal poskoka. Po vyčištění průlezu jsme nainstalovali žebřík a začali se zabývat usazením a přivrtáním trámku. Původní plán byl, že trámek připevníme na stěnu severní chodbičky a na něho připevníme prkna ve dvou vrstvách. Bohužel jsme zjistili, že stěna není kolmá a proto je pro trámek nevhodná. Nabídla se varianta připevnit ho ke dnu chodbičky, ale bohužel dno má praskliny, takže se nám nepodařilo vyvrtat díru, do které by se dalo vložit kotvení a následně k němu trámek přitáhnout. Na příští akci musím vyrobit příchytku a pomocí ní trámek upevnit. Takže se nám bohužel nepodařil zbudovat bezpečný přechod nad dómkem, ale to nevadí, i tak jsme udělali spoustu práce (kterou bych sám určitě nezvládnul).  Následovalo sklizení nářadí a jeho vytažení na povrch. Toho se ujal Zdenda s Bohoušem, já jsem šel „na lehko“. Když jsme vylezli šachticí na povrch, čekal tam na nás Zdeněk s Aničkou, pomohli nám sklidit a naložit všechen ušpiněný materiál a po krátké debatě jsme se rozloučili a vyrazili ke svým domovům.Foto Z. Havlík