Srpen 2018

 

4.8.2018, pracovní akce na Kamenném ponoru. Zúčastnil jsem se já, Honza T., Martin, Vašek , Michal J. a Pavel. 

 

Marek s Vojtou bádali na HSP.

 

Téměř před 14ti dny jsem akci na ponor vypsal s tím, že potřebujeme přesunout materiál z provizorní skládky do dómku a k tomu bysme se potřebovali sejít alespoň ve čtyřech.

Sešlo se nás ještě o dva víc a samozřejmě to ničemu nevadilo, naopak dokázali jsme udělat víc práce. Protože jsme s sebou tentokrát vezli i fr. měnič a komunikaci, měl jsem v plánu pomocí vrátku vyvozit dřevo, které nám dole (na nábřeží) a ve spodní jižní odbočce překáží.

Na louce u skruže jsme se všichni sešli kolem desáté, uvítali jsme se, pohovořili a šli se převléknout do overalů. Při odemykání zámku jsme zjistili, že kolem skruže je několik hoven, jestli je tam zanechali tzv pejskaři, nebo jejich pejsci to nevím, ale rozhodně nás to nepotěšilo…  Nachystali jsme věci ke spuštění do skruže. Centrálu jsme tentokrát pro jistotu „posadili“ na vytěžený materiál z dřívější akce. Je totiž sucho a neradi bysme centrálou zapálili louku. Martin se ujal spouštění materiálu, takže my ostatní jsme se ochotně vydali pod zem, protože na povrchu byla teplota kolem 25°C. U vrátku jsem nainstaloval měnič a potřebné prvky komunikace a domluvil jsem se s Honzou a Michalem, že vezmou spodní stanici komunikace a půjdou ji nainstalovat, také zkontrolují průlez a  kabel ke spodní komunikaci. Mezitím jsme u vrátku přichystali vozíky a věci, které budeme spouštět dolů. Když se kluci ozvali, byl jsem rád, že komunikace funguje (nějakou dobu jsme ji nepoužívali). Postupně jsme jim naposílali potřebné věci a vydali se za nimi. Při nalézání do chodbičky za Madonou jsme si rozdělili pracovní zařazení. Do přesunování materiálu z provizorní skládky se pustil Martin, Vašek, Michal a Pavel. Já a Honza jsme těžili materiál z koncového místa chodbičky za Madonou. Konkrétní činnost spočívala v tom, že Martin plnil a zavěšoval kbelíky na dráhu, Vašek jim pomáhal ve snadnějším zdolávání nepříjemného převýšení, Michal kbelíky přitahoval a podával je Pavlovi, který je vysypával do dómku a po té materiál rozhrnoval. Prázdné kbelíky se vracely opačnou cestou zpátky. My s Honzou jsme měli rozdělenou činnost tak, že Honza kbelíky plnil a já jsem je předával Martinovi, případně jsem mu podával prázdné. S Honzou jsme měli „naši“ část chodbičky vyčištěnou dřív než ostatní stihli přesunout všechen materiál, takže jsme se vydali chystat překážející dřevo na vytažení. Prvně jsme všechno dřevo napodávali na nádraží, domluvili jsme se tak, že já půjdu k vrátku a Honza bude na nádráží dřevo uvazovat na vozíky. Když jsem dorazil k vrátku spustil jsem vozíky k Honzovi a on mi začal postupně posílat dřevěné desky a kulánky. Po chvíli se k něm připojil Martin, měli totiž už hotovo a ve dvou se to lépe váže. Když mě nahoru pod vrátek přijel docela dlouhý kulánek a nedařilo se mi ho odvázat, poprosil jsem Martina, jestli by šel za mnou a pomáhal mi s odvazováním. Martin souhlasil a Honzovi šel pomáhat Michal. V mezičase, když si kluci připravovali další balík desek, přišel k vrátku Vašek s Pavlem. Ale taky nám třeba do komunikace Honza s Michalem řekli, že posílají dlouhé piče, no ale nahoru přijely jenom dlouhé desky…      tak nevím, co posílali. Po přepravení všeho dřeva pod šachtici jsme přeposlali klasické pomůcky (komunikace, nářadí, vozíky…) k povrchu a vydali se postupně po žebříku nahoru. Po poklizení a naložení věcí jsme opouštěli lokalitu cca o půl paté.

Foto vč. komentáře V. Kacetl

Když je horko, zvyšuje se počet zájemců o výzkum v podzemí

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

25.8.2018, akce na Kamenném ponoru. Zúčastnil jsem se já a kamarád Jirka Bílek

 

Původní bádací akci jsem chtěl uskutečnit minulou sobotu 18.8.2018, ale nakonec to vyšlo až na dnešek. Měl jsem v plánu připravit materiál na další těžení a zabývat se pokračováním chodbičky Za Madonou. Minulý týden se Vojtovi nechtělo, takže jsem ho ani tento týden nelákal. Pro ostatní členy jsem akci nevypisoval, plán prací by stačil pro dva badatele. Před časem jsem lákal kamaráda Jirku a domluvili jsme se, na někdy…     …a někdy bylo dnes. Dopoledne jsem zajel pro Jirku a společně jsme jeli naložit nářadí do mého neprostorného auta. Potom následovala cesta do Krasu, k jeskyni č. 54B  (Kamenný ponor), též  nazývaná Ovčín, kam Jirka slezl jako první, já jsem mu naspouštěl věci a vydal jsem se za ním. Když jsem šel navěsit vozíky na dráhu, zjistil jsem, že nám ponorem při nějaké nedávné bouřce protekla povodňová vlna. Už dlouho jsem neviděl tak vyčištěnou cestu. U spodního vrátku je kvůli lanku, které se dříve zasekávalo do profilu chodby přimontovaná rolna. Nějakou dobu se už hýbe, ale po této „povodni“ je z jedné strany zdeformovaná a částečně i vytrhlá z ukotvení.I přes vzhled vrchní části chodby jsem vozíky navěsil na dráhu a na ně připevnil nářadí. Doufal jsem, že spodní část jeskyně to přežila bez následků. Vydali jsme se dolů, šel jsem s vozíky první a kousek za mnou šel Jirka. Po cestě dolů jsme občas narazili na kameny, které odněkud přinesla voda. Jinak se zdála jeskyně bez poškození. Kousek pod vrchní jižní odbočkou se nachází komínek. Zhruba v tom místě jsem vozíky zajistil na dráze, zdálo se mi, že se profil nějak snížil. Když jsem vozíky obešel, zjistil jsem, že profil je částečně zanešen naplaveným bahnem, marastem a bordelem. Chvíli jsem nadával (samozřejmě sprostě) a pak jsem se vydal prozkoumat stav dalších částí jeskyně a obhlédnout škody které voda napáchala. Po letmém nakouknutí  jsem usoudil, že nejlíp se půjde „na krokodýla“ (hlavou napřed). Brzy jsem zjistil, že místy je nánosu cca 25cm, docela humus. Chvilku po mě se stejným postupem do humusu proplazil i Jirka a společně jsme pokračovali v dalším zkoumání jeskyně. Na nábřeží byly rozházené desky a  kbelíky pokryté několikacentimetrovou vrstvou bahna. Když jsem vylezl průlezem nad dómek, viděl jsem, že i na lávce je vrstva bahna. Bylo mi jasné, že voda byla až tam. Bohužel nejen tam, byla skoro všude. Byla i v chodbičce Za Madonou, až úplně na konci. Alespoň, že odtekla někam dál. Díky vodě se částečně zřítila klenba dómku pod dřevěnou lávkou, ta část kde býval průlez tzv. šibík. Spodní jižní odbočka nikdy čistá nebyla, ale to co je v ní teď…  . Jediné místo kam se voda nedostala je zadní část severní odbočky, tam bylo sucho. Po tomto zjištění jsme se vydali na zpáteční cestu, né že by nešla provést plánovaná práce, ale příští akce nebude určitě zaměřena na těžení materiálu z chodbičky Za Madonou. Po vytažení vozíků ke spodnímu vrátku jsme se vydali na povrch na krátkou pauzu. Jirka si pošmáknul na Startce, chcípli jsme centrálu a vydali se ještě jednou dolů. Jirka si chtěl některé části jeskyně vyfotit (prý pro ženu Lucku). Snížený profil jsme opět proplazili na krokodýla a při focení jsme se řádně vyrochnili v jemném blátě. Až jsme se dostatečně zajebali a promáchali, vydali jsme se k povrchu. Vytahali a naložili jsme nářadí a vydali se k domovu.          

 

 

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode