Únor 2018

10.2.2018,  pracovní akce na Kamenném ponoru. Zúčastnil jsem se já a Vojta.

Konečně jsme se s Vojtou domluvili a zajeli na Ovčín zabádat. Ale protože to byla letos první akce a na lokalitě jsme nějaký čas nebyli, raději jsme prvně slezli dolů na kontrolu. Už při sestupování šachticí se ozývala tekoucí voda. Takže se nabízela otázka, kolik jí teče? A odpověď byla uspokojivá, nemnoho. A ani dole v místě zvaném nábřeží nebyla zvýšená hladina, voda pomalu odtékala do stejné pukliny jako už mnohokrát před tím. Plni nadšení, že můžeme zabádat, jsme se vydali zpátky na povrch nachystat náčiní. Na povrchu jsme nachystali centrálu a připravili tři zavazadla ke spuštění. Já jsem sestoupil (tradičně) pod šachtici a Vojta mi naspouštěl zavazadla (taky tradičně). Poté slezl za mnou, rovnoměrně jsme si zavazadla rozdělili (já jsem nesl dvě a on jedno) a vydali se na místo dnešního útoku. Tím se stal, budoucí průlez. Po vykonání všech potřebných prací, jsme sbalili ušpiněné pomůcky a vydali se na zpáteční cestu (tzv. cestu na povrch). A po uklizení a zamčení lokality se vydáváme na cestu domů. (Ani dnešní akce nebyla vypsána, pouze jsme informovali Libora o bádání a domluvili s ním čas, do kterého se mu ozveme).

Obě fografie jsou od Zdeňka Havlíka. Díky Zdeňku.

_________________________________________________________________________________

 

24.2.2018,  pracovní akce na Kamenném ponoru. Zúčastnil jsem se já a Vojta.

Letos druhá bádací akce na Ovčíně, s Vojtou se domlouváme někdy v polovině týdne, že bysme pokračovali v započaté činnosti. Koncem týdne ještě probíhala e-mailová debata o tom, kde by se mohlo v sobotu zabádat, dokonce byla i varianta, že by se nás na Ovčíně sešlo víc než dvojčlenná klasika… . Nesešlo se nás víc. Před příjezdem na lokalitu voláme Zdeňkovi, abychom domluvili čas, do kterého se mu ozveme, že jsme v pořádku. Telefon bere Anička a domlouváme se na 15:30 hod. (Libor je v zahraničí a Marek mimo signál). Chystáme centrálu, ale zatím ji nestartujeme a náčiní spouštíme pod šachtici (pro dnešek máme tuning pro přepravu materiálu). Materiál necháváme pod šachticí a přesunujeme se na dnešní místo útoku. I dnes budeme budovat budoucí průlez. Z minulé akce máme připravený nějaký materiál na odtěžení, a také je potřeba pomocí pajsrů otrhat nějaký ten rozviklaný kámen. Prvně to zkouším já, a co mi nespadne do malého jezírka, kde se nachází trativod, podávám Vojtovi a ten to dává někam dál (vlastně ani nevím kam?). Po nějaké chvíli se domlouváme, že budeme potřebovat nářadí a energii (tu elektrickou). Tak se vydávám směrem k povrchu, abych se to pokusil zařídit. Na povrchu startuji centrálu a pro jistotu volám Zdeňkovi, abych posunul čas, domlouváme se na 17:00 hod. (To byl nápad Vojťáka šikovňáka). Po sestupu k hornímu vrátku nasazuji na dráhu tři vozíky (to je ten tuning)  a nakládám na ně vše, co  máme nachystáno. Ale místo abych je připojil k ocelovému lanku a spustil je pomocí vrátku na nádraží, připojuji lano se smyčkou, kterou si dávám přes rameno, a vydávám se směrem dolů. A už chápu proč bylo někdy tak obtížné, rozjet vrátek s mnohem těžším nákladem. Je to opravdu tíha a to vozíky jenom brzdím! Když jsem dorazil zpátky k Vojtovi a viděl, jak s vyčištěním průlezu pohnul, měl jsem co dělat, aby mi nevypadly oči do jezírka. Po nachystání bourací techniky jsme se pustili do práce a bourali, sekali, bourali a něco málo uklízeli... . Po dostatečném vyčerpání techniky i nás jsme opět všechno zavěsili na vozíky a vydali se směrem k povrchu. Pro cestu k povrchu si smyčku lana se zapřaženými vozíky vzal přes rameno Vojta. A když jsem ho sledoval při jeho počínání, tak myslím, že dolů to byla vlastně pohodička. Na povrchu nás přivítal příjemný mráz (děda ne). A po poklizení, převlečení a zavolání Zdeňkovi (opět to zvedla Anička), jsme jeli k domovu.

 

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode