Říjen 2018

13.10.2018, Kamenný ponor. Zúčastnil jsem se já s Jirkou Bílkem.

Dnešní akce nebyla tak úplně „tradiční“, byla totiž zaměřena na údržbu. ( Když jme před časem jezdili se Zdeňkem, bylo celkem běžné, že čas od času jsme se věnovali údržbě tak nějak automaticky.) Akci jsem nevypisoval, jenom jsem se domluvil s Jirkou, v kolik ho vyzvednu. Po cestě jsem se ještě zastavil za paní Libou pro opravený overal a jeli jsme. Naplánovaná práce byla: výměna šroubů na několika spojích dráhy, oprava jednoho místa na navádění lanka, zjištění závady na komunikaci a v případě dostatku času odtěžit na meziskládku materiál z koncového místa chodbičky Za Madonou. Na Ovčín jsme přijeli kolem půl jedenácté, převlíkli se, přichystali nářadí, komunikaci a šli na to. Prvně jsme začali řešit komunikaci. Oprava skončila celkem rychle. Zjistili jsme totiž, že jeden drát je ulomený uvnitř konektoru propojovacího kabelu. Další na řadě byla oprava navádění lanka. Když používáme vrátek k vytahování materiálu, vozíky jezdí po dráze a mezi nimi a bubnem vrátku je ocelové lanko. Bohužel chodba i dráha jsou klikaté a lanko by se bez různých naváděcích rolen, pásovin a kulatin natvarovaných do nejrůznějších tvarů zařezávalo do chodby a to by nešlo, resp. by to nejezdilo. A jedna taková naváděcí kulatina se uvolnila z uchycení ve stropě. Naštěstí ani tahle oprava nezabrala mnoho času. Stačilo vyměnit natloukací hmoždinku a spoj vylepšit o podložku. Následovala oprava spojů dráhy. Ta spočívala v tom, že staré zarezlé šrouby jsme vyměnili za nové nerezové. Pravda, občas některé spoje povolit nebyla úplně prdel, ale i tak se nám většinu kritických spojů podařilo vyměnit . Po výměně posledního spoje jsme nechali většinu nářadí na nádraží. Vybavili jsme se jenom kopacím nářadím a vydali se do chodbičky Za Madonou. Tam na nás čekalo docela dost materiálu, který nám bránil v nakouknutí kde končí chodbička Za Madonou. Už jsme se tak nějak probourali téměř až na konec a vypadá to, že pokud bysme odtěžili alespoň část materiálu, mohli bysme nakouknout, kam chodba pokračuje, nebo co za ní je…  Těžení nebyla procházka růžovým sadem. Ze začátku to ještě nějak šlo, v chodbičce jsem klečel, krumpáčkem jsem si posouval materiál blíž k sobě a nakládal ho do kbelíků. Ty jsem podával Jirkovi a on je nosil na provizorní skládku. Za chvíli jsem už ale nedostal na další materiál, tak jsem povolal Jirku na pomoc. Do plazivky jsem si lehnul a materiál jsem po hrstech přehazoval někam za sebe a Jirka ho odebíral dál. Zase jsme se tam váleli jak dva buzeranti...   …klasika.  Po vytahání menší časti bláta a kamení jsem si sundal přilbu a nakouknul jsem do pokračování. Chodbička pokračuje ve stejném směru cca 3 metry dopředu, dál jsem bohužel neviděl. Dno se trochu zvedá, takže nebylo vidět daleko. Chodbička má profil trojúhelníku, pravá strana je strop sklon cca 45°, levá strana je asi masiv ve sklonu cca 45° - 50° a dno je zřejmě tvořeno sedimentem a kamením v jaké vrstvě netuším, ale ve vykopané části chodby to bylo 10-15cm. Když jsem se vysoukal,  „šel“ se mrknout i Jirka. Poté jsme akci v podstatě ukončili. ( Jirka spěchal podpořit svůj oblíbený tým ve fotbale.) Po vylezení z díry a vytažení věcí, jsme zavolali Zdeňkovi (dělal nám dozor), že jsme v pořádku, bylo půl třetí.  A  jeli  jsme domů. 

 

 

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode