Listopad 2018

Foto. Vašek Kacetl

__________________________________________________________________________________________________________________

24.11.2018, pracovní akce na Kamenném ponoru. Zúčastnil jsem se já, Jirka Bílek, David, Vašek a Hoky.

Akci jsem vypsal téměř před 14ti dny, šest lidí odepsalo, že se akce nezúčastní. Vašek odepsal, že to vidí 50/50 a přijel. Jirka Blabla psal smsku, že nemůže a Hoky se ozval v pátek, že může. Ostatní nenašli čas, aby se vůbec obtěžovali odepsat…                                    … mrzuté, ale neplakal jsem.

Naplánoval jsem příjezd na lokalitu v deset hodin. Ráno jsem vyzvednul Davida s Jirkou a teprve potom jsme jeli naložit potřebný materiál. Díky mému špatnému odhadu, špatnému naplánování a několika dalším pičovinám jsme k Ovčínu přijeli se zpožděním 45 minut.  (No, tak su prostě kokot a píčus) Ale Vašek s Hokym na nás počkali, takže jsme nemuseli improvizovat. Po nachystání většiny potřebného materiálu jsme se vydali opravit kabel komunikace na nádraží. Vašek zůstal na povrchu, aby střežil zbytek materiálu před lupiči. Při montáži kabelu na nádraží jsem ostatní využíval jako držáky do té doby, než jsem zjistil, že Hoky má mnohem větší zkušenosti než já s krimpováním UTP konektorů.  S radostí jsem mu předal kleště a nechal větší část opravy na něm. Po opravení spoje jsme připojili spodní stanici komunikace. David s Hokym zůstali na nádraží a začínali si chystat materiál na dnešní těžení. Já s Jirkou jsme se vydali zpátky k vrátku, kde jsme po příchodu zapojili horní stanici komunikace. A komunikace fungovala, sláva! Ještě jsme vyzkoušeli vrátek a Jirka si „osahal“  jak se vrátek ovládá, dnes bude totiž s Vaškem u vrátku. Ale ještě než začne těžba materiálu,  musíme jít až na povrch namontovat vrchní vrátek, abych měl co obsluhovat. Po montáži se Jirka, tentokrát i s Vaškem vydal na svoje dnešní stanoviště. A může začít těžba tzv. sraček. Né, že by hmota  kterou jsme těžili byla složená z hoven, ale její konzistence a zápach sračky připomíná.  Můj původní odhad byl cca 30 kbelíků a byl samozřejmě mylný, bylo jich podstatně víc. Bohužel ale nevíme kolik, nikdo z nás je nepočítal. Když jsem občas poslouchal, jak Jirka vylívá obsah kbelíků do bečky, měl jsem dojem, jako kdyby trpěl akutním průjmem a do bečky sral. Takové to byly zvuky. Po odtěžení materiálu jsme se mohli vrhnout na dnešní druhý naplánovaný úkol. Odtěžení materiálu z koncového místa chodbičky Za Madonou. Pro menší komplikaci s uklizením nářadí na povrchu se Vašek obětoval a šel dělat opět povrchový dozor tzv. SECURITY.  Moje představa byla taková, že když půjdeme na místo alespoň ve čtyřech, práce půjde rychle a chodbička bude rychle vyčištěná. Opět jsem se spletl, v plazivce se těží úplně na hovno a je úplně jedno kolik badatelů je k ruce. Protože do plazivky se vejdou dva. Lehnul jsem do plazivky a nějak jsem se snažil materiál přesouvat Davidovi, který byl těsně za mnou. Většinou jsem jenom nabral hrst materiálu a hodil jsem ho někam za sebe, David ho sbíral, plnil do kbelíků a ty podával Hokymu a Jirkovi. Po nějaké době jsme naznali, že už bude hodně hodin a měli bysme se vydat na povrch, Vašek potřeboval kolem čtvrté hodiny odjíždět k domovu. Ještě před odchodem si šel Hoky vyzkoušet jak se „kope“ v plazivce a dospěl k závěru, že dost na hovno. Nemůžu s ním nesouhlasit. Následovalo vytažení nářadí, poklizení, rozloučení a cesta domů.                                                                            Děkuji všem účastníkům.