Září 2018

8.9.2018, pracovní akce na Kamenném ponoru. Zúčastnil jsem se já, Jirka B. a David Říkovský.

V původním plánu na dnešní akci bylo vytahat dřevo uložené pod šachticí na povrch, aby nám nepřekáželo při příští akci. K tomu by nám stačilo lano,  kladka a několik smyček. Ale protože se se mnou a Jirkou na Ovčín vydal i kamarád David, jednomu z nás se zdálo, že vytahování dřeva je málo  ( já ani David jsme to nebyli). Tak jsme upravili plán prací a rozhodli se pro rozšíření koncového místa chodbičky Za Madonou. Po přijetí na lokalitu jsme se začali chystat, David chtěl nainstalovat půjčenou kameru na přilbu a tak jsme ji pomocí „americké“ lepící pásky přilepili tzv. „na prasáka“. Namontovaná kamera nevypadala nijak elegantně, ale David naznal, že to stačí a připravil si do kapsy dálkový ovladač, kterým prý bude dle potřeby kameru zapínat, nebo vypínat. Po převlečení, nachystání věcí a nářadí jsme byli připraveni jít do jeskyně včetně kameramana Davida. Bylo skoro jedenáct dopoledne, tak jsem zavolal Zdeňkovi a domluvil se s ním, že kolem třetí bych se mu ozval, že jsme v pořádku. Myslel jsem si, že čtyři hodiny by nám mohly na plánovanou práci stačit. Libor odcestoval mimo ČR, tak nás jistil Zdeněk. Nářadí jsme naspouštěli pod šachtici (kameraman zapnul kameru) a vydali jsme se do jeskyně. Prvně jenom tak, na obhlídku, bez nářadí. Měl jsme trochu strach, jestli nám do jeskyně opět nenatekla velká voda. Šli jsme všichni tři a stejně jako při poslední akci jsme prozkoumali všechny známé prostory jeskyně, jestli se od minulé akce něco nezhoršilo. Naštěstí, nebo možná díky Bohu (nevím to jistě), se nic k horšímu nezměnilo, další „povodňová“ vlna nepřišla. Chvilku jsme v chodbičce Za Madonou pohovořili (kameraman David si přehrál dvouvteřinový záznam, který se mu podařil natočit) a poté jsme se vydali zpátky na povrch, kde jsme jedli, pili, močili a kouřili. Když jsem zjistil, že je už půl jedné, raději jsem zavolal Zdeňkovi a posunul koncový čas na půl paté. S Jirkou jsem se vydal zpátky do jeskyně, David dělal práci na povrchu. Nainstalovali jsme fr. měnič a komunikaci a já se vydal dolů na nádraží. Když jsem byl dole Jirka mi naspouštěl nářadí pomocí vrátku a potom slezl za mnou. Potřeboval jsem totiž asistovat při rozbíjení jednoho neposlušného kamene. Když se nám podařilo kámen odstranit, uvelebil jsem se na konci chodbičky Za Madonou  a začal jsem se zabývat jejím rozšiřováním. Jirka se vydal zpátky pod šachtici kvůli vytahování nashromážděného dřeva. Vázal ho na smyčky a David vytahoval dřevo na povrch a poté ho uklízel na domluvené místo.

Když Jirka odeslal všechno dřevo, vypravil se zpátky za mnou, aby mi pomohl s ukončením prací a uklizením materiálu. Bohužel jsem ještě neměl všechno hotovo, když jsme zjistili, že je už půl páté. Tak jsem se vydal k povrchu, abych dal info Zdeňkovi. Když jsem byl pod šachticí, poslal jsem Davidovi v kbelíku telefon a Zdeňkovi volal on. Já jsem vytahoval nářadí pomocí vrátku, které mi Jirka na nádraží navěšoval. Po naposílání nářadí Davidovi na povrch, jsem šel zpátky za Jirkou, abychom společně dokončili rozdělanou práci. Po dokončení všech úkonů, jsme se vydali k povrchu (dneska naposledy). Chvilku před šestou večer jsem volal Zdeňkovi, že jsme všichni v pořádku, to už jsme měli i vytažené věci z jeskyně, poklízeli jsme a chystali se k odjezdu.

Když jsem v neděli pral overaly, umýval materiál a nářadí, zjistil jsem, že jsme zapomněli sundat kladku s karabinou nad skruží. Chvilku jsem váhal, jestli se mám vydat na cestu a doufat, že kladka bude viset tam, kde jsme ji nechali. Ale nakonec jsem zavolal Jindrovi, který bydlí asi tři kilometry od Ovčína. Vysvětlil jsem mu situaci a požádal ho, jestli by se nejel podívat na místo a případně kladku s karabinou nesundal…  Dopadlo to dobře, kladku i karabinu zachránil. Díky Jindro :-)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

22.9.2018, pracovní akce na Kamenném ponoru. Zúčastnil jsem se já, Jirka Bílek, Vašek, Vojta, Honza Š. a Jirka Blabla

Akci jsem vypsal 25.8.2018. Myslel jsem si, že si zájemci o bádání upraví svůj program tak, aby se mohli akce zúčastnit, když akci vypíšu skoro měsíc dopředu. Samozřejmě jsem se mýlil, nabývám dojmu, že spousta členů (jeskyňářů) to má nastaveno trochu jinak.

Ano, akce se zúčastním, ale pouze pokud do té doby nenajdu jinou, zajímavější činnost. A to, že jsi to vypsal měsíc dopředu, abychom se mohli přizpůsobit…            ...to nás nezajímá...          ...to je tvůj problém. 

Bohužel cokoli i kde jaká pičovina je pro spoustu jeskyňářů zajímavější, než samotné jeskyňaření, bádání a objevování. Když mají tu možnost. To samozřejmě není problém jenom Kerberosu, nebo Topasu. Se stejným problémem se potýká většina skupin. Všeobecně řečeno, členů ve skupině je hromada a pokud je exkurze, nebo alespoň výročka, sejdou se ve velkém počtu. Ale o pracovní akce není velký zájem, hold na pracovní akci je potřeba pracovat a to je namáhavé. Jednodušší je chodit na exkurze a mudrovat co by se mohlo objevit… .   Tak na to vám seru.

V pracovním plánu na tuto sobotu bylo, vytěžit splavený písek a bláto ze srpnové povodně. Sraz byl domluvený tradičně na 10:00 hod. Ale já s Jirkou Bílkem jsme přijeli na lokalitu o něco dřív. Chtěli jsme  z kulánků a prken vytvořit prostor (skládku) do kterého budeme vytěžený materiál ukládat. Důvod proč jsme takový prostor vyráběli je jednoduchý. Splavený materiál není ani zdaleka suchý a pevný. Kdybych ho měl k něčemu přirovnat  řekl bych, že je to taková tužší sračka. Na místo jsme dorazili něco po deváté, hned jsme se pustili do díla a vzhledem k tomu, že většinu materiálu jsme dovezli, bylo rychle hotovo. První brigádník, který se objevil na obzoru byl Jirka Blabla a po uvítací ceremonii nám pomohl nainstalovat povrchový vrátek a nachystat některé věci určené pro práci v jeskyni. Vzápětí se začali sjíždět ostatní účastníci dnešní akce. Vojtěch, Honza Š., a nakonec i Vašek. Domluvili jsme se na rozdělení pracovních pozic, převlíkli se a šli na to. Ještě než jsme začali pracovat, nachystali jsme s Jirkou Bílkem a Honzou ostatní techniku a zašli jsme na kontrolu na nádraží. Koukli jsme jak dopadla poslední snaha o přípravu materiálu a Honza omrknul stav jeskyně už tam totiž  dlóóóóóóuho  nebyl. Jirka s Honzou zůstali na „nádraží“ a začali si připravovat kbelíky s matriálem (se sračkama). Já sem se vydal ke spodnímu vrátku, kde už na mě čekal Vašek. O práci jsme se dělili, Vašek obsluhoval vrátek, já jsem odebíral a vyklápěl kbelíky do bečky, kterou pomocí vrátku vytahoval Vojtěch a Jirka Blabla na povrch. Po vyklopení bečky její obsah pomocí kolečka odváželi na nedalekou skládku. Většina blata, které jsem z kbelíků vyklápěl do bečky vyklopit prostě nešlo. Kbelík jsem držel dnem vzhůru, ale materiál nevypadl, musel jsem mu pomáhat rukou. V jednu chvíli jsem vyklopil kbelík a bláto smrdělo tak hrozně, že jsem myslel, že je v kbelíku nasráno. Od Jirky vím, že při kopání usazeného nánosu bahna se z něho uvolňoval odporný puch. Bahno by bylo totiž nejlepší odtěžit ihned poté, co opadla voda. Ale nevím, kdo by se mnou šel tak narychlo těžit. Kdyby nebylo některých poruch komunikace a fr. měniče, které nás během těžení potkaly, bylo by to lepší a zřejmě bysme vytěžili i materiál splavený na nábřeží. Ale bohužel, ten tam na nás ještě čeká. Protože Vojtěch a Honza potřebovali z lokality odjíždět zhruba ve 14 hodin, tak jsme akci kolem druhé ukončili. Vytahali jsme nářadí a řešili jsme odjezd domů. Nechtělo se mě nakládat některé zašpiněné nářadí, tak Honza přišel se zajímavým řešením, jmenuje se: stretch folie. Zabalit se dá ledasco, třeba i kolečko:-). Jirka Blabla s Jirkou naložili a poklidili věci, když jsem s Honzou zamotával nářadí do fólie a pak už následovala cesta k domovům.